Rozhovory

Vítek Ludvík: Musím se udržovat v kondici, abych mohl dělat to, co mě baví

2. 7. 2018 | 5 minut čtení

Outdoor a adventure fotografie je jedním z nejnáročnějších žánrů ve fotografii. Abyste mohli fotit sportovce na vrcholu jejich sil, musíte být jedním z nich. Přesně takový životní styl vede i fotograf Vítek Ludvík, kterého jsem poznal jako skromného chlapíka, který mluví fotkou spíše než slovy.

Tak jako já to u nás opravdu nikdo nedělá

Vítku, z našich pár setkání i rozhovorů, co jsem četl, mám pocit, že jdeš do všeho hlavně srdcem spíš než hlavou a fotku máš opravdu rád. Jak si se k ní dostal a tu lásku si udržel?

Fotím celý život, asi od třinácti, čtrnácti let. Tenkrát jsem jezdil na vodu a do skal a mít v báglu foťák byla pro mě stejná samozřejmost jako sedák nebo lano. Ve focení jsme se s kamarády střídali. Sem tam někdo udělal lepší fotku než já a to mě motivovalo na sobě pracovat. Těší mě, když má někdo radost z fotky, kterou mu udělám. Na horách na lyžích, snowboardu, na padáku nebo na vodě.

Znám fotografy přírody, krajiny, svateb, ale u tvého žánru tápu, jestli je tu v ČR někdo další? Proč sis vybral zrovna tuhle cestu?

Tak jako já to asi u nás opravdu nikdo nedělá. Podobné fotky dělá spousta kluků, ale ty fotky jsou hodně aranžované. Líbilo se mi, jak dřív fotil David Blažek, ale ten u toho asi z finančních důvodů nevydržel a začal se věnovat jiné práci. Teď fotí už jen pro radost, dělá krásné fotky podmořského světa.

Jak jsem se dostal zrovna focení sportů, vyplývá z odpovědi na první otázku. Mám rád pohyb v přírodě a focení tomu dává další rozměr. Navíc jsem se v jednadvaceti v Coloradu seznámil s kameramanem Rogerem Brownem a nadchlo mě, že se tím dá i živit. Později jsem se seznámil ještě s Ulrichem Grillem, který byl prvním fotografem Red Bullu, a ten mi ukázal, jak se dá focením sportů vydělávat.

Určitě se udržuješ ve volném čase v kondici, abys vrcholovým sportovcům stačil, jak to děláš? A do kolika let si myslíš, že to lze reálně na tvojí úrovni dělat?

Sportuju rád, takže se v kondici musím udržovat, abych mohl dělat to, co mě baví. Ale třeba před závodem Red Bull X-Alp, kde s atlety běhám po Alpách, se snažím několik měsíců dopředu intenzivně trénovat. Těžko říct, do kolika let to zvládnu, ale jsou sporty, kterým se můžu věnovat i do sta let. Třeba paragliding, yachting nebo sea kajak.

Co jsem tak pochopil, tak se doma moc nezdržíš. Jak často si na cestě a co je tvoje cestovní "kancelář"? Co máš na typické zakázce s sebou?

Moje kancelář se vejde na zadní sedadlo auta. Snažím se cestovat nalehko, protože celou výbavu pak nesu na zádech. Standardně s sebou beru dvě těla, tři zoom objektivy a někdy 4 pevná skla. K tomu jeden až dva bateriové blesky a počítač.

Když pořád někde jezdíš, co partnerský život? Z osobní zkušenosti totiž vím, že to s neustálým životem v autě nebo krosně moc ruku v ruce nejde.

Když už odjedu, tak to není na tak dlouho, aby to mělo negativní vliv na partnerský život. Aspoň si to teda myslím. V tuto chvíli odjíždí partnerka za prací častěji než já. Naopak se na sebe po té době víc těšíme.

Co sponzoring a jak ho vidíš v dnešní době? Vím, že fotíš na Olympus a používáš světla Fomei.

Je radost pracovat s technikou, která je na špičkové úrovni. Díky partnerství s Olympusem a Fomei mám přístup k tomu nejlepšímu, co vyrábějí. Když pak použijí nějakou z mých fotek nebo pro ně můžu udělat promítání, tak mě to těší.

Myslíš, že tvůj žánr má budoucnost? V dnešní době strašně frčej fotobanky a tam hodně značek čerpá, umím si ale představit, že si tě třeba najme firma na focení aktuální outdoorové kolekce.

V současné době se hodně rozmáhají sporty, které fotím. Tím pádem potřeba fotek určitě nebude klesat. Myslím si ale, že bude čím dál náročnější se tím uživit.

Co bys poradil fotografům, kteří se chtějí do adventure (lifestyle) fotografie pustit? Jak bys je namotivoval?

Hlavní motivace by měla být to, že sport samotný je baví. A když je k tomu baví i focení a nevadí jim s sebou tahat všude foťák, tak jsou na nejlepší cestě.