Igora Zacharov: Pro mě samotného je těžký uchopit, kdo vlastně ve fotografii jsem

Igor Zacharov - fotograf, režisér a jedna z hvězd FotoŠkoda Festu

Na Igora se můžete těšit na jeho přednášce Najít a neztratit sám sebe, proto nezaváhejte a rezervujte si místo, dokud je k mání! :)

• U vás je dost těžké se dopátrat, jak jste vlastně začal.

Všechno to začalo skateboardingem a s ním spojeným hltáním skateových videí, když mi bylo zhruba patnáct. Bavilo mě sledovat skloubení hudby a videa, střih, zkoušel jsem to pak na tátovu kameru. Potom jsem se k fotce a videu dostal zpátky až na vysoké škole. Studoval jsem tehdy diplomacii na VŠE, která mě moc nenaplňovala, a už během školy jsem přemýšlel, co bych mohl dělat jiného. Hrál jsem s kapelou, které jsem točil první videa, a později dělal videoklipy i ostatním a začal si už točením trochu přivydělávat. Mimo to jsem ale točil všechno možné, každou malou zakázku, jen abych se k té práci dostal. Moc mě už tehdy bavila. První větší projekt byla práce pro jednu přední sklářskou firmu (Preciosa Lighting), pro kterou jsem natáčel i fotografoval, a zjistil jsem, že se touhle prací dá opravdu uživit. Školu jsem ukončil semestr před diplomkou. Zakázek tehdy tak přibývalo, že jsem se rozhodl, že to budu dělat naplno. Nechtěl jsem to propásnout, tak jsem si tehdy zkrátka řekl, že jdu do toho. 

• Skoro to zní, jakoby pro vás byla fotografie na druhé koleji, přitom svou prezentaci na stránkách máte primárně fotografickou. 

Od začátku jsem se více věnoval videu, bavily mě klipy. Focení jsem bral jako vedlejší věc, a když jsem měl tu příležitost, nabídl jsem se, že k videu přece můžu dělat i fotografie, které byly také součástí zakázky. Dalo mi to možnost pořád fotit, nějak v tom růst a taky se tím živit. Pak mě to chytlo, přišel jsem na to, co mě baví, a začal jsem fotit i své osobní věci.

• Skejtová videa, produktová fotografie, na stránkách ale máte žánrově úplně jiné fotografie.

Architekturu, interiéry a sklo ode mě skoro nikde pod mým jménem neuvidíte. Většinou jsem se prací pro sklárny neprezentoval, jen jsem ji odevzdal klientovi. Stejně jsem věděl, že mě baví jiné věci. Pro sklárny jsem pracoval čtyři roky a už jsem se tím ke konci dost přesytil. Když jsem se chtěl posunout, musel jsem toho nechat a začít úplně znovu.

• A když odbočím od vaší volné tvorby, co vás teď vlastně živí?

Co se videa týče, zaměřuji se teď jen na režii. Jsem zastupovaný agenturou Creative Embassy jako komerční režisér. Pomaličku se tak posouvám od svých DIY projektů k regulérní režii, což je směr, kterým se chci teď vydat. Pořád to jsou reklamní, komerční věci, najednou netočím reklamu pro sklářskou firmu, ale třeba pro výrobce obuvi. Náplň je podobná, ale ten objekt je vždy jiný. Poslední osobnější projekt jsem dělal s art direktorkou Terezou Bílou, je to krátký stylizovaný dokument o baletu Národního Divadla. Jmenuje se Život na špičkách. 

• Takže vaše volná tvorba je vlastně z cest, na které vás zavedla práce?

Třeba díky focení skla jsem se dostal do Asie, Ameriky nebo Afriky. Když už se takhle někam pracovně dostanu, fotím tam samozřejmě i pro sebe, svoji volnou tvorbu. Fotografie z přírody jsou pak z mých vlastních cest, ty mě zkrátka baví. 

• Tak to se ani nedivím, že spekulujete nad tím, jak sám sebe neztratit, když jste rozkročený mezi tolik oborů.

Pro mě samotného je moc těžký uchopit, kdo vlastně ve fotografii jsem a čím se prezentovat. Dělám komerční zakázky, ale také mám chuť dělat své osobní fotky. Je dost těžké najít mezi tím nějakou hranici. Nebo třeba nenechat se odradit tou denní fotografickou prací, když je komerční práce hodně, může to člověku sebrat chuť dělat cokoli jiného. Třeba i jak tvořit věci, které jsou zásadně jiné, to je pro mě také celkem důležitá otázka. Budu mluvit o tom, jak si tyhle dva světy oddělit a přemýšlet o nich odlišně. Sám si uvědomuji, že moje prezentace je téměř schizofrenní, od komerčních věcí až po videoklipy. Myslím, že to může oslovit každého, kdo uvažuje nad něčím podobným. 

• Ve své tvorbě se ale neztrácíte. Přijde mi, že vizuálně máte svůj styl dost vytříbený. Dokonce i specifickou barevnost.

Možná protože jsem barvoslepý.

• Cože?!

Nepamatuji si přesně, jak se ta vada jmenuje, protože jsem se o ní dozvěděl teprve nedávno, ale mám jednu z těch vad, kvůli které ty fotky můžou vypadat barevně trochu mimo. Přítelkyně mi často říká, že mám fotky lehce do růžové nebo fialové. Třeba na tomto momentu ale plánuju postavit knížku, kterou bych rád udělal. Sám často přemýšlím, proč mě fascinují právě ty věci, které fotím, a s tou barevnou vadou to možná nějakou souvislost má. 

• Asi ano, minimálně je to jedna z věcí, které vás zajímavě odliší od okolí. Musím se ale zeptat ještě na výraznou “středovost” vašich fotek, hlavní objekt je téměř výhradně v centru fotografie, okolí je často výrazně upozaděné.

Když to říkáte, tak mi to zapadá, ale když se bavíme o komerčních i osobních fotkách, tak mě vždy zaujme jedna věc, která je pro mě klíčová a kterou chci hlavně zdůraznit. Nikdo mě to neučil, zkrátka mě to tak baví. Snažím se to i měnit, začal jsem fotit víc na film a učím se být spontánnější. Nejdříve jsem šel hlavně po kompozici a teď jdu především po tom správném okamžiku, kdy instinktivně mačkám spoušť. 

• A na jakých přístrojích tu spoušť mačkáte?

Práci fotím na Canon 5DS R. Osobní věci ale digitálem fotit nemůžu, až moc mi to pak připomíná práci. Volnou tvorbu fotím na Mamiyu 7 a Leicu M6. S těmihle foťáky v ruce vidíte úplně jiné věci než s digitální zrcadlovkou.

• To je fakt, dálkoměrné foťáky vlastně také částečně vysvětlují to komponování na střed. Budu se těšit, až si na FotoŠkoda Festu poslechnu více. Na co se tam od vás můžeme těšit? 

Zatím jsem o své práci mluvil jen na Pecha Kucha, ale tam nejsou fotografové. A já se moc těším, že to budu prezentovat před někým, kdo má k fotografii blízko, třeba má podobné pocity a bude o tom chtít diskutovat. Taky se moc rád bavím o technice a vlastně nemám s kým. Takže na celý FotoŠkoda Fest se moc těším.

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

• Igor Zacharov na webu
• Igor Zacharov na FotoŠkoda Festu