Svět poté. Svět Pustiny. Svět Stanislava Petery

Pustina

Svět zmizel po pádu meteoritu. Nebo to způsobila jaderná válka? Nebo obojí dohromady? Ve výsledku je to vlastně jedno - přírodní zdroje zmizely, mráz tu dokonal to, co jaderná katastrofa milosrdně nechala přeživším, aby mohli žít o něco déle. 

Přesto v sobě někteří našli vůli jít dál. Přežili jen náhodou, hnala je naděje, šílenství a syrové krysí maso. Před radiací je alespoň trochu ochránily bunkry. Ukázalo se ale, že člověk se dokáže adaptovat na cokoliv. Novorozeňatům už teď radiace neubližuje, nové generaci zamořený vzduch ani otrávená voda nevadí, ani jedno z toho totiž k životu nepotřebuje. Bůhví, co vlastně k životu potřebuje.

Nikdy se nevzdala naděje na vybudování nové civilizace, obzvlášť po tom, co se průzkumníci vrátili s informacemi, že nejsou jediní. Přežili i další. Jiní lidé, kteří to dokázali dotáhnout až sem. Ale jsou to ještě lidé, když jim chybí lidskost a soucit a jediným hnacím motorem je hlad a zuřivost?

Zkusili to, několikrát. Pud sebezáchovy ale zavelel na ústup a přiměl je vybudovat Ocelové město, kde ve dne v noci hoří ohně, ukryté hluboko v Pustině, daleko od vražedných kmenů. Ne dost daleko, město musí i tak několikrát do roka odrážet útoky zuřivých kmenů. Ale dost daleko na to, aby se tam mohli věnovat výzkumu nových (starých) technologií, které jim pomůžou přežít o něco déle než ostatním.

Ohně jsou ale vidět zdaleka a přitahují nežádoucí pozornost. Útoky se stupňují, nemine snad ani den, aby se obyvatelé posledního města na Zemi nemuseli bránit. V touze vyhladit Ocelové město dokonce kmeny, dosud mezi sebou střídavě obchodující a válčící, dokázaly nevídané - spojily se. Město se teď musí připravit na bitvu o přežití. Kdo vyhraje?

Backstage fotoprojektu Pustina

Dobře napsaný příběh je základ

Ke každému projektu, který Stanislav Petera nafotí a prezentuje na svých stránkách, si můžete přečíst sugestivně napsaný a promyšlený příběh, který vás vtáhne do Stanislavovy vize. Nejinak je tomu i u projektu Pustina. Ke svým projektům přistupuje maximálně komplexně, fotky nevyplynou z aktuální situace. 

První krok byl stejný jako u všech mých ostatních projektů. Napsal jsem příběh, vymyslel celou mytologii světa, popsal kostýmy, hrdiny i jejich motivaci a rozkreslil jednotlivé záběry do storyboardů.

Základní myšlenka projektu je jednoduchá - zobrazit svět, kde došlo ke splnění všech apokalyptických předpovědí. K ukočírování tak velk(olep)ého focení je ale potřeba hodně zkušeností i produkčních schopností, i proto projekt Pustina zrál tak dlouho.

Důraz na postprodukci

Byť je Stanislav mistrem postprodukce, řídí se heslem, že čím více nafotí, tím budou fotky uvěřitelnější. Proto potřeboval lidi v kostýmech, lokaci, techniku a efekty. To všechno se splnilo v dobrovolnících z komunity, která se účastní každoročního festivalu Junktown (reportáž z loňského ročníku si můžete přečíst zde). Přesto je na postprodukci kladen velký důraz.

Celkem se focení za mrazivých dní na přelomu roku zúčastnilo více než 50 lidí v kompletních kostýmech, s výstrojí a někteří dokonce i s vlastními postapo vozidly. Řídit tak velké množství lidí vyžadovalo součinnost asistentů, choreografů i koordinátora komparzu, vypadalo to tam podobně jako na filmovém place. A ne jen tak ledajakém, kulisami byla bývalá raketová základna Bratronice, kde se Junktown každoročně odehrává.

Backstage fotoprojektu Pustina

A jak dlouho takové fotky vznikají? Samotné focení zabralo pět dní, postprodukce ještě další měsíc.

Výsledkem je ale série, na kterou jsem opravdu pyšný a mám za to, že něco podobného hned tak v Čechách nevznikne.

K focení si kromě oblíbeného fotoaparátu Canon 5DS R s objektivy Sigma Art přibral ještě spoustu další techniky: hlavní roli hrála filmová LED světla Fomei - desítka LED panelů i několik velkých fresnelových světel. Vnitřky aut a obydlí se pak dosvěcovaly malými svítilnami, noční scény záblesky. Do akce se dostaly i mlhostroje. Některé fotky vznikly ve vzduchu, dronem Mavic 2 Pro. Veškeré úpravy potom probíhaly v Adobe Photoshop.

Fotograf Stanislav Petera

Když nepracuje na svých osobních projektech, věnuje se Stanislav módní a reklamní fotografii. Můžete ho potkat v Praze a Paříži, kde pronikl do tajů těchto fotografických odvětví a postprodukce. Čas, který strávil ve studiu, kde se retušovaly fotky např. pro Vogue, mu dovolili nahlédnout skutečně do hloubky. Dnes tyto znalosti předává dál na svých kurzech. Po návratu z Paříže založil Light Garden Academy, kde přední profesionálové z oboru módní, reklamní a sportovní fotografie umožňují nahlédnout pod pokličku své praxe.

Ve svém portfoliu se může pyšnit reklamními zakázkami pro T-Mobile, Gambrinus, Wrigley, Nestlé nebo Adler Czech, fotil módní editorialy pro české i zahraniční magazíny - Harper´s Bazaar, Dolce Vita či Marianne. Ve volném čase rád cestuje, věnuje se józe a malbě a doma nezahálí ani fotoaparát - tentokrát pořizuje snímky krajiny.

A pokud se chcete od Stanislava něco přiučit, není nic snazšího než se u nás přihlásit na jeden z jeho kurzů. Chcete umět využít všechny taje programů Adobe Lightroom a Photoshop? Nebo se naučit svítit své snímky tak, aby připomínaly filmové záběry? Můžete se těšit na podzimní termíny!

chci na kurz stanislava petery

• webové stránky Stanislava Petery
• projekt Pustina

Autorka článku: Anna Jirásková