Na cestě k analogu: Kinofilm vs. svitek

Analog stále žije

Vítejte zpět na našem blogu, tímto článkem máme otevřít nové téma, ze kterého mám sám neskonalou radost. V následujících měsících si s vámi budu moci projít zajímavá zákoutí fotografické historie, připravuji texty o zajímavých přístrojích z dávné i nedávné minulosti, které mají jedinou spojnici - zakládá se do nich film namísto paměťové karty. Otázku, které z těchto dvou médií je lepší, odložím stranou, za mě je to jen o tom, které máte raději. Jedna věc je ale nepopiratelná: všechna ta zajímavá technická řešení, která se při vývoji fotografie objevila u filmových přístrojů nejrůznějších typů, stejně jako množství tehdejších výrobců, si s dnešní digitální produkcí nezadá. Nebojím se tak říci, že dnešní technika může být v mnoha ohledech dokonalejší, její minulost je ale výrazně bohatší a barvitější a naštěstí pro nás stále dosažitelná.

Vždyť je to jen pár let, co je na trhu digitál, a tak jsou všechny analogové fotoaparáty z vrcholné éry stále funkční a čekají jen na to, až do nich někdo založí cívku filmu. Sám cítím téměř dětskou radost, když tu soustavu precizně sestavených součástí vezmu do ruky a pohladím změť páček a ovladačů vedoucích k optice, která si bez problémů může tykat s našimi moderními přístroji. Zkrátka, ať se zakoukáte do velkoformátu od Camba, do mirofimové Fujicy, nebo kdekoli mezi, od šedesátých let až dodnes byl vyráběn přístroj, který vás může nejen uspokojit coby nadšence do techniky, ale i překvapit mnoha vymoženostmi, které dnes v digitálním světě nemají své místo, ale o to více jsou okouzlující.

Když zapátrám v paměti jen namátkově, Contax vyráběl zrcadlovku, která ostřila pohybem roviny filmu, Nikon na svých F-kových kamerách nabízel výměnu maziva pro teploty pod -30 °C pro polární výpravy, Canon produkoval zrcadlovku, která detekovala ostřící bod podle směru pohledu do hledáčku, Fujifilm dal světu moderní středoformátový systém, který dodnes najdeme jako Hasselblad H, starší Hasselblady V se zase podívaly na Měsíc a nespočet dalších zajímavostí. Dnes se ale nebudeme věnovat rozboru vzdálené historie, na tu se můžete těšit v dalších textech. Máme se podívat na to, jaký materiál do fotoaparátů zakládáme nebo chceme zakládat. Přesněji, když se poohlížíte po filmovém přístroji, jaký formát filmového políčka je pro vás nejvhodnější.

Ideální formát neexistuje

To jsem vám udělal radost, že? Ale nezoufejte, stejně jako máte na nohou boty, které jste vybrali podle toho, jak moc se vám líbí v poměru k tomu, na kolik přišly, jak jsou pohodlné a tak dále, přes všechna úskalí výběru je na sobě máte. Věřte mi, že s fotografickými aparáty to může být podobné. Formát filmu pro vás znamená hlavně dva rozhodovací faktory: kvalitu výsledného snímku a nákladnost zpracování. Tu nejrukolapnější věc, kterou je velikost fotoaparátu, vynechávám, protože si nepamatuji, kdy bych byl tak málo nadšený, že bych na túru nebral 7 objektivů a dvoukilový stativ nebo velkoformát na víkend na chatě. Tohle je zkrátka o poměru lenosti a radosti.

Zpátky ale k rozměru filmu. Nejobecněji se dá říci, že čím větší formát filmu použijeme, tím větší toleranci ke kvalitě objektivu máme. Rádo se říká, že z velkého formátu vyzvětšujete billboard a z malého jen plakát. Já ale raději říkám, že čím menší formát máme, tím větší nároky jsou kladeny na kvalitu skla. Velký obraz lze vyzvětšovat i z kinofilmu, ale jen za podmínky, že snímek pořídíte správně, vynikajícím objektivem a dobře jej vyvoláte. Oproti tomu objektiv, který má na kinofilmu relativně nízké rozlišení, vykouzlí z filmu o větším formátu poměrně více. Takže pokud chcete pracovat se streetovou fotkou, pořiďte si klidně APS Olympus Pen, tam na jeden kinofilm pořídíte 72 snímků a objektivy jsou pořád dost dobré na zvětšování do formátu A3.

Jak velký přístroj by se mi hodil?

Od toho tak nejspíš budeme schopni odvodit, jaký formát filmu pro vás bude nejvhodnější. Filmových formátů existovalo nepřeberně, dodnes se ale udržel hlavně klasický 135 kinofilm a 120 středoformátový film. Oba jsou běžně k dostání a lze je vyvolat ve sběrnách nebo svépomocí.

Kinofilm pojmou ty nejnenápadnější streetové fotoaparáty jako Rollei 35, Leicy nebo třeba Olympusy Pen. Stejně jako drtivá většina zrcadlových přístrojů od slavných nezničitelných Nikonů FM2 až třeba po proslavené Pentaxy K-1000. Jak jsem zmínil výše: tento filmový formát je dodnes nejpoužívanější, nejsnadněji a nejlevněji vyvolatelný a stejně tak scan nebo zvětšování je relativně finančně nenáročné.

Vzhledem k tomu, že v době přechodu na digitál byl kinofilm právě dominující technologií na fotografickém trhu, například u nás ho stále vyvoláváme a prodáváme a koneckonců příslušenství na vyvolávání a zvětšování se bude často nacházet i na půdách nebo ve sklepě u vás doma. Přístroje na tento filmový formát také lze nalézt ve všech kategoriích, od jednoduchých kompaktů na fotky z dovolené až po ty nejvymazlenější profesionální mašinky. Pokud se tedy poohlížíte po co nejširším systému s dostupným výběrem objektivů, případně kompatibilních s dnešními digitálními přístroji, kinofilm bude ideální.

chci se podívat na nabídku filmů

Ale co když chci víc?

A kdo ne? Středoformáty nejdříve platily za amatérské přístroje, ale to už je skutečně dávná historie. S příchodem kvalitní optiky se profesionální reportérská zařízení přeorientovala na kinofilm a střední formát zůstal doménou spíše studiové fotografie. Dodnes tak v tomto odvětví nalezneme spíše technicky vyspělejší přístroje, mnohdy přizpůsobené na profesionální práci a vyšší pracovní zátěž. Proti kinofilmu na středoformátový svitek vyfotografujete méně snímků - v závislosti na formátu kamery. Nejmenší běžný je 6 x 4,5 cm, na který pořídíte 16 snímků, další běžné varianty končí formátem 6 x 9 cm a u některých panoramatických kamer můžeme najít až 6 x 12 nebo 6 x 16 cm.

O vyšším rozlišení takových snímků s použitím dobrého objektivu se snad ani nemusím zmiňovat, další výhodou těchto přístrojů je ale ve velké většině případů jejich modulárnost. Nevím, kolik z vás jsou takové hračičky jako já, ale mě vždycky bavilo, že na průměrné středoformátové kameře lze vyměnit kromě objektivu i hledáček, záda s filmem, připojit motorový pohon filmu a závěrky, připojit nástavec pro náklon a posuv objektivu a další legrácky. Ačkoli mnohé z těchto vlastností najdeme u některých kinofilmových přístrojů, zůstává taková variabilita celého systému téměř exluzivně u středoformátových kamer. Tedy až na jednu výjimku, a tou je Rollei.

Pokud se tedy vyžíváte ve velkých zrcadlovkách, Pentax 67 vás zaručeně ohromí. Jestli hledáte ultimátní studiový fotoaparát, mohu doporučit Fujifilm GX 680. A v případě, že je na vás Leica moc prťavá, taková Mamiya 6 a 7 se vám určitě budou moc líbit.

Stačí zabrousit do našeho bazaru, nebo si rozšířit obzory, tentokrát už v některém z dalších textů v našem blogu.

chci prozkoumat nabídku bazaru

Autor: Kryštof Korč