David Gaberle, street fotografie

„Fotograf, se kterým se potkáte na FotoŠkoda FESTu“
- rozhovor s Davidem Gaberlem

Fotografie je pro něj velmi úzce propojená s osobním životem. Objevuje skrze ní nové detaily, zkoumá lidské emoce a konfrontuje sám sebe.

Besedy a workshopy street foto

• Jakým způsobem a kdy se ti fotka dostala do života?

Před čtyřmi lety jsem přerušil studium, protože jsem to přetáhl s učením a nemohl se normálně soustředit. Měl jsem problém i v hodně rušných prostorech, kde na mě bylo příliš smyslových vjemů a já je neuměl vyfiltrovat. Na radu kamarádky jsem si s sebou začal nosit foťák. Omezil jsem vlastní pozornost na to, co je v hledáčku. Pomohlo mi to docela rychle se vrátit do normálu a zároveň mě začala fotka zajímat jako terapeutický nástroj. Dodnes je pro mě focení prostředkem k vyrovnání se s prostředím, ve kterém se nacházím.

• Minulý rok jsi se věnoval street dokumentu. Procestoval jsi světová velkoměsta a fotil život v ulicích, co ti tento rok cestování dal a co vnesl do tvé tvorby?

Zatím to vypadá, že to byla rozumná investice. Naučil jsem se lépe pracovat se světlem v ulicích, pochopil rozdíly a podobnosti mezi využitím velkoměsta v různých částech světa a doufám, že se mi podařilo i posunout svoji citlivost k okolí. Zvlášť prohloubení vnímání městského prostředí se snad odráží i v kvalitě fotek, které dělám. Navíc se mi díky souboru fotek z cest podařilo najít vydavatelství pro mou první knihu, která půjde ven letos na podzim.

• Většina lidí si pod street fotografií představí černobílou fotku zachycující primárně portréty lidí, obvykle těch bez domova. Toto však není tvůj případ. Jak bys street fotografii popsal ty, jak jí vnímáš ty?

Já to pojímám asi dost obecně – za sebe bych do toho žánru zařídil cokoli, kde se odráží pochopení vztahu člověka k městu a prostoru, v kterém se fotograf nachází. Za sebe se snažím samozřejmě propracovat k fotkám, které mě nějakým způsobem stimulují. To se samozřejmě s časem mění, tak jako se snad měním i já. Fotografie často vypovídá více o autorovi než o subjektu, který fotí – v mém případě se asi snažím rozkódovat, co o sobě vlastně říkám. Je to takový osobní výzkum.

• Sám jsi se zúčastnil pár workshopů se světovými fotografy a nyní předáváš své zkušenosti dál, v čem je podle tebe předávání svých znalostí a dovedností důležité?

Často lidi do fotografie vstoupí s tím, že se naučí spousty pravidel a postupů, jak udělat kvalitní fotku. Postupem času často zjistí, že nejlepší práce vzniká, když ta pravidla začnou občas porušovat a vnášet do práce kus sebe sama. To hlavní, co já se snažím předat, a co jsem se i snažil naučit od jiných fotografů, je ukázání způsobů, jakým některá pravidla porušuji. Mým cílem je najít vlastní vizuální výraz, který odpovídá tomu, kdo jsem. Doufám, že si z toho někdo něco odnese a použije to k tomu, aby se sám propracoval k tvorbě, na kterou bude hrdý a zároveň o něm bude mít nějakou vypovídající hodnotu.

• FotoŠkoda Fest je o sdílení se, budeš dávat část sebe návštěvníkům, jenže tento proces nikdy není jednostranný, co může podle tebe dát taková akce lektorům, konkrétně tobě?

Je obrovským zadostiučiněním, když u někoho vidím podobné zapálení a snahu se dál rozvíjet. Kdyby se mi povedlo alespoň některému z návštěvníků trochu změnit pohled na své okolí, dá mi to pocit, že svou práci dělám správně, a tím pádem není zbytečná. Dost často se mi také stává, že mi někdo třeba i nepatrnou poznámkou k jedné z mých fotografií změní můj pohled na konkrétní fotku. Schopnost nahlížet na vlastní práci z trochu jiného pohledu je rozhodně obohacující. Je to pro mě jeden ze základních způsobů vývoje.

registrace na fotoškoda fest

• www.davidgaberle.com
• Autorka rozhovoru: Romana Marie Jokelová
• www.rmjokelova.cz