Fotogalerie (6)

Chtěl jsem svoje zážitky ukázat

Chtěl jsem svoje zážitky ukázat
Zobrazit fotografie v galerii (6)

Klidná a upřímná, i tak by se dala charakterizovat tvorba krajináře Jiřího Stránského. K fotografování se dostal oklikou a vlastně náhodou, dočkal se několika prestižních ocenění, mj. také European Professional Photographer of the Year Award. Jak si vybírá, kam zrovna pojede, co ho momentálně baví nejvíc a co si na vás přichystal na FotoŠkoda Fest?

Vyčekaná i nečekaná fotka

Dnes je ve fotografickém řemesle vidět veliká snaha o co největší všetrannost, jako bychom se ze sebe všichni snažili udělat švýcarské nože. Už proto na mě dílo Jiřího Stránského působí velmi osvěžujícím dojmem. Věnuje se totiž výhradně krajinné fotografii, a to stylem, který bych snad nejlépe popsal otřepaným výrazem “upřímný”. V tomto případě to ale není jen prázdné slovo, nýbrž popis způsobu fotografování, který se nesnaží být prvoplánově bombastický a dýchá z něj spíše neuvěřitelný klid a pohoda, která mi vlastně ke krajinným snímkům vždy patřila - mnohem víc než snaha o co nejdramatičtější výjev.

  • Líbí se mi, že se koncepčně držíte krajinné fotky, propracovával jste se k ní dlouho, nebo jste od začátku věděl, čemu se chcete věnovat?

Je to zvláštní, ale k fotografování jsem se dostal vlastně tak trochu náhodou. Nepocházím z fotografické rodiny a ani za sebou nemám dětské pokusy s temnou komorou. Jen jsem odmala toužil cestovat a poznávat svět. Tuto touhu jsem si začal plnit celkem brzy a rychle jsem také pochopil, že po návratu například z Austrálie (která byla před 15 lety přeci jen méně obvyklým a více exotickým cílem, než je dnes) mi nevyhovuje vyprávět své zážitky stále dokola a nemít možnost všechny ty krásy ukázat. Takto nepřímo jsem se dostal k myšlence fotoaparát pořídit. Když se ale pro něco rozhodnu, rád se tomu věnuji naplno, proto jsem hned na začátek koupil digitální zrcadlovku Nikon D70. Psal se myslím rok 2002 a digitální fotografie byla tenkrát ještě tak trochu v plenkách. Poprvé jsem vzal ten úžasný stroj do ruky, párkrát cvaknul a nadobro mě ovládl pocit, že právě focení se chci věnovat i profesně.

  • Je to složitý obor, kde mnohdy musíte fotografii “vyčekat” opravdu dlouho a na lokace se vracet. Podle čeho je vybíráte?

Výběr lokace je pro mě klíčovou záležitostí. Naučit se používat fotoaparát, nebo zásady správného exponování jsou schopnosti, které si vesměs každý dříve či později úspěšně osvojí. Výběr fotografické lokace a samotná kompozice jsou pak atributy, které dělají fotografa fotografem. Nemám vyloženě oblíbený krajinný typ, táhne mě to jednoduše dále od civilizace, od dálnic, velkých měst, hluku a všeobecného shonu. Zda se jedná o pralesy, mořské pobřeží, pouště či vysoké hory, už záleží jen na výběru země, kam se rozhodnu vyrazit. Můj seznam zemí je ale celkem bohatý, přestože se snažím držet bezpečných vcelku rozvinutých destinací, kde je možnost být díky půjčení auta nezávislý na místní dopravě. Auto mi totiž poskytuje nejen zázemí pro případné přespání a uskladnění zásob a vybavení, ale především možnost dostat se i do více odlehlých koutů.

Samotná místa si pak vybírám z několika zdrojů. Nejznámější lokace (většinou i turisticky hojně navštěvované) není problém dohledat v jakémkoliv průvodci, a pokud jsem poprvé například v Kanadě, tak je samozřejmě nevynechám. Osobně mám ale větší radost z míst méně známých a méně fotografovaných, kde mám ještě takovou tu objevitelskou radost a nadšení. Je sice stále obtížnější takové lokace nalézt, ale při trpělivém hledání a více nachozených kilometrech je to stále možné. Poslední dobou mě ale hodně naplňují fotografie, které nevznikají z předem připravené a naplánované lokace, kde se delší čas čeká na ideální světlo, ale z naprosto náhodně vzniklé situace, kdy samotné světlo a podmínky kompozici vytvoří. V takových situacích je potřeba rychle se rozhodovat a reagovat. Vznikají tak ale často unikátní fotografie, které by si člověk jen tak “nevyčekal”.

  • To rozhodně vznikají, vaše snímky jsou z pozoruhodných míst. Jakou technikou fotografie pořizujete?

V současné době pracuji s plnoformátovou digitální zrcadlovkou Canon 5DS R, která mě fascinuje svým rozlišením a detaily a práce s ní mi vyhovuje i když se samozřejmě nevyhnu porovnávání s konkurenčními značkami, které v mnoha ohledech vychází lépe. Výběr techniky je ale dle mého názoru velice složitá záležitost, která je značně individuální, a plně vychází z priorit, které každý z nás při výběru má. Pro mě je například důležitá jemnost detailů a ostrost kresby, dostupné a kvalitní objektivy a podobně, pro někoho je to zase váha, či počet snímků za vteřinu. Proto je velice složité koukat při výběru techniky na vybavení někoho jiného a z toho vycházet.

  • Souhlas, je to vždy individuální a závisející na mnoha různých požadavcích. Předpokládám, že i o technice budete na FotoŠkoda festu mluvit, na co se od vás ještě můžeme těšit?

Na FotoŠkoda Festu bych moc rád měl jak krátký workshop pro všechny, kteří mají chuť začít nebo začínají s krajinářskou fotografií, tak i besedu, kde bych rád na příkladu svých nedávných cest do Patagonie, na Nový Zéland či jihozápad USA ukázal, jak reálně vypadá fotografická expedice do exotických destinací.

  • Přečetl jsem si o vás, že jste členem Asociace profesionálních fotografů České republiky, jak vám členství v ní pomohlo ve vaší fotografické kariéře?

Členství v Asociaci profesionálních fotografů pro mě měl před mnoha lety velký význam. Nejenže se jednalo o jakýsi test mých fotografických schopností, ale v roce 2006 to byl zároveň způsob, jak získat živnostenské oprávnění a věnovat se fotografii opravdu profesionálně. Soubor 12 mnou předložených fotografií byl tenkrát bez problémů přijat a pro mě to znamenalo nový impuls v kariéře. V roce 2008 se mi navíc podařilo získat ocenění od Evropské federace profesionálních fotografů, titul QEP. V tomto ohledu vděčím Asociaci za mnohé. Díky faktu, že si ale rád dělám věci dost po svém a jsem mimopražský, tak reálná spolupráce a angažovanost na projektech Asociace mě trochu míjela a proto jsem přibližně před dvěma lety z Asociace vystoupil.

  • Mimoto se vám podařilo získat třeba prestižní ocenění European Professional Photographer of the Year Award. Co pro takový úspěch musí fotograf udělat?

Než odpovím na tuto otázku, tak bych rád přiblížil svůj vztah k fotografickým soutěžím. Jsem velice soutěživý, ale v zásadě spíše ve sportovních disciplínách, kde se dá výsledek jasně měřit a porovnat. K soutěžím, kde se hodnotí umělecký dojem a estetika, jako jsou pěvecká, taneční či právě fotografická klání, jsem byl vždycky trochu skeptický a byl si vědom, že hodně záleží na osobním vkusu porotců. Proto se fotosoutěží účastním jen příležitostně a i jako porotce v soutěží Photo Open, která se vyhlašuje každý podzim, se snažím být maximálně objektivní. Jako držitel titulu QEP mi ale účast na soutěži pořádané právě Evropskou federací FEP přišla zajímavá, a proto jsem několik fotografií zaslal. Bylo pro mě opravdu milé překvapení, že se mi s fotografií Apokalypsa podařilo dostat až na samý vrchol. O to větší, že je to i jedna z fotek, které mám opravdu rád.

  • A k tomu vám rád gratuluji, budu se těšit na setkání na FotoŠkoda festu.

Apokalypsa, autor: Jiří Stránský

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

Galerie

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Pavel Scheufler: Objevit neznámého autora je pro mě vrchol rozkoše
Pavel Scheufler: Objevit neznámého autora je pro mě...

14. 8. - Pavel Scheufler je důležitou osobností zkoumající fotohistorii, teoretik i praktik fotografie a majitel obsáhlé...

Jiří Plekanec: Propadl jsem orchideliriu
Jiří Plekanec: Propadl jsem orchideliriu

13. 8. - Mám rád kvalitní fotografie. O to víc, když slouží dobrému účelu. Jiří Plekanec se zabývá dokumentární fotografií...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací