Ondřej Záruba: "Rallye Dakar 2018"

Jak se fotí na Dakaru

Březnové vydání časopisu FotoVideo zveřejnilo článek Ondřeje Záruby o tom, kterak se fotí na Dakaru a jaká úskalí, ale i zážitky vám tenhle sportovní svátek přinese. Jak se dostat na správné místo? Jakou techniku musíte mít? A jak se bydlí na Dakaru? Fotografie pořízené na letošním ročníku si budete moci prohlédnout od 7. do 19. května v Minigalerii Centra FotoŠkoda.

Jak na to?

Mnozí z vás se mě ptají: „A jak se tam vlastně fotí? Co mám udělat pro to, abych také mohl jet a fotit na Rallye Dakar?“ Jednoduché otázky, ale už ne tak jednoduché odpovědi. Začněme tedy tím, jak se tam dostat.

Jsou jen tři možnosti. Jste výborný fotograf sportu, všimne si vás nějaký tým a najme si vás. Vše vám zaplatí a vy letíte do Jižní Ameriky na Rallye Dakar. Nebo máte penze, případně sponzora, zaplatíte si to a letíte do Jižní Ameriky na Rallye Dakar. Anebo něco tak napůl. Letíte s týmem, fotíte pro něj, něco si zaplatíte sami, něco váš tým. Já spadám do třetí varianty.

Co za to?

První varianta je jasná. Když si to chcete zaplatit, je to 12 až 20 tisíc eur. No a při třetí variantě je to na domluvě. V ceně je vše včetně letenky. Platíte si jen suvenýry a další drobnosti.

Bezva, najal si vás tým, nebo máte peníze a letíte. V tuto chvíli ale ještě nemáte vyhráno. Musíte se tam nějak pohybovat. Jediná možnost je tzv. presscar, tj. novinářské auto s akreditací na trať. Co to znamená? Organizátor rozlišuje dva druhy novinářských aut. Normální a s povolením vjet na trať. Vy jako fotograf, který chce udělat ty nejlepší fotky, máte jedinou možnost – novinářské auto s povolením vjet na trať. To si ale v žádné půjčovně nepůjčíte. Musíte ho mít svoje nebo jet s někým, kdo takové auto má. Většina (českých) týmů takové auto má. Toto novinářské auto musí splňovat určité bezpečnostní prvky, např. závodní rám, zvětšenou nádrž min. na 100 litrů, čtyřbodové bezpečnostní pásy, instalované hasicí přístroje atd.

Tak už máte novinářské auto. Co dál?

Pro toho, kdo by se vypravil na Dakar poprvé, rozhodně doporučuji, aby měl v autě někoho, kdo už na Dakaru byl a ví, jak to chodí. Nehledě na to, že v novinářském autě s akreditací na trať musí být min. dva členové posádky. To jsou pravidla.

Už jste nažhaveni na focení? Maté nabité baterky a foťáky se těší na první stisknutí spouště? Zadržte! Ještě nejste na místě, abyste mohli fotit. Teď vás čeká další zkouška, a to z navigace a z orientace. Na každý den dostanete závodní roadbook a několik fotopointů. Mapu nemáte! Nevíte, kam jet, kudy se tam dostat, jste v totálně neznámém prostředí. První záchytný bod jsou fotopointy. Organizátor, tj. media centrum, vám na každý den dá souřadnice několika míst (dvou až čtyř), která jsou vhodná na focení a na která se dá jednoduše dostat. A také z nich pohodlně odjet. Ani nevíte, jak je to důležité! Pro nováčky (taky jsem jím jednou byl) je to to nejjednodušší a nejpraktičtější řešení. Vezměte si na pomoc aplikaci MAPS.ME. Podle ní jezdí většina fotografů na Dakaru. Do ní zadáte souřadnice a ona vás zavede, kam potřebujete. Uf, konečně jste na místě a můžete se dostat k focení, kvůli kterému jste sem jeli. Ale ouha, moc se vám tam nelíbí, není to místo podle vašich představ. Hm, máte smůlu. Musíte fotit. Za chvíli tu máte první závodní motorky a auta. Není čas na přesun na jiné místo. Musíte chodit. Po směru, v protisměru. Musíte si najít takové místo, odkud něco vyfotíte.

Prostě musíte fotit

Jste tu přece od toho. Musíte zapojit fantazii, kreativitu. Nakonec se vám to podaří a vy ze 400 fotek, co jste tu udělali, vyberete deset, které budou stát za to a které budete prezentovat. A všichni vás budou obdivovat a závidět vám je. Ale jen vy víte, co to bylo za fušku, abyste na místě, které stojí úplně za …, vykouzlili fotku, kterou můžete prezentovat a za kterou se nemusíte stydět.

Říkáte si, že je to sranda. Ano, vypadá to tak. To jsem vám ještě neřekl, že se vám taky cestou může stát, že zabloudíte, že zapadnete do bláta, zůstanete stát v dunovišti a budete minimálně hodinu vytahovat auto, abyste se mohli posunout dál. A když přijedete na místo, půlka startovního pole už bude pryč. To je prostě realita. Nic neobvyklého. Naplánujete si, že s rezervou byste měli být na místě za hodinu a půl, nakonec vám to zabere hodiny tři (vlastní zkušenost). To je prostě Dakar.

Ale dost strašení a pesimismu

Jste na parádním místě, dostat se sem byla hračka a vy netrpělivě čekáte na první závodníky, abyste mohli pořídit ty nejlepší snímky z Dakaru. Doporučuji dvě těla. Jsou fotografové, kteří s sebou tahají tři těla. Výměna objektivu je vždy riskantní, protože je všude spousta prachu. I v autě. Já bych doporučil rybí oko až 300 mm. Ale viděl jsem fotografy, kteří s sebou mají i ohnisko 400 mm. Záleží na tom, jak velký detail chcete pořídit. Fotit do veliké dálky nedoporučuji. Přes den jsou teploty dost vysoké, takže se vlní vzduch a všechny fotky byste měli neostré. Ve většině případů se k závodníkům dostanete velmi blízko. Mé nejpoužívanější objektivy jsou 24–70 a 70–300, případně 70–200. Ve fotobatohu mám ještě rybí oko a objektiv 16–35 mm. A také blesk, přechodové filtry a v autě stativ.

Říkáte si, že to přece není tak složité, jak o tom všichni mluví?

Pak vás ještě „postraším“ tím, že vás musí nesmírně bavit řízení auta, protože každý den najedete několik stovek kilometrů, musíte milovat spaní pod stanem v přírodě bez možnosti sprchy, jídla a dalších nedůležitých maličkostí. Pokud je toto všechno pro vás hračka, odměnou pro vás budou neskutečné zážitky, nádherná příroda, setkání s místními lidmi, překrásná noční obloha jižní polokoule atd. Prostě velké dobrodružství, které jinde jinak nezažijete.

Tištěnou verzi i s fotografiemi najdete v březnovém čísle časopisu FotoVideo.

Výstava je prodejní, cena jedné fotografie je 500,- Kč.

• www.zarubafoto.cz