Analog: proč fotit na film?

Analog: proč fotit na film?

Analog: proč fotit na film?

Připadá vám všudypřítomná digitální fotografie už nudná a poněkud bez duše? Patříte mezi fotonadšence, kteří chtějí objevovat stále nové techniky a zároveň byste chtěli zkusit něco trochu jiného? Nebo jste našli fotovýbavu po prarodičích a rádi byste ji oprášili? Pokud jste alespoň na jednu z otázek odpověděli kladně, mohl by být náš nový seriál o analogové fotografii přesně pro vás!

Ať žije analog

Klasická analogová fotografie balancuje v posledních letech někde mezi zánikem a renesancí. Techniky, které dříve zvládal běžný uživatel fotoaparátu, dnes využívají jen "digitální skeptici", začínající nadšenci, nebo fotografové "obojživelníci". Digitální fotografie zažívá obrovský vzestup, což není vzhledem k její dostupnosti nijak překvapivé. Slušný fotoaparát, ze kterého můžete sdílet snímky s kýmkoliv na světě během pár sekund, má dnes skoro každý mobilní telefon. A to ani nezmiňuji ten obrovský výběr fotoaparátů, které jsou lepší a lepší – div, že už dávno nefotí za nás. Fotografem dnes může být úplně každý a jen díky digitální technologii fotografie jako obor omládla a neodsunula se na okraj. Přesto není důvod analog úplně zatracovat!

Proč bychom se měli vrátit zpátky a oprášit nějaký ten starý stroj? Filmy jsou drahé, moc toho na ně nenafotíte a málokde je prodávají, fotokomora je nákladná na čas i prostor. Protože přes všechny své nevýhody je focení na klasický filmový materiál zábavná disciplína, která má světu stále co říct! Navíc existuje velká spousta cest, kterými se lze po analogové stezce vydat. A jak už to tak bývá – některé cesty jsou jednodušší a jiné zase složité, až alchymistické! Nemusíte si rovnou pořizovat exkluzivní fotoaparát značky Leica a míchat si speciální vyvolávací roztoky. Díky narůstající popularitě oboru se na trhu objevuje spousta jednoduchých foťáků nevyžadujících složitou obsluhu. Prostě vložíte filmový materiál a fotíte. Koneckonců ani následný vyvolávací proces nemusí probíhat doma ve vymazlené profi fotokomoře.

  • Barevné, černobílé i diapozitivní filmy si můžete nechat snadno vyvolat a naskenovat do "brutálního" rozlišení. Jen ty nejlepší digitály mají senzor takové velikosti, která se vyrovná kinofilmovému políčku formátu 36 x 24 mm! 

Je to rozdíl, nebo vlastně ne?

Když se bavíme o zápasu analog vs. digitál, nesmíme zapomenout na jednu věc. Pořád jde o fotografii a pravidla, která se v závislosti na použité technologii nemění. Vždy budeme mít snahu nějakou část naší kompozice zaostřit (podobně jako můžeme vytvořit snímek úmyslně neostrý) a vždy rádi využijeme zajímavé světelné podmínky. Krátký čas zmrazí pohyb na filmu i na SD kartě, stejně tak clonové číslo bude za všech podmínek ovlivňovat hloubku ostrosti. I využití objektivů je totožné – když potřebujeme objekty přiblížit, ani u jednoho z typů fotoaparátů jistě nezvolíme široké ohnisko.

V čem přesně jsou si oba typy fotoaparátů podobné?

Oba používají objektivy různých ohnisek a velikostí. Všechny typy přístrojů mají hledáček, díky kterému vyměříte kompozici. Každý fotoaparát má spoušť závěrky, čas závěrky a clonové číslo (některé tyto hodnoty u jednodušších automatických přístrojů nevolíte). Oba typy přístrojů jsou vybaveny zaostřovacími mechanismy, od manuálních přes pevné zaostření (fix focus), po automatické. A hlavně – každý fotoaparát musí obsahovat médium, na které vaše snímky zaznamenáte. U klasických fotoaparátů používáme kinofilmy, svitky apod., u digitálů paměťové karty. 

V čem tkví ten rozdíl?

  • Klasické zrcadlovky novější generace mívají malý displej, na kterém se zobrazují základní informace, jako jsou údaje o cloně, času, režimu a počtu snímků. V případě starších přístrojů se musíme spokojit s prostým počitadlem snímků. Digitální fotoaparáty mají praktický velký LCD panel, na kterém vidíte jak výše zmíněné údaje (a mnohem víc), tak vyfocené fotografie.
  • Užitečnou funkcí, o které si běžný analog může nechat zdát, je nastavení vyvážení bílé barvy (white balance). Ovládání barevnosti je povýšeno na novou úroveň, které lze za využití filmového materiálu jen těžko dosáhnout (běžně dostupné materiály jsou vyvážené buď na denní světlo, nebo na umělé žárovkové osvětlení; u diapozitivů, které jsou na přesnou expozici velmi citlivé, je třeba využívat korekční barevné filtry). 
  • K zachycení snímku využívají digitální fotoaparáty místo světlocitlivého materiálu elektronický obrazový senzor tzv. čip. Existují dva typy čipů – CMOS a CCD. Dřívější spor o to, který z nich je lepší, by se snad dal přirovnat ke sporu mezi příznivci Kodaku a Fujifilmu. Uplynulo pár let a oba zápasy mají své jasné vítěze! Ano, CMOS a Fujifilm. 
  • Nejmarkantnější rozdíl spatřuji v kapacitě paměťových médií – paměťové karty oproti kinofilmům, svitkům, instantním materiálům apod. Na kinofilm se vejde 12–36 snímků, na svitek většinou 12–16, v kazetě instantního filmu naleznete 10 snímků. Co nám oproti tomu umožňují digitální fotoaparáty, respektive současné paměťové karty? Tisíce a tisíce nafocených snímků. Ani nebudu moc nepřehánět, když řeknu, že jedna karta může bez mazání obsáhnout celý váš život.
  • Při focení na analog zůstanete "ochuzeni" o pár provozních parametrů, které přibyly u digitálů – čas zapnutí, čas zpoždění spouště závěrky a záznamový čas. Klasické fotoaparáty jsou prostě buď zapnuté, nebo vypnuté; záznamový čas i dobu zpoždění spouště mají velice krátkou, závisí pouze na rychlosti převíjení filmu (pokud máte fotoaparát s manuálním převíjením, tak se vás tato informace netýká).
  • Zrno versus šum. Zrnitost, která je vlastní analogové fotografii, je vlastností filmu a vzniká jeho vyvoláním. Digitální šum vzniká už na obrazovém čipu a je způsoben dlouhými expozicemi, nižším počtem megapixelů fotoaparátu nebo vyšší úrovní komprese snímků formátu jpg. Pro oba typy technologie je shodné, že se zrnitost/šum zhoršují s rostoucí velikostí zvětšeniny a zvyšující se hodnotou ISO. 

Foto Belfast

Výhody vs. nevýhody

  1. Vyvolávání filmového materiálu. Obecně lze se špetkou nadsázky říct, že největší výhoda digitálu je zároveň největší nevýhodou analogu. Pokud je však fotograf pravým milovníkem klasiky, je si jistý, že by toto tvrzení mělo znít přesně naopak. Samotné vyvolávání filmu/fotek, nebo čekání na zpracování v laboratoři je přece úžasný adrenalin!
  2. Malé množství políček na filmu a jeho vysoká cena. Ani zde nelze jednoznačně říct, že se jedná o jasnou nevýhodu. Obrovské množství digitálních fotek, které můžeme díky narůstajícím kapacitám našich zařízení produkovat, ve výsledku celý obor fotografie spíš degraduje. Pro kvalitu snímku je lepší, když se naučíme se záběry šetřit a více o nich přemýšlet.
  3. Možnost opravy. Pokud vám unikne fotografovaný objekt, nebo se snímek nepovede z jiného důvodu, můžete fotit dál a svou chybu napravit. Jistě, jde to i s analogem, ale kdo by pořád kupoval nové a nové filmy.
  4. Zrno. Tady to vidím na bod pro analog. Po digitálním šumu netouží snad žádný fotograf. Zato zrno, to je jiná. Rozhodně se jedná o báječný kreativní prvek, který mnohdy skvěle podpoří atmosféru snímků. Pokud ho na fotkách nechcete, foťte na nízké ISO za jasného dne. A je to!
  5. (Ne)pokročilá technika. Zde musím připsat bod pro digitální fotoaparáty. Technické inovace, které zlepšují fotografům každodenně život, jsou bezpochyby příjemné. Focení na analog je občas trochu řehole (myšleno – staré plně manuální fotoaparáty, ne moderní elektronické SLR!).
  6. Jednoduchost. Nejjednodušší z analogů neobsahují vůbec žádnou elektroniku. Vyrobit funkční fotoaparát lze koneckonců i z krabičky od sirek. I složitější přístroje vydrží při dobrém skladování funkční desítky až stovky let!
  7. Úpravy po vyfocení. Tak tady je to rozhodně bod pro digitály. Klasické fotografie lze také při vyvolávání v komoře upravovat – ovlivňovat kontrast, přizpůsobovat výřez, měnit barevný tón apod. Ale v počítači to jde rozhodně jednodušeji.
  8. Nastavení ISO. Ano, možnost měnit ISO pro každou fotku zvlášť je opravdu výhoda. Během jedné akce se mohou světelné podmínky x-krát změnit, ráno jasno a sluníčko, odpoledne pod mrakem a sněhová vánice. Žádný fotograf není děd Vševěd, takže pokud s sebou nechcete tahat několik přístrojů s různě citlivými filmy, připište pomyslný bod digitálu.
  9. Duše snímku. Klidně mě považujte za lehce zaujatou, ale analogové snímky mají prostě duši. Nevím, jestli je to dané opravdovostí filmového materiálu a nutností rozvažovat každý snímek, hlučnými mechanickými pochody starých fotoaparátů a malým množstvím opravdu povedených fotek, ale sama poznám, že s analogem v ruce jinak přemýšlím, hledím na svět, fotím. A je jedno, jestli mám zrovna plastový automat Vivitar, nebo pokročilou zrcadlovku od Minolty.

Řekla bych, že to analog těsně vyhrál, ale záleží na úhlu pohledu :-)

 

Autorka textu a fotografií: Michaela Doušová

 

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Jak fotit ohňostroj
Jak fotit ohňostroj

27. 12. - Novoroční ohňostroj je pravidelnou tradicí všech větších měst v ČR. Barevná podívaná ozdobí oblaka například nad...

Ve FotoŠkoda jsou Vánoce v klidu a pohodě
Ve FotoŠkoda jsou Vánoce v klidu a pohodě

14. 12. - Ani jsme se pořádně neohlédli za létem a už je tu čas Vánoc, doba pohádek, domova provoněného vanilkou a oříšky,...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací