FotoŠkoda FestRozhovory

Zdeněk Bína: Nezbývá mi, než přijmout roli obyčejnýho mravence jdoucího do nekonečnýho kopce - část první

29. 9. 2017 | 9 minut čtení

O Zdeňku Bínovi toho na jeho fotowebu k přečtení moc není. Není divu, když sám mluví o tom, že kolem sebe nechce uměle budovat žádné jájínkovství. Přímo mi to pro svou přirozenou skromnost neřekl, ale mluví za něj hlavně jeho práce. Jak v hudbě, tak ve fotografii je to vycizelovaná práce, na kterou se hezky kouká a která se skvěle poslouchá. Po dlouhé době jsem taky přišel na autora, u kterého jsem se rozhodl nechat interview vykolejit ze standardní formy a nechat jej na pár všetečných otázek neodpovídat jen slovy, ale i obrazem. Tak doufám, že si čtení užijete stejně, jako mě bavilo povídání.

Zdeněk Bína - fotograf, muzikant, ambasador firmy Carl Zeiss a jedna z tváří podzimního FotoŠkoda FESTu

DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU

  • V galerii v paláci Langhans jsem viděl vaši současnou streetovou výstavu, zároveň vás uvidíme jako ambasadora značky Carl Zeiss na FotoŠkoda Festu, kde budete o tomto žánru mluvit. Co vás přivedlo právě k pouličnímu fotografování?

U mě to vychází i z toho, že díky hudbě hodně cestuji. Stejně jako v hudbě mám rád improvizaci a nahodilé, nepřipravované situace, na které musíte zareagovat nějakým instinktem, podvědomě. S kapelou hodně improvizujeme. Mezi lidmi, i těmi cizími, se cítím dobře. Když jsem žil v Praze, učil jsem se pohybovat městem a nevnímat lidi jako cizí. Takže i focení na ulici u mě vychází z momentu, že člověk má rád život a chce zachytit ty nahodilý momenty života a to, jak člověk žije. Je to prostě radost a naplňuje mě zachytit realitu takovou, jaká je. Vlastně to ani nevnímám jako streetovou fotku a fotím spoustu věcí kolem. Spíš to vnímám jako zachycení co nejméně strojených a intelektem překombinovaných snímků. Žánrově je mi street hodně blízký. Když jsem dospíval, trávil jsem ve městě sám dlouhý hodiny. Nejdřív jsem jen chtěl pořádně zachytit naši malou, ke streetu jsem se pak nějak přirozeně dopracoval. 

  • Takže to u vás nešlo ze strany obliby streetového žánru a učení přímo tohoto typu focení.

Rozhodně na to mělo vliv i to, že než jsem vůbec začal dělat hudbu, odjakživa jsem kreslil a maloval. Často jsem se zabýval barvami, kompozicí. Nějaká obrazotvornost a estetika mě provázela celej život. A ve focení se to celé projevilo a napojilo na to, co jsem řešil předešle. Fotky jsou pro mě prostě vyústění toho, co jsem dělal dřív.

  • Někdy ale musel nastat ten přelom, kdy jste si řekl, že byste své snímky mohl ukázat ostatním. Kdy ten okamžik nastal u vás?

Doma jsem měl vždycky nějaký malý foťák , ale o focení jsem nevěděl vůbec nic. Ten přelom u mě přišel, když se narodila dcera. Pro člověka je to obrovsky silný a výjimečný, vnímat tu záři kolem svého dítěte. A já věděl, že tu energii se mi na fotkách nedaří zachytit. Měl jsem tím pádem možnost se do focení ponořit až po uši, stejným způsobem, jako když jsem kdysi objevil kytaru. Tenkrát jsem nemohl ani usnout z toho, jak mě bolely prsty, teď jsem zase celou noc ve spaní fotil. Musel jsem se naučit i všechny technický záležitosti, málem jsem ani nevěděl, co je to clona. Ale hlavně jsem pořád fotil. Doteď to mám tak nastavené, že ten foťák mám pořád u sebe. Stejně jako s hudbou, kdy jsem na začátku musel neustále hrát, tak i tady jsem pořád co nejvíc fotil. Na každé cestě, i když jsem šel na nákup, jsem měl foťák pořád s sebou.

  • A já bych u vás, hudebníka, čekal, že budete zachycovat třeba momenty z backstage nebo koncertů. Namísto toho od vás potkávám hlavně pouliční reportáž.

Teď připravuji soubor situací z hudby. Najdete tam i backstage, ale hlavně je to soubor zážitků muzikanta s foťákem. Teď zrovna koncertujeme a foťák mám samozřejmě pořád s sebou. Ze začátku jsem tyto snímky moc neprezentoval, nemusím každého hned otravovat na Facebooku s tím, že jsem muzikant. Spíš z toho chci udělat ucelený výběr a pak jej pustit do světa.

  • A na základě své, bez urážky, amatérské tvorby teď pracujete jako fotograf. Ať už je to ambasadorství pro Zeisse, nebo fotografické zakázky.

Když dostanu zakázku, většinou je to na bázi toho, že se někdo zakouká do mé volné tvorby a vlastně i spolupráce s Carl Zeiss vznikla na stejném principu, když kamarád Vojta Hurych (ambasador Fujifilmu) poslal fotky do Zeisse a oni mě oslovili. Vždy to pro mě musí být svobodná a upřímná tvorba a pak se děj vůle boží. Focení vnímám stejně jako hudbu, tedy jako vlastní tvorbu. Nikdy to pro mě nebyla práce. A asi je pravda, že když to člověk dělá co nejupřímněji, tak se pak třeba i stane, že nemusí chodit do práce. Vždy když mám nějaký prostoj v hudbě, přiletí mi zakázka na focení. A naštěstí jsou to vždy milí lidi, kteří se ke mě dostávají přes moji streetovou tvorbu. Takže nechtějí komerčně přeslazené snímky. Když fotím třeba svatbu, bývají to lidi, kteří chtějí spíš reportážnější a přirozenější fotky, než něco nažehleného. Můžu se tak pořád ocitat v situacích, kde se cítím svobodně a ani v jednom bych nesnesl ohejbat se kvůli financím.

  • Takhle to zní neuvěřitelně jednoduše, až skoro samozřejmě. Ale samo se to přeci neděje. V čem podle vás ten úspěch hlavně spočívá?

Ať to člověk dělá v jakékoli fázi na jakékoli úrovni, tak si nikdy nesmí hrát na Zagorku a bejt pyšnej. Dokud to pro ty lidi můžu udělat a pokud si to situace vyžaduje, tak i za tím foťákem stejně jako na pódiu musí vydat vše a jít do toho naplno a poctivě. Myslím si, že s nějakou dispozicí se musíte narodit a mně naštěstí věci, co dělám, šly samy. Veškeré úsilí do nich vložené byla radost. A z tý radosti jsem ani nevnímal, kolik času a energie do toho dávám. Zároveň jsem si ale dával pozor, aby to nebylo, jako když se někdo v určitém věku znudí, chce si zkoušet něco novýho a je to opravdu trapný. K první výstavě mě kamarád ukecával dva roky a já jsem mu pořád říkal, že se cítím úplně na začátku. Upřímně, vlastně ve fotce i v hudbě se tak cítím neustále. Nejdůležitější pro to, aby věci kolem člověka vycházely, je i to, s čím člověk do každého dne vchází. Pokud se snaží vše vidět a rozlišovat srdcem, mám vyzkoušený, že okolí na to reaguje a stejnou měrou to vrací. Pokud někdo s jakoukoli tvorbou přináší něco, kde se míchá soupeření, ego, pýcha, povýšenost a podobně, tak pak samozřejmě všude naráží. Často cítím, že jsem dítě štěstěny, ale extrémně záleží na tom, s čím do toho člověk vchází a co chce vytvářet. Jestli potřebujete poplácat po zádech, nebo chcete někomu udělat radost. To se pak odráží v tom, jaké příběhy se vám dějí nebo nedějí.

  • A ta cesta za úspěchem, třeba výstavou nebo koncertem, není většinou jen příslovečnou procházkou růžovým sadem.

Když člověk tvoří, tak se mu celý život srovnává, kde to své ego a očekávání má. Po spoustě koncertů jsem viděl spoustu zákonitostí, které mi pomohly i ve fotografii. A i když jsem si myslel, že mám spoustu věcí vyřešených, stejně jsem se pěkně spálil tím, co jsem si o sobě v některých situacích myslel. A pořád mám pocit, že celé to mystérium tvorby stejně jenom obcházím a celá ta věc je mnohem větší, než je člověk schopný dohlédnout. Tak mi nezbývá než přijmout roli obyčejnýho mravence jdoucího do nekonečnýho kopce. Naštěstí se ale s tímhle pohledem na svou tvorbu vlastně cítím nejlíp. Člověk tak po té cestě může jít vyrovnanějším krokem a neposkakovat pořád emocionálně nahoru a dolů.

Do pokračování rozhovoru se můžete začíst na našem blogu!

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

Fotoobraz pod akrylovým sklem

poskytuje živé a jasné barvy, vysoký lesk, prostorový efekt díky akrylátovému sklu

350,-
Ruční vyvolání černobílých filmů + digitalizace

lepší prokreslení a podání polotónů než u strojového vyvolání, lepší ostrost než strojové vyvolání, vyšší kvalita důležitá pro zvětšování snímků ve větších formátech

399,-
LOWEPRO Trekker LT SLX 120 - šedá

Kapacita: 1 bezzrcadlovka s objektivem + 1-2 objektivy, 10'' tablet, Několik kapes na drobnosti a příslušenství, Možno nosit jako sling na zádech nebo na boku

1 890,-

Související články

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

FESTivalová soutěž na Instagramu

FESTivalová soutěž na Instagramu

Další Rozhovory

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za padesát let. Síla dokumentu je jinde

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za...

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...