Dobrou fotku můžete udělat i za humny. Jako Martin Parr

Martin Parr: jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších dokumentárních fotografů

"Nemůžu fotit 'Street photography' tam, kde žiju, protože moje město je hrozně nudné. Musím cestovat a objevovat exotická místa, abych mohl fotit víc." Toto jsem slýchával, ale také o tom nedávno přemýšlel v souvislosti se svým přístupem k focení.

Dnes bych tento názor rád vyvrátil na na příkladu jednoho z neslavnějších a nejúspěšnějších dokumentárních fotografů na světě, který tuto myšlenku popírá. Inspiruje vás, abyste lépe prozkoumali své okolí předtím, než se rozhodnete, že kvůli focení musíte cestovat do dalekých krajin. Pojďme se tedy podívat na Martina Parra.

chci se podívat na video

Fotograf všedního života

Martin Parr je jedním z nejúspěšnějších a  nejslavnějších dokumentárních fotografů na světě. Podílel se na více než 80 výstavách a vyšlo mu více než 84 knih. Ve své práci se věnuje tématům jako turismus, konzum nebo životní styl. Snímky s jasným světlem a sytými barvami, které jsou často zábavné, zajímavé a dokonce přehnané, jsou "trade mark" Parrova stylu. Narodil se v roce 1952 v Anglii. O fotografii se začal zajímat během svých mladistvých let.

Jeho dědeček byl amatérský fotograf a půjčoval mu fotoaparát, když spolu chodili fotografovat. V 70. letech Parrfotil černobíle na Leicu M3, v 80. letech hodně používal střední formát a vestavěný blesk a začátkem 21. století přešel na digitální formát. Od 2006 měl svůj první malý digitální fotoaparát Sony a později Canon 5D. Během svých školních let fotil příběhy pro školní časopis a učil se pracovat v temné komoře. Byl přijat na fotografické studium na Manchester Polytechnic, což byly tři velmi důležité roky pro jeho kariéru a schopnosti.

Parr se seznámil se současnou fotografií díky svému učiteli umění na gymnáziu. Velkou inspirací pro něj byl také časopis Creative Camera, který ukazoval tvorbu mnoha tehdejších fotografů, jako byli Lee Freelander nebo Henri Cartier-Bresson. Ale nebylo to jednoduché.

Je důležité si uvědomit, že výtvarná fotografie tehdy nebyla v uměleckých kruzích příliš respektovaná. Na rozdíl ode dneška, kdy máme tolik možností k návštěvám galerií a fotografických výstav. Přestože Museum of Modern Art založilo oddělení fotografie už ve 30. letech v New Yorku, muzea a umělecká zařízení ve Velké Británii neměla přítomnost fotografie ráda a považovala to za populistický krok.

© Martin Parr

Barvy jako značka

Když přemýšlím o dokumentárních fotografech, mám většinou docela jasnou představu, jakému sociálnímu tématu, konfliktu nebo válce se fotograf měl věnovat.

Nicméně Parrovým hlavním tématem byl "volný čas" po dobu téměř 50 let jeho kariéry. Rád fotografuje lidi během jejich volnočasových aktivit, protože během svého volna lidé dělají to, co mají rádi, což svým způsobem definuje společnost a určuje, kdo jsou lidé v té společnosti.

Jak určitě víte, pokud sledujete můj Instagram a další videa, miluji barevnou pouliční fotografii, ale když se podíváme na mistry fotografie, výrazná většina z nich fotila černobíle, ačkoliv fotili umělecké i dokumentární snímky. Bylo to tak proto, že za A: barevný film nebyl dostupný, a za B: protože byl drahý. Nicméně i když se stal přístupnějším, mnozí fotografovéjej i nadále raději nepoužívali.

Parr používal barevný film již v projektu Home Sweet Home začátkem 70. let a zcela přešel k barvě v roce 1982. Nejčastěji používal Fuji 400 Superia a Agfa Ultra, což vedlo k jasným barvám, pro které jsou jeho fotografie známé. Řečeno jeho vlastními slovy, svým přístupem chce ukázat dobrou a špatnou stránku současného života. "Když fotím, je to trochu jako telenovela. Najdu si místa, kde chci fotit, a potom čekám, až se správné postavy objeví na místě, kde chci."

Co bych k tomu řekl já? – Mnoho konfliktů a problémů má původní příčinu v absenci něčeho - ať je to nedostatek peněz, práv, nebo nějaká nespravedlnost. Na Parrových fotografiích se mi líbí, že pokrývají opačný extrém. Když má někdo příliš mnoho peněz nebo příliš mnoho volného času.

Jeho fotografie jsou v úžasném kontrastu s tím, co vidíte na svém oblíbeném zpravodajském webu. Myslím, že je skvělé dokumentovat tak běžné věci, jako je život na pláži nebo výstavy psů, protože až se budoucí generace podívají do archivů, neuvidí jenom válečné fotografie, sociální problémy nebo selfie z Instagramu, ale také běžný život - někdy zábavný, někdy surreální či bizarní, ale přirozený pohled Parrova vnímání reality.

© Martin Parr

Editovat, či needitovat, to je, oč tu běží

Na rozdíl od starých mistrů a jejich fotografií, označovaných za nadčasové, Parrovy fotografie nadčasové určitě nejsou. Není to ale nutně špatně. Je to například důvod, proč se Parrovi podařilo docela přesně zachytit změny v Británii.

Parra ovlivnilo mnohoslavných fotografů, například Henri Cartier-Bresson, Bill Brandt, Robert Frank nebo Garry Winogrand. Nicméně největší inspirací mu nejspíše byla práce Tonyho Ray-Jonese, také dokumentárního fotografa z Anglie, který se se surreálním smyslem pro humor soustředil především na festivaly a volnočasové aktivity. Což je také téma Parrových barevných fotografií.

Když mluvíme o barvě, Parr ve skutečnosti neupravuje své vlastní snímky. Není to tak, že by jeho snímky vůbec nebyly upravené, ale nedělá to on sám. Vysvětluje to v rozhovoru pro Canon Europe:

"Nikdy v životě jsem neupravil soubor. Jenom vím, že když se podívám na fotky, vypadají správně. Louis, který tu práci pro mě dělá, zná celou moji paletu (škálu barev), ví, co se mi líbí a jak je chci nechat vytisknout. Takže velmi výjimečně řeknu: 'Tenhle edit se mi nelíbí.' A když ano, tak to vyladíme."

Když se ho zeptali na editování barev ve Photoshopu, Parr odpověděl: "Ne, vůbec ne. Prostě nechám barvy co nejpřirozenější, ale blesk samozřejmě sytosti pomáhá." Právě využití blesku za denního světla je rozhodně jednou z Parrových specifických technik. Když se třeba podíváme na jeho fotografie z Tesca nebo supermarketů Marks and Spencer, blesk pomáhá vyjádřit odcizení, které je častým znakem těchto velkých anonymních obchodů.

Při pohledu na Parrovu práci je jasné, že jde o něco zcela jiného než o snímky, které lidé většinou ukazují, když chtějí představit své portfolio.

© Martin Parr

Umění je všude kolem nás

Jak se ale člověk dostane k tomuto žánru? Jednou z prvních Parrových fotografických prací bylo focení v prázdninovém rezortu Butlins. Jedná se o prázdninové středisko, které nabízí dostupné dovolené běžným britským rodinám.

Parr a jeho kamarád byl zaměstnán, aby fotil portréty a neformálních fotografie pro rekreanty v Butlins. Pro mě to je svěží přístup v době, kdy je fotografie na vzestupu více než kdy dřív a kdy jsme zaplavení všemi druhy rádoby perfektních fotografií. Tento neustálý hon za perfektními selfie, dechberoucími krajinami nebo uhlazenými pouličními snímky zveřejněnými na Instagramu je všude.

Byl jsem snad i já obětí tohoto trendu, když třídím své fotografie na základě toho, jak jedinečné a krásné se mi zdají nebo jestli je to něco, co ještě nikdo nevyfotil? Když se ale snažíme vytvořit fotografie jako z časopisů, dostaneme přesně je: fotografická klišé, která bývají v časopisech. Čím nověji a lépe se snažíme, aby vypadaly, tím jsou podle mého názoru obyčejnější.

Vůbec ale nechci říct, že by Parrovy snímky byly špatné, ba naopak. Chci říci, že při pohledu na jeho snímky dokážu ocenit, že umění můžete vytvořit kdekoli. Nepotřebujete být "influencerem" na Instagramu a cestovat na exotická místa, abyste mohli mít skvělé fotografie. Když se nad tím zamyslíte, ani to nedává smysl. Vaším cílem je přece zobrazit běžné věci nějak zajímavě.

V dnešní globální době, kdy jsou vaše obrázky sdíleny všude po světě, je každé místo zajímavé pro někoho, kdo žije jinde. Tak nebuďte naštvaní, že nežijete v Paříži, a proto nemůžete fotit pouliční fotografii, nebo jiný druh fotografie, protože ve městě kde bydlíte, vám to připadá všední.

Myslím si - a Parrovy fotografie jsou toho skvělým příkladem -, že každé místo může být úžasné, a když máte fotografii opravdu rádi, nezáleží na tom, kde žijete. Parr ukázal dalším fotografům a fotografickému publiku, jak se dívat na svět jinak.

© Martin Parr

Fotograf, filmař, člen prestižní agentury

Parr vytvořil několik filmů, které mimochodem můžete najít na jeho webu a podívat se tam na některé klipy z jeho filmů. Dokumentární filmy se skládají z dialogů s osobami, které fotografoval, a jsou příjemným výletem zpět do doby přelomu tisíciletí. Řekl bych, že styl jeho webu krásně ladí s jeho fotografiemi.

V Bristolu, kde žije, také v roce 2017 založil nadaci Martin Parr Foundation. Jejím cílem je zachovat Parrovy osobní archivy, shromažďovat sbírku prací vybraných britských a irských fotografů a poskytnout prostory pro zvětšující se knihovnu britských a irských fotografických knih. V nadaci je galerie a knihovna s více než 5000 knihami britských a irských fotografů a pro vzdělávací a výzkumné účely také kompletní katalogy důležitých publikací, jako jsou například Creative Camera a Camera Work.

Parr je ale i sběratelem předmětů. Sbírá pohlednice, ale také některé, řekněme, neobvyklé předměty. Mluví o nich jako o "čirém šílenství". Jako příklad bych uvedl sbírku hodinek se Saddámem Husajnem. Pokud vás toto zajímá více, doporučil bych vám Parrovu knihu předmětů (Objects) z roku 2008.

Parr je členem prestižní mezinárodní fotografické agentury Magnum Photos. Ta byla založena legendárními fotografy, jako byli Robert Capa, David Seymour, Henri Cartier-Bresson, George Roger nebo William Vandivert. Abyste si představili, jak těžké je stát se členem, ve skutečnosti trvá čtyři roky od nominace, než se stanete plnohodnotným členem. Členové se jednou ročně scházejí a hlasují o potenciálních nových členech a většinou přijmou jen jednoho nebo dva fotografy.

Zajímavé je, že pro Parra nebylo přijetí vůbec jednoduché, protože někteří členové konzervativnějšího křídla Magnum byli proti. Nicméně nakonec dokázal získat potřebné dvě třetiny hlasů (s rezervou jednoho hlasu) a byl přijat v roce 1994. V roce 2014 byl pak zvolen prezidentem Magnum Photos International. Na tomto postu zůstal tři a půl roku až do roku 2017.

Martin Parr v současnosti pracuje na nové show a knize o svých snímcích z Irska, která má vyjít v roce 2020. Pro podrobnosti o tom, co Martin Parr zrovna chystá, se můžete podívat na všechny jeho události na jeho webu. Má i svůj YouTube kanál, kde dělá rozhovory se svými kolegy fotografy, a musím říct, že to je jeden z mých oblíbených kanálů.

Jak řekl Val William v retrospektivě Martina Parra, kterou jsem recenzoval před pár týdny: "Parrovy fotografie jsou v zásadě odrazem silné zvědavosti. Je nám to nepříjemné,
protože mnoha způsoby to z nás dostane to nejhorší. Dělá to z nás hlupáky, snoby nebo cyniky a stejně jsou jeho fotografie jakýmsi vtipem, zdánlivě neškodným, ale předurčeným k tomu, aby z nás udělal blázny."

Pokud jste dočetli až jsem, děkuji vám za pozornost. Pokud se více zajímáte o žánr pouliční/reportážní fotografie, navštivte můj Youtube kanál a blog.

chci se podívat na video

Autor: Martin Káninský

Další díly seriálu - Osobnosti Leica

• 01 - Po stopách Oscara Barnacka
• 02 - Henri Cartier-Bresson: Dobré oko ovlivněné kubismem a surrealismem
• 03 - Bruce Gilden, streetař s ojedinělým stylem
• 04 - Robert Capa. Fotograf, který za fotku položil život
• 05 - Fred Herzog, cool chlapík s foťákem na motorce
• 06 - Harry Gruyaert: fotograf, který se na street fotku díval jinak
• 07 - Bruce Davidson: Fotograf tvořící nefotografickým stylem
• 08 - Dobrou fotku můžete udělat i za humny. Jako Martin Parr