Pavel Scheufler

„Fotograf, se kterým se potkáte na FotoŠkoda FESTu“
- rozhovor s Pavlem Scheuflerem

NAHLÉDNUTÍ DO PORTFOLIA pavla scheuflera

• Dobrý den, pane Scheuflere, děkuji Vám za rozhovor. Byl to právě dědeček, kdo Vás přivedl k historické fotografii, nebo jste měl svobodu volby a k tomuto krásnému oboru tíhnul sám?

Dědeček mě přivedl k fotografování, k zájmu o různé techniky a fígle fotografie, což mi zůstalo. K dějinám fotografie jsem se od technik dostal až mnohem později. Zajímaly mne dějiny každodennosti, dějiny jídla, pití, zábavních společností, lásky, sexu, tedy dějiny obyčejného člověka ovlivněného běžným životem. Dějiny fotografie u nás v době mého rozhodování skoro nikdo nedělal. Byla  tu ,,mezera na trhu”, a tak jsem se nakonec, i když jsem vydal několik knih k výše uvedeným tématům, přiklonil k historii fotografie.  Samotné fotografování mě provázelo, s výjimkou časů puberty, pořád.

• Proč je podle Vás pro fotografa důležitá znalost historie fotografie?

Jedno staré moudro říká: „Staré-li seznáš, pro nové sílíš.“ Dějiny fotografie nabízejí obrovskou sílu inspirace! A měli bychom je znát i proto, abychom pořád neopakovali, co už tu bylo.

• Organizujete kurzy fotografie, vedle klasických i relaxační kurzy fotografie, co si pod tím člověk může představit?

Fotografování je uměním objevů. Jsem přesvědčený o tom, že má fotografování na vnímavého člověka blahodárné terapeutické účinky. Fotograf při něm může nalézt opojení jako při jiných, tělu i duši příjemných aktivitách. Prvním okamžikem fotografického prozření je vidění zajímavého objektu – ať reálně nebo jako nápad v hlavě. Druhým je stisk spouště. Třetím, když si snímek prohlížíme a zjišťujeme, že se povedl. Čtvrtým, když jej sdílíme dál a máme pozitivní reakce. Při víkendových relaxačních kurzech se sejde skupinka pozitivně naladěných jedinců, společně fotografujeme a dělíme se navzájem o své dojmy z obrázků. I "VIPové" v těch chvílích zapomenou na práci.

• Myslíte si, že jsou rozdíly v přístupu fotografů k fotografii jako takové, věnují-li se jí na jedné straně jako hobby a na straně druhé profesionálně?

Kdysi jsem v jednom rozhovoru řekl: „Fotografii mám příliš rád, než abych se jí živil.“ To je samozřejmě nadsázka, ale ukazuje to odstup, který chci mít. Být na obláčku, mít nadhled, nebýt závislý na fotografických ,,kšeftech”, mít čas a energii fotografovat si pro čirou radost. Protože fotografování má být především radost! A je krásné mít fotografování jako hobby a současně ho občas dělat takzvaně profesionálně. Ostatně, dělení profesionál - amatér nemám rád, protože je to podle mě přežitek. Jsem milovník fotografie, tedy amatér a amo znamená milovat…

• V čem podle Vás může FotoŠkoda Fest pomoci fotografům?

Pomáhá fotografujícím orientovat se v oboru, v bohatosti a mnohosti. Byla Photokina, na svět se hrne pořád množství novinek, rodí se spousta nových fotografů se skvělými nápady. Je zkrátka velmi mnoho toho, co člověk chce a má poznávat. Někdy je toho možná až moc…
Na FotoŠkoda Festu to může ve zkratce času a místa poznávat maximálně, proto je to úžasná a záslužná akce!

• Kdybyste měl jmenovat tři fotografy, jejichž tvorbu by podle vás měl „každý“ fotograf a nadšenec fotografie znát, která jména by to byla?

To je strašně těžká otázka. Fotografie a fotografování má tolik větví! Jiný vzor je pro módu, jiný pro reklamu, portrét, každodennost, inscenovanou fotku… Těžko oddělím pedagoga a vlastní oblíbence… Fotograf by měl být svůj, být originál! Nechat se inspirovat a kopírovat, to jsou dvě věci. Děje se i to, že pokud se vyskytne umělec s originálním viděním, někdo si ho v globalizovaném světě všimne a udělá z něj světový trend… Takže ta jména: U fotografa viděných nevšedních všedních situací by měl určitě zaujmout Martin Parr, z klasické velkoformátové černobílé krajiny Clyde Butcher, z osobitých aranžmá s figurou, často neoděnou, Ryan McGinley.

• Myslíte si, že technologická evoluce devalvuje význam fotografie jako média?

Technologická evoluce nemůže devalvovat fotografii jako médium, může devalvovat některé fotografy. Například ty s mobily, teď žertuji… Záleží na jednom každém. Nikdy v dějinách nebyla fotografie tak svobodná, nedávala tolik možností a radosti jako v současnosti. Navíc tolika lidem. 

www.scheufler.cz
​Text: Romana Marie Jokelová
www.rmjokelova.cz