RozhovoryFototipy

Ondřej Konrád: Jakoukoli nuancí ovlivňujeme, jak bude výsledný snímek vypadat

27. 2. 2018 | 10 minut čtení

S Ondřejem jsme si minulý týden povídali o různých typech Instaxu a Polaroidu a třeba i o tom, jak vlastně funguje instantní fotka. Prakticky jsme se ale nevěnovali samotnému materiálu, na němž si vzpomínky či umělecká díla uchováváte, a hodláme to napravit právě dnes. Víte, jak film reaguje v různých tepelných podmínkách? Jak s ním zacházet poté, co vytvoříte snímek? A jakými filtry získá vaše fotka ještě originálnější nádech? O tom všem a dalších vychytávkách si můžete dnes přečíst.

Netřepat, nemíchat - instantní filmy pod lupou

V minulém díle jsme s Ondřejem vcelku podrobně rozebrali Instaxy a Polaroidy, samotný přístroj je ale bez filmu jenom roztomilým těžítkem. Proto se dneska podíváme na různé druhy filmů, filtrů a další detaily a zajímavosti, které při focení na instantní materiál rozhodně oceníte.

Je nějaký zásadní rozdíl v použití Instaxu a Polaroidu? Že bych si řekla: tak do tohohle Polaroid fakt nevezmu, nebo naopak: tohle je ideální scéna pro Polaroid?

Asi úplně ne, tam záleží spíš na velikosti snímku, Polaroid má úplně jiný formát snímku než Instax. Když chceš mít vyloženě jenom vzpomínku, na to se právě hodí Instax - když jdeš na párty nebo někam s kámoši. Výhoda je v tom, že je malý, Mini 8, Mini 9 i Mini 70 a 90 jsou malé stroje, ale zase je to ve velikosti formátu - nepotřebuješ velký foťák, když máš malý formát snímku.

Pak máš ještě Instax Wide.

To je pak podle mě ještě něco jiného, protože to míří na úplně jiné zákazníky, kteří už chtějí z foťáku nějaký výstup. Oproti Instaxům Mini sice není propracovanější, co se týče ovládání, ale můžeš si tam vypnout blesk, což byla klasika u 600. Když fotíš zátiší nebo krajinu, tak blesk nepotřebuješ. A výstup už je i větší, takže ho můžeš i digitálně reprodukovat, oskenovat.

To z mini Instaxu nejde?

Rozhodně jde, ale ten výstup není tak velký jako právě z Widu, kde už máš k dispozici větší plochu, se kterou můžeš pracovat. A u těch starších Polaroidů je políčko dost velké a dá se s tím formátem pracovat jakkoliv a už si můžeš slibovat nějaký výstup. Tam se dá i výtvarněji pracovat s emulzí.

Potom máme ty nové typy od Polaroidu, které jsou postavené na úplně jiné technologii. To je zas trochu jiná pohádka: je to vlastně takový kompaktní foťák s tiskárničkou, takže můžeme diskutovat o tom, jestli to je Polaroid, nebo není. Rozhodně je to instantní fotka, ale už to není emulze, je to papír s technologií Zink, zero ink, která je založená na tom, že nemá žádnou barvu, která by vysychala nebo se časem znehodnocovala. Je to krystalová emulze - časem se vyšisuje, ale není to jako emulze, která je neustále fotocitlivá, i když je ustálená.

To znamená, že když si koupím film a vyfotím ho za pět let, tak budu mít jinou fotku, než kdybych ji vyfotila rovnou.

V podstatě ano, protože emulze, stejně jako klasické analogové filmy, prochází. Na krabičce materiálu máš napsané, kdy se vyrobil, a Polaroid Originals uvádí, že je “čerstvý” 12 měsíců poté. Takže když fotíš za pět let, tak můžeš čekat posun barev - fotka nebude mít takový kontrast, bude mít jiné podání barev, nebo se na tom filmu vyskytnou jiné chyby. Nesplní to zkrátka takovou reprodukci reality, jakou bys čekala od čerstvého filmu, ale to si asi člověk umí představit.

Jak se mám chovat k filmu, když vyfotím snímek?

Chemie se spouští a rozprostírá vytahováním filmu. U starého Polaroidu to funguje tak, že tam je černá plastová folie, která vyjede i s filmem, a to zamezuje kontaktu se světlem po dobu několika sekund, kdy je potřeba, aby byl snímek v naprosté tmě. Lidé ho často chtějí hned vytahovat a podívat se na něj, což není dobře, protože se ještě chvilku vyvolává. No, chvilku - u těch Polaroidů to může být třeba i půl hodiny, u Fujifilmu je to nějakých pět minut. Ale je potřeba, aby byl ve tmě.

Takže když udělám fotku, tak ji nemám dávat hned na světlo, ale mám ji udržovat v co největší tmě, dokud se nedobarví.

Přesně tak. Je dobré ji mít třeba v kapse, nebo v boxu, ve kterém se prodávají, protože ten, resp. obal od něj, je světlotěsný. Je navíc zabalený tak, aby nepropouštěl nejen světlo, ale taky vlhkost. Hlavně filmem netřepat, jako se to dělá, to je jen mýtus a snímku to naopak škodí.

O délce vyvolávání už jsem mluvil, ale ještě to doplním. Polaroid Originals se snaží ji zkracovat, ale pořád je to dlouho - 20-30 minut minimálně. U černobílé fotky je to kratší. A u Instaxu je to o hodně kratší, tam to dokázali zkrátit na 5 minut.

Proces vyvolávání se dá urychlit, ale člověk by to neměl dělat, protože z toho filmu pak nebude mít stoprocentní výsledky. Měl by počkat, než z toho přístroje vyjede, rovnou hodit do kapsy, počkat si pět minut, než se vyvolá. Dá se to urychlit i třením, ale je to trochu hazard s tím, jak snímek vyjde.

Vlhko filmům taky škodí?

Rozhodně. Stejně jako jim škodí, když jsou v naprostém chladu, nebo horku. Potom fungují jinak, než by měly. V teple se sice snímek vyvolává rychleji, ale zároveň tím degraduje, protože se nevyvolá dobře. Také dostává takový teplý nádech. Když se vyvolává v chladu, tak má naopak modrý nádech, ale hlavně se to taky nevyvolá dobře. Pracovní teplota se pohybuje od 13 do 28 °C. Když se s nimi pohybuješ v zimě, tak bys měla mít foťák u sebe, v kapse, nebo pověšený na krku a zabalený v bundě, protože ani pracovní teplota toho foťáku není -5 °C, ale minimálně 10 °C.

Ničí se i samotná emulze, nejenom výsledek, když ji vystavím 50 °C vedru v poušti?

Když snímek vystavíš ostrému světlu a jsi hodně v teple, tak ta emulze může reagovat fakt děsivě. To se ale může stát i při špatném zacházení s filmem po focení, když ho necháš na světle. Emulze totiž schne ještě 30 dní po nafocení. Doporučuje se, aby ten snímek byl po tuto dobu v chladu, temnu a suchu a potom se teprve dal do alba, kde se zalisuje. Aby za tu dobu rovnoměrně uschnul. V albu totiž neuschne tak dobře, když kolem něj neproudí vzduch.

U Polaroidů může třeba emulze i popraskat, můžou se na ní vytvořit bubliny. U těch vyloženě starých Polaroidů se běžně stávalo, že emulze vyschla na špatném místě a zkrátka popraskala nebo tam nebyla vůbec, když byly snímky prošlé 20 let. Takže člověk si může koupit z eBaye staré polaroidové filmy ještě z dob, kdy je vyráběl Polaroid, a může od nich očekávat totální bláznovství, a to je právě to dobrodružství, který na tom všem lidi táhne asi nejvíc. Člověk nikdy neví, kam ho to zavede.

To znamená, že - když zůstaneme u Polaroidu - si nechám 30 minut, aby se všechno na snímku vybarvilo a potom se mi během 30 dnů ještě může změnit?

Úplně změnit ne. Během těch 30 minut se ti vyvolá úplně, ustálí se ti právě tím ustalovačem, barva, kontrast, všechno, ale pokud ten snímek během 30 dnů vystavíš nějakému světlu, tak může vyblednout nebo jinak degradovat. Nemůžeš očekávat, že se třeba zlepší. Ale to, co přichází po 30 minutách, je výsledná fotka.

Ale to může být taky součást experimentu - když třeba chci, aby měl snímek namodralý nádech, tak půjdu fotit do mrazu.

To je jasný. Proto je to takové malé dobrodružství, proto je to tak oblíbené. Každou takovou nuancí ovlivňujeme, jak bude výsledný snímek vypadat, to podle mě na tom lidi nejvíc táhne. Že člověk nikdy neví, jak to vyjde. Dnešní mladá generace, která na ně fotí nejvíc, je nezažila, takže ani neví, jak se inzerovaly, jak se k nim má člověk chovat. Znají to jenom z doslechu od rodičů nebo z internetu.

Existují nějaké filtry, se kterými bych se pak mohla i na té párty "vyblbnout"?

Filtry jsou dneska oblíbené - hlavně filtr třeba v digitální fotce - ale obecně to znamená to, že si před objektiv dáš třeba nějakou barevnou čočku. Na Instax Mini se prodávají filtry, které si dáš na objektiv a barevně posuneš vzezření snímku. Jako filtry u Polaroidu slouží různé druhy filmů. U Instaxu si můžeš vybrat mezi barevnou a černobílou fotkou, to je taková klasika, nebo si můžeš vybrat rámečky: s puntíky, pestrobarevné, šedé… Ale s emulzí to nic jiného nedělá, ta je pořád barevná. Ještě nepřišli s žádnými barevnostními změnami.

Kdežto Polaroid Originals stále vyrábějí své filmy s různými emulzemi, kde je barevnost posunutá. Spíš by se to dalo říct tak, že fotka je černobílá a bílou nahradí nějaká barva nebo je posunutá do růžové, modré nebo žluté. Vypadá to trochu jako duplex. Taky samozřejmě dělají různé rámečky - máme třeba zlaté, stříbrné, metalické, kazety, v nichž má každý snímek jiný rámeček. Je toho spousta a dá se s tím hodně dobře vyhrát. Tohle se dá považovat za takové filtry v instantní fotce. Samozřejmě pořád můžeš použít i klasické fotografické filtry, o kterých jsem mluvil. Takže ano, existujou filtry, ale dají se takhle použít i samotné filmy.

Když máš barevný filtr u digitální fotky, tak ti spolkne velkou část světla. Jak zaručím u plné automatiky Instaxu 8, že ta fotka nebude moc tmavá?

No, nezaručíš. :) Ale ten foťák si hodně dobře umí spočítat, kolik světla potřebuje na film exponovat, takže si vypočítá, kolik světla mu proudí skrz objektiv a podle toho vyhodnotí závěrku jako klasický foťák.