FotoŠkoda FestRozhovory

Zdeněk Bína: Nezbývá mi, než přijmout roli obyčejnýho mravence jdoucího do nekonečnýho kopce - část druhá

4. 10. 2017 | 8 minut čtení

Zdeněk Bína - vynikající obrazový vypravěč, muzikant a člověk, který jde všem příkladem skromností a vstřícností. Druhá část rozhovoru je věnovaná technice a vlastně vůbec není. Každý kousek, s nímž fotí, ho musí chytit za srdce, a neočekává od něj nic míň než kouzelnou fotku s atmosférou. Zda se mu to daří, se můžete přesvědčit v galerii, a některé z jeho fotografií budou poprvé k vidění na listopadovém FotoŠkoda FESTu, tak neváhejte a vyhraďte si místo v kalendáři!

Zdeněk Bína - fotograf, muzikant, ambasador firmy Carl Zeiss a jedna z tváří podzimního FotoŠkoda FESTu

2. část rozhovoru s člověkem, na němž byste nepoznali, že se ho dotkla popularita. Tentokrát více o technice a o tom, koho z fotografického světa si nejvíc cení. 1. část rozhovoru najdete na našem blogu.

  • S tím naprosto souhlasím, pokora je asi nejdůležitější v jakékoli tvůrčí činnosti a dá se na ni snadno zapomenout. Stejně tak je pro každého důležité hrát nebo fotit na správný nástroj, jaké jsou ty vaše?

Nejdřív jsem měl různé zrcadlovky, vlastně jsem těch foťáků měl docela dost. Chvíli trvá, než si člověk najde, co mu k tvorbě vyhovuje. Mám Sony A7 II, pak používám menší foťáky, když chci být úplně neviditelný. Ten nejmenší a nejgeniálnější je Ricoh GR II, spousta lidí snad dodnes neví, že existuje kompakt do kapsy, který je fakt schopný udělat takovou fotku, že se z ní člověk může zbláznit i po technický stránce. Potom Sony RX1 R II, před tím jsem měl jeho předchůdce a z té doby vznikly legendární, až mystické fotky naší dcery. Myslím, že tohle je zrovna jeden z foťáků, který v sobě má něco speciálního. Mnohokrát jsem procházel archiv a ty fotky mi znovu padly do oka. Na A7 II dávám objektivy od Zeisse. Dřív nejčastěji Batis 25mm F2, teď jsou dva mí největší miláčkové Zeiss ZM 50mm f/1.5 a 35mm f/1.4 pro Leica M bajonet. To jsou oldschoolové objektivy, které se chovají dost jinak než moderní optika. Přednáška na FotoŠkoda FESTu bude dost o nich a ukážu tam lidem, jak neuvěřitelně dokáží kouzlit. Vlastně i kytaru mám z 67. roku, kombo ze 74. a k tomu moderní příslušenství. I ve fototechnice mě tak baví spojovat něco digitálního se starou noblesou. Fotky z nich jsem zatím neprezentoval, budou poprvé vidět právě na FotoŠkoda FESTu, sám jsem z nich ale úplně očarovanej. 

  • Jak vás poslouchám, musel jste vystřídat spoustu foťáků, mně samotnému trvalo deset zrcadlovek dostat se k legendárnímu Gé-eRku.

Je to tak, člověk prostě hledá něco, v čem se nejvíc odráží to, na co je citlivý. Stejně jako moje kytary. Jako kluci jsme měli angličáky a dneska je to úplně stejné. Člověk není tak movitý, aby si mohl pořád jen něco kupovat, takže jsem to často měnil. To, co jsem objevil u Zeisse, Sony a Ricohu, mi perfektně sedí a má to něco do sebe. I tím, že jsem zpětně narážel na fotky z RX1, které mě vždycky znovu moc bavily. Mnohdy je foťák dokonalý, ale tyhle důležité atributy nemá. Teď jsem neuvěřitelně spokojenej a kromě toho, že mám techniku, která něco umí, vím, že má ještě tu jiskru, něco navíc. K A7 II vlastně až takový vztah nemám, je to  kvalitní kus digitální techniky, ale celé kouzlo dělají ty ZM Zeissy, které na něj můžu nasadit.

  • Skoro mi to zní, že ta Leica na vás ještě jistě čeká.

Nedávno jsem Leicu měl v ruce a trochu mi docvaklo, že to určitě nebude jen o snobismu, kterej z toho spousta lidí chce dělat. Když jsem viděl jak se ten foťák chová jen po mechanické stránce, tak jsem z něho byl úplně hotovej. Byla to nádhera. Přeci jen ten svět asi nakonec funguje tak, že kdyby někdo přehnanou cenou delší dobu podváděl, tak by se to přece neprodávalo. A to, jak je to u Leicy nebo Zeisse, má své opodstatnění. Když jsem si třeba od Zeisse udělal odbočku a řekl si, že si nějaké ohnisko třeba vyřeším levněji, tak musím říct, že jsem se až lekl, na jaký standard jsem si zvykl. Když si občas zafotím s něčím jiným, bývám docela v šoku. Ale jsem za to rád, jinak bych si tu výjimečnost Zeiss skel neuvědomoval. Nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří kopou jen za svoji značku, nemluvě o tom, že fotbal mě už vůbec nezajímá, ale ten luxus, na který jsem si zvykl jako ambasador Zeisse, je opravdu překvapivý. Ani jsem nečekal, jak ten rozdíl může někdy být veliký.

  • Zeiss odnepaměti patří mezi nejvěhlasnější jména v optice, není divu, že vám učaroval. Moc mě baví, že nemluvíte o dokonalých Otusech, ale nenápadných ZM objektivech.

Teď jsem fotil svatbu těmi dvěma ZM Zeissy a poprvé jsem viděl neupravený fotky přímo z nastavenýho foťáku takové, že kdybych na nich dělal nějaké razantní úpravy, spíš ty fotky zničím. Dřív jsem musel hodně bojovat v postprodukci, aby se fotografie blížily nějaké noblese, kterou jsem od nich chtěl. Je to neuvěřitelná radost s nimi pracovat a pořád mám spadnutou bradu z toho, jak čarují. Celou svatbu jsem fotil s otevřenou clonou a ta mechanická přesnost ve spojení s náhledem na ostření je pro mě tak dobrá, že zjišťuji, že i když ještě občas fotím autofokusem, začíná mi být bližší manuální ostření. Na další svatbu půjdu zase jen s manuálními objektivy.

  • Abychom nezůstali jen u techniky a u vás, všichni máme své inspirátory, jací jsou ti vaši?

Nikdy jsem to neměl tak, že bych sledoval jednoho autora, vlastně vůbec nejsem vzdělaný třeba v historii fotografie. Nikdy jsem to moc nestudoval. Nevím koho bych jmenoval, třeba František Drtikol se mi moc líbí, hlavně to, že byl nejen fotograf, ale zároveň mystik, extrémně duchovní bytost. Tahle postava mi byla moc blízká, i když sám fotím něco jiného. Doma mám třeba knížku třeba od Koudelky, jeho fotky patří mezi moje zamilované. Z internetu je pro mě velká inspirace a radost Flicker. Tam se můžete lehce spojit s lidmi ze všech koutů světa, kteří fotí, co se vám líbí. Jinak si třeba od Facebooku držím docela distanc, většinou mě zaujmou fotky, které zrovna nemají milion lajků a followerů, ale jmenoval bych tady úplně neznámý fotografy, u kterých mi plesalo srdce.

  • Mám z vás ten pocit, že povrchní hodnoty, jako je počet lajků nebo financí na účtu pro vás není stěžejní. Co je tedy tím hlavním, co vás posouvá vpřed do toho nekonečného kopce?

Asi když se vytváří něco, co může mít pozitivní vliv na lidi tady v realitě a ne žít dominantně na FB. :) 

A jak jsem předeslal, položil jsem Zdeňkovi ještě pár téměř všetečných otázek, abych na ně obdržel odpověď fotografií.

  • Kde jste nejraději sám?

  • S kým se nejčastěji smějete?

  • Jaké to je stát před publikem?

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

LACIE RUGGED SSD 500GB USB-C - orange

celková kapacita úložiště: 500 GB PCIe M.2 SSD, max. rychlost čtení a zápisu: 950 MB/s, odolnost: drcení, náraz, vlhkost (IP67)

4 990,-
CANON EW-53B Sluneční clona pro RF-S 10-18mm

Sluneční clona pro širokoúhlý objektiv Canon, Určeno pro RF-S 10-18 mm f/4,5-6,3 IS STM, Blokuje rozptýlené světlo pronikající do objektivu

490,-
SAMYANG stativová objímka pro obj. Samyang E-mount

kompatibilní se Samyang E-Mount, kompatibilní s Arca Swiss systémem

2 490,-

Související články

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

FESTivalová soutěž na Instagramu

FESTivalová soutěž na Instagramu

Další Rozhovory

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za padesát let. Síla dokumentu je jinde

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za...

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...