Fototipy

Vyzrajte na kompozici aneb Jak vystavět snímek podle linií

16. 1. 2018 | 13 minut čtení

Kompozice. Je to jedno z prvních slov, s nímž se setkáte, když začínáte fotit. A existuje v ní tolik různých možností, že se v nich snadno člověk ztratí a začne se při fotografování soustředit na něco úplně jiného než na samotný snímek. Pojďme si v našem malém seriálu připomenout několik technik, které vaše snímky mohou vylepšit. První část se bude věnovat liniím.

Leading lines

Naše oči si všímají výrazných objektů. Je tomu tak v běžném životě, nejinak je tomu i na fotce. Proto - než začnete vůbec řešit kompozici - musíte vědět, co chcete fotit, a teprve potom řešit, jak to vyfotit. Potom ale můžete linie použít k tomu, abyste divákovo oko navedli přesně tam, kam si přejete. Leading lines, tedy linie, které “vedou k objektu”, jsou silnou kompoziční technikou a můžete jejich efektu využít jak při fotografování architektury, tak třeba polí. Kromě toho ale samy o sobě fungují jako estetická složka snímku, protože k nim využíváte existující předměty, které jedinečným způsobem zapojujete do snímku.

Autor: Barry O´Carroll

Všimněte si, že kromě toho, že linie dlaždic směřují k Eiffelově věži, je na snímku i řada dalších geometrických prvků - dlaždice, čtverce vytvořené malými tmavými dlaždičkami, rohy budov na okrajích snímku, sochy pod sloupy nebo linie vedoucí napříč těmi nejviditelnějšími. Barry O´Carroll tu využívá množství jiných technik včetně symetrie a barev. Chci tím říct, že dobrý snímek se velmi zřídka zakládá pouze na jediné technice, spíše je kombinací navzájem se doplňujících a k sobě se hodících postupů. Proto se nesoustřeďte pouze na jeden z nich, aby snímek neshodily ty ostatní, kterým jste nevěnovali pozornost. Na jednom se ale u tohoto snímku asi shodneme - klíčovým prvkem je tu...

Geometrie

Geometrie je silná zbraň a často téměř jistota kvalitní fotky. Protože je to ale poměr celkem vágní a zavání matematikou, připomeňme si některé geometrické prvky, které se ve fotografii mohou dobře uplatnit a které vám mohou pomoci vyvolat kýžený efekt. Zapomeňte ale na počítání délky odvěsny nebo obsahu kruhu, důležité jsou prvky samotné a jejich případná podobnost, nikoli velikost či obsah.

Diagonály a trojúhelníky

Trojúhelníku můžete docílit už jenom tím, že si přikleknete a využijete konvergentních linií (k nimž se dostanu v jednom z příštích dílů). Pokud by se ale jednalo pouze o tento trojúhelník a zbytek snímku byl nekoordinovaný a nepromyšlený, bylo by to poměrně laciné a lepší je buď celý snímek vyplnit trojúhelníky (a diagonálami), jak to udělal třeba Barry O´Carroll na snímku níž, nebo trojúhelníky spojit s jinou vhodnou technikou, kupříkladu geometrickou. A nebojte se, díky perspektivě ji najdete častěji, než si teď možná myslíte. Jen se dívejte a hledejte, často vás čekání na vhodnou vytipovanou kompozici odmění krásným snímkem.

Autor: Barry O´Carroll

Snímek Barryho O´Carrolla působí neobyčejně harmonicky, a to nejen kvůli příjemným a navzájem se doplňujícím barvám, v nichž je vyvedený. Vyváženost je způsobená i opakujícími se trojúhelníky, které se sbíhají v jednom bodě v dáli, a do nichž je rozdělený prakticky celý snímek.

Zmiňovala jsem sice, že je málokterý snímek založený výhradně na jediné technice, výjimku potvrzující pravidlo (a jistě není jedinou výjimkou) ale tvoří tento snímek. Ačkoli mu “padá horizont”, což se často považuje za těžký přestupek proti pravidlům fotografie :), zde je toto pravidlo porušené naprosto cíleně a s vysoce estetickým výsledkem.

Autor: Josef Koudelka

Horizontály a vertikály

Horizontálami a vertikálami nemám na mysli to, že je snímek na šířku či na výšku, ačkoliv i to ovlivňuje vnímání jeho obsahu (v závislosti na žánru samozřejmě). Mám na mysli to, že pokud umístíte hlavní předmět na horizontální linii, bude snímek působit klidněji, vyrovnaněji a “méně nebezpečně”, než pokud postavíte člověka na linii vertikální, třeba na vrcholek špičaté skály. Takovou pozici si obecně spojujeme s nestabilitou a nebezpečím pádu (představte si člověka na chůdách), proto bude zpravidla znepokojivější a dramatičtější.

Podívejme se teď spolu na jeden snímek, jemuž dominuje horizontální linie.

Autor: Nick Falangas

Norský skalní převis Trolltunga se v posledních letech stal vyhledávanou přírodní atrakcí, na níž se dají pořídit opravdu adrenalinové snímky. V tomto případě originální svatební fotografie. Ačkoli akrofobiky možná tento snímek děsí (věřte ale, že kdyby to bylo tak nebezpečné, jak to vypadá, nestala by se z toho tak masově žádaná lokalita), přesto samotný skalní převis působí dostatečně široce a horizontálně, že v nás - alespoň tedy ve mně - nevyvolává bezprostřední závrať.

Naproti tomu...

Autor: David Clifford

...u tohoto snímku mám neodbytný pocit, že se potřebuji chytnout stolu, u kterého sedím. Celkový dojem umocňuje také to, že je snímek focený na výšku, skála se zdá být vyšší, než ve skutečnosti je. Celkovou estetiku také doplňuje symetrie, k níž se dostaneme o kousek níž.

Křivky

Pamatujete si, co nám na hodinách geometrie říkali? Že kruh je dokonalý tvar? Je to pravda, křivky působí neobyčejně příjemně pro oko, vyvolávají dojem bezpečí a harmonie. A není to nic nového, moc kruhu si uvědomovali už staří Řekové, když sloupy chrámů stavěli kulaté a jejich zdobení zhusta tesali do křivek. A u antiky to neskončilo - baroko je výsostným příkladem použití křivek, a to nejen v architektuře; baroko je zkrátka takovým bachratým obdobím naší kultury.

Autor: Aleksejs Bergmanis

Nemusíme ale nutně usilovat o vytvoření celého kruhu, už samotné zakřivení přímky působí pro oko příjemně a zároveň dynamicky. Žádný přírodní prvek se totiž nehýbe pomocí přímky, nýbrž pomocí křivky - mořské vlny, obilí ve větru (nikoli ve vichřici :) ), hurikány. Z těchto důvodů je to i vyhledávaný architektonický prvek. Vzpomeňme si třeba na slavný Tančící dům.

Autor: Jan Tichý

Symetrie

Symetrie je bohatou studnicí příkladů a přístupů, proto se k ní v příštích článcích ještě vrátíme. I tady už jsme o ní mluvili, u snímku Eiffelovy věže hned na začátku. Kromě linií vedoucích k samotné slavné památce je snímek naprosto symetrický, a to i do těch nejmenších detailů, jako jsou sochy u budov na okrajích fotografie.

Lineární symetrie se dá docílit velmi snadno, zároveň je velmi působivá. Jde de facto o stejné předměty na stejném místě na obou polovinách snímku a skvěle se hodí pro promyšlené středové kompozice nebo čtvercové snímky (je tedy výborným prostředkem třeba pro Instagram). Podobného efektu můžete dosáhnout i zrcadlením, čímž se zároveň přiblížíte estetice výtvarných děl. A není takový impresionismus navýsost efektní?

Autor: Eberhard Grossgasteiger

Pravidlo třetin

Je to jedno z prvních pravidel, se kterým se ve fotografických začátcích setkáte. Třetinovou mřížku si můžete nastavit i na mnoha fotoaparátech a přesně tak vidíte, jak linie vaším objektem vedou. Skládá se ze dvou směrů - zleva doprava a odshora dolů (nebo opačně, záleží na vašem úhlu pohledu).

Dohromady pak dávají mřížku, v níž najdete 4 průsečíky, do nichž se doporučuje umístit hlavní objekt fotografie - u portrétu to bývá oko, u krajiny třeba strom, rostlina či jiný dominantní prvek.

Autor: Anna Jirásková

Ačkoliv se jedná o celkem spolehlivou techniku, jak vytvořit vyvážený a estetický snímek, brzy zjistíte, že s tímhle základním pravidlem pracuje velmi mnoho fotografů. Místo abyste se tak uměle snažili napasovat objekt do třetinové kompozice, někdy může být mnohem funkčnější středová či úplně jiná. Zkrátka a dobře, najděte si svůj vlastní styl.

Zlatý řez

Technika vlastně velmi podobná pravidlu třetin, i když se průsečíky nacházejí malinko jinde než u přesných třetin (hned v dalším bodě uvidíte, co mám na mysli). Princip spočívá v pravoúhlosti - a to nikoliv u té zjevné třetinové, ale v pravém úhlu linií vedoucích z rohů na přeponu.

Stejně tak i s druhou přeponou. Nejčastěji se ale můžete setkat se šnekem, do jehož ulity vložíte hlavní objekt. Nejedná se o žádnou novinku, dokonce ani nemá původ u fotografie. S tímto principem se stavěl třeba antický Parthenon a malovala se výtvarná díla dávno před vynálezem prvního fotoaparátu.

Zdroj: PicMonkey

Kromě zlatého řezu si tady autor fotografie pojistil to, že se skutečně ve výsledku zaměříme na osobu (v porovnání s horami v miniaturní velikosti), také tím, že od spodní hrany fotky k ní směřuje linie, leading line, o které jsem mluvila na začátku. A také cítíte ten náboj vyzařující z barev a jejich souladu? A jak jsou jednotlivé barvy od sebe také odděleny jakýmisi liniemi a místy vytvářejí trojúhelníky? Zkrátka snímek par excellence!

Stejně jako pro pravidlo třetin sice platí, že zlatý řez se nenazývá zlatým jen tak pro nic za nic, znamená to ale také, že je zlatým pro mnoho fotografů. Vaše fotografie tak můžou (ale nemusí!) splynout s davem výtvorů dalších fotografů. Foťte zkrátka tak, aby byla vaše fotka rozpoznatelná mezi tuctem dalších.

Dynamic symmetry

A na závěr něco pro fajnšmekry. Dynamická symetrie vlastně využívá pravidlo třetin a zlatého řezu dohromady a vytváří tak unikátní způsob komponování snímků - udržuje napětí mezi jednotlivými prvky, a přitom ve výsledku působí nesmírně harmonicky. Skládá se ze 2 diagonál ("barokní" - Baroque - z levého dolního rohu do pravého horního - a levostranné - Sinister - z levého horního rohu do pravého spodního) a 4 linií kolmých na diagonály. Nesmíme pak zapomenout na třetinovou mřížku.

A tady si můžete všimnout drobného posunu průsečíků zlatého řezu a pravidla třetin. Ve výsledku vám ale nikdo nebude s pravítkem měřit, jestli jste se trefili na milimetr přesně. :)

Stejně jako prakticky všechny fotografické techniky se dynamická symetrie využívala (mnohem dříve) a využívá (mnohem více) ve výtvarném umění. A fotografie má s výtvarným uměním společného opravdu mnoho.

Fotografická legenda Annie Leibovitz jistě pro nikoho není neznámou osobou. Podíváme se na jeden její snímek, který je dokonale komponovaný.

Velice snadno můžeme snímek rozčlenit podle tří linií do třetin po skupinkách sedících / stojících pospolu, tím bychom ale práci Annie Leibovitz velice zploštili. Fotografie v sobě udržuje napětí díky něčemu úplně jinému, a to je především dynamická symetrie.

Vidíte, jak linie spojují těla a hlavy celebrit v dokonalé symetrii vybudované ve čtyřech obdélnících? Můžeme zajít i mnohem dál, stejně jako Tavis Leaf Glover ve svém článku.

Pokud už tedy máte v malíčku základní techniky, zkuste experimentovat s touto - ač se na první pohled může zdát složitá, pracovat s ní není pouze výsadou legendárních fotografů, jako je Annie Leibovitz nebo Henri Cartier-Bresson (který svůj přístup nazýval geometrii, jak se mimo jiné dozvíte v tomto videu). Dočkáte se ale úžasných výsledků, které se vám za tu námahu bohatě odmění.

A na závěr několik rad

Pokud fotíte přírodu, nehledejte geometrické tvary jako podle pravítka, takové příroda nevytváří.
Pokud to děláte vědomě, vzepřete se konvencím, můžete tak dospět k zajímavým a neotřelým efektům a přimět diváka se nad tématem zamyslet jinak, než je zvyklý.
Fotografie vybíráte očima. Správný objekt, správná kompozice, správný úhel. Pokud se vám výjev nebude líbit bez hledáčku, nebude se vám líbit ani skrz hledáček a nic na to nezmění ani nejdražší technika na trhu. Hledejte proto takovou kompozici, která vás bude bavit sama o sobě, i kdyby to znamenalo, že za celý den uděláte pouhých 5 snímků. Úspěšnost může být takřka stoprocentní a počet nepoužitelných snímků minimální. Uvidíte, že se investovaný čas vyplatí - nejenže si vypilujete fotografické vidění, ušetříte ale také spoustu času při třídění fotek.

Příště si shrneme několik pravidel o vytváření prostoru. Protože je v umění všechno provázané, zapleteme se tam i s liniemi, zabrousíme ale také do jiných oblastí. :) Tak na přečtenou za týden!

Autor: Anna Jirásková