Vyzrajte na kompozici aneb Jak vyladit snímek pomocí barev

Vyzrajte na kompozici aneb Jak vyladit snímek pomocí barev

Vyzrajte na kompozici aneb Jak vyladit snímek pomocí barev

Barvám se v kompozici často nevěnuje takový prostor, jaký by si zasloužily. Než začneme zkoumat geometrickou dokonalost, než se třeba vůbec dostaneme tak blízko k fotografii, abychom tam něco takového mohli vidět, vnímáme ji pomocí barev. Láká nás k sobě blíž? Vzbuzuje v nás obavy? Nebo naopak pohodu? Možná častěji, než si to uvědomujeme, vnímáme svět okolo sebe pomocí barev a fotografie jako odraz reality není výjimkou. Vítejte u třetího dílu našeho miniseriálu o kompozici!

Jak to bylo minule?

Minule jsem mluvila o tom, jak vytvořit prostor, který bude vhodně doplňovat to, o čem fotografie vypráví. A leckdy i zcela zásadně dotvořit dojem, který si přejete. V podobném duchu budu dneska pokračovat, jenom se na to podívám trochu jinou optikou. Takže pokud si chcete připomenout první a druhý díl našeho miniseriálu, šupky na náš blog!

Barvy a jak na nás působí

Z hodin výtvarky (a z každého pohledu ven, když svítí slunce a prší zároveň) si možná ještě vzpomenete na to, že existují barvy primární a sekundární, které vznikají smícháním barev primárních. Primární jsou modrá, červená a žlutá, sekundární pak zelená, fialová a oranžová. Pak jsou ještě barvy terciální, které vznikají smícháním primární a sekundární barvy. Podstatné je ale to, že všechny dohromady vytvářejí tzv. komplementární barevný kruh, z něhož můžete vyvodit, které barvy jsou vůči sobě kontrastní a které naopak ne.


Zdroj: is.mendelu.cz

Barvy navzájem protilehlé jsou maximálně kontrastní, barvy ležící vedle sebe, analogické, vytvářejí harmonický obraz. Toliko technické teorie. Je asi jasné, že samotné oko nám napoví, zda něco působí kontrastně nebo harmonicky. Pokud ale takto s barvami zacházíme vědomě, výrazně tím můžeme umocnit efekt, který chceme fotkou vyvolat.

Stejně tak i v případě, že víme, jak jednotlivé barvy působí na lidskou psychiku. K mnoha efektům se dostaneme ještě v průběhu článku, proto jen ve zkratce: Kupříkladu modrá je barvou klidu a souladu, červená naopak barva vášně či životní síly. Žlutá je zase barva změny, černá barvou protestu a vzdoru. Víc si toho můžete přečíst v zevrubném textu tady.

Různé barvy mají také různý prostorový efekt, což znamená, že různě barevné plochy se oku zdají být různě vzdálené. Syté a tmavé barvy vystupují do popředí, teplé tóny jsou výraznější oproti studeným a v kombinaci s bílou nejvíc vynikne modrá, s černou zase žlutá. Zajímavý je i princip barevné rovnováhy, o němž si více můžete přečíst tady.

Je důležité vědět, že každá barva jednotlivě sice má určitý účinek, v kombinaci s jinými barvami ale může působit jinak.

Harmonie vs. disharmonie

Představte si, že sedíte v japonské zahradě, svěží jarní zelená a hřejivé sluneční paprsky, které se sem tam problesknou mezi stromy, blahodárně působí na vaše pocuchané nervy, všude je klid a ozývá se jenom tichoučké zurčení průzračně čisté vody. A vaším úkolem je relaxovat a nasávat energii místa.

To je jedna z mých mnoha představ naprostého klidu a harmonie. Každý má ty své jiné, proto si nyní jednu z nich vyvolejte před očima. Vidíte ji? A teď si představte, že podobný pocit může vyvolat i fotografie. A nemusí to být nutně snímek vašeho klidového místa, jeho barevné ladění zkrátka bude působit natolik harmonicky, že to ve vás vyvolá pocit blaženosti. Dobrá, nechala jsem se unést, ale harmonicky snímek působit může.

Autor: Anna Jirásková

Sladění podobných barev (v tomto případě zelená, hnědá, žlutá) a celková teplota, která se hodí k zemitým odstínům, podobný dojem vytvářejí. Kdybych snímek v postprocesu upravila do studených tónů, zdaleka tak působit nebude.

Naopak disharmonie působí… no, přesně podle svého názvu. Vzbuzuje obavy, nechává v nás neklid, může ale vytvářet i příjemné napětí nebo přitáhnout pozornost přesně k fotografovanému objektu - v kontrastních barvách v jinak harmonickém prostředí. Nutno říct, že barvy na tento účinek mohou mít vliv, napětí ale mohou vzbuzovat stejně tak i černobílé fotky, takže je to zásluha více faktorů.

Autor: Petr Klempa

Lehké napětí tu dokresluje i ladění do tmavších tónů a výraz modelky, která na mě působí trochu plaše, možná až ustrašeně a jakoby se odtahuje od objektivu.

A když už jsem to nakousla, pojďme se podívat na…

Černobílé a barevné fotografie

Někteří fotografové by se možná pohádali do krve, která z těchto variant je lepší, podle mě každé fotografii zkrátka více sluší jiná. Vidím to tak z vícero důvodů, sami určitě ještě doplníte i další:

  • Někdy jsou barvy na fotce tak křiklavě různé, že to úplně odvádí pozornost od fotografovaného objektu - nesáhneme pak raději po černobílé?

  • Představte si nevěstu, kterou fotíte v přírodě - okolo jehličnany, mechy, samé tuctové barvy ideální pro vyzdvihnutí nevěsty ve výrazné bílé barvě. Ale její kytice se skví tak zářivě rudou barvou, že na sebe strhne veškerou pozornost (což si sice měla rozmyslet dřív, ale říkejte jí to ve svatební den) - v tom případě bych alespoň na některých fotkách volila černobílou. Na druhou stranu, pokud fotíte prezentační fotky pro květinářství, je to pro ně barevná přesně to pravé.

  • Černobílá fotka i barevně ladícího snímku má jiné kouzlo než původní barevná verze. Je pak do jisté míry na estetickém vnímání a zkušenosti každého, kdo se na snímek dívá, jestli se mu víc líbí ten, nebo onen. Černobílé snímky mi více připomínají dobu minulou, stylizované dobové focení proto bude mít pravděpodobně větší účinek, když výsledné snímky vyvedete v černobílé nebo sépiové.


Autor: David Douglas Duncan

Někdy jsou černobílé fotografie černobílými, protože barevné filmy ještě neexistovaly, jako v případě snímku Davida Douglase Duncana, na němž v roce 1954 zachytil Avu Gardner. Lidí, co v dnešní době fotí na film, je menšina, pokud ale patříte mezi ně, určitě jste si už všimli, že různé značky tónují výsledné snímky různě - do chladných, teplých tónů, zvýrazňují jednu určitou barvu atd. Toho můžete šikovně využít a podpořit tak celkové vyznění snímku.

Černobílý snímek vás každopádně přiměje soustředit se už na první pohled na obsah, případně na světlo. Barevné na vás chtě nechtě podvědomě působí. Ví to i filmaři, kteří v postprodukci nezřídka přidávají obrazu digitální filtr (nebo možná už při samotném natáčení, abych někomu nekřivdila), aby docílili určité nálady. Schválně se zkuste někdy zaměřit na to, v jakých barvách jsou vyvedené romantické komedie a v jakých válečné krváky.

Vypíchnout objekt pomocí barvy

Minule jsem mluvila o vyzdvihnutí hlavního objektu pomocí hloubky ostrosti a barva vám může posloužit úplně stejně. Výrazný objekt na nevýrazném pozadí, objekt v barvě neladící s okolím… Možností je více, použít můžete vlastně všechno, o čem tu dnes byla a bude řeč. Můžete je zpozorovat i na některých fotografiích v minulých dílech, tak si je zkuste pozorněji prohlédnout. :)

Tohoto efektu můžete uměle dosáhnout tak, že kromě objektu, který chcete vypíchnout, vše ostatní zbarvíte monochromaticky, jak to bylo v módě ještě relativně nedávno. Nemusí jít ale hned o takto extrémní případ, využít můžete i samotného prostředí, kde fotíte.

Autor: Petra Petřeková

Tmavé vs. světlé barvy

Den a noc, světlo a stín, bílá a černá. Protiklady, které naznačují, co mám na mysli. Ne nadarmo třeba Alois Jirásek nazval jedno ze svých děl Temno, známe i úsloví “úsvit dějin” naznačující, že se blýská na lepší časy. Světlé barvy si spojujeme spíše s radostnými, veselými a šťastnými chvilkami, tmavé barvy naopak s depresemi, horšími životními obdobími a strachem (schválně, kolik z vás chodilo v noci na hřbitov, aby dokázalo svou odvahu?). Není to pochopitelně pravidlo, záleží i na celkové kompozici a dalších barvách / světle, které na snímku najdeme.

Autor: Stanislav Petera

Na příkladu fotografie Stanislava Petery také vidíme, že ač se mnohé z ploch zdají až černé, nikdy nejsou černé zcela. Tmavé stíny nejsou u barevné fotky nikdy výhradně odstínem černé, jak bychom měli tendenci na tuto otázku šmahem odpovědět. I ve stínech je odraz barev, které vidíme jinde ve snímku.

Není náhoda, že jsou svatební fotky obvykle plné světla, tepla a pastelových barev. V naší kulturní tradici je třeba tradiční barva svatebních šatů bílá či jinak světlá - evokuje nevinnost a čistotu. Holubice míru má taktéž bílou barvu.

Autor: Audrey Rose

Všimněte si i dalších kompozičních prvků, které fotografka využila k navedení divákova oka přímo na dvojici novomanželů.

Studené vs. teplé barvy

Už na začátku jsem mluvila o tom, že teplé barvy jsou opticky výraznější než studené. Jinak je ale jejich účinek obdobně rozdělený jako u tmavých a světlých barev, jen - také proto, že kontrast tady není tak velký - nezachází do extrémů. Teplé barvy působí vyzývavěji, studené barvy naopak uklidňují. Já mám navíc zimu spojenou s modrou, bílou a šedou, léto naopak se žlutou, červenou či sytě zelenou. K tomu všemu můžeme přidat i čtyři živly, ale to už bych to příliš rozváděla. :) Zkrátka všechno souvisí se vším.

Autor: Jana Pechlátová

Hřejivé barevné tóny zdůrazňují láskyplnou pózu. Portfolium autorky navíc ukazuje, že barvy jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů, jak navodit patřičnou atmosféru.

A když se věnuju barvám, nemůžu vynechat podle mě nejkrásnější světelnou show, kterou lze vůbec lidským okem spatřit.

Autor: Tommy Eliassen

Světlem samotným jsem se tu už zabývala nesčetněkrát. Je ale pro fotku natolik esenciální, že mu věnuji samostatnou kapitolu v sérii našich článků o focení.

Na závěr několik postřehů

  • Někteří fotografové léta pracují na tom, aby měli dokonalý postproces. Zakládají si na něm třeba už zmínění Petr Klempa a Stanislav Petera, každý svým vlastním způsobem. Určitá postprocesová úprava se může stát něčím jako vaší značkou, takže stojí za to věnovat jí pozornost.

  • Barvy vnímáme jako něco samozřejmého a jasně daného. Těžko si dokážeme připustit, že existuje i někdo, kdo je vnímá zcela odlišně, nebo vůbec. I takoví lidé ale mohou vytvářet a vytvářejí barevné vizuální umění. Jak výsledek jejich tvorby vypadá a jaký to na ni má vliv, si přečtěte v rozhovoru s barvoslepým fotografem.

  • V minulém díle byla řeč o architektuře a jak ji fotografovat. U barevného dílu se přímo nabízí myšlenka na postmoderní pojetí architektury. Postmoderní architekti nerespektovali strukturu stavby, ale soustředili se na vyvolání samostatného dojmu. Disharmonie byla jejich jasným záměrem. Jako skvělý příklad poslouží stavby rakouského architekta Friedricha Hundertwassera, schválně si je zkuste vygooglit. :)

Příštím dílem tento malý kompoziční seriál uzavřeme a budeme se v něm soustředit na samotný obsah snímku. Z každého ranku si trochu uzobneme, proto se můžete těšit na pestrou škálu možností, jak vylepšit svoje fotky. Pokud se chcete dozvědět ještě něco navíc, mrknětě také na kurz Pavla Scheuflera. Tak příští týden na přečtenou!

Autor: Anna Jirásková

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Jak zálohovat a spravovat data
Jak zálohovat a spravovat data

9. 11. - Jakmile přijdete domů z focení, tak je potřeba zálohovat, zálohovat, zálohovat. Pokud máte důležitou zakázku nebo...

Prožijte rok 1918 na fotografiích ze Sbírky Scheufler
Prožijte rok 1918 na fotografiích ze Sbírky Scheufler

27. 10. - Pavla Scheuflera můžete znát jako lektora na našich kurzech Večerní fotoškoly nebo Fotohistorie inspirací. Především...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací