Fototipy

FOTOvýlet: Do Irska za Georgem Karbusem

8. 7. 2018 | 8 minut čtení

Pod pojmem Irsko si představí každý to své. Někdo whiskey, někdo zelenou barvu nebo zrzavé lidi a někdo nádhernou přírodu a krajinu, která táhne fotografy z celého světa. Za jedním takovým fotografem jsem se v červnu letošního roku vydal. George Karbus je Čech, který žije již 15 let mimo rodnou zemi. Životem a prací kolem vody se postupně vypracoval v jednoho z nejuznávanějších fotografů přírody, krajiny, surfování, vln a všeho, co se kolem moří a oceánů točí.

Do Irska a ještě dál

Let do Dublinu z Prahy trval asi 2 hodiny, další 2 hodiny jsem musel za Georgem a jeho rodinou do městečka Galway, které je podle něj takovou studentskou perlou západu. Pomalu se zatáhlo a já jsem si říkal, že šortky a sandále nebyly na výlet tou pravou volbou, když do stanice vkročil usměvavý chlapík menšího vzrůstu. "Nazdar kámo, vítej, vítej, dal bych pizzu, už jsem nebyl delší dobu ve městě a stejně musíme nabít auto." Po pizze a řešení prekérky s vybitým elektrickým autem jsme vyrazili směr Ennistimon, nedaleko něhož George bydlí. Po další hodině cesty jsme na místě, jedno pivko a hurá na kutě do pro mě připraveného dětského pokojíčku.

Den 1: "Miluju tady ten rozhled, dává mi to pocit svobody."

George měl den co den nějakou hlášku, která mi dávala najevo, že život bere jako vážnou záležitost a že opravdu žije přítomností naplno. Celý den nám propršelo, pokecali jsme o technice, o novinkách a čím fotí. Má 2 těla Nikon - D850 a D810 - a sadu objektivů, z nichž mi přišlo nejzajímavější ohnisko 16 mm f/2.8, které používá prakticky výhradně pro podvodní fotografii velryb a dalších mořských živočichů. Spolu s podvodním pouzdrem Subal se jedná o neprůstřelnou kombinaci. Díky vysokému rozlišení se navíc nemusí bát do fotky tu a tam "říznout" a stále může tisknout do velkých rozměrů. Pro představu, já jsem se do Irska vypravil s Nikonem D850 a objektivy 24-70 mm f/2.8 VR, 70-200 mm f/2.8 VR a 300 mm f/4 VR.

Večer bylo skvělé světlo a my jsme jeli na útesy. "Cliffs of Moher" jsou pravděpodobně jedny z nejnavštěvovanějších útesů na světě a George tady fotil krajinu za prakticky všech možných podmínek. Přeci jen je má od domu asi 20 minut autem. Pro doplnění ale dodává: "Nikdy nevíš, co má příroda v plánu, může přijít bouřka, světlo je úplně jiný." Ten den bylo světlo do západu parádní a útesy mě ohromily svou majestátností.

Po cestě na Cliffs of Moher.

George dělá rozhovor přes Skype. Mimo jiné je ambasadorem firmy na ucpávky do uši pro surfaře.

Den 2: "Lidi se vůbec neřídí počasím a přírodou, ale časem a stereotypem."

Ráno se šlo surfovat. Zeptal jsem se, jestli nemusí "malej George" (syn Joshua) do školy a George se jen usmál: "Jsou vlny, tak nemusí." Někdy mi skutečně přišlo, že se ani George nezajímá, co je za den, zkrátka jedeme naplno. Nijak moc neřešil, když jsme přijeli jeho dcerku vyzvednout pozdě do školky. "V Irsku nikdo moc nečeká, že tu budeš načas, navíc je tady ta komunita strašně silná, kámo." Učitelka na nás v klidu počkala a jeli jsme domů.

Čekání na vlnu. George, Joshua a jejich kamarád.

Den 3: "Až umřu, nechci ležet pod vyleštěnym kamenem na smetišti lidí."

George mluvil o svém postoji k civilizaci a dostalo se i na pohřeb, viz nadpis. Den začal dobrou snídaní a já si pak zaskočil do města, večer jsme měli jet opět na útesy, protože George fotil "tajně" (po domluvě s budoucím ženichem) žádost o ruku. Vysvětlil mi, jak to funguje. "Poptal mě, protože našel můj web a viděl, že fotím útesy v parádním světle. Já už pak přesně vím, kam by se měl pár postavit, abych to zachytil, na něm pak je se nebát a požádat ji o ruku." Což se skutečně stalo, stál jsem na jiné části útesů a vše pozoroval třístovkou. George se pak prozradí, nevěsta nechápe a on jim udělá pár portrétovek. "Měli pěkný fotky, kámo, vyšlo dobrý světlo." V tom měl George pravdu, já fotil buřňáky za letu a pak jsme šli přes plot ke koním. "Vítr nese energii a dává jí koním, ty začnou před bouřkou dovádět a je to fajn focení, koně tu mám hodně pofocený." No a skutečně se tak stalo, po oceánu šla bouře k pobřeží a my fotili až do tmy.

Buřnák za letu. Ostření nebylo jednoduché, ale třístovka s D850 byly skvělou kombinací.

Kůň před bouří.

Den 4: "Žiju dneska, kámo, včera jsem jel třeba nějakou dobrou vlnu, ale to bylo včera, abych řekl pravdu, už si to ani nepamatuju."

Jeli jsme na Aran islands, které jsou vzdálené asi půl hodiny lodí od Doolinu. Konečně přišel den, kdy jsem viděl Kate a George, jak budou plavat s Malinkou. Malinká je jméno pro delfína, který se zdržuje již řadu let v okolí a Kate s ní plave. George to celé dokumentuje na fotografie i video a díky tomuto zvláštnímu spojení vzniká tvorba, která zřejmě nemá obdoby. "My jezdíme na ostrovy za obrázky, kámo," říká George nesa výtisk delfína ve výskoku. Fotku pak dal známému, který vlastní loď, a ten nás vzal na ostrov i zpět. Bylo krásné odpoledne, dali jsme si oběd, Kate i George šli do vody a já byl s dětmi na pláži. Voda nebyla moc na koupání. Rozumějí, cítil jsem se jako v tropech, ale plavat delší dobu by bez neoprenu nešlo. Pozoroval jsem, jak delfín s Kate plave, otáčí se na záda a celá jejich interakce byla skutečně obdivuhodná. Po chvíli říká Joshua: "Taky bys měl jít do vody, ale nejdřív se půjdem rozběhat po pláži," a tak jsme šli. Když jsme pak skočili do vody, tak se ke mně blížil stín a Josh povídá: "Hele, Malinká." Chytil se mě respekt, a tak jsem se postavil ve vodě po ramena do pozoru. Jen mě obeplavala, pak se vynořila přímo přede mnou a plavala dál. Je to delfín, stejně jsem měl ale zvláštní pocit. Napětí, zážitek, rozčarování. Nevím, jak to popsat. Byla to krásná tečka za výletem. Večer jsme dali s Georgem v místní hospodě za poslechu živé hudby pivo a druhý den jsem jel domů.

Kate, Malinká i George na Aran Islands.