Jak zálohovat a spravovat data

Jak zálohovat a spravovat data

Jak zálohovat a spravovat data

Jakmile přijdete domů z focení, tak je potřeba zálohovat, zálohovat, zálohovat. Pokud máte důležitou zakázku nebo větší objem dat, o která nechcete přijít, způsob zálohy promýšlíte velmi pečlivě. Kryštof Korč vám v dnešním článku poradí, jaké máte možnosti, ať se můžete rozhodnout, co pro vás bude to nejlepší.

Jak nepřijít o fotky

Znáte ty nešikovné lidi z teleshoppingových reklam? Namátkou se mi vybaví paní, která neumí otevřít krabici mléka a neuvěřitelně se diví nad politou kuchyňskou linkou, načež někdo přispěchá s geniálním přesložitým řešením, díky kterému se to už nikdy nemá stát.

Takové zveličené všednodenní nehody jsou přinejmenším k smíchu, dokud se vám nestane něco podobného. Když mi poprvé odešla karta s fotografiemi, myslím, že jsem na tváři měl úplně stejný výraz jako to bezradná dáma v přihlouplém televizním spotu. A začal jsem se poohlížet po nějakém podobně zázračném řešení. Naštěstí jsem mohl vynechat teleshopping, existuje poměrně dost postupů, které fungují spolehlivě a nemají podobu zbytečného udělátka, ke kterému dostanete zdarma sadu tenisových potítek, pokud zavoláte včas.

Proč zálohovat?

Pro někoho bude taková otázka bezpředmětná, protože většinu fotografií má jen pro své vlastní použití, ty důležité rovnou nahraje na Instagram, Facebook, nebo vytiskne. Ve chvíli, kdy vám na datech záleží už proto, že jsou focena na zakázku nebo pro váš vlastní projekt, je na místě myslet na to, jak jejich ztrátě zabránit.

Ještě že nefotím na film

Slyšel jsem historky o tom, jak najatý fotograf po svatebním obřadu zjistí, že v aparátu neměl založený film, nebo jak o něj přišel při vyvolávání. V tomto je digitální technika příjemně napřed. Nejenže vás fotoaparát upozorní, že jste do něj kartu zapomněli vložit, do některých zařízení ale můžete rovnou vložit karty dvě. Hlavně pro reportážního profesionála, který zachycuje neopakovatelné situace, je prvním bodem záchrany zdvojený záznam dat na obě paměťové karty zároveň. U většiny přístrojů vyšších tříd jsou tak naprostým standardem právě dva paměťové sloty. Když vám během focení nebo po něm jedna karta odejde, nic se neděje. Za dob filmu nepředstavitelná věc.

Dvě karty jsou fajn, ale pak mám stejně v počítači zmatek

Poté, co to všechno nafotíte, je potřeba se pustit do editace a při stažení do počítače přichází první krok zálohování - fotografie je potřeba zatřídit. Pokud již nějakou dobu fotografujete, určitě víte, že pokud jste s tím nezačali hned, v archivu je už po pár měsících pořádný zmatek. Dohledat dva měsíce starou fotku, kterou jste přece chtěli zpracovat později, je pak jako přehrabovat se v krabici s pohlednicemi po dědečkovi.

Rád doporučuji netradiční řešení, ale za tímto účelem je asi nejlepší ten neprofláklejší software. Adobe Lightroom dokáže přečíst exifová data snímků i v podsložkách a roztřídit je podle data, nebo třeba objektivu, kterým byly pořízeny. Pro správu vašich fotografií je to asi ten nejpraktičtější nástroj, pokud používáte Windows nebo Mac, na Linuxu pak RawTherapee. Oba programy jsou mimo jiné i schopny provádět nedestruktivní úpravy fotografií. Veškeré změny jsou ukládány do zvláštního souboru a ty původní nejsou přepsány, archiv tak opravdu zůstává archivem v surové podobě.

Tak dobrá, mám roztřízeno, fotím na dvě karty, ale samotný archiv mám pořád na jednom disku

Přesně tak, disk se také může pokazit. Tady zase musím přiznat jednu výhodu filmu: když už jej nafotíte a vyvoláte dobře, jeho archiv je sice fyzicky větší, ale není tak vrtošivý jako jedničky a nuly na magnetických médiích. U těch ale postačí jejich zdvojení, stejně jako v případě karet. Nejjednodušší způsob je mít archiv zkrátka na druhém, k tomu určeném disku. Existují nástroje pro automatické zálohování, ale jejich nastavení zpravidla není nejsnazší.

Elegantním řešením jsou takzvaná NAS úložiště. Způsobem použití se jedná zkrátka o větší externí disk, jen je uvnitř jednotlivých disků více a data na nich jsou zrcadlena automaticky. Takže když jeden z disků odejde, zkrátka jej nahradíte novým se stejnou kapacitou a databáze se opět automaticky rozloží, jako by se nic nestalo. Takové řešení důmyslně obchází nestabilitu digitálních nosičů.

Tak jo, zní to dobře, ale nechci mít na pracovním stole krabici navíc

Tak použijte internet. Nejmodernějším způsobem zálohy dat jsou cloudová úložiště. Jejich servery fungují stejně jako zmíněný NAS, ztráta dat je tak prakticky nemožná. S připojením k internetu k nim navíc máte přístup odkudkoliv. Lze využít služeb jako například Dropbox, kde fotografie prostě leží v úschově, nebo pořídit sofitikovanější řešení. Všichni určitě znáte server 500px, tam můžete fotografie nejen zálohovat, ale rovnou je ukázat světu nebo linkovat na sociální sítě a jiné stránky. Vytvoříte si tak svou vlastní galerii, která je zároveň výkladní skříní a archivem.

A abych nezapomněl, nejlepší archiv je trezor soukromého sběratele. Zdaleka nejlepším řešením je fotku vytisknout a prodat. Třeba v Sotheby’s a za takovou cenu, že si ji sběratel uloží do nejlépe střeženého archivu. Tedy pokud jste ji kdekoli v procesu neztratili, protože jste nedávali pozor. :)

Autor: Kryštof Korč

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Prožijte rok 1918 na fotografiích ze Sbírky Scheufler
Prožijte rok 1918 na fotografiích ze Sbírky Scheufler

27. 10. - Pavla Scheuflera můžete znát jako lektora na našich kurzech Večerní fotoškoly nebo Fotohistorie inspirací. Především...

138 let fotografie v paláci Langhans
138 let fotografie v paláci Langhans

24. 10. - Fotografie patří do paláce Langhans už téměř 140 let. Tuto tradici nezlomila ani léta komunismu a po revoluci na dílo...

Novinky z e-shopu

NIKON Z7
NIKON Z7
88 490,- Koupit
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací