“Dobrý světlo na konci tunelu…” aneb Nikdy není brzo sepsat paměti

Prostě mi nejde nic nedělat

• Petr Jan Juračka je pilot dronů, fotograf, cestovatel a vědec. Čím to všechno začalo, Petře? 

Ahoj, já bych řekl, že to začalo tím, že jsem se narodil hele. No a narodil jsem se do umělecko-řemeslno-vědecký rodiny. Vzhledem ke svý nešikovnosti se mně veškerá řemesla vyhla, stejně jako grafika anebo kresba. Ale na focení člověk zas tak moc manuálně šikovnej bejt nepotřebuje, a bylo jasno. Rodiče mě navíc brali jako malýho často do přírody a zájem o přírodu se skloubil se zájmem o focení a už mi to tak nějak zůstalo. 

• Díky za úvod a představení, Petře. Jsem nedočkavý, nedávno jsem se dočetl, že je Petr Jan Juračka i spisovatel? O jaký projekt se jedná?

Hehe, to ještě uvidíme, co na to lidi poví. Je pravda, že se k dnešnímu datu (červen 2018) prodalo už přes 1000 kousků mojí knihy, a to ji ještě nikdo kromě mě a nakladatele neviděl. Ale věříme jí - občas publikuju její fragmenty a mívají dokonce větší odezvu než moje fotky. Dneska jsem ji znova skoro celou přečetl a mám z ní čím dál tím lepší pocit - ještě aby ne, píšu ji sedm let. Jsou to vlastně takový moje paměti… Mohlo by se zdát, že napsat paměti v Kristových létech je brzo, ale to já si nemyslím. Alespoň si to teď ještě všechno pamatuju. Měl jsem teď narozeniny a kamarádi mi popřáli: “Dobrý světlo na konci tunelu…”. Tak mi došlo, že nikdy není brzo na to sepsat paměti, pokud za to ty paměti stojí. A já věřím, že stojí! Už sis je taky koupil? :-)

Foto: Petr Jan Juračka; Petrova klasická výbava na cesty

Foto: Miroslav Bárta; Petr jde do všeho na 100 %

• Nekoupil. Abych pravdu řekl, věřím, že mi ji s pěkným věnováním dáš. :-) Stejně je to neuvěřitelný, Petře, jak to všechno zvládáš? Co tě motivuje jít dál? 

Já a moje žena jsme asi ti poslední, kteří by měli pocit, že to zvládám. Žiju de facto tři životy najednou už skoro 10 let. Je to hodně intenzivní období a já bych byl moc rád, aby to ještě vydrželo. Strašně mě to baví, a když tě něco tak moc baví, jako život mě, nepotřebuješ hledat motivaci. Zkrátka nejde mi nic nedělat.

• Hned další taky taková hlubší otázka, protože motivace je jedna věc, ale co je cílem toho všeho snažení nehledě na obor? Chceš tu po sobě něco zanechat? 

To všechno jeden cíl má. Ale nevím, jestli se mi teď nevytlemíš… Ne, vážně. Zkrátka, nejdřív jsem chtěl bejt prostě supr čupr vědec, ale pak jsem zjistil, že mě to mnohem víc táhne do toho spojení vědy a vizuálu, fotografie. To je neskutečně sexy. Jenomže pak jsem začal experimentovat s videem, mám vlastní pořad Petrova divočina na Nově ve Víkendu a najednou jsem pochopil, že filmem můžu dokázat mnohem víc než pouhou fotkou. Můžu jím totiž vyprávět příběhy. Teď pomalu zraje doba, že konečně vím, jak se takový příběh vypráví, aniž by u toho lidi usnuli, anebo se raději dívali na péčko v druhým okně prohlížeče. Konečně se blíží čas, kdy by mohly moje filmy lidem říct to, co by ode mě měli slyšet, a mohlo by je to ovlivnit. Rád bych, aby se lidi po shlédnutí mojí tvorby cítili šťastní, uvolnění, aby měli potřebu dát někomu pusu. Ale taky aby přestali být líní a aby se začali zajímat o skutečné problémy.

Mám totiž takovej dojem, že se tady teď všichni u nás starají o Zemana, o Babiše, o Okamuru… To jsou všechno ale takový lokální vraky lidských duší, které tuhle společnost nikam neposunou a je hrozná škoda jim věnovat tolik myšlenkového prostoru. Skutečné problémy, totiž opravdové globální migrace lidí, devastace životního prostředí včetně kácení pralesů kvůli palmovýmu oleji, nadprodukce plastů, občanské války, čím dál větší nepoměr mezi luxusem a chudobou, neochota komunikovat a chápat - to jsou mnohem větší problémy než nějaké figurky českého písečku, po kterých za pár let ani pes neštěkne. Moc rád bych svojí filmovou tvorbou přispěl ke společenský změně, jakkoliv to zní velkolepě. Je jasný, že jeden člověk svět lepším místem neudělá. Ale může se snažit přispět, nebo ne?

Foto: Petr Jan Juračka; Uganda 2014

Foto: Petr Jan Juračka; Ekvádor 2017

• Jeden člověk ne, ale znám i další lidi, jako jsi ty, a jsem rád, že jdeme všichni stejným směrem. Když děláš tolik věcí, musíš to nějak financovat: jak to dáváš a co je tvůj hlavní příjem? 

To je na dlouhý vyprávění. Hlavní příjem nemám, mám několik menších, několik větších, několik pravidelných, několik nepravidelných. A do toho ohromný výdaje. Upřímně - jsem naprosto nadšenej z mojí ženy, která ty výkyvy ustojí v klidu. Mně je z toho někdy ouzko, ale někdy je to zase naopak lepší.

• Promiň za upřímnost, ale "jak se prodáváš"? Jsi ambasadorem Nikonu, DJI, JOBY, Lowepro, vynechal jsem něco? 

Vynechal jsi Hanibal, HighPoint a FotoŠkoda, ne? :-) Neprodávám se. Vlastně jen sporadicky přijmu komerční nabídku. Několikrát se mi stalo, že jsem si z několika možných projektů vybral ten na první dojem nejhorší. Zatímco ostatní byly dobře placené, já si vybral ten, který mě stál mnohem více práce a ještě jsem jej musel dotovat. Ale zatím to vždycky přineslo svoje ovoce. Třeba to tak půjde dál, třeba ne. Ale asi nemá smysl se tím trápit. Každopádně být ambasadorem značky je velká zodpovědnost a já se na to snažím nezapomínat.

• Sakra, to je pravda, tak se prásknu no. Co vidíš kromě připravované knihy jako další krok? Chystáš nějaký zajímavý projekt? 

Je toho kotel. Teď ale veškerou pozornost soustředím na knihu a na dotažení dvou vědeckých rukopisů. Nesmím moc myslet dál, už teď jsem strašně roztříštěnej. Ale z toho, co tuším, věřím, že je na co se těšit.

Foto: Petr Jan Juračka; hora Nakpo Kangri v Číně

Foto: Stuart Erskine; K2 base camp

• Abych se taky na podíval na druhou stranu mince, byl jsi někdy "dole"? Vždycky, když tě vidím, jsi neskutečně pozitivní a plný energie, bylo to někdy jinak? Co bylo tvou největší výzvou? 

Těch výzev bylo v životě hodně. Nejvíc jsem asi odkládal operaci kolene, a to byla chyba. Měl jsem na ni nastoupit hned. Ale to, že mě vídáš plnýho energie, ještě neznamená, že nejbejvám unavenej. Třeba dneska mám za sebou přednášku pro 300 lidí, pět hodin focení fakulty, dvě hodiny boulderingu, dvě hodiny práce na knize ve vlaku a dvě hodiny psaní článku pro FotoVideo. Kroků bylo dneska 17 000 a byl to vlastně celkem normální den. Těším se, až se úplně vyčerpanej dovalím v jednu ráno domů k ledničce, dám si studený pivo a upadnu do kómatu. Ráno to zas bude exhumace, ale je neděle a rád bych ji prožil na plno, zase odpočatej. À propos - začal jsem v posledních letech spát. Dřív jsem spával kolem tří až pěti hodin denně a nebylo to okej. Dneska spím mezi šesti a osmi, cítím se mnohem líp a taky vidím, že moje práce je kvalitnější. Rodiče mi to říkali už dávno, ale mě bylo dvacetněco a prostě jsem spát nepotřeboval. Teď už potřebuju. Ty spíš dobře?

• Já mám posledních pár měsíců skvělý období, je to i díky tomu, že spím dobře. Díky za optání. :-) Petře, moc díky za rozhovor, může být inspirací nám všem. Už teď se těším na naši další spolupráci a přeji pohodové cesty.  

Autor rozhovoru: Václav Křížek

chci vidět živé vysílání s Petrem

• Petrův web, Instagram a Facebook