Miloš Nejezchleb: Konzumní společnost je tématem naší generace

Kromě vizuální a výtvarné stránky chci do fotek dostat obsah

• V několika rozhovorech jste říkal, že jste začal fotografovat poté, co se v roce 2011 narodila dcera Nela. Jak jste se dostal až k fine art fotografii?

Jakmile jsem začal pronikat do fotokomunity a začal jsem sledovat tvorbu na různých specializovaných webech, tak jsem v podstatě hned věděl, že umělecká fotografie je to, co bych chtěl dělat. Sám jsem si na ni ale ještě nějakou dobu netroufl. Věděl jsem, že potřebuji ještě vyzrát a také líp zvládat postprodukci. Svůj první projekt jsem nafotil až v roce 2016, což bylo 5 let od pořízení první zrcadlovky.

• Vrátím se ještě na chvilku k Nele: zajímá se sama o fotku? A ví vůbec o tom, že byla impulsem, který vedl k vaší kariéře? :)

Dnes je jí 8 a zatím to vypadá, že cokoli tvořit ji baví ze všeho nejvíc. K fotce ji ale zatím nijak aktivně nevedu, vidí to u mě, občas se zeptá, ale fotí málo. Osobně si ale myslím, že to teprve přijde :). To, že byla impulsem, neví, obávám se, že jak se to dozví, bude to chtít nějak zobchodovat, je to totiž obchodnice každým coulem. :)

• Ve svém medailonku na webu píšete: I started to see things differently. I perceive colours, architecture, film, fashion, and especially people from different perspectives. Z jaké perspektivy se teď tedy na věci díváte? :)

To bylo asi to nejvíc, co mi fotka dala. Jiný pohled na svět. Všímám si teď spousty podnětů, které jsem dřív přehlížel. Denně objevuji zajímavá zákoutí na focení, a to i na místech, kde jsem předtím už 100x prošel. Některé svoje projekty jsem například nafotil na místech, kolem kterých jsem dříve bez povšimnutí chodil i několik měsíců. Všímám si najednou zajímavých budov, starých zanedbaných míst, barevně neobvyklých kombinací nebo sleduji, jak se lidé oblékají. Ve všem hledám koncept, na kterém by šla postavit zajímavá fotka. V konečném důsledku to proměnilo i mě samotného, a to nejen ve způsobu myšlení a pohledu na svět, ale pochopitelně i vizuálně.

Ice Cream © Miloš Nejezchleb

• Fine art fotografie je hodně specifický žánr, fotky musíte od základu vymyslet, nikde na vás nepočkají. Kde pro své snímky berete inspiraci?

Všude. Zní to hloupě, ale je to tak. Tak, jak popisuji výše, skoro každý den mě napadne něco, na čem bych rád postavil novou fotku. Ať už je to lokace, člověk, nebo jen nějaký předmět či oblečení. Můj poslední projekt například začal tím, že jsem uviděl 3 zajímavé kabelky v Lidlu. Zdály se mi úplně maximálně fotogenické, a tak jsem je musel mít. :)  Koupil jsem a dovezl domů. Během roku jsem k nim dokoupil ve stejných barvách svetry, punčochy, kalhotky a potom patery staré sáně, pro které jsem jel na inzerát až do Krkonoš. No a projekt byl na světě. :) Problém v tomto přístupu samozřejmě je, že mám doma už docela dost věcí, které čekají na zpracování, a pomalu mám víc dámského oblečení než manželka. :)

• Máte nějaké fotografické vzory?

Mám jich moc, dá se ale říct, že nemám nikoho, u koho bych obdivoval kompletní tvorbu. Vždycky se mi líbí jen část z ní, nebo jen nějaká určitá poloha/styl daného autora. Jmenoval bych například italskou fotografku Cristinu Coral nebo ukrajinského fotografa Olega Oprisca.

• Nyní pracujete na dvou dlouhodobějších cyklech – Stronger a Standing Out. Přiblížil byste je našim čtenářům?

Ano, vlastně nepředpokládám, že bych tyto cykly někdy ukončil. Cyklus Stronger se věnuje osobnostem, které v životě potkalo něco nesmírně těžkého, co ustály a v konečném důsledku je to udělalo silnějšími. Poslední osobnost byla například velmi silná žena, kterou přišel zastřelit její bývalý manžel, vystřelil do ní dva náboje a třetím zastřelil sebe. Ona zázrakem a silnou vůlí přežila a její příběh doprovází moje fotografie, které jsme udělali na jedné krásné autobusové zastávce v Brně.

Druhý cyklus je nazvaný Standing Out a v něm zachycuji lidi, kteří nějakým způsobem (zejména pro mě a zejména pozitivně :) ) vybočují z řady. Nejznámější osobností z cyklu je Adam Ondra - nejlepší lezec světa, pro kterého jsem vymyslel, že poleze po skleněné výškové budově jako znázornění toho, že vyleze cokoli. Adam do toho šel a vznikly myslím moc zajímavé fotky.

Stronger © Miloš Nejezchleb

• Proč jste se rozhodl věnovat právě těmto lidem a jaké byly první podněty, které k cyklům vedly? Oslovujete focené vy, nebo se vám "hlásí" sami?

První podnět byl, že jsem toužil po tom, dostat do fotek kromě vizuální a výtvarné stránky také obsah. První osobnost z cyklu Stronger - Terezu, která trpěla nemocí alopecie, jsem potkal vlastně tak trochu náhodně a ta to všechno spustila. Poté se mi už začali lidé hlásit sami. U cyklu Standing Out si ale samozřejmě vybírám a oslovuji osobnosti sám.

• Jedná se o nesmírně silné lidské příběhy. Neuvažoval jste někdy o tom, že byste jim dal knižní podobu, kde by byly snímky případně doplněné i psanou formou?

Uvažuji o tom už od začátku, a pokud budu mít příběhů časem dostatek (menší desítky), určitě se k té myšlence ještě vrátím. Zejména u cyklu Stronger by kniha mohla být inspirativní pro lidi, kteří řeší běžné každodenní starosti a mají pocit, že jim třeba osud není úplně nakloněný.

Hranice mezi tím, co je vynikající a co je mimo, je velmi tenká

• Kromě dlouhodobých projektů se ale věnujete společenským tématům. Je nějaké, které vás teď obzvlášť pálí a kterému se chystáte věnovat?

Teď mám v hlavě asi 3 projekty, které pojí jedno velké téma a tím je konzum. Konzum a konzumní společnost jé tématem naší generace a nese sebou několik subtémat jako např. plasty, klimatické změny atp. Tohoto tématu už jsem se dotkl v sérii Consumer Society z roku 2017 a konzum je pro mě velmi silné téma s velkým potenciálem.

• Ve svém portfoliu máte už řadu hotových projektů. Máte k některému z nich či k nějaké konkrétní fotografii zvláštní vztah?

Zvláštní vztah mám k projektu Milkiller (to je ten modrý s mlékem), byl totiž první. Vůbec jsem tenkrát nečekal, že po tom, co ho pustím do světa, se roztočí takový zájem o moje fotky. Byl to můj první pokus v konceptuální fotce a dostal se do The Best of Vogue, po něm mě oslovilo několik serverů, magazínů a začaly mě sledovat stovky nových lidí. Tam jsem si vlastně byl poprvé jistý, že jdu správnou cestou.

• Fotografie kolikrát navzdory plánům a storyboardům nevzniká úplně snadno, určitě se to stalo i vám. Prozradil byste nám nějakou historku, kdy šlo ne všechno podle představ? Jaký byl vás nejbizarnější zážitek spojený s fotografováním?

Ano, zejména pokud fotíte tak často v exteriérech jako já. Počasí je největší nepřítel. Vítr, slunce na jiném místě než před měsícem na obhlídce, déšť v době, kdy máte pronajatý celý areál a domluvených 10 lidí z celé republiky a tak dále, a tak dále... Někdy jsou to velké nervy a často se musí improvizovat. Bizarní zážitek úplně nemám, ale pár zážitků, které bych nikomu nepřál, by se našlo.

Například když máte po několika měsících příprav a zajišťování připravený projekt, domluveného Adama Ondru, který má čas jen hodinu, zajištěný tým na jištění, vyklizeno pár pokojů na hotelové budově, po které se poleze a nepřijede auto s rukou, které je objednané a ze kterého máte fotit. To mi úplně dobře nebylo. Všechno to nakonec zachránil Adam, který si zařídil to, že může zůstat déle a počkali jsme na náhradní auto.

• Kolik snímků průměrně vyfotíte za rok? A jak vypadá celý proces přípravy, focení a postprocesu takového snímku?

Fotím přibližně tak 5-6 sérií ročně s tím, že jedna série má obvykle 3-10 snímků. Výjimečně se mi ale stane, že vyfotím nějakou scénu mimo sérii, prostě mě jen například zaujme nějaké místo a je to rychloakce bez dlouhých příprav a hluboké myšlenky. Celý proces je různý, nikdy nic neuspěchávám. Nápady si píšu na seznam a vracím se k nim po nějaké době, kdy opadne úvodní nadšení, jak to byl skvělý nápad. :) Při druhém pohledu se totiž občas stane, že to vyhodnotím jako totální kravinu, hranice mezi tím, co je vynikající a co je docela mimo, je občas velmi tenká.

Jakmile jsem si konceptem jistý, sháním oblečení, rekvizity, někdy to trvá i měsíce. Nikdy nejdu do kompromisů. Poté k věcem sháním modely a modelky. Během té doby, pokud již nemám, hledám vhodnou lokaci. Jakmile mám všechno, bookujeme termín, mobilizuji asistenty, případně vizážistku a u velkých projektů někoho na backstage video. Velikost týmu a délka příprav závisí na komplexitě konceptu, ale nejčastěji mi to trvá cca 6 měsíců a tým má obvykle kolem 5-10 lidí.

Milkiller © Miloš Nejezchleb

• Fotografování vás částečně živí, co ještě kromě něj děláte?

Jsem manažer ve finančním sektoru. Mým hlavním úkolem je starat se o zákaznickou spokojenost (customer experience). Napravuji chyby, které se stanou a snažím se zavádět nové věci tak, aby byl zákazník co nejspokojenější. Nejsem na to ale sám, mám tým 150 lidí ve dvou zemích, kteří mi s tím pomáhají. :) Je to práce, která mě moc baví a dává mi velký smysl, protože zákaznická spokojenost je dnes často to jediné, čím se můžete v hyperkonkurenčním prostředí odlišit.

• Sklidil jste už řadu úspěchů, mimo jiné v posledním ročníku Czech Press Photo, FAPA a také v Nikon kalendáři, tam dokonce dvakrát po sobě. Jak různá ocenění ovlivňují vaši práci fotografa?

Ovlivňují významně. I když se svoje ego snažím krotit, musím si přiznat, že mi to dělá velkou vnitřní radost a každého ocenění si moc vážím. V soutěžích, kde jsem uspěl, bylo tisíce přihlášených fotek, v těch největších dokonce přes 100 000. Takže jakási osobní hrdost tam je. :) Dává mi to energii pokračovat, je to pro mě potvrzení, že to nedělám úplně blbě a že se to někomu líbí. Ocenění mi taky pomáhají se více zviditelnit, což je pro moje projekty to, co nejvíc potřebuji - aby byly vidět.

• V Nikon kalendáři jste naposledy zvítězil se snímkem Warm up. Jaký se za ním skrývá příběh?

Za touto sérií žádný příběh není. Tady jsem se silně inspiroval lokací s touhou ji výtvarně využít. Skoro dva roky jsem den co den jezdil kolem vypuštěného koupaliště a byl fascinován žlutým žebříkem. Po dvou letech a po několika hodinách v kavárně, kdy jsem hledal vhodný outfit ke žlutému žebříku, jsem vymyslel sérii nazvanou Warm up. A když mi kývla na projekt pětinásobná mistryně ČR v gymnastice Monika Vlčková, tak byla scéna na světě. :)

Warm up © Miloš Nejezchleb

• Jakou technikou svoje snímky pořizujete? Máte nějaký oblíbený objektiv? :)

Fotím Nikonem od úplného začátku, začínal jsem na nejlevnější zrcadlovce a postupně dokupoval. Mezitím jsem testoval i jiné systémy, ale Nikon u mě vždy zvítězil. Oblíbených objektivů, které mám v kategorii "neprodejné", mám víc, ale momentálně jsem zamilovaný do AF-S Nikkor 105 mm f/1.4 E.
 

Autor rozhovoru: Anna Jirásková

• web Miloše Nejezchleba
• Miloš Nejezchleb na Facebooku
• Miloš Nejezchleb na Instagramu