Milada Koutníková: Rodičům v rodinných albech chybějí opravdové city a dětské nálady

Milada Koutníková - maminka, fotografka a lektorka v Centru Fotoškoda

• V současné době se množí řady maminek fotografujících newborn. Je opravdu tak jednoduché s tím začít?

Určitě je jednodušší začít než u toho setrvat a najít si vlastní směr, ale také své místo v široké konkurenci. Vyberte si tento žánr, jen pokud vás opravdu oslovuje, ne jen proto, že je zrovna in. Já sama fotografuji novorozená miminka s úžasem i respektem k novému životu, k jeho síle i křehkosti, ztělesněným v tom spícím uzlíčku před vámi. Přijde mi to natolik expresivní samo o sobě, že přidávání rekvizit vnímám víceméně jako zbytečné. Pokud chci portrét něčím ozvláštnit, vybírám něco osobního – náruč nebo jen ruce rodičů, či sourozence. U umělých rekvizit se nemohu zbavit dojmu, že jen maskují neznalost polohování, chyby nasvícení nebo celkovou nezkušenost fotografa s malými miminky. 

• V čem mohou právě začínajícím fotografujícím maminkám, a nejen jim, pomoci právě vaše kurzy?

Abych byla spravedlivá, tak na kurzech se stále více objevují i tatínkové a prarodiče anebo nadšené fotografky bez dětí. Nejčastěji chtějí poradit, jak se vyvarovat chyb a jak naplno využívat možnosti, které jim nabízí konkrétní foto technika. Někdo hledá odvahu začít fotografovat nad rámec vlastní rodiny, jiného brzdí technické aspekty a někdo jen potřebuje pomoci najít umělecký směr. Mou velkou výhodou je, že mohu poradit z obou perspektiv – jako profesionální fotografka s vlastním ateliérem, ale i jako fotografka-maminka při dokumentování dětí v domácím prostředí.

• Součástí přirozených fotografií je i přirozené světlo. Jak se dá přirozenosti docílit v ateliéru nebo i jinak improvizovaném prostředí?

Otočím vaši otázku naruby: ono totiž přirozené světlo není zárukou přirozené fotografie. Mnohem větší výzvou je docílit přirozenosti nehledě na světlo, a v tom vidím největší dovednost, ale i rozdíly mezi portrétními fotografy/kami dětí a rodin.

• Kromě světla dosahujete přirozenosti čím?

Jsem přesvědčená, že při práci s rodinami nestačí být „jen“ výborný fotograf, ale i citlivý pozorovatel, otevřená přátelská povaha a dobrý psycholog. Jen tak se vám podaří dostat z dětí i dospělých jejich skutečné já a s jistotou vyniknete nad mořem strojených a neosobních snímků od konkurence.

• Jak se při focení krotí rozverné dětské emoce?

Já je při focení nekrotím, ale podporuji! Rodiče ke mně nechodí pro stylizované portrétky – ty dostanou ze školky – naopak jim v rodinných albech chybějí opravdové city, dětské nálady, skutečné výrazy formujících se osobností. 

• Jak dlouho se obvykle fotografuje s dětmi, aby je to moc neunavilo?

Kromě novorozenců, kde velkou část zabere uspávání miminka, se ideálně snažím vejít do jedné hodiny. Není to proto, abych ušetřila čas navíc – ten ráda strávím předem poznáváním každé rodiny – ale je pro mě důležité, aby focení bylo pro všechny milý zážitek, ne vyčerpávající lov dobrého snímku.

• Odkdy dokdy po narození dítěte se vlastně fotí newborn a na co všechno je třeba při takovém focení dbát?

Jak „se“ fotí, to záleží na každé fotografce – já si nejvíc užívám tvůrčí práci s miminky mezi 6. a 9. dnem po narození, ale Markéta, moje sestra, která fotografuje v ateliéru se mnou, dokáže díky zkušenostem zázraky i s třítýdenními „opozdilci“ nebo nedonošeňátky.

• S jakými ohnisky obvykle pracujete při focení dětí a miminek?

U newborn nedám dopustit na 50mm pevný objektiv s nízkou clonou. Při focení rodin potřebuji být flexibilnější, tak používám světelný zoom, ale ne ohniska nad 85mm, abych zůstávala s dětmi v blízkém kontaktu.

• Jaká vůbec byla vaše cesta k rodinné fotografii?

Obrácená než pro většinu dětských fotografek – mým prvním „miminkem“ byl totiž Ateliér MONA – a moje opravdové děti přišly až po letech – zkrátka jsem tu každodenní práci s miminky hormonálně neustála (směje se). Fotografii jsem studovala na australské univerzitě a během praxe v ateliéru se portréty dětí ihned staly mou citovou záležitostí. 

• Nedávno jste se opět stala maminkou. Myslíte si, že bude mít vaše děťátko hodně fotek? :)

Žádné z mých dětí nemá hodně fotek – pracuji v tvůrčích vlnách a dávám stejně jako v ateliéru přednost kvalitě nad kvantitou. Fotografie našich dětí, co takto spontánně i cíleně pořizuji, jsou ale každopádně rodinné poklady, na kterých si dávám záležet. Domov postupně zútulňuji obrazy i kolážemi a nezapomínám ani na společné portréty celé rodiny.

S Miladou se můžete setkat na kurzech Fotografujeme děti a Fotografujeme miminka.

• webové stránky: www.ateliermona.cz

Autorka rozhovoru: Romana Marie Jokelová