Fototipy

Zdeněk Bardon radí, jak fotit pokročilou astrofotografii

18. 3. 2020 | 4 minuty čtení

Co si představíte, když se řekne astrofotografie? Kromě snímků, o nichž byla řeč v předchozích třech dílech, to znamená také fotografie hlubokého vesmíru. Jak takových snímků docílit ze zemského povrchu? To vám prozradí astrofotograf Zdeněk Bardon!

Jak začít a připravit se na focení?

Pokročilá astrofotografie vyžaduje mimo jistého množství financí také jednu důležitou věc – obří trpělivost. Obří! Považuji se za pokračovatele českých prvorepublikových legend Josef Klepešty a Jindřich Zemana. Studium toho, jak to dělali oni, bez počítačů a dalších vychytávek moderní doby, je velmi poučné, protože my všichni to děláme stále stejně jako před sto lety. Opravdu. To je jistota.

Obecná nastavení jsme si popsali již v prvním dílu mini-seriálu.
Je dobré se vždy seznámit s meteorologickými podmínkami místa, kam se hodláme vydat. Obzvláště hodnoty vzdušné vlhkosti je nesmírně důležitá. Čím vetší sucho, tím lepší podmínky.
V případě pokročilé astrofotografie budeme muset sáhnout hlouběji do peněženky a dokoupit nezbytná vybavení:

- Polární klín je jednoduché mechanické zařízení vymezující úhel náklonu zemské osy.

- Equtoriální montáž (rovníková montáž) umožňuje eliminovat otáčení oblohy. Na kvalitě velmi záleží, protože expozice budou relativně dlouhé a precizní chod je více než nutností. Na trhu je bezpočet variant. Od těch, které lze použít spíše jako těžítko, až po skutečně funkční modely. Mám osobní a velmi dobrou zkušenost s japonským výrobcem Vixen a jeho transportní montáží Polarie.

- Polární dalekohled je pomůcka pro precizní ustavené equatoriální montáže na pól. Zapomeňte na to, že to uděláte od oka, s polárním dalekohledem jsem schopný ustavit montáž s přesností lepší než dvě úhlové minuty. Obrazně řečeno je to méně než velký kráter na Měsíci.

Optika – opět a zase znova, světelnost! Čím světelnější, tím lepší, proto jde o to mít snímek pro-exponovaný, a hlavně bez šumu. Osobně rád používám ZEISS Otus 28 mm f/1,4 a 85 mm f/1,4.

Nastavení zrcadlovky a objektivu

Zrcadlovka je v tomto případě nutná.
Vždy snímáme do formátu RAW.
Hodnota ISO je (vzhledem k světelnosti) relativně nízká. Například 800-1 600.
Je dobré aktivovat funkci před-sklopení zrcátka. Dálková kabelová spoušť intervalometr je nutností.
Zaostřujte ručně s funkcí Live View a bez jakékoliv automatiky.
Expozice – výpočet expozice neexistuje, protože záleží na optice, místních podmínkách a dalších faktorech. V Chile na observatoři ESO jsem byl mnohokrát, ale vždy je nastavení odlišné než ty předcházející. Obecně lze doporučit 60–120 sekund.
Důležité – velmi dlouhé expozice silně zahřívají čip a radikálně zvyšují šum. Myslete na to!

Fotografujeme hluboký vesmír

Opakuji – zaostřujeme ručně pomocí funkce Live View a pokud možno vícekrát za noc.
Vždy použijeme dálkovou spoušť a intervalometr. Vždy!
Udělejte si kontrolní snímek a podívejte se na hodnotu histogramu.
Astrofotografie je vždy záležitostí mnoha snímků, které se nakonec poskládají dohromady, takže 60 až 100 snímků jednoho objektu je normální.
Nemusíte pracovat rychle, protože equatoriální montáž bude stále sledovat objekt. Takže jde o pečlivost!
Vhodný program pro skládání a úpravu je PixInsight.

Orion v detailu; Nikon D810A, ZEISS Otus 85 mm f/1,4, EXIF: 60 x 60 sec, ISO 1600

Barevný Antares; Nikon D810A, ZEISS Otus 85 mm f/1,4, 30 x 120 sec, ISO 1250

Pokud se vám podaří udělat nějaký hezký astronomický snímek, nemusíte jej nechat v šuplíku, ale můžete je zaslat do soutěže České astronomické společnosti, která slaví již patnácté narozeniny a jmenuje se Česká astrofotografie měsíce.

Příští týden se podíváme na Dantovo peklo.

chci si přečíst předchozí díl chci na poslední díl

Autor článku: Zdeněk Bardon