Aktuality z fotosvětaFotoŠkoda Fest

Zakázané království Stanislava Petery

26. 2. 2019 | 7 minut čtení

Fotografie Stanislava Petery se vyznačují takřka filmovou atmosférou a precizním zpracováním. Jeho série představují sugestivní příběhy, které snad ani nepotřebují vysvětlující popisky. Přemýšleli jste někdy o tom, jak tyto fotky vznikají? Nyní máte možnost se to dozvědět! Pojďte se s námi podívat do zákulisí vzniku jedné z jeho sérií a vydejte se na pouť do zakázaného království Lo.

Zakázané království Lo

Kam až si lidé pamatují, šířily se o tomto místě zvěsti, že zde lidé žijí správně a moudře, což k němu táhne poutníky, blázny a snílky. Cesta k moudrosti je ale plná překážek, vede přes nehostinné kamenité pouště i himálajská sedla, kde se z řídkého vzduchu točí hlava. Probdělé noci plní hlavu obrazy ze současného i minulého života, ze životů cizích lidí i těch, kteří po tomto světě nikdy nekráčeli.

Týdny a týdny se poutníkovy znavené nohy ubírají k hradbám zakázaného království, tam na něj ale čekají malá dvířka, která dovnitř propustí jen toho, koho si království vybere. Veškeré úsilí, které poutník vynaložil, nemusí dojít kýženého cíle, přesto se několika vyvoleným podaří se za brány tajemného království podívat. A co tam uvidí?

Silná příběhová linka

Takovým příběhem uvádí sérii na svých stránkách Stanislav Petera. Jeho snímky nezobrazují nastíněný příběh samotný, jsou jeho pokračováním, plnohodnotným narativním vyjádřením, které naplňuje čínské přísloví, že jeden obraz vydá za tisíc slov. V této sérii se takové obrazy nacházejí čtyři.

Není těžké se do jejich vyprávění nechat vtáhnout a ve své fantazii napsat jeho konkrétní pokračování. Pojďme se ale společně podívat na to, jak série vznikala a nakouknout tak do kuchyně umění Stanislava Petery.

Tři týdny na cestě, dvě hodiny focení

Nápad na tento projekt zrál několik let a zrodil se z několika podnětů. Prvním z nich byly cesty Stanislavova otce do Tibetu a Nepálu a dobrodružné historky, které vyprávění o cestách provázely, druhým byly cestopisy Francouzky Alexandry David-Neelové, která na začátku dvacátého století putovala do zakázané Lhasy a v převleku Tibeťanky studovala tajná učení lámů, a třetím impulsem byla kniha malíře Petra Síse Tajemství červené krabičky, v níž vypráví o cestě svého otce do zakázaného Tibetu.

Z rozhodování mezi Tibetem, Bhútánem a Nepálem vzešlo jako lokace vítězně nepálské království Mustang. Traduje se o něm, že je posledním místem, kde tibetská kultura přežila v původní podobě, a v oblasti se nachází mnoho aktivních klášterů a jeskynních komplexů, v nichž žijí buddhističtí mniši.

Jedná se o velmi odlehlou horskou oblast a povolení lze získat pouze na 10 dní. 8 dní se tedy Stanislav se svým týmem a technikou plahočil po nepříjemných cestách, navíc s nejistotou, zda vůbec nafotí snímky, pro něž si přijel. Na focení zbyly dva dny, a protože bylo pro zamýšlené fotky potřeba šero, reálně tak mohl využít dvě hodiny po východu slunce a před soumrakem.

Nakonec se nám naštestí povedlo pro projekt nadchnout nejvyššího představeného místního kláštera, který nám umožnil přístup i do chrámu, který je jinak zavřený, a půjčil nám na focení své mnichy. V tu chvíli mi spadl velký kámen ze srdce, protože trmácet se přes půl zeměkoule letadlem a několik dní džípem, jen abych pak ostrouhal, by bylo přeci jen smutné. Zajímavé je, že celá cesta dohromady trvala tři týdny, z nichž jsem fotil jen něco přes dvě hodiny, navíc s lehkou výškovou nemocí a těžkou spánkovou deprivací.

Proto bylo potřeba mít všechno dopředu - alespoň přibližně, protože přesná podoba lokací, jejich dostupnost a přítomnost "modelů" byla do příjezdu zahalena tajemstvím - pečlivě naplánované: záběry vymyšlené, kompozici připravenou v hlavě a storyboardy nakreslené. Se zařizováním na místě pak pomohl průvodce a tlumočník. Záběry, jejichž atmosféru můžete obdivovat, pak vznikaly ve starém, opuštěném chrámu a na cestě k němu.

© Matěj Třasák

Na focení si vzal svůj osvědčený Canon EOS 5DS R, jehož extrémní rozlišení Stanislavovi v jeho práci velmi pomáhá. Doprovázely ho také objektivy Sigma 24 mm f/1.4 a Sigma 50 mm f/1.4. Scény nasvěcoval pomocí světel Fomei Digitalis Pro T400 a Fomei Digitalis Pro T600, na něž používá barevné filtry. Nezbytnou součástí jeho techniky je také bateriový mlhostroj, který umí perfetkně dokreslit atmosféru. Prozradil nám ještě další kousek svého workflow - aby měl stoprocentní kontrolu nad pořízenými snímky a mohl je i zálohovat, fotí rovnou do počítače.

Do jeho dílny můžete nahlédnout i na kurzech, které vyučuje v Centru FotoŠkoda. Podívejte se na volné termíny a naučte se vytvářet snímky s kouzelnou atmosférou!

chci jít na kurz stanislava petery

Fotograf Stanislav Petera

Když nepracuje na svých osobních projektech, věnuje se Stanislav módní a reklamní fotografii. Můžete ho potkat v Praze a Paříži, kde pronikl do tajů těchto fotografických odvětví a postprodukce. Čas, který strávil ve studiu, kde se retušovaly fotky např. pro Vogue, mu dovolili nahlédnout skutečně do hloubky. Dnes tyto znalosti předává dál na svých kurzech. Po návratu z Paříže založil Light Garden Academy, kde přední profesionálové z oboru módní, reklamní a sportovní fotografie umožňují nahlédnout pod pokličku své praxe.

Ve svém portfoliu se může pyšnit reklamními zakázkami pro T-Mobile, Gambrinus, Wrigley, Nestlé nebo Adler Czech, fotil módní editorialy pro české i zahraniční magazíny - Harper´s Bazaar, Dolce Vita či Marianne. Ve volném čase rád cestuje, věnuje se józe a malbě a doma nezahálí ani fotoaparát - tentokrát pořizuje snímky krajiny.

Na jeho stránkách můžete prozkoumat další osobní projekty, jednomu z nich se budeme na našem blogu zase brzy věnovat.

© Matěj Třasák