Marian Chytka: Fotka je celý můj život

Na úpravu fotky je na Dakaru 40 vteřin

• V jednom rozhovoru jste řekl, že jste dostal foťák, abyste bratra a tátu fotil na automobilových závodech. Předcházelo "fotografické vášni" i něco jiného?

To je pravda, foťák jsem dostal někdy v roce 2007 k Vánocům, hlavně abych fotil bráchu, který v té době závodil v rámci Česka a Evropy. Nebyla to ale první zrcadlovka, kterou jsem dostal, už předtím jsem měl nějaký kompakt, kterým jsem sem tam na nějakých závodech něco fotil. Nebyla to určitě vášeň, spíš takové vyplnění času, když už jsem na ty závody jel, protože na ně jezdila celá rodina.

Víc jsem se tomu začal věnovat až v roce 2010, to jsem poprvé odjel na rallye Dakar, bylo to dost narychlo. Nejel jsem tam ani jako novinář, spíš jako doprovod s týmem, se kterým tam jel brácha. Tam mě to chytlo a v létě 2010 jsem jel na dva měsíce na brigádu na Island, kde mě chytlo focení krajinek. Tam jsem měl hodně času, abych se začal více zabývat postprodukcí a číst si o fotce. Takže asi v roce 2010 se z toho stala ta vášeň. :)

© Marian Chytka

• Vystudoval jste práva, nepříliš klasické vzdělání fotografa :). Chtěl byste se tím v budoucnu ještě zabývat? Co pro vás fotka znamená?

Je to tak, práva jsem vystudoval, ale pokud nebudu muset, tak bych se k tomu nechtěl vracet. To ještě ale ukáže čas. Ten zlom, o kterém jsem mluvil, nastal někdy, když jsem byl ve druháku, třeťáku a s právy se to naštěstí dalo suprově skloubit, zkoušky a zápočty se plnit musí, ale prezenčně tam člověk od třeťáku být úplně nemusí.

Takže jsem vždycky jel někam na týden fotit, vrátil jsem se, týden jsem si splnil ve škole a zase jel pryč. Zezačátku jsem to bral jako zábavu, přivydělání, ale ne tak, že se tomu budu věnovat. Pořád jsem chtěl dodělat práva a postupně se to přehouplo na druhou stranu. Věděl jsem, že je po skončení dělat nebudu, ale dokončit jsem to chtěl. V páťáku jsem se musel občas hodně přemlouvat, ale jsem určitě rád, že to mám. :)

Ono se to hodí i v rámci fotky, protože s klienty musím podepisovat spoustu různých smluv a většinu z nich si čtu sám, aspoň to první přečtení, než to pošlu někomu dál, kdybych něčemu nerozuměl. Tam jde spíš i o angličtinu než o právo jako takové, protože všechny ty smlouvy jsou ze zahraničí, ale mám spolužáky, kteří se právu věnují a posílám to jim, brácha je taky advokát.

Fotka je pro mě teď určitě to hlavní a nebojím se říct, že je to celý můj život, protože je to zábava i práce a je super, když to člověk může takhle spojit. Nějakých deset měsíců v roce jsem mimo Česko, možná i víc. Za posledních šest týdnů je to třetí, nebo čtvrtý den, co jsem doma. Rozrostlo se to do něčeho, co jsem neplánoval a nemám čas na nic jiného než na focení.

© Marian Chytka

• Jste spojován hlavně s Dakarem. Jak jste se k tomuto elitnímu závodu dostal a co vás na této (fyzicky i psychicky náročné) disciplíně nejvíc baví? A jak vidíte budoucnost Dakaru?

Brácha startoval na Dakaru třikrát jako účastník, dvakrát jako v autě, jednou v kamionu, a když tam jel podruhé, v roce 2010, tak jsem tam jel s ním. To byl ale spíš takový prvotní impuls, když si teď vezmu, jaké mám na Dakaru klienty, tak to nemá nic společného s tím, že by tam brácha jel, nebo nejel.

V roce 2013 jsem tam jel poprvé plně pracovně a od té doby jsem tam pokaždé. Ono je to spojené i s tím, co dělám během roku, protože existuje seriál závodů, kde některé z těch týmů, které pak jedou Dakar, jezdí a já všechny tyhle akce objíždím. Během dvou let jsem si postupně získal klientelu a pak, v roce 2013, začalo dávat smysl jet i na Dakar.

Postupně se to začalo rozvíjet a na letošním Dakaru jsme fotili třeba 45 lidí. Nedělám to sám, to by ani nešlo, letos jsme na Dakaru byli čtyři, totéž i loni, uvidíme, jak to bude teď.

Baví mě na tom to dobrodružství. Člověk musí někam cestovat, i když je to otravné, ale o tom to nějakým způsobem je. Člověk nespí, ujede tisíce kilometrů, musí to fungovat i logisticky, není to jenom o fotce. Je to všechno kompromis, najít dobré místo. A pak se vrátit včas, aby člověk poslal fotky…

Je to hodně náročná věc, a to mě na tom baví. Čím dál víc fotím i okruhy, jako je Moto GP, letos jsem byl dvakrát na Formuli 1 a podobně, ale pořád je pro mě Dakar nejvíc, hlavně kvůli tomu dobrodružství, náročnosti, v jakých podmínkách pracujete. Člověk si tam určitě sáhne na dno a v tom to pro mě má kouzlo.

Od příštího roku se Dakar minimálně na pět let stěhuje do Saúdské Arábie a ta bude co do přírody a pouští hodně fotogenická, takže pro mě to bude určitě zajímavé. Po deseti letech, kdy to bylo v Jižní Americe, tak bude nová výzva.

© Marian Chytka

• Na Dakaru jste byl letos už poosmé. Baví vás to ještě? A vidíte v tom ještě kreativní práci, nebo spíše zakázky?

Určitě mě to baví, jinak bych tam nejezdil. Je to pro mě výzva – ať už v rámci focení, nebo osobní. Dokud to půjde, tak tam i jezdit budu.

Co se týká focení, a to je na Dakaru super, že to není nic, co by bylo pořád stejné. I když tam pojedu podeváté – už i tím, že se několikrát měnily země, kde se jel –, tak to bude pořád něco jiného. Ale i kdyby se to jelo každý rok na stejném místě, tak stejně ta porce kilometrů, které závodníci ujedou a v rámci kterých my je můžeme vyfotit, je taková, že si tam člověk může vždycky najít úplně nová místa.

To je i to, co mě na tom v rámci fotky nejvíc baví – člověk může zakomponovat sport do kontextu přírody a ukázat, kde se to jede, a není to jenom focení motorky nebo auta na asfaltovém okruhu.

Tady prostor na kreativitu je. Samozřejmě je to nějakým způsobem omezené tím, kolik tam mám klientů, co všechno tam musím udělat. Asi bych to fotil dost jinak, kdybych tam jel jenom na výlet a nemusel každý den doručit určitý počet fotek určitých lidí. Navíc většinou máte jenom jednu šanci za den, takže je tam vždycky nějaký kompromis, aby ta fotka byla dobrá, ale nemůžete extra riskovat, že ji nevyfotíte a něco si zkoušet, a potom napsat klientovi, že se omlouváte, ale dneska fotky nemáte, že jste si něco zkoušel.

© Marian Chytka

• Na co na Dakaru (nebo jinde) (ne)rád vzpomínáte?

Asi nevypíchnu žádný jednotlivý zážitek, protože i mimo Dakar mám třeba 50 různých focení za rok a teď už jenom lítám z focení na focení a úplně si nevzpomenu na něco konkrétního. Tenhle životní styl, ke kterému mě fotka přivedla, mi ale vyhovuje a baví mě.

Těžko se vybírá nějaký konkrétní okamžik, ale na Dakaru je to vždycky třeba to, když Dakar končí, když je závěrečné pódium, když vím, že jsme to všechno zvládli a všichni jsou spokojení. 

Nerad samozřejmě vzpomínám na problémy, které nastanou, ty si člověk ve finále pamatuje asi i víc. Několikrát jsme měli problémy s autem, což je tam nejdůležitější věc, protože foťáků mám s sebou spoustu, mám i dva počítače, ale když klekne auto, kterým jezdíme, tak je to horší. Jednou mě srazila motorka… Veskrze je to ale spíš pozitivní, člověk si to jenom nevybavuje tak dobře jako ty negativní věci.

Na co rád vzpomínám, je zadostiučinění, k jakým lidem a klientům jsem se dostal a se kterými jsem v kontaktu. Že jsem se dostal ke sportovcům, které jsem předtím sledoval jenom v televizi, a nikdy mě nenapadlo, že bych se k nim mohl dostat osobně. Takže nejvíc pro mě asi je setkání s ikonami sportu.

© Marian Chytka

• V portfoliu máte řadu motozávodů, ale také fotky z cest nebo portréty (hlavně sportovní :) ) – máte nějaký sen, co (nebo kde) byste chtěl fotit (nejen ve sportovní fotce)?

Od začátku, kdy jsem začal fotit, tak pro mě byl sen vrátit se na Dakar, což se mi podařilo. A pořád je to pro mě nejvíc a pořád je to pro mě sen. Asi nemám žádnou jednotlivost, kterou bych vyloženě chtěl fotit. Letos jsem se snažil fotit eventy, na kterých jsem nikdy nefotil, hlavně Formule 1 v Monaku, nebo legendární závod Isle of Man TT, kde silniční motorky jezdí okolo ostrova Man. Poprvé jsem letos byl i na 24hodinovém závode v Le Mans, takže v rámci motosportů už mám relativně všechno splněno. Mimo motosporty ani nepřemýšlím a nemám asi ani čas přemýšlet. :)

• Od focení bratra jste se vypracoval na pozici, kde spolupracujete s řadou špičkových týmů, pod vaší značkou fungují i další fotografové. Jaká je další meta?

Asi aby se to pořád rozvíjelo dál, aby mě to pořád bavilo, ale nechci si dávat určité cíle, které, kdybych je nesplnil, tak bych byl zklamaný. Zatím se to pořád vyvíjí dopředu, a když to takhle půjde dál, tak budu spokojený.

© Marian Chytka

• V tak rozmanitém prostředí, kde se jede Dakar (a dozajista i jinde), určitě musíte mít docela dost výbavy. Čím fotíte?

Letos jsem po Dakaru přešel na Nikon a ve své výbavě mám dvě zrcadlovky – D5 a D850. Občas si ještě z Nikonu beru další věci na focení, ať už zetka, nebo další D5, kterou jsem teď měl s sebou v Maroku. Pro mě je ideální mít tři těla – se dvěma fotím pořád, mám na nich nasazený delší a kratší objektiv –, a kdyby se náhodou něco stalo, tak abych pořád ty dvě měl, takže jedno záložní – nebo i na focení třeba atmosféry, lifestylu, portrétů a podobně, na což jsem teď hodně využíval i zetko.

Kromě těl mám sedm objektivů – 16-35 mm, 20 mm, 50 mm, 105 mm, 200-500 mm, 180-400 mm a 70-200 mm, ten používám nejvíc. Kromě toho mám taky dron, DJI Inspire 2.

© Marian Chytka

• V jednom rozhovoru jste říkal, že během dne uděláte až 3000 RAWů, s dronem i víc. Jak fotky vybíráte, když na to máte málo času při přesunu autem?

Letos jsem neprobíral jenom svoje fotky, něco vyfotím já, něco brácha, který se mnou teď jezdí na Dakar – ten fotí i řídí auto. Protože tam není žádný čas, tak edituju většinu věcí v autě, kvůli tomu edituju i jeho fotky, k tomu ještě fotky jednoho kluka, který tam s námi byl. Za den jsem skončil na 8000 RAWů, které jsem musel probrat a z toho vyeditovat 150-200 fotek.

Když máte fotky, které fotíte sama, tak je to ještě v pohodě, protože plus mínus víte, co jste fotila, co tam bude. Všechno se fotí i v sekvencích, takže i víte, který okamžik je nejlepší a který byste použila, ale když vezmete fotky od někoho jiného a vůbec nevíte, co fotil a co se tam dělo, tak je to o to těžší a zdlouhavější.

Člověk o tom ale nesmí moc přemýšlet, rychle proklikávat a první, co se mu líbí, tak brát, editovat a exportovat a už se k tomu nevracet. Není to tak, že bych se pět minut rozmýšlel mezi třemi fotkami, ale člověk se musí oprostit od toho, aby tam zkoumal detaily, musí se rozhodovat co nejrychleji. Když jsem to tak nějak počítal, tak na editaci fotky je 40 vteřin, i s výběrem minutu, víc ta fotka nesmí zabrat, víc času tam není.

Tohle je ale taky o zkušenostech a nastavení. Kluci, co pro mě začínali pracovat, tak s tímhle měli asi největší problém.

© Marian Chytka

• Na cestách strávíte hodně času. Máte čas na koníčky a osobní život? :)

Ten koníček je spojený s cestováním. Když někde jsem, tak se snažím, abych i něco viděl. Když je to zajímavé místo, kde jsem ještě nebyl, tak se snažím buď přijet dřív, nebo naopak tam zůstat po focení. Když je to země, kde už jsem byl, tak se snažím létat co nejpozději a co nejdřív se vracet a strávit co nejmíň času mimo domov.

Na nějaké další koníčky bohužel extra času nezbývá, protože když jsem pryč, tak není čas vůbec na nic, a když se vrátím, tak třeba ještě něco dodělávám, nebo se musím věnovat přípravě dalších eventů – bookování letenek, přípravě smluv, bookování hotelů, aut, řešení akreditací i administrativy v rámci účetnictví, takže i když přijedu, tak stejně sedím u počítače a dělám.

S přítelkyní se to snažíme nějak skloubit, protože to se mnou není úplně jednoduché, ale naštěstí má práci, kterou si může přizpůsobit, takže když to dává smysl a když je čas, tak jede se mnou a zatím to funguje. Doufám, že to takhle vydrží i do budoucna. :)

© Marian Chytka

• Na FotoŠkoda Festu budete mít přednášku s názvem Zamilovaný do pouště. Na co se mohou návštěvníci těšit?

Na přednášce určitě budu mluvit nejenom o sportu, což je pro mě hlavní téma. Lidi většinou zajímá hlavně Dakar, a i když přednáška nebyla o Dakaru, tak se k tomu nějakým způsobem stočili. Určitě to bude o focení motosportu, chtěl bych to ale zaměřit i na cestování, protože během roku toho nacestuju hodně, a chci mluvit i o tom, jak jsem se k tomu dostal a jak se člověk může dostat mimo Česko, k větším zahraničním věcem, případně bych se chtěl dostat k budování brandu a jak pracuju se sociálními sítěmi. Je toho spousta, co bych chtěl zmínit, ale uvidíme, kolik bude času. :)

• Moc děkuji za rozhovor a těším se na přednášku!

Autorka rozhovoru: Anna Jirásková

chci na marianovu přednášku