FotoŠkoda FestRozhovory

Václav Šilha: Fotografie by neměla lhát a to je hlavní

28. 2. 2019 | 11 minut čtení

Jezdí ven, dokumentuje cizí kultury a posouvá se nejen jako fotograf, ale i člověk. Václav Šilha se s námi setkal zhruba po roce na kávu a povídání o sobě a jeho projektu “Just human”, který právě životy lidí dokumentuje pro další generace

Zkrátka jsem přestal bejt spokojenej s atlasovkama

  • Václave, všichni se nějak posouváme, ty jsi šel také nějakou cestou. Pověz mi o tom.

Jasně, ten, kdo to nemá, tak v podstatě tvrdne na místě, protože třeba fotografie přírody má asi zhruba 3 kategorie. 1. jsou takový ty atlasovky, což je v podstatě vostrej brabec ve zlatym řezu, to je fajn, ale nic to nepřináší. Pak to jsou fotky, který nějakým způsobem zachycujou akci. Já jsem třeba takhle udělal svoje fotky v Africe, protože jsem tam byl v jednom roce hned 6 měsíců, a tak je logický, že tam na něco natrefíš. No a pak je tu 3. kategorie a to jsou trošičku umělecký fotky, který dělá výborně například Petr Bambousek. Má to zkrátka promakaný, ale zase to není cesta, která mě osobně nějak lákala. Von se navíc hrabe v tom makru, a abych si tam nastavoval sklípkana, mě jako moc nebere. (oba se smějeme).

No a pak jsem zjistil, že je tu fotografie lidí, hlavně lidí, co maj něco vodžito. Dostaneš tam úplně něco jinýho. Dostaneš tam pocit, směr jejich života a hrozně mě zkrátka baví, že nad tím trochu přemýšlíš. Nemluvím tady ale tom, co někdy vídám na Facebooku nebo Instagramu. Mně se nejedná o výpravu kamsi a pro nějakou výtěžnost. Dostat co nejvíc druhů, lidí… Mě tohle nebaví. Já tam jedu za zážitkem. Když tam jedu na 14 dní, tak si třeba odvezu 2-3 dobrý fotky a jsem šťastnej chlap.

Vo tom to je, a proto miluju fotografii ve všech jejích podobách. Co si budem povídat, když před tebe takhle někdo položí láhev pepsi, abys ji vyfotil, to neni vůbec žádná sranda a já se na tom rád přiučím.

  • Kdy jsi teda vzal foťák poprvý do ruky? Vopravdu, kdy sis řek, že to bude tvoje poslání. Nebo ještě lépe - a jak já tomu říkám - stane se to životním stylem.

No, nerad bych používal slovo poslání, protože to je strašně velký. Já sem začal fotit strašně pozdě, před tím jsem měl starosti o rodinu, všechno bylo úplně jinak. No a pak jsme jednou, ale to už jsem taky někde říkal, odjeli do Francouzský Polynésie, no a potom vyšla první titulka. Myslel jsem si, že jsem pěknej machr, ale byl jsem hlavně moula, protože když se na ty fotky dneska podívám, je to děs. To zná ale asi každej. Potom jsem byl 2-3 roky takovej namyšlenej idiot. Takhle jsem to ale nemohl přijímat.

Od tý doby mám ráno takovej rituál. Vstanu, zapnu počítač a podívám se, jak to dělaj ty dobrý fotografové a jak to dělám já. Člověk prostě musí konfrontovat sám sebe, a to s těma nejlepšíma. Teď už to dělám 15 let a říkám na rovinu, že nikdy nebudeš bohatej, ale jsem šťastnej.

  • Když už jsi takhle hezky zasáh tu finanční stránku, je důležitý zmínit, že každej si myslí opak. Někam přijdeš, řekneš, že jsi fotograf a všichni dělaj ”WAAAAAU”... Když jsi ale začal, potřeboval jsi hned, aby tě to živilo? Měl si určitě závazky.

Jasně. Dceru například. (smích) Ale né, tenkrát jsme začali dělat ty cesty do Afriky a byla to díra na trhu, co si budem povídat. Já jsem si tak mohl dovolit tam být 8 turnusů po sobě. Na tom pak vznik i ten základ mejch fotek z přírody.

Dneska je to samozřejmě všechno jinak, lidi uměj anglicky a i do Afriky se už pouštěj na vlastní pěst, no a já zkrátka nedělám klasický kurzy. Nebudu nikomu každej večer řikat "ukaž mi foťák a cos nafotil". Na druhou stranu, rád poradím.

Čeho jsem si ale všimnul, a to tě nikdo nenaučí, musíš tu fotografii vidět a né každýmu tohle jde. Třeba s ženskejma fotim rád, viděj to pocitově, né technicky.

  • Nojo, byl boom digitální fotky, lidi na tvoje kurzy jezdili. Aby ne. Za jak dlouho jsi šel dál a začal fotit lidi?

Ta zvěř trvala asi 10 let a posledních 5 let fotim lidi. Zkrátka jsem přestal bejt spokojenej s atlasovkama a transformace nastala, když jsem si uvědomil, že musím být pořád někde v čudu. Spousta lidí dnes nařiká, že příroda jde strašně do háje. Na spousta místech zcela rozhodně, ale vo mnoho rychlejš jde pryč lidská kultura a zvyky a tohle každej nevidí. Podle mě by bylo fajn na to občas poukázat.

  • A ty jsi mi řikal, že lidi jsi začal fotit bez nějakýho komerčního úmyslu? Žádná výtěžnost.

Jojo, je to tak. Začal jsem se zajímat o další fotografy, který tohle dělaj, třeba Jimmy Nelson. To je prostě neuvěřitelný, nechal za sebou nádhernou věc.

  • Jasný. Začal si chápat důležitost nějakýho odkazu? Né na tebe jako Vaška Šilhu, ale na to, co si viděl.

Tady máš pravdu, tady mi nejde o to moje jméno, i když bavíš-li se s fotografem, jakýmkoliv, první je ego. (smích) Ale ne, jde o to, aby tam něco hezkýho zůstalo. Uvědomil jsem si spoustu věcí. Měl jsem jednou výstavu v Czech Photo Centre a tam byla nějaká televize, kde se mě ten redaktor zeptal, jakej je rozdíl mezi náma a těma lidma…. primitivníma…. teď nevím, jak to formulovat, aby to někdo nebral špatně. Je to vlastně zavádějící, řekněme spíš přírodní. Maj 2 věci, který my nemáme. Věřej, což my jsme už přestali. Pořád věřej v něco nad nima, to nemusí být bůh, ale třeba příroda. No a dál taky věřej, že se budou mít líp, a to my už taky nikdy nebudem, ač se máme, paradoxně, naprosto královsky. Fakt jsem viděl věci, který by mi asi nikdo nevěřil.

  • Trochu odbočim, jak tě vůbec napadne, kam jet a co / koho fotit? Teď si se vrátil od Tsaatanů z Mongolska například.

Všechno začíná internetem. Sleduju, co se kde šustne a kde jsou spolehlivý fixéři. Máme už velkou základnu lidí po celém světě. I díky mojí ženě, dnes už teda nejsme spolu, ale máme super vztah a celý to se mnou organizuje.

  • Počkej, když tě přeruším, co je to fixér?

To je místní průvodce. Já tak například vím, že v Indii mám naprosto spolehlivýho týpka, kterej to má perfektně zmáknutý. Je to prostě o lidech, musíš bejt opatrnej a musíš mít spolehlivý reference. Pak to jde jak po másle a neměl by bejt problém. Dokonce mu můžu i poslat referenční fotky, co chci vidět nebo vyfotit.

  • Hele a upřímně - bavili jsme se o lidech, dělaj třeba nějaký rituály, ale ty tam v ten čas nemůžeš být, a tak jsi mi potvrdil, že pokud tam jsi třeba kratší čas, tak je ta fotka strojená? Je to dovolený? Jak to mám chápat?

Je to dovolený tím způsobem, když to řekneš. Nečekal jsi 3 roky a pak jsi tam vpadnul a udělal reportážní fotku. Hlavně z těch fotek je vidět, že si je postavim. No a občas tak fotím prakticky obraz. Fotografie by neměla lhát a to je hlavní.

  • Platíš jim za to? Jak to je?

Platím, ale neplatím za každou fotku. Za těch 14 dní zaplatim tý komunitě, že tam můžu být. Samozřejmě první 3 dny nefotim. Třeba teď v tom Mongolsku to byla hrozná pijatika. Pak už to ale jde a nejsi jak nějakej pitomec, co tam přijde a narve jim foťák do obličeje. Nechceš jim dát najevo, že se třeba cejtíš nadřazenej, což ani nejde a je to hlavně naopak. To, co ty lidi tam vydržej, je neskutečný.

  • Připravuješ se nějak na cesty? Makáš nějak v posilovně nebo běháš?

Jednou jsem to udělal, ale fakt už ne, nejsem ten typ. Já si řikám, že je mi 55 let, a pokud to pořád dávám, tak jsem vlastně v pohodě.

  • Co technika? Už fotíš na bezrcadlovku?

Já jsem věrnej zrcadlovce. Mě nějaký zmenšování a podobný nesmysly nezajímá. Já mám rád, když držím foťák a je to kus železa. Další věc je, že často fotím za náročných podmínek a ten foťák musí vydržet. No a finálně - čím fotěj lidi z agentur a ty, pro který je to denní chleba? Zrcadlovkou. Já jsem to bezrcadlo zkusil, je to fajn, ale nenadchlo mě to. Já jsem známej tím, že techniku nešetřím, což bohužel znamená, že použitej foťák neprodám, ale co už. (smích)

S tou technikou je to takový zajímavý, že jak jezdim jako guide, tak má spousta lidí lepší vybavení než já. Je ale otázka, jestli tohle je ta cesta.

  • A jak vidíš tedy Vencu Šilhu dál? Bude mít ten projekt "Just human" nějakou ofiko prezentaci?

Bude a zrovna ve FotoŠkoda čoveče. Ještě to včas upřesníme. Na tomhle projektu mě baví jedna věc, ten nikdy neskončí. Vlastně jo, až já položim foťák, to bude ale za dlouho. (smích)

  • Finálně, mohl bys něco říct k aktuálnímu výletu, ze kterýho ses před pár dny vrátil?

Hlavním problémem týhle mizející komunity Tsaatan je konání dobra. Oni jsou chovatelé sobů, nomádi, což je ale jen půlka pravdy. Druhá půlka pravdy je, že jsou taky lovci. No a protože žijou v národním parku, tak jim vláda zakázala lovit. A aby to ospravedlnila, tak jim dává 1700 Kč měsíčně jako kompenzaci. Je to legrační, protože oni si koupili jejich tradici a úplně ji zničej. Pár zastřelenejch jelenů nemůže ohrozit populaci národního parku. Byl bych pro to, aby se třeba udělal seznam, na co a kdy se nesmí střílet. Něco, co to ošetří. Nakonec to ale bude tak, že až se vybuduje inftrastruktura parku, tak si jich pár pude sednout, pár jich zaplatí pokuty a zbytek propadne vodce.

  • Poslední otázka. Co bys doporučil začínajícím dokumentaristům? Jak to uchopit?

Fotografie je krásná věc a zaznamenává něco, co se událo v krátkém okamžiku. Je potřeba si to uvědomit a nedělat to pro slávu nebo peníze. Pokud budeš mít štěstí a talent, možná tě někdo bude znát, ale o tom to neni. Nedokážu říct, jak se stát profesionálním fotografem, buď to přijde, nebo ne.

Nikdo z nás neni slavnej, možná známej v nějakým okruhu, ale né slavnej. Strašně důležitý zkrátka je stát, kde jsem, podívat se, kde jsou špičky, každý ráno si to uvědomit a nezblbnout.

Setkání s Václavem byla paráda a já se už moc těším, až bude v Centru FotoŠkoda prezentovat jeho projekt "JUST HUMAN". Kdy a jak to bude vás budeme informovat. 

Václavův WEB, Instagram a Facebook

Autor fotografií: Václav Šilha

Nahrávka a přepis rozhovoru: Václav Křížek

Ruční vyvolání černobílých filmů

lepší prokreslení a podání polotónů než u strojového vyvolání, lepší ostrost než strojové vyvolání, vyšší kvalita důležitá pro zvětšování snímků ve větších formátech

260,-
Ruční černobílé zvětšeniny

zvětšujeme do formátů 18 × 24 cm, 24 × 30 cm, 30 × 40 cm, 50 × 60 cm, používáme kvalitní fotopapíry Ilford několika typů, pečlivé ruční zpracování

160,-
Fotokniha 15 x 15 v měkké vazbě - AKCE

Lay-flat vazba, Měkká vazba, Fotografický papír Fujifilm 230g/m2 - MAT

189,-

Související články

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

FESTivalová soutěž na Instagramu

FESTivalová soutěž na Instagramu

Další Rozhovory

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za padesát let. Síla dokumentu je jinde

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za...

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...