Jak šel čas s Flexaretem

Flexaret, legenda československé fotografie

Zkuste si se mnou představit fotoaparát. Vím, že takový návrh zní legračně, ale schválně to zkuste. Na chvíli se zamyslete a představte si fotoaparát. Co se vám vybaví? Někdo z vás uvidí konkrétní přístroj, někdo zase svůj vysněný, možností je nepřeberně, obzvlášť dnes, kdy je nabídka tak široká a pestrá. Kdybyste ale stejný text četli před osmdesáti lety, sedíce s žerarďákem na hlavě a oblíbenou špacírkou opřenou o stolek své snídaňové kavárny, kde voní viržínka a včera dovezli sachr až z Vídně, představili byste si s největší pravděpodobností právě Flexaret.

Elegantní, secesně zdobený přístroj, který jako by z obou očí vypadl jiným dvouokým zrcadlovkám, jenže není vyráběný nikde za hranicemi, nýbrž v české Meoptě. Je to fotoaparát, který je po mnoho desetiletí u nás jedním z nejoblíbenějších svitkových a posléze i kinofilmových přístrojů. A právě jeho historii spolu dnes oprášíme. V dalším textu se pak podíváme na jednotlivé po sobě jdoucí modely a jejich speciality a v neposlední řadě také na autory, kteří s jeho pomocí tvořili.

Zdroj: www.geocaching.com

Foťák, do kterého se kouká shora

Teď se ale vraťme zpátky do poválečné éry, kde jste právě otevřeli noviny s inzerátem z Meopty na Flexaret II, a pojďme se podívat, co mu předcházelo a jací byli jeho pokračovatelé. Žerarďák sice nemám, ale tímto koutem fotografické historie vás provedu moc rád.

Nejprve ale trochu zeširoka. Jak je vlastně Flexaret konstruovaný a čím se liší od zbytku kamer na současném a tehdejším trhu? Typem se jedná o dvouokou zrcadlovku, zkracováno jako TLR (Twin Lens Reflex). Dnes už nikoho neuslyšíte o vaší zrcadlovce mluvit jako o jednooké, protože její dvouoká souputnice je už také věcí historie.

Na začátku a v průběhu dvacátého století se ale jednalo o velmi oblíbenou konstrukci. Před jejím objevem se fotograf musel spoléhat na drátěný hledáček připomínající spíše mířidla velmi nepřesné zbraně, pokud chtěl komponovat rychle, v opačném případě totiž komponoval přes matnici, před kterou po kompozici a zaostření předkládal fotocitlivý materiál a exponoval.

Postup tak byl buď nepřesný, nebo pomalý. S příchodem středoformátového filmu o šířce 6 cm s Kodakem Brownie, tehdy braným za amatérský filmový formát, se na trh dostaly menší a dostupnější přístroje. Zlepšovala se také optika schopná vyššího rozlišení. Fotoaparáty pomalu přestaly připomínat cestovní kufr a začaly se podobat přístrojům, jaké známe dnes. Kompaktní, mechanicky přesné a precizní.

Zdroj: www.humanart.cz

Tehdy se ostření podařilo vyřešit zajímavou oklikou. Na každé dvouoké zrcadlovce najdete dva objektivy, spodní z nich je osazen centrální závěrkou a osvěcuje film, zatímco obraz z druhého se promítá do zrcátka, které jej odráží na matnici na vrchní straně přístroje. Bez hledáčku tak hledíte na fotoaparát svrchu a chvíli si zvykáte na to, že když se s fotoaparátem otáčíte, obraz zdánlivě ubíhá na druhou stranu. Potom, co si na takovou kompoziční patálii přivyknete, ale zjistíte, že máte v ruce velmi kompaktní středoformát, s tichou závěrkou, minimem pohyblivých mechanických částí, hledáčkem, který se nezatmívá při samotné expozici a se kterým fotografujete od boku.

Perspektiva je tak úplně jiná, než na jakou jsme zvyklí dnes, kdy nejčastěji držíme foťák přímo před obličejem. Tento styl si oblíbila například dokumentaristka Diane Arbusová, módní fotograf Richard Avedon nebo Jan Saudek, který fotí přímo Flexaretem. O samotných fotkách a fotografech ale až v přespříštím textu, teď se dostáváme zpátky k Flexaretu samotnému.

Od Flexette k Flexaretu

Prosím fanfáru: roku 1939 se z Optikotechny Přerov (později Meopta) vyklubal první Flexaret, dnes sběratelsky nejcennější kus. Kdo by čekal velký příběh za vývojem samotného foťáku, toho trochu zklamu, tady fanfára trochu falešně dozní a druhý hornista si nervózně odkašle. Pro Optikotechnu byly fotoaparáty poměrně pragmatické rozhodnutí. Vlivem mnichovské dohody se závod musel přeorientovat z armádní produkce na civilní. Přebírá tak výrobu fotografických přístrojů od podniku bratří Bradáčů, kteří v té době vyrábějí velmi podobný foťák pod názvem Flexette. Ještě téhož roku pak vychází první Flexaret. Přístroj, který má dát směr české fotografické produkci až do roku 1971, kdy se Meopta opět přeorientovává, zpět k vojenské produkci.

Do té doby vzniká sedm řad tohoto slavného přístroje a ten se v oněch několika desetiletích stává de facto ikonickým fotoaparátem, jedním z nejpoužívanějších jak v Česku, tak i za hranicemi. Konec produkce roku 1971 je také skoro šťastně náhodným rozhodnutím, už v této době se hojně fotografuje na jednooké zrcadlovky a přechází na kinofilm. Technologií, se kterou TLR nemůže držet krok. Jak jsem ale popsal výše, je to v mnoha ohledech unikátní přístroj, který svou konstrukcí definuje samotné fotografování velmi příjemným způsobem, nebo minimálně svěžím oproti tomu, co známe ze současného mainstreamu.

A že byste si jednu také chtěli vyzkoušet? Hned v dalším textu se opřu do rozdílů mezi jednotlivými typy, aby se vám lépe vybíralo. A myslím, že link na bazar FotoŠkoda snad ani přidávat nemusím. :)

Autor: Kryštof Korč