TAMRON 35 mm f/2,8 Di III RXD pro Sony E

Popis

Koncept f/2,8 a 67 mm

Designově a průměrem filtru se dá uvedená širokoúhlá trojice doplnit o další dva široké tentokrát zoomové kousky Tamron 28-75 mm f / 2,8 Di III RXD a Tamron 17-28 mm f / 2,8 Di III RXD. To má své výhody v držení jednoho průměru filtrů a mimochodem zrovna statisticky toho nejrozšířenějšího 67 mm.
Výhodou a to i v případě Tamronu 35 mm f/2,8 Di III RXD je fakt, že je filtr trochu předimenzovaný. Tělo mohlo být užší, tak jak tomu u trendu  full frame bajonetu Sony koneckonců je. Objektivy sice trpí na vinětaci, ale s tmavší rohy lehce odstraní kompenzace v těle fotoaparátu nebo jednodušší obrazový editor. V případě verze 35 to není tolik potřeba, vinětace je díky předimenzování tubusu velmi malá a to i oproti podstatně dražším konkurentům.

Název (skoro) popořadě

TAMRON 35 mm f/2,8 Di III OSD M1:2

35 mm ohniskové vzdálenosti stále spadá do širokoúhlých objektivů a pozvolna se blíží k základnímu ohnisku. To z něj dělá univerzální objektiv, proto je předurčen pro dokument, street, reportáž, ale dá se s ním vyrazit i na portrét, kde je samozřejmě fajn držet si odstup a nedeformovat obličej špatnou perspektivou nebo se na objekt příliš “lepit”. 

TAMRON 35 mm f/2,8 Di III OSD M1:2

Světelnost f/2,8 naznačuje, že objektiv umí přijmout poměrně dost světla. Projevem je pak na full framu malá hloubka ostrosti. To se hodí při dokumentu, vypíchnutí objektu nebo laborování s atmosférou na snímku. Ale pozor na krátkých vzdálenostech, třeba pod půl metru se hloubka diametrálně zkracuje. Takže zatímco clona F 2,8 dokáže na 3 metrech vykreslit (můžete považovat za absolutně ostoru) několik centimetrů. Na blízko v makru znamená clona F 2,8 stěží pár milimetrů a že TAMRON 35 mm f/2,8 Di III OSD M1:2 umí makro velmi dobře, koneckonců o tom vypovídá i poslední část názvu M1:2. 

TAMRON 35 mm f/2,8 Di III OSD M1:2

Objektiv zaostřuje cca. od 15 centimetrů a zvětšení je (1:2) 0,5x, tzn. že například havěť v podobě mnohonožky velká přibližně 7 centimetrů bude zabírat celé políčko fotky- odpudivá představa.

TAMRON 35 mm f/2,8 Di III OSD M1:2

Di III nám oznamuje, že objektiv je konstruován a určen pro bezzrcadlovku. V tomto případě zvládne vykreslit senzor o velikosti kinofilmového políčka na fotoaparátech řady SONY A7.

TAMRON 35 mm f/2,8 Di III OSD M1:2

OSD prozrazuje systém ostření (Optimized Silent Drive). Ten je shodný s verzí 20 a 24 mm, zoomové verze pak používají verzi RXD. OSD má v případě Tamronu 35 mm f/2,8 Di III pro Sony E nelehký úkol. Objektiv má totiž pohyblivý celý hlavní tubus s optickou soustavou (pro klid fotografické duše: tento tubus se pohybuje v pouzdře a jeho posun je patrný pouze zepředu). Takže OSD nehýbe v rámci ostření pár optickými členy ale většinou soustavy, no a k tomu můžeme přičíst rozmezí zaostření od 15 centimetrů a o až do nekonečna a je jasné, že OSD má co dělat. Zejména při přeostřování mezi větší vzdáleností a makrem je znát prodleva. V důsledku nejde o katastrofu, prodlevu bych přirovnal ke klasickému AF. Proč tedy tento typ ostření? Jeho výhody jsem poznal při sledování pohybujícího objektu (sledování mu jde) a přesnosti, i když pomalejší je ostření precizně přesné. Sledování tak trochu naznačuje zvládlou komunikaci mezi tělem fotoaparátu a objektivem, i když jde o objektiv tzv. třetí strany. 

To demonstruje i manuální ostření. Objektiv nemá žádné přepínání AF/MF, takže aktivace ručního ostření jde z těla. Po zmáčknutí MF okamžitě naskakuje focus peaking a při sebemenším doteku na ostřícím kroužku (mimochodem jediný pohyblivý prvek na objektivu) se zvětšuje náhled pomocí lupy. Komunikace jede tedy na výbornou.

Co se do názvu nevešlo

Uvedená triáda objektivů má celou řadu povrchových úprav, speciálních optických členů atd.a výsledkem je optická kvalita. 

Ostrost je ultimátní již od plně otevřené clony. Rozdíl mezi středem a rohy je téměř potřen, pokud chcete skóre střed vs. kraj dorovnat stačí zaclonit o jedno clonové číslo a výsledek je na maximu.
Při testování ostrosti se mi podařilo v rozích ojediněle najít slabou aberaci, nebo její náznak v RAW. Stejně tomu bylo i u dřív zmíněné vinětace (tady jsem se musel ujistit měřením v PS). Nic co by nezvládlo jemné zaclonění. To že jde skutečně o slabý projev potvrzuje fakt, že dokonce i záznam v JPEG místo RAW s problémem pohne.
Bokeh stojí u tohoto typu objektivu za zmínku, v případě využití makra je v okolí objektu (pozadí) na vyniknutí dost prostoru. Clonu tvoří 7 lamel. Ty se djí bez problémů při zaclonění dopočítat na jakémkoliv rozostřeném zdroji světla v pozadí. Tvar kruhu se začne rýsovat až s velmi malým clonovým číslem, ale s čistým kruhem počítejte pouze na plně otevřené cloně. Podobné je to s hvězdou na maximálních clonových číslech, podařilo se mi ji docílit pouze v jediném a to nespecifikovaném případě. To je daň za úpravu proti odleskům a reflexím. Jinak bokeh je pěkný bez tvrdých kontur i v agresivním světle. V měkkém světle je až moc plynule rozteklý.

Recenzoval: Bohuslav Brož