Fototipy

Jak si zařídit fotostudio aneb Bez jakého příslušenství neuděláte ani krok - část druhá

16. 2. 2018 | 7 minut čtení

Fotostudio už máte skoro kompletní - máte vymalovaný prostor, světla i stativy. Chybí už jenom pár drobností, které si představíme v tomto díle. Jaké pozadí pro vás bude to nejlepší, jakým způsobem ho upevnit a jak změřit sílu záblesku tak, abyste nekonečnými pokusy nezačali nudit modelku a všechno krásně odsýpalo? Začtěte se do dalšího dílu o vybavení fotostudia a odpovědět na tyto otázky pro vás nebude nic těžkého! :)

Vyberte si to správné pozadí

V minulém textu jsem se zabýval stativy a zábleskovou synchronizací. Určitě jste si říkali, že to přece nemůže být všechno, co člověk ve svém fotoatelieru potřebuje. A měli jste pravdu, proto jsem připravil tento druhý text, popisující zbytek nezbytností každého dobře vybaveného studia. Pokud pominu květinovou výzdobu, blesky už určitě máte na základě předešlých textu vybrány, stativy také. Teď si ale lámete hlavu nad tím, jestli chcete všechny snímky pořizovat s tou stejnou stěnou v pozadí. Předpokládám že ne, a tak se pojďme podívat, co se dá s takovou prekérní situací dělat.

Začnu opět od těch nejmenších věcí, od malé produktové fotografie. Pro takový žánr nepotřebujete nic monstrózního, stačí malé studio a v něm jako nejlepší fotopozadí poslouží produktový stůl. Jedná se o stůl s nastavitelnou konstrukcí, ve které je upevněna opálová plastová deska. Ta může sloužit jako nekonečné bílé pozadí, může být také prosvětlena zespoda, její sklon je stavitelný a lze na ni tak umístit prakticky jakýkoli objekt. Stoly existují v několika velikostech (od mini po velký)a vždy dostávám otázku, jak velký je vhodný pro ten který předmět. Pokud chcete mít snadnou práci a co nejméně se trápit s postprocesem, je rozhodně důležité, aby pozadí bylo alespoň dvakrát tak velké než fotografovaný předmět. Jednoduše proto, abyste měli dostatečný prostor pro záběr a nemuseli jej na každé fotografii opravovat.

Fomei Mini Table - fotografický stůl

Fomei Big Table - fotografický stůl

Pododobné pravidlo platí pro portréty a celé postavy, vždy je lepší mít pozadí větší než menší. Tyto žánry už ale nefotíme na produktovém stole a většinou použijeme některý ze systému závěsného pozadí. Nejdříve k materiálu, zpravidla se dá pořídit pozadí látkové, vinylové a papírové. Asi mě podezříváte, že jsem je zase seřadil od nejzákladnějšího k nejlepšímu, a máte naprostou pravdu. Látkové pozadí se zdá jako trvanlivá, vypratelná varianta a také je. Ale zkuste si představit, jak ho pověsíte tak, aby se nekrčilo a nebylo to patrné na fotografii. Toho docílíte jen výrazným přesvícením, nebo posunem mimo hloubku ostrosti. Oba tyto extrémní přístupy nemusí být aplikovatelné vždy. Na druhou stranu je to jen kus látky, který snadno sbalíte a převezete.

Vinylové pozadí již takový problém s mačkavostí nemá, navíc je omyvatelné a často jej najdeme jako variantu s potiskem, který může spoluvytvářet prostředí fotografované scény. Tato pozadí jsou vynikající právě pro situace, kdy nechceme záběr opatřit pouze jednolitou barvou, ale například imitací zdiva, nebo například gradientem.

Poslední jsou pozadí papírová, která jsou pro svou praktičnost zdaleka nejoblíbenější. Prodávají se v rolích různých šířek a zpravidla na jedné takové naleznete 10 a více navinutých metrů. Poté, co se pozadí pokrčí nebo zašpiní, ho jednoduše odříznete a odrolujete další kus.

A ještě jednu maličkost budete k uchycení takových pozadí potřebovat. Pro nás, kteří ve škole chyběli na telekinezi, to bude znamenat pár korun navíc, ale naštěstí to není velká investice, navíc ve srovnání s tou ztrátou ze zanedbaného vzdělání. Pokud potřebujete mobilní a skládací řešení, je optimální některá ze sestav stojanů a držáků. Pokud chcete pozadí více, na pevno a rovnou na zdi nebo pantografu, doporučuji pořídit tyto držáky. A za předpokladu, že si zakládáte na pohodlí a okázalosti, lze takové řešení pořídit i v motorizované verzi na dálkové ovládání.

Sestava stojanů a držáků

Na záblesky jenom s expozimetrem

Poslední nezbytnost je expozimetr, nechal jsem si ho na konec, protože se o nich vždy rozhovořím příliš a tady už mi naštěstí nezbývá tolik prostoru pro to, abych vás začal nudit, tedy alespoň doufám. Jak bylo řečeno dříve, fotoaparát neumí měřit záblesky, které nejsou propojené TTL systémem, což téměř žádné studiové blesky nejsou. I v případě, že TTL umí, je jeho použití s více světly problematické. A tak přichází na řadu sice staromódní a zdlouhavý, ale přesný proces manuální nastavování.

Znám ateliéry, kde se fotí podobné žánry každý den a rozmístění a nastavení světel se nemění, nebo střídá podle stejných vzorců. Taková práce je již automatická a měření nevyžaduje, pro každý nový setup je ale v šuplíku bezpečně uložen flashmetr. Pokud jej totiž nemáte, jste závislí na metodě pokusu a omylu, což je za amatérských podmínek překousnutelná potíž s odhlédnutím od časové náročnosti. Pokud ale chcete pracovat s více světly, rychleji a ještě u toho působit profesionálně, je dobré si vše změřit a pak dělat menší úpravy, než s fotografovaným podstupovat celý proces nastavování podle toho, jak nedokonale vypadá poslední fotka.

Expozimetrů existuje mnoho typů s různými vlastnostmi, určením a parametry. Pro měření zábleskového světla ale bohatě dostačují základní typy. Z nich bych vybral ten od značky, která na trhu platí za průmyslový standard. S tímto zařízením bez problému změříte dopadající zábleskové i trvalé světlo, je skvělým pomocníkem pro produktovou i portrétní fotku a je takřka nezbytný, pokud chcete míchat trvalé a zábleskové světlo. Problematika a dělení expozimetrů vydá na celý článek. Ten samozřejmě v rámci seriálu vynechat nehodlám.

Teď máme vybavené fotostudio, něco, s čím se dá začít pracovat. Chybí nám jen probrat, jaké rozptylky na záblesky budeme potřebovat. Na to se podíváme hned v dalším textu.

Pokud potřebujete odbornou radu přímo, napište nám na e-mail fototechnika@fotoskoda.cz nebo do chatovacího okénka, nebo nám zavolejte na telefonní číslo 222 929 021.

chci na předchozí díl chci na další díl

Autor: Kryštof Korč