Barvy sportu - Martin Sidorják

Tvorba z období digitalizace

Výstava představí průřez autorovou tvorbou v souboru přibližně 40 fotografií. Jedná se o autorovu tvorbu z období digitalizace, jak ji sám nazývá, kdy už všechny fotografie pořídil pouze digitálním fotoaparátem. Spolu s autorem se na tvorbě výstavy podílel pan Jiří Pekárek, kterého autor nazývá nejlepším sportovním fotografem v České Republice.

Sportovní fotograf Martin Sidorják

Martin Sidorják se narodil v roce 1963 v Praze. Vyučil se filmovým laborantem. Od roku 1987 pracoval jako fotograf v družstvu Fotografia Praha – oddělení reportáží. V roce1989 nastoupil do týdeníku Stadion a po třech letech odešel do týdeníku Práce, kde působil do roku 1996. Nyní pracuje jako volný fotograf. Věnuje se především sportovní fotografii, za kterou získal několik ocenění. Například v soutěži Czech Press Photo získal první místo v kategorii Sport v letech 1998, 2001 a 2002,  v roce 2008 získal Grant hlavního města Prahy – Kolo jako alternativní dopravní prostředek. Dále pak cenu firmy Nikon, Adidas a jiné.

^{© Martin Sidorják}

I fotograf je věčný student

„Jako kluk jsem chtěl být sportovec. Ale pak přišla chvíle, kdy bylo jasné, že se mi ten sen nikdy nesplní a že bude všechno jinak. Ani Lendl, ani Hrdina, ani Panenka. Prostředí sportu mě ale fascinovalo a chtěl jsem v něm zůstat. Focení mi to umožnilo a ten adrenalin tam zůstal. Stejně jako sportovec, i fotograf musí svou prací žít. Tak jako golf nebo tenis, i focení je báječná záliba a práce na celý život. A tak jako golf (nebo tenis) vyžaduje hodiny přípravy i úvah co a jak udělat, aby to byl ideál, aby byl výsledek podle představ. Nesmí Ti vadit vítr, mráz ani vedro, i když se v těch chvílích občas stáváš zoufalcem, který bojuje sám se sebou. Pohybuješ se mezi lidmi a přesto jsi sám, jen Ty, foťák a sportovní představení, kterého jsi součástí.

^{© Martin Sidorják}

I fotograf je věčný student, který se pořád učí a poznává další nové situace. Jiné světlo, emoce, další a další originalitu. Na každém kroku musí improvizovat. Když to „trefí“, zažívá nekonečnou extázi, ale druhý den ráno se probudí a ví, že to mohlo být ještě o něco lepší. A znovu přemítá o světle, nápadu, kvalitě, o roli té potvory náhody… Pořád mě to baví.“

• Nikon Photo Gallery