13. 8. 2018 | 15 minut čtení

Mám rád kvalitní fotografie. O to víc, když slouží dobrému účelu. Jiří Plekanec se zabývá dokumentární fotografií přírody a krajiny již řadu let a jeho tvorba jde i do nebývalé hloubky fauny a flory České republiky. Jak a proč to dělá, jsem se ho zeptal v dnešním rozhovoru.

"Musíš s foťákem padnout držkou k zemi"

  • Jirko, jsem rád, žes souhlasil s dnešním rozhovorem. Jak ses dostal k přírodě a začal ji fotografovat? Pověz nám o sobě. 

Děkuji, Václave, je mi potěšením. Jak jsem se dostal k přírodě a fotografování!? Asi bych začal mým dědou Imrichem Plekancem, který byl akademický malíř a studoval v roce 1932-39 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Nejedlého. Bohužel jsem neměl možnost ho zažít, ale jeho krajinářské obrazy především z okolí Máchova jezera mě doma denně obklopovaly. To ve mě něco zanechalo a je pro mne velkou inspirací. Dědictví po něm byla také velká knihovna, kde bylo plno úžasných knih, především o přírodních vědách, takže jsem měl z čeho čerpat.

Největší krásu jsem odmala viděl v minerálech, za kterými jsme s otcem jezdili po celé republice, to mi dalo směr a trvá to dodnes. Pamatuji otce při práci tehdy s černobílým kinofilmem a dlouhý čas strávený ve fotokomoře při jeho vyvolávání a u zvětšováku. Nikdy jsem však s kinofilmem nezačal, ani ho nezkoušel. Digitálním fotografováním jsem postižen už 15 let, to mě skutečně baví a dobíjí. Neznám lepší relax, než strávit den kdekoliv v přírodě a dovézt si z toho domů dobrou fotografii! 

  • Tvůj web je studnicí neskutečných záběrů přírody, především pak orchidejí. Proč zrovna těchto rostlin? 

Ano, příroda a hlavně ta naše je bohatá a krásná natolik, že se nedá nikdy vyčerpat a vůbec nemusíme jezdit do zahraničí. Můj web je pojatý tak, aby si tam každý našel své a vyjadřuje téměř všechno, čemu se věnuji. Nevím, kam mě touha za poznáním ještě dál zavede, ale myslím že to asi stačí. :-) Přestože mnoho lidí i fotografů u mne sleduje spíše krajinářskou tvorbu, moje nejcennější galerie na webových stránkách je právě sbírka orchidejí. Orchideje jsou pro mne jedny z nejkrásnějších rostlin vůbec, svým půvabem, tajemnou krásou, zvláštní inteligencí a rozmanitostí. Věnuji se hlavně orchidejím rostoucím v České republice, začaly mne zajímat jejich symbiotické vztahy s houbami (mykorhiza), šálivost květů lákajících vůní hmyz, a přitom nemajíc nektar, nebo hmyz oklamaný atrapou, kdy labelum květu připomíná samičku konkrétního druhu hmyzu a samečci po příletu na něm kopulují a současně dochází k opylení. Některé orchideje kvetou v určitém období v zemi, nebo v zavřeném květu (kleistogamie), některé má desetileté pauzy v kvetení, půvab v rodovém a druhovém křížení, velmi složitá ontogeneze, asi bych mohl dalekosáhle pokračovat! :-)

Nejvíce mě uchvátil rod lesních druhů orchidejí kruštík (Epipactis), kterému docela dobře rozumím a podle kterého jsem pojmenoval svoje webové stránky. Orchidejím se věnuji už 12 let, pamatuji na den, kdy jsem poprvé dostal od známé do ruky knihu - vlastně učebnici Orchideje naší přírody - F. Procházka, V. Velísek / 1983 - a po přečtení jsem doslova propadl orchideliriu. :-) Začal jsem je vyhledávat v našem okolí v Lužických horách a postupně se dostával do celé republiky. Křížení a jejich doba mě také zajímala, byla to výzva a učil jsem se na druhovém křížení prstnatce májového s prstnatcem plamatým fuchsovým, to je nejlepší základ, který se opakuje i u jiných druhů. Potom jsou i složitější druhy z okruhu (agg. traunsteinerii), ale to vyžaduje pak už větší znalosti.

Po nějaké době jsem se stal členem Orchidea klubu Brno pod vedením Ing. Jindřicha Šmitáka, dále se věnuji mapování na současných a historických lokalitách v Lužických horách, Šluknovské pahorkatině, Českolipsku a na Liberecku. Spolupracuji s ochranářským spolkem Launensia pod vedením RNDr. Vlastislava Vlačihy, kterému pomáhám s údržbou lokalit (Management). Věnuji se také vývojově nejstarším kapradinám na světě, jimiž jsou hadilkovité (Ophioglossaceae) - v ČR rostou čtyři druhy, o kterých jsem napsal článek, který je k přečtení na mých webových stránkách. Některé nejasné morfotypy jsem posílal na genetickou analýzu, kterou prováděla Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, a některé jsem našel při návštěvě Islandu, na ostrovní zemi velice rozmanité a pozoruhodné.

  • Je pro tebe u fotografie primární, aby sloužila jako umělecké dílo, nebo jako skvělý dokumentární záběr? Propůjčuješ své fotografie pro vědecké účely např. do publikací?

Všechny fotografie jsou nějaký dokument, záleží, jak se zachytí. Pokud do toho vložím něco ze sebe, je to poznatelné, myslím, že to je správné a tím se také mezi fotografy odlišujeme. Trochu se bráním slovu "umělecké", vždy je to nějaké výtvarné vyjádření, ale když něco fotím se záměrem, který vidím a do fotografie ho vkládám, proč ne. :-) Květy rostlin a orchidejí jsou estetické samy, každý, kdo se podívá na pěkně nafocenou atlasovku, tam nic jiného nepotřebuje, tak to vnímám i já. Když se povede, aby květ okrášlil nějaký hmyz, zajímavé světlo a prostředí, je to samozřejmě lepší.

Občas jsem fotky vystavoval na různých botanických portálech, někdy zaslal dokumentační fotky při genetickém posuzování, u zajímavých morfotypů, hybridů nebo nějakých zajímavých deformacích. Mám po zkušenostech i odvážná tvrzení a názory, několikrát jsem odborníkům zamotal hlavu. Používám zdravý selský rozum, kolikrát se mi to vyplatilo! :-)

  • Jak moc je důležité znát fotografované rostliny? Řídíš se třeba podle nějakého deníku, kde máš napsáno kdy, kde a co kvete apod.? 

Znalosti jsou prakticky nejcennější. Umět správně určit vyžaduje letitou praxi, dobré je sledovat celou populaci, rostlinné druhy, které na lokalitách rostou, a v jakém biotopu, určitě znát alespoň všeobecně geologii. Podle toho se dají vyvodit závěry a správné determinace třeba u těžko rozpoznatelných druhů. Pokud začátečník nějaký druh nafotí a nepozná, chtěl by ho určit, musí u rostliny nafotit celý habitus, detail květu, listu a celkové prostředí. Odborník má pak šanci podle fotek determinovat rostlinu správně, a může to být zásadní ve znovuobjevení druhů z historických lokalit, nebo ještě líp - může to být nový nález. Deník si nevedu, nebo ani se podle něj nedá řídit. Většinou se řídím podle literatury, informací z internetu nebo zkušeností kolegů. Často si vše sdílíme a informujeme se navzájem, protože každý rok je jiný, a je to dáno i podmínkami počasí toho kterého roku. 

Při nedávné červnové výpravě do Finska za Calypso borealis, která je královnou evropských orchidejí rostoucí vzácně u severního polárního kruhu, jsme podle jasných informací a obvyklé stálé doby kvetení vše dobře naplánovali. Co se stalo? Při přistání v Oulu, kde bylo jarní počasí tak odhadem jako v ČR na konci dubna a po přejezdu dál 300 km mírně na SV do NP Oulanka u ruských hranic, nás však počasí přivítalo jako začátkem března a se zbytky sněhu! To bylo nemilé a drsné překvapení! Nakonec vše dobře dopadlo díky kamarádovi, který se zná s evropskými kolegy, kteří byli ve Finsku o týden dříve, a tak nám poradili a poskytli veškeré informace.

Po návštěvě úžasné divočiny NP Oulanka jsme se tedy přesunuli zpět k Finskému zálivu, kde panovalo to správné jarní počasí, a tam jsme Calypso k našemu překvapení našli již v plném kvetení na suťovém kopci, který v rovině vyrostl díky sopečné činnosti pod ledovcem. Pro zajímavost, tam měl Skandinávský ledovec kdysi při zalednění mocnost do výšky 3 km! Avšak stejně tak mohou být špatné roky i u nás, díky jarním mrazům a suchému počasí, které pak může ovlivnit celé vegetační období. Někdy to bývá sázka do loterie, a proto bych se deníkem moc neřídil. Byly vydařené i nevydařené akce, tisíce najetých km, ale vždy to stálo za to. :-)

  • Z praxe vím, že na fotografy přírody je často pohlíženo s rezervou. Odborníci z řad ochránců se bojí o bezpečí a klid zvířat, často i oprávněně. Jak je tomu s fotografií rostlin? Máš nějaký etický kodex, na který bys rád upozornil? 

To je těžká otázka! Etický kodex, jak ty říkáš, má každý v sobě, záleží, jak ho kdo chápe a používá v praxi. Třeba jako když si někteří jedou do přírody odpočinout a nechají po sobě totální bordel nebo něco poničí. Co si o nich máš myslet? A ty si jedeš do přírody odpočinout, zafotit a po tobě nezůstane ani stopa. Je to věc individuální a nerozumím jim. Vstup do I. zóny, což jsou přírodní rezervace a národní parky, je jasně daný, jen po značených trasách. Ale když si chceš na těchto místech vyfotit něco, co tam roste nebo je, tak většinou musíš z cesty sejít. Budeš-li se vždy řídit podle etického kodexu a nařízení, nezbyde, než že se budeš koukat jen na informační tabule nebo na fotky z určitých webových portálů.

Na vstup do rezervací si člověk musí vyžádat povolení a zřejmě ho dostane pouze ten, kdo jde za konkrétní věcí a donese nějaké výsledky. Proto by měl každý z nás raději vyhledávat místa, která nejsou pod státní ochranou, a těch je celkem dost. Ochrana přírody je velmi důležitá, ale na druhou stranu, kde jsou ty hranice? O tom, co jsem viděl poničené v národních parcích nebo rezervacích v důsledku špatného obhospodařování zaměstnanci, kteří by nám měli jít příkladem, se nebudu raději rozepisovat! To by bylo na další rozhovor a shazoval bych s nima i lidi, kteří v ochraně přírody pracují, dělají to dobře a kterých si vážím.

  • Co aktuálně používáš za výbavu na focení?

Začínal jsem s Minoltou a po jejich krachu přirozeně přešel na Sony, kterému jsem věrný dodnes. Používám skvělý fotoaparát Sony Alpha 77 II, s výklopným displejem, který je pro mne velice důležitý. Makro objektiv Tamron 90 mm f/2.8, Tokina AT-X 11-16mm f/2.8, Minolta 28 mm, 50 mm, do nedávna Minolta AF 400 mm f/4.5 HS APO G, blesk Sony HVL-F42AM, stativ a hlavu Triopo, několikrát upravený a po vlastní opravě řadu let v drsných podmínkách funkční, a panoramatickou hlavu vlastnoručně vyrobenou ze strojírenského odpadu. :-)

  • A co příslušenství? Máš nějaké vychytávky nebo tipy na focení detailu/makra rostlin?

Na jakýkoli fotografovaný objekt, který v přírodě fotíme, bychom se měli koukat z "očí do očí". Docílíme pak větší hloubky ostrosti, zlepší se rozostřené pozadí a samozřejmě to dobře vypadá. Znamená to, že většinou to je tak, jak říkám: "musíš s foťákem padnout držkou k zemi". :-) Focený objekt by nemělo nic rušit, aby to esteticky vypadalo dobře, a nesmí foukat vítr, ten je při focení rostlin největší nepřítel. :-) Pokud nemám čas, nebo mi podmínky nedovolují počkat si na pěkné světlo, vozím si sebou difusér na ostré světlo, různé odrazky - matné i lesklé -, výborné je malé zrcátko (dobré v lese), někdy u drobných rostlinek postačí papírový kapesník nebo čelovka.

V hledáčku to světlo třeba nepostřehneme, ale výsledně v počítači vidíme ohromný rozdíl prosvětlených stínů. S bleskem jsem nebyl nikdy kamarád, nevím, jestli je to chyba, ale skoro vůbec ho nepoužívám, mám rád světlo přirozené, ambientní. Každý si může udělat vlastní systém osvětlení i stínění, je to improvizace. Jen nesmí foukat ten vítr!

  • Doporučil bys pár webů, ze kterých čerpat informace o focení makra rostlin? 

Jasně že bych doporučil, ten můj samozřejmě :-) Určitě bych zmínil Pavla Krásenského, jednoho z našich předních makro fotografů a odborníků. Skvělá práce se světlem, hloubkou ostrosti, v tom je Pavel prostě nejlepší! Na internetu se dá vyhledat mnoho našich známých fotografů a návodů, jak fotit makro. Přiznám se, že to moc nesleduji, nebo jen u kamarádů a lidí, co mám rád.

  • Co bys poradil začátečníkům při focení orchidejí? Kam třeba v ČR vyrazit a na co si dát pozor?

Důležité je si všechno dobře nastudovat, aby člověk "věděl o čem", aby tomu porozuměl. Ani já neměl možnost chodit s odborníky a informace jsem načerpal z literatury, která je nejdůležitější, nespoléhat se na to, že nám to někdo řekne. Dnes je plný internet zdrojů a informací, tím se lze také dobře řídit, potom je vše daleko snadnější, víme o době kvetení, jaká je navštěvovat místa a s dobrými znalostmi začátečník určitě uspěje. Česká republika je plná nádherných míst s výjimečnou geologií, faunou a flórou, vyrazit můžeme kamkoliv a vždycky tam bude něco zajímavého, co třeba naše pohraniční hory?

A na co si dát pozor? Nejít za jedním cílem za každou cenu, abych přitom poničil deset dalších. To je ovšem podle každého vědomí a svědomí.

  • Jirko díky moc za rozhovor, tohle bylo parádní a jako milovník živé i neživé přírody jsem si to moc užil. Brzy, třeba v tom našem krásném pohraničí, na viděnou.

Určitě si prohlédněte galerii, kde Jirka přidal popisky k fotografiím.  

Autor rozhovoru: Václav Křížek

LACIE RUGGED SSD 500GB USB-C - orange

celková kapacita úložiště: 500 GB PCIe M.2 SSD, max. rychlost čtení a zápisu: 950 MB/s, odolnost: drcení, náraz, vlhkost (IP67)

4 990,-
LEICA VICTORINOX pocketknife

ideální parťák každého fotografa

990,-

Související články

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za padesát let. Síla dokumentu je jinde

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za...

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...