Proč by si fotografové měli psát blog?

Příběhem k lepší zapamatovatelnosti

Příběhy se vypráví od počátku lidského věku. Malovaly se v jeskyních, byly zasazeny do Bible, jsou obsaženy v bajkách. Proč? Protože jsou nositelem paměti národa, a tím pádem i toliko důležitých zkušeností i humoru. Příběhy se staly prodejním nástrojem. Příběhy se více než kohokoliv jiného dotýkají především nás fotografů.

S příběhy jsme v kontaktu dnes a denně. Nemusí to být jen příběhy nás samotných či lidí, které fotografujeme. Jsou to příběhy lesa, do něhož chodíme fotit s naším oblíbeným „širokáčem“, jsou to příběhy vážek, které sledujeme naším makro objektivem. Příběhy jsou všude, jen je potřeba naučit se je vnímat. Zachytit je fotoaparátem je jedna věc, ale umět povyprávět o tom, co vaše oči viděly a co světu zprostředkovaly skrze fotoaparát, to už je věc druhá.

Dnešní doba je postavena na schopnosti umět zkombinovat fotografii a text. Pokud se z vás stane zdatný vypravěč, vaše fotografické dílo bude živo po mnohem delší dobu než to, které je postaveno pouze a jen na vizuální stránce. Jak lze toto uvést do praxe? Ukážeme si to na příkladech našich lektorů.

Dejme tomu, že jste Jiří Šebek a fotografujete architekturu. Znáte budovy, které fotíte. Obvykle nejdete na náhodu, tudíž sledujete počasí a proměny světla. Znáte architekty. Vaše znalosti jsou komplexní. Tím pádem se vám vytváří obrovský prostor pro psaní. Pokud se vydáte fotit Tančící dům, můžete napsat něco málo o historii Tančícího domu, což nebude nic dechberoucího, protože tomu bude chybět osobní rovina. Uděláte lépe, když napíšete krátký příběh o tom, jak jste se několik dní velmi pečlivě připravovali na ranní focení Tančícího domu, když jste konečně přijeli na místo a zapomněli si SD karty doma. Když jste tak učinili podruhé, zapomněli jste doma pro změnu o botník opřený stativ, a když už jste se k Tančícímu domu vydali v těch nejlepších podmínkách během čtrnácti dní již potřetí, došlo k výpadku elektřiny a vy jste šli domů s prázdnou. Pokud jste třeba Jaroslav Hora, který s partou lidí jezdí dělat workshopy k Rakotzbrücke, příběhů máte plné kapsy.

Když pak takovéto okamžiky sepíšete do blogu, mají milovníci, ale i lidé, kteří na vás přišli náhodou, mnohem více důvodů k návštěvě vašich webových stránek. Mají více důvodů se na ně vracet, dělají si obrázek o fotografovi, se kterým mají fotit rodinné fotky či si od něj koupit obraz, a vy máte obsah na svůj Facebook, ze kterého se pak lidé prokliknou na váš web – konverze jsou důležité. Google váš web také zaindexuje díky novému obsahu mnohem „lépe“, organicky tak budete dohledatelnější než ten, kdo si blog nevede vůbec. Psaní se dá do určité míry naučit a odstavec o 600 znacích zvládne napsat úplně kdokoliv.

Pokud nevíte, jak na psaní blogu, řiďte se jednoduchou radou. Nezapomeňte, že text musí mít úvod do příběhu, stať/příběh samotný, zápletku a závěr, tedy rozuzlení, a vždy v něm odpovězte na novinářské otázky: KDO?, CO?, KDY?, KDE? a případně JAK? a PROČ?.

Inspiraci na pěkný blog můžete najít například u našeho lektora Vojty Hurycha.