Canon EF 70-200/2,8L IS III USM

Popis

Recenze Canon EF 70-200mm F/2,8L IS USM III

Teleobjektivy s rozsahem cca 70-200 mm jsou bezkonkurenčně nejoblíbenější. V tomhle rozsahu a nebo hodně podobném (například 80-200 mm a nebo 70-210 mm) najdete špičkové teleobjektivy snad u všech značek. Většinou se ale jedná o objektivy se světelností f/2,8. V podstatě bez výjimky nabízejí špičkový obrazový výkon, rychlé a přesné automatické ostření a v dnešní době také stabilizátor obrazu. Jejich popularita je tedy naprosto pochopitelná, perfektně se hodí jak na sport a reportáže, ale také třeba na portréty a nebo krajinu. Pro mnoho fotografů je to jediný teleobjektiv, další prostě není potřeba, pokud se nevěnují především focení sportu, nebo divoce žijících zvířat, tam jsou samozřejmě potřeba ještě daleko delší ohniska. Teleobjektivy 70-200/2,8 ale mají i několik společných nevýhod:

• většinou vyšší cena (zvláště u těch “značkových” to bývá síla…)
• bez výjimky větší hmotnost a rozměry (hmotnost kolem 1,5 kg rozhodně není zanedbatelná)
• díky kombinaci dlouhého ohniska, vysoké světelnosti relativně malá mechanická odolnost

Právě u té mechanické odolnosti se chvilku zdržím. Samozřejmě, že zpracování je u všech sedmdesát-dvoustovek skvělé, mnohé dokonce nabízejí odolnost proti povětrnostním vlivům. Ale nikde se moc nemluví o tom, že pokud jde o odolnost proti nárazům, otřesům, nebo nedej bože pádům, patří 70-200/2,8 k nejméně odolným objektivům a to opět bez výjimky u všech výrobců. Na vině je světelnost, tedy přesněji řečeno velký průměr (a tím i velká hmotnost) čoček uvnitř objektivu. Díky tomu, že se jedná o zoom, jsou čočky umístěny v poměrně dlouhé zoomovací kulise, na kterou při nárazu nevyhnutelně působí docela veliké síly díky páce, kterou vlastně dlouhá kulisa tvoří.

Canon představil autofokusový EF bajonet už v roce 1987 a nedá se říci, že by to všichni příznivci značky přivítali. Velká spousta špičkových objektivů Canon s FL nebo později s FD bajonetem totiž šla použít pouze přes redukci, ale tehdy nových EF objektivů bylo k mání zatím jenom pár. Canon samozřejmě nezahálel a už v roce 1989 uvedl prvního předchůdce dnes tolik populárních zoomových teleobjektivů se světelností f/2,8. Byl to model Canon EF 80-200/2,8L. Moc o něm nevím, snad jen to, že se designem moc nelišil od těch dnešních, tedy zoom se ovládal otočným prstencem, že byl už také označen typickým červeným proužkem a že byl (na rozdíl od všech jeho nástupců) černý...

Poměrně záhy poté, tedy v roce 1995, spatřila světlo světa patrně nejpopulárnější “sedmdesát-dvoustovka”, jakou Canon kdy vyráběl. Model CANON EF 70-200 mm f/2,8 L USM se totiž bez přestání stále ještě prodává. Ano, neuvěřitelných 23 let!!! A skvělé je, že stále vyhoví nárokům dnešních digitálních zrcadlovek.

V roce 2001 přišla na trh nová verze vybavená stabilizátorem obrazu. Objektiv CANON EF 70-200 mm f/2,8 L IS USM kvůli stabilizátoru trošku ztěžknul, ale jinak byl také velice dobrý. Byl ale výrazně dražší. Kromě stabiliátoru přinesl fotografům ještě další výhodu oproti předchůdci: byl utěsněný proti vnikání vlhkosti a prachu, což výrazně zvyšovalo jeho užitnou hodnotu, takže i přes vyšší cenu byl také oblíbený. V nabídce fotoobchodů jej už ale nenajdete.

CANON EF 70-200 mm f/2,8 L IS II USM z roku 2010 se stále prodává a v porovnání s jeho předchůdcem má výkonnější stabilizátor, minimální zaostřovací vzdálenost kratší o 20 cm (z původních 1,4m na 1,2m) a v mírně přepracované optické konstrukci se objevil jeden fluoritový člen. Samozřejmostí už je i utěsnění proti povětrnostním vlivům. Zajímavé je, že objektiv ztratil na hmotnosti 80g (předchozí model 1 570g vs 1490g).

Letošní (září 2018), tedy nejnovější model CANON EF 70-200mm F2.8L IS III USM je na první pohled vlastně skoro stejný, ale při bližším zkoumání už to tak nevypadá. Optická konstrukce sice zůstala stejná, ale jsou tu nové antireflexní vrstvy Air Sphere Coating, které výrazně zvyšují přenos kontrastu a zlepšují vlastnosti v protisvětle. Nová je také fluoridová ochranná vrstva přední čočky, která zabraňuje usazování nečistot. Vylepšené je také utěsnění proti vnikání prachu a vlhkosti, takže se objektiv vyloženě hodí pro focení v nepříznivých povětrnostních podmínkách. I přes tato vylepšení je objektiv o dalších 50g lehčí.

Kvalita obrazu

Všechny ukázkové fotky jsem fotil z ruky, tedy bez stativu, abyste si udělali co nejlepší obrázek o tom, jak funguje stabilizátor obrazu. Jsem si jist, že by byly fotky ze stativu ještě trochu lepší, ale na druhou stranu máte možnost prohlédnout si snímky vyfocené tak, jak je s největší pravděpodobností budete často fotit i vy.

​

Pokud jde o kresbu na jednotlivých clonách, chová se objektiv celkem standardně. Tedy po mírném zaclonění je ostrost ještě lepší, než na otevřenou clonu a nejlepší je cca při clonách f/4 - f/5,6. Přibližně na cloně f/11 se mírně začíná projevovat difrakce, ale i clona f/16 je dobře použitelná. Jak vidíte na grafech níže, nejlepší výkon by měl objektiv podávat na obou krajních ohniscích, přičemž uprostřed rozsahu zoomu by měly být výsledky o něco horší. V praxi jsem ale nic takového nepozoroval, výkon mi přišel příjemně vyrovnaný.

Chromatickou aberací se také nijak zvlášť trápit nemusíte. Na ukázkách v JPEGu snad ani žádnou nenajdete, protože ji částečně dokáže odstranit samotný přístroj. Úplně stejně je na tom vinětace, je poměrně mírná a není žádný problém jí při zpracování odstranit.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Při pohledu na předchozí modely je jasné, že je Canon v designu objektivů velice konzistentní. Samozřejmě nechybí tradiční světlá barva, která je jasným rozpoznávacím znakem teleobjektivů Canon. Má ale také praktický význam, o kterém se moc nemluví. Světlý objektiv se na přímém slunci zdaleka tak nerozpálí - narozdíl od těch černých. Znamená to, že podává vyrovnanější optický výkon a samozřejmě to svědčí i zaostřovacímu systému.

Na boku objektivu najdeme celkem čtyři přepínače. Zcela nahoře je omezovač rozsahu zaostřovacích vzdáleností. Velice praktické pro toho, kdo chce zaostřit co možná nejrychleji v případě, že se autofokus netrefí. Druhý shora je přepínač manuálního a automatického zaostřování a pod ním se nachází vypínač stabilizátoru. Zcela dole se nachází volič režimu stabilizátoru obrazu.

Autofokus a stabilizátor

Když pominu optickou stránku, která je většinou naprosto zásadní, tak druhou nejsilnější stránkou objektivu Canon EF 70-200/2,8L IS III USM je rychlost a přesnost autofokusu. Automatické ostření zajišťuje prstencový ultrasonický motor, což znamená, že objektiv zaostřuje naprosto tiše a především velice rychle a přesně. A tohle je pro mnohé fotografy možná i důležitější faktor, než naprosto dokonalá kresba. Bez rychlého zaostřování nejste schopni pořídit žádnou akční fotku, což by především reportéry, zpravodaje, sportovní fotografy (tedy ty opravdu nejnáročnější profíky) naprosto zásadním způsobem omezovalo.

Rychlost a přesnost autofokusu je tedy právě pro ty nejnáročnější fotografy důvodem, proč si nevyberou levnější konkurenci. Potřebují prostě jistotu, potřebují fotit v každé situaci a musí se spolehnout, že snímek bude pokaždé správně zaostřený. Samozřejmě, úplně pokaždé se to nepovede ani Canonu, ale je prostým faktem, že v porovnání s levnějšími alternativami od Sigmy, Tokiny, nebo od Tamronu pořídíte s objektivem Canon jednoznačně více správně zaostřených fotek rychle se pohybujících objektů. Důvodem je totiž využití třetí generace systému EF, který využívá nový výkonný řídící procesor a obsahuje zcela přepracovaný firmware.