Fotogalerie (9)

Rodičům v rodinných albech chybějí opravdové city a dětské nálady

Rodičům v rodinných albech chybějí opravdové city a dětské nálady Zobrazit fotografie v galerii (9)

Milada Koutníková je fotografkou dětí a miminek. Krásně se usmívá a mile hovoří, možná proto ji mají děti rády, možná proto její fotografie působí uvolněně a přirozeně. Naučit se fotit s lehkostí, což si současné trendy žádají, není jednoduché. A tak pro vás pořádáme kurzy Přirozené portréty dětí a Fotografujeme miminka, na kterých vás spolu s Miladou vtáhneme do světa dětských emocí.

Milada Koutníková - maminka, fotografka a lektorka v Centru Fotoškoda

  • V současné době se množí řady maminek fotografujících newborn. Je opravdu tak jednoduché s tím začít?

Určitě je jednodušší začít než u toho setrvat a najít si vlastní směr, ale také své místo v široké konkurenci. Vyberte si tento žánr, jen pokud vás opravdu oslovuje, ne jen proto, že je zrovna in. Já sama fotografuji novorozená miminka s úžasem i respektem k novému životu, k jeho síle i křehkosti, ztělesněným v tom spícím uzlíčku před vámi. Přijde mi to natolik expresivní samo o sobě, že přidávání rekvizit vnímám víceméně jako zbytečné. Pokud chci portrét něčím ozvláštnit, vybírám něco osobního – náruč nebo jen ruce rodičů, či sourozence. U umělých rekvizit se nemohu zbavit dojmu, že jen maskují neznalost polohování, chyby nasvícení nebo celkovou nezkušenost fotografa s malými miminky. 

  • V čem mohou právě začínajícím fotografujícím maminkám, a nejen jim, pomoci právě vaše kurzy?

Abych byla spravedlivá, tak na kurzech se stále více objevují i tatínkové a prarodiče anebo nadšené fotografky bez dětí. Nejčastěji chtějí poradit, jak se vyvarovat chyb a jak naplno využívat možnosti, které jim nabízí konkrétní foto technika. Někdo hledá odvahu začít fotografovat nad rámec vlastní rodiny, jiného brzdí technické aspekty a někdo jen potřebuje pomoci najít umělecký směr. Mou velkou výhodou je, že mohu poradit z obou perspektiv – jako profesionální fotografka s vlastním ateliérem, ale i jako fotografka-maminka při dokumentování dětí v domácím prostředí.

  • Součástí přirozených fotografií je i přirozené světlo. Jak se dá přirozenosti docílit v ateliéru nebo i jinak improvizovaném prostředí?

Otočím vaši otázku naruby: ono totiž přirozené světlo není zárukou přirozené fotografie. Mnohem větší výzvou je docílit přirozenosti nehledě na světlo, a v tom vidím největší dovednost, ale i rozdíly mezi portrétními fotografy/kami dětí a rodin.

  • Kromě světla dosahujete přirozenosti čím?

Jsem přesvědčená, že při práci s rodinami nestačí být „jen“ výborný fotograf, ale i citlivý pozorovatel, otevřená přátelská povaha a dobrý psycholog. Jen tak se vám podaří dostat z dětí i dospělých jejich skutečné já a s jistotou vyniknete nad mořem strojených a neosobních snímků od konkurence.

  • Jak se při focení krotí rozverné dětské emoce?

Já je při focení nekrotím, ale podporuji! Rodiče ke mně nechodí pro stylizované portrétky – ty dostanou ze školky – naopak jim v rodinných albech chybějí opravdové city, dětské nálady, skutečné výrazy formujících se osobností. 

  • Jak dlouho se obvykle fotografuje s dětmi, aby je to moc neunavilo?

Kromě novorozenců, kde velkou část zabere uspávání miminka, se ideálně snažím vejít do jedné hodiny. Není to proto, abych ušetřila čas navíc – ten ráda strávím předem poznáváním každé rodiny – ale je pro mě důležité, aby focení bylo pro všechny milý zážitek, ne vyčerpávající lov dobrého snímku.

  • Odkdy dokdy po narození dítěte se vlastně fotí newborn a na co všechno je třeba při takovém focení dbát?

Jak „se“ fotí, to záleží na každé fotografce – já si nejvíc užívám tvůrčí práci s miminky mezi 6. a 9. dnem po narození, ale Markéta, moje sestra, která fotografuje v ateliéru se mnou, dokáže díky zkušenostem zázraky i s třítýdenními „opozdilci“ nebo nedonošeňátky.

  • S jakými ohnisky obvykle pracujete při focení dětí a miminek?

U newborn nedám dopustit na 50mm pevný objektiv s nízkou clonou. Při focení rodin potřebuji být flexibilnější, tak používám světelný zoom, ale ne ohniska nad 85mm, abych zůstávala s dětmi v blízkém kontaktu.

  • Jaká vůbec byla vaše cesta k rodinné fotografii?

Obrácená než pro většinu dětských fotografek – mým prvním „miminkem“ byl totiž Ateliér MONA – a moje opravdové děti přišly až po letech – zkrátka jsem tu každodenní práci s miminky hormonálně neustála (směje se). Fotografii jsem studovala na australské univerzitě a během praxe v ateliéru se portréty dětí ihned staly mou citovou záležitostí. 

  • Nedávno jste se opět stala maminkou. Myslíte si, že bude mít vaše děťátko hodně fotek? :)

Žádné z mých dětí nemá hodně fotek – pracuji v tvůrčích vlnách a dávám stejně jako v ateliéru přednost kvalitě nad kvantitou. Fotografie našich dětí, co takto spontánně i cíleně pořizuji, jsou ale každopádně rodinné poklady, na kterých si dávám záležet. Domov postupně zútulňuji obrazy i kolážemi a nezapomínám ani na společné portréty celé rodiny.


S Miladou se můžete setkat na kurzech Fotografujeme děti a Fotografujeme miminka.


Autorka rozhovoru: Romana Marie Jokelová

Galerie

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Jsem hlavně týmový hráč a komerční fotka je týmová disciplína
Jsem hlavně týmový hráč a komerční fotka je týmová...

18. 10. - Před týdnem jsme s Tomášem Třeštíkem mluvili o jeho práci reklamního fotografa. Není to ale to jediné, čemu se...

Hned na začátku jsem věděl, že chci dělat fotku, co je vidět, komerci jsem se nebránil
Hned na začátku jsem věděl, že chci dělat fotku, co je...

11. 10. - S Tomášem Třeštíkem jsem se nemohl potkat jinde než na Letné. Jeho slavná série balkonových fotek osobností, běžných...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace