"Pocta Werneru Bischofovi"

Werner Bischof vytvořil během posledních devíti let svého života dílo výjimečné citlivosti a intenzity, které je považováno za jeden z vrcholů angažovaného fotožurnalismu. Jeho humanistický přístup k existenciálním lidským otázkám v kombinaci s jeho uměleckým talentem z něj dělá klasika černobílé fotografie.

Věřím, že práce vykonaná s hlubokým zaujetím, s naprostým odevzdáním, práce, za kterou člověk bojuje celým svým srdcem, může mít nějakou cenu.

Bischof se rychle zařadil mezi přední humanistické fotografy. Povrchnost a senzacechtivost redakcí ho nezajímala, přestože byl právě jimi do krizových oblastí posílán. Fotoaparát byl pro něho něco víc než jen prostředek obživy, byl pro něj možností, jak se pokusit aspoň trochu změnit svět. 

^{© Werner Bischof, Reportéři světového tisku, 1952} 

Werner Bischof (1916–1954)

Byl jedním z nejvýznamnějších reportážních fotografů 20. století a člen renomované agentury Magnum Photos. Ve svých 16 letech se stal žákem Hanse Finslera v právě otevřené třídě fotografie. V roce 1936 otevřel svůj ateliér módní a reklamní fotografie v Curychu. O tři roky později byl povolán do vojenské služby. Vznikly cykly vázané na jedno téma: Cirkus, Mrzáci či Uprchlíci. V roce 1948 fotografoval pro americký časopis Time zimní Olympijské hry ve Svatém Mořici. Roku 1949 vstoupil do agentury Magnum a pracoval pro magazíny Picture Post, Illustrated, Observer, Life, Epoca a Du. Roku 1951 pobýval na Východě, odkud přivezl svou nejslavnější fotoreportáž o hladomoru v indické provincii Bihár. Roku 1954 odcestoval do Mexika a Panamy, kde pracoval pro časopis Life. Dne 16. května 1954 při sjezdu horské silnice v Andách se s autem zřítil do propasti. Celá posádka zahynula. 

(Zdroj: www.wikipedia.org. www.lgp.cz)

• Leica Gallery Prague