O cestě Leicy na fotografické výsluní

O cestě Leicy na fotografické výsluní

O cestě Leicy na fotografické výsluní

Kdy spatřila světlo světa úplně první Leica? Co vedlo Oskara Barnacka k tomu, aby ji sestrojil? A jak ovlivňuje současné fotografy? To je jen zlomek toho, o čem se v dnešním článku dočtete. Ponořte se s námi do historie a nechte se vtáhnout do fascinujícího příběhu vzniku legendární značky, která dodnes reprezentuje extra třídu a luxus.

Zpátky ke kořenům

Když ráno vstanu a vařím si kávu, občas mě napadne, jak zvláštní a krásná historie vedla k tomu, že stojím v kuchyni s šálkem nápoje, bez kterého si většinu dní nedovedu představit. V takových chvílích mi i sprcha s celým vodovodním potrubím vinoucím se bůhvíkam připadá jako neuvěřitelné dílo, když se člověk zamyslí, co všechno se muselo stát proto, aby se po ránu umyl. Pak odcházím ven s fotoaparátem v ruce a uvažuji, jak je vůbec možné, že tak komplikovaný přístroj vnímám občas tak všedně a samozřejmě. Někdy jako prostý pracovní nástroj, jindy málem jako hračku.

Nikdy není pozdě si připomenout, jak jsme se dostali až sem a kudy se vinula cesta vývoje našich současných fotoaparátů. Proto jsme si pro vás s FotoŠkoda připravili seriál právě o Leice. Nevím, jak vy, ale pro mě je to právě ten foťák, u kterého mě podobné úvahy přepadnou nejčastěji, ať mám v ruce starý, nebo ten nejaktuálnější model. Pojďte si s námi připomenout, jak se zrodila legenda a s ní mnoho aspektů moderní fotografie, jejichž stáří dnes mnohdy ani nevnímáme.

Vše začalo u kinofilmu

Dnešní standard fotografického snímače o rozměrech 24 x 36 mm a jeho poloviční odvozenina není žádným výsledkem dlouhodobého výzkumu, proměřování ideálního poměru stran nebo snad průzkumu trhu. Člověk, který přišel s prvními prototypy tohoto fotoaparátu, byl zkrátka jen a pouze praktický chlapík. Oskar Barnack poprvé kolem roku 1913 sestrojil v dílnách Ernsta Leitze ve Wetzlaru přístroj, který jemu samotnému chyběl. Tehdejší středoformátové nebo větší kamery byly celkem neohrabané, pomalé na obsluhu a těžké, přitom materiál používaný v kinematografii byl ve spojení s tehdejší optikou dostatečně kvalitní pro dobrou reprodukci obrazu. Kinofilm byl používán na výšku a jedno políčko tak mělo 18x24mm.

Oskar Barnack (zdroj: Wikipedia)

Oskar Barnack pro svůj přístroj kinofilm otočil na šířku, čímž osvícené pole zvětšil dvojnásobně. Díky malému rozměru kinofilmu se mu ale podařilo celou kameru vytvořit tak malou, že se bez problému vešla do kapsy, což bylo přesně to, co Barnack potřeboval na své výlety po horách. Pokud vám tedy stejně jako mně formát 3:2 přijde moc plochý, není se čemu divit, původní Leica byla vlastně zamýšlena jako panoramatický fotoaparát. Zní to legračně, ale ve zkratce vlastně před sto lety jeden šikovný inženýr na správném místě potřeboval nějaký kompakt na výlety a jeho odkaz je určitým způsobem přítomný v drtivé většině dnešních fotografických přístrojů.

Roku 1923 přesvědčil Barnack Ernsta Leitze II., aby vyrobil několik desítek kusů pro veřejné testování. Ačkoli byly první ohlasy spíše smíšené, Leitz se přesto rozhodl kameru vyrábět, a ta sklidila hned na první výstavě obrovský úspěch. Na danou dobu to bylo opravdu nevídané zařízení. Maličký fotoaparát se zasunovatelným objektivem a závěrkou s časy od 1/20 po 1/500 sekundy. Proti tehdejším aparátům Leica vypadala opravdu spíše jako dnešní kompakt oproti profesionální zrcadlovce, k tomu si ale představte, že ta zrcadlovka je vlastně dřevěná krabice s měchem, ze které ani nemůžete produkovat zvětšeniny.

Tehdejší fotografie se vyvolávala především kontaktní metodou. Velikost reprodukce tak byla závislá na velikosti předlohy. S malým políčkem Leicy ale přišel i zvětšovací přístroj jako standard, díky kterému si fotograf sám zvolil velikost výsledného obrazu. Čím je ale předloha drobnější, tím kvalitnější pro musí být po případné zvětšování. Nastartoval se tak také vývoj optiky. Žádný z tehdejších objektivů nebyl pro 24 x 36mm formát ideální, kinematografické objektivy nekryly optimálně celé políčko a středoformátové byly logicky příliš veliké. Tak se zrodil první pětičočkový Leica Anastigmat 50 mm f/3.5 a jeho pozdější odvozeniny ELMAX a ELMAR.

A zrodila se legenda

Roku 1930 oficiálně přichází na trh Leica I, fotoaparát osazený 39 mm závitem pro výměnu objektivů. Závit, který dodnes známe jako LTM neboli Leica Thread Mount. LTM objektivy dodnes na moderních dálkoměrech - a nejen tam  - použijete, i přes modernější bajonetový systém jsou stále přes redukci nasaditelné a spřažené s dálkoměrem.

Leica I (zdroj: Wikipedia)

Dalším prvkem, který Leica přinesla do fotografického světa, byl právě dálkoměr. Zařízení sloužící k přesnému zaostření bylo do té doby poměrně neohrabané. Fotograf mohl ostřit z matnice fotoaparátu, před kterou pak vkládal kazetu s filmem, což bylo značně pomalé a prakticky vylučovalo práci s dynamickou scénou. Stejně tak první zrcadlové přístroje byly osazeny neohrabaným a velikým ústrojím zrcadla a hledáčku, které znemožňovalo rychlou práci. Primitivní průhledové hledáčky zase sloužily v rámování scény, ale ostření bylo potřeba provádět odhadem. První dálkoměr byste našli na přístrojích od Kodaku, o jeho popularizaci se ale postarala právě Leica díky velké oblibě již prvních modelů kamer z Wetzlaru. Nejdříve jako přídavné příslušenství, později jako integrální součást fotoaparátu.

Leica II přišla na trh roku 1932, ve stále kompaktním těle byl zabudován hledáček spřažený s ostřením objektivu na stejném principu, jaký známe dodnes. Do samotného hledáčku je promítán obraz z druhého okénka na přední straně fotoaparátu, v závislosti na ostření se pak reálný obraz s tím promítaným scházejí či rozcházejí a fotograf tak pozná, zdali má, či nemá zaostřeno. Pro mnohé žánry je to samozřejmě nepraktické řešení, ale oproti zrcadlovým přístrojům nedochází k zatmění hledáčku při expozici a nehledě na světelnost objektivu je hledáček stále stejně světlý. A hlavně i s nezaostřeným objektivem vidíte scénu perfektně. Pro reportéry nebo street fotografy nepřekonatelné přednosti.

Leica II (zdroj: Wikipedia)

Dálkoměrný hledáček je v dnešní době doménou pouze Leicy. Postupně zanikl s Contaxem, Nikon a Canon od něj s příchodem SLR fotoaparátů upustili. Výrobu nedávno zastavil Carl Zeiss a ani Voigtländer Bessa se již nevyrábí, pouze doprodává. Ani nemluvím o překrásných Mamiyích 6 a 7, Plaubelu Makina, nebo GW, GSW a jiných Fujifilmech. Právě u Fujifilmu dnes potkáme digitální nápodobu dálkoměrného ostření, ale věřte mi: jakkoli fandím moderním technologiím, zatím se na starý dobrý dálkoměr ani zdaleka nehrabou.

Kdo z vás teď nějakou tu Leicu, Bessu nebo třeba Icona drží v ruce, mi určitě dává za pravdu. A pokud jste to blaho ještě nezažili, zastavte se v Centru FotoŠkoda. Máme tady na to celé oddělení.

Autor textu: Kryštof Korč

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Krok do moderní doby: Leica R
Krok do moderní doby: Leica R

6. 9. - V minulém díle věnovaném technice jsme se dozvěděli podrobnosti o dálkoměrných fotoaparátech řady Leica M. Teď se...

Leica M10-P - vylepšená legenda představena!
Leica M10-P - vylepšená legenda představena!

21. 8. - Nejkompaktnější, nejlehčí Leica řady M prošla evolucí, která jí ladí blíže k pomyslné dokonalosti. Jak je v Leice...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací