Pavel Scheufler: Aby člověk dobře fotografoval, musí se zastavit

Pavel Scheufler - historik fotografie a dlouholetý člen naší lektorské základny

• Pane Scheuflere, co pro Vás znamená tak dlouhé spojení s Centrem FotoŠkoda?

Líbí se mi duch firmy, vážím si jí, považuji ji ve svém oboru daleko široko za nejlepší!  

• Co podle Vás dělá kurz dobrým?

Snažím se pozitivním přístupem vést k radosti k fotografování a k přemýšlení o fotografiích. Snažím se každému věnovat individuální pozornost, aby byl s kurzem spokojen. A pak - miluji fotografování a jsem stále pro fotografii a její vývoj zapálen, a chceš-li zapalovat jiné, musíš sám hořet, říkal klasik… 

• V čem je večerní fotoškola odlišná od klasických kurzů? 

Uplatňuji systematický postup od nejjednoduššího ke složitějšímu, začínáme od základů. Chci lidi naučit dívat se fotograficky, neboť fotoaparát se dívá jinak než oči. Jemně nastavuji zrcadlo prezentovanou tvorbou ostatních. Aby si na případnou chybu člověk přišel sám a věděl proč, a tím dál motivoval sám sebe. Fotografování je zastavením, ,,zmrazením akce”, a aby člověk dobře fotografoval, musí se zastavit… A když udělá fotku, měl by o ní přemýšlet. 

• Dá se fotografování a porozumění fotografii naučit?

Existuje cosi jako vizuální inteligence, čili schopnost zvlášť citlivě vnímat obrazová díla. Na rozdíl od jiných inteligencí, které jsou vrozené, se dá postupným díváním se na výtvarná díla učit, kultivovat svou mysl a své vizuální vnímání a schopnosti. Proto je také důležité chodit na výstavy, vidět dobré fotky v dobrých časopisech, v knihách, na webu…

• Když se řekne kompozice, co by si pod ní měl člověk představit?

Kompozice je způsob uspořádání jednotlivých prvků obrazu. S kompozicí samozřejmě souvisí nejen rozmístění oněch prvků, ale i vztahy mezi barvami, vztahy mezi tonalitou, vytvořené napětí mezi obsahem snímku. Kompozice může usnadnit čtení fotografií, jak snímek zaujme, jak mu lidé budou rozumět, jak si jej zapamatují.

• Kompozice má svá pravidla. Jak je lze porušovat, aby fotka stále působila celistvě, jednotně?

Samotné základní kompoziční prvky a jejich striktní dodržování mohou ve výsledku působit nudně a sterilně. Narušení nějakých pravidel často snímek obohatí a tím upoutá, ale jsou i některá ,,pravidla”, která je vhodné dodržovat. Například neřezat nohy v kotníkách a v očích, nemít velké bílé plochy bez kresby.   Aby se něco mohlo narušovat, měl by člověk vědět co a proč. Mnohý to dělá intuitivně, je to pro něho samozřejmé, což souvisí se zmíněnou vizuální inteligencí, kdy už sladění kompozičních prvků fotograf dělá zcela samozřejmě, jako když řadí při jízdě.

• Jaká je podle vás fotografie ve 21. století?

Rozhodně stále více zajímavá! Fascinuje svou masovostí, fotografuje skoro každý, jsou miliardy fotografujících, ale jen desetitisíce fotografů. Skoro každému se může podařit souhrou náhod nějaký úžasný snímek! Ale opravdový fotograf je ten, kdo má cílevědomé systematické úsilí, ten, jehož intuice je jaksi v něm, ten, jehož technický kompoziční proces je tak zažitý, že už mu to zajímavě fotí samo. To už nemá každý, to člověk získává vizuálním kultivováním sebe sama a častým focením… 

• Jste odborníkem na historickou fotografii, v čem byla jiná ve srovnání s postmoderní fotkou?

Fotografie nastartovala proces demokratizace v umění. I globalizace. U fotografa se před 160 lety fotil stejnými prostředky panovník i obuvník, stejné prostředky používal fotograf ve Vídni i na Fidži.  Dnes mohou všichni fotit, filmovat, vyrábět si doma knihy, atd., a cesta povede k individualizovaným výrobkům ve 3D tiskárnách… Sice si myslím, že mnohé historické fotografie mohou inspirovat, že se z mnohých průkopnických děl můžeme učit, a že by je hlubší zájemce o fotografii měl znát, ale snažím se důsledně oddělovat svůj profesní zájem o historickou fotografii a mou lásku k fotografování a zájem o fotografickou techniku a experimenty. Jsou to dva světy. U klasické fotografie byl nejen jiný způsob techniky a tvorby, ale i jiný způsob šíření. Obé je navzájem dost neslučitelné.

• Máte tušení, kam by se mohla fotka ještě ubírat? 

Věřím v prostorový 3D obraz, bude se spojovat fotografie a pohyblivý obraz. Bude možno mrknout a záznam se uloží na čipu v těle… Tvorba bude více léčit! To všechno za předpokladu, že se člověk svou mimouměleckou aktivitou kvůli zbytnělému egu nějakého více vyšinutého jedince nezničí. Čili v mé odpovědi vedle optimismu je i malý strach z budoucna a závan skepse.

S Pavlem Scheuflerem se můžete potkat na kurzu Základy kompozice fotografie a také na dvousemestrální výuce věnované jak základům fotografování, tak pokročilejšímu zvládnutí fotografického řemesla - Večerní fotoškole pro začátečníky a pro mírně pokročilé.

• webové stránky Pavla Scheuflera: www.scheufler.cz

Autorka rozhovoru: Romana Marie Jokelová