10 + 1 nejčastějších chyb při focení

 #1 příliš dlouhé časy

Dlouhý expoziční čas může za naprostou většinu neostrých fotek. Důvodem totiž většinou není špatné zaostření, ale pohybová neostrost. Ta vzniká buď pohybem objektu, nebo pohybem fotografa, případně kombinací obojího.

Když fotíte pohybující se objekt a chcete, aby byl na fotce ostrý, můžete si třeba v nějaké aplikaci spočítat, jaký čas bude potřeba. Ale na to musíte znát spoustu vstupních údajů (rychlost a směr pohybu, vzdálenost, ohniskovou vzdálenost objektivu) a to většinou neznáte. Zkuste tedy v režimu priority času (režim S nebo Tv) nastavit např. 1/500s a po vyfocení na displeji zkontrolujte, jestli jste byli úspěšní. Pokud ne, vyzkoušejte kratší čas (1/1000s, 1/2000s) a uvidíte, že se výsledek dostaví.

Při focení statických objektů myslete na to, že pokud nemáte k dispozici stativ, udržíte se základním objektivem (na APS-C snímači cca 18-55 mm, na fullframe cca 24-70 mm) nejdelší čas cca 1/60s, s delším časem bude už fotka pravděpodobně trpět pohybovou neostrostí. Pokud má váš foťák nebo objektiv stabilizátor obrazu, možná udržíte i 1/30s, ale u delších časů je to opravdu bez záruky. Při použití delších ohnisek se váš “bezpečný čas” může výrazně zkrátit třeba na 1/125s nebo 1/250s.

Fotka našeho psa omylem na 1/30s. Na výřezu je pohybová nostrost jasně vidět.
 

#2 nebojte se citlivosti

Úzce to souvisí s prvním bodem. Protože pokud potřebujete použít krátký čas kvůli eliminaci pohybové neostrosti, musíte na to mít také dostatek světla, a to dost často chybí. 

Nastavení vyšších citlivostí ISO vám umožní používat kratší časy i ve špatných světelných podmínkách. Za zvýšení citlivosti ISO sice platíte trochu vyšším digitálním šumem na fotkách, ale zase dosáhnete požadované ostrosti. Pohybově rozostřená fotka se už nedá nijak zachránit, ale kdyby vám ve snímku šum vadil, dá se s tím při postprocesu v počítači přece jen něco udělat.

Tady je to o poznání lepší. Jedná se samozřejmě opět o velký výřez, čas byl 1/500s a ISO 3200.

#3 vyberte si hlavní objekt

Na první pohled to vypadá jasně, že? A při tom na spoustě fotek není jasné, co vlastně fotograf chtěl zachytit. Než zmáčknete spoušť, dobře si rozmyslete, co bude na fotce to nejdůležitější a jestli to ze snímku pozná i někdo jiný než vy.

O tom, jak zdůraznit hlavní objekt si můžete přečíst v seriálu o kompozici.

#4 uřízlé ruce, nohy, rušivé objekty ve snímku

Ve zmíněném seriálu se dozvíte opravdu hodně, ale nedá mi to, abych neupozornil na pár dalších velice častých chyb. Myslete na to, že každý objekt ve snímku by měl mít svůj vlastní prostor.

Dávejte si při komponování pozor nejen na hlavní objekt, aby byl v záběru opravdu celý a třeba zmíněné ruce a nohy nechtěně nekončily někde za okrajem fotky…  :)

Sledujte okolí hlavního objektu a také ty okraje záběru. Nic by nemělo od hlavního objektu odvádět pozornost, takže pozor třeba na nesouvisející, výrazně barevné, nebo jasně nasvícené objekty v pozadí, které na sebe pozornost přirozeně přitahují. A bacha taky na objekty, které z okraje vyčuhují do záběru, to také nevypadá moc dobře.

#5 středová kompozice

Velmi častá chyba především u začínajících fotografů. To, že je nějaký objekt nejdůležitější, to ještě neznamená, že by měl být ve středu záběru, právě naopak.

Pokud k tomu není jasný důvod (středová symetrie, …) vyvarujte se umístění hlavního objektu do středu snímku. Umístěte jej třeba do pomyslných průsečíků třetin snímku, do zlatého řezu a podobně, stoprocentně to bude vypadat líp. Opět vás odkážu na zmíněný seriál...

Zcela špatná kompozice. Je to středovka a ještě uříznutá...

 

Možné využití středové kompozice.
 

#6 zkuste jiný úhel pohledu

Naprostá většina fotografů fotí ve stoje. Je to asi nejpřirozenější, ale mnohdy to není ten nejlepší úhel pohledu. Když si například dřepnete, nebo dokonce lehnete, ukáže se vám svět z úplně jiné perspektivy, které můžete velice často využít ve svůj prospěch. Změnou úhlu pohledu můžete skrýt rušivé objekty, zvýraznit vodící linie, podpořit prostorovost, dát snímku lepší pozadí a podobně. 

Tohle platí hlavně u portrétů - fotit byste měli vždy z výšky očí. Ale z výšky očí nejenom portrétovaného dospělého člověka. Stejně to platí i pro děti, ale také třeba pro zvířata.

#7 popředí 

Jestliže se vám stále nedaří snímky, které působí trojrozměrným dojmem a nepomohla ani finta číslo #6, vyzkoušejte jinou.

Pamatujte na to, že kromě hlavního objektu a pozadí za hlavním objektem můžete do snímku zakomponovat také popředí. Nemusí to být nic složitého, zkuste třeba fotit skrz listy stromu, nebo prostě tzv. “přes něco”...  Dost často pomůže už zmíněná změna úhlu pohledu, tedy třeba dřep. Tím se do popředí může dostat například cestička, trs trávy, potůček, nějaký kámen a podobně. Když v záběru zachytíte i popředí, dostanou vaše fotky tu chybějící hloubku prostoru.

#8 nezoomujte, běžte blíž

Jeden z nejslavnějších fotografů Robert Capa kdysi prohlásil: “Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyli jste dost blízko.”

Všimněte si, že neříká nic o tom, že byste měli raději zazoomovat, nebo použít objektiv s delší ohniskovou vzdáleností. Pokud je to možné vyzkoušejte spíše širší ohnisko (kratší ohnisková vzdálenost) a snaže se přiblížit k hlavnímu objektu. Tím totiž jednak měníte perspektivu a hlavní objekt bude ve fotce větší oproti objektům v pozadí, ale zároveň do snímku dostanete i prostředí, ve kterém fotíte. To může dost pomoci zachytit souvislosti situace, kterou chcete zaznamenat.

#9 nefoťte s vestavěným bleskem

Kdo mě zná, ten ví, že jsem velkým příznivcem používání blesků. S jejich pomocí můžete vytvořit novou světelnou atmosféru, projasnit stíny, zdůraznit hlavní objekt a podobně. Tohle ale platí pro externí blesky, které jsou silnější a dají se použít i mimo tělo foťáku.

Blesk vestavěný do přístroje sice nějaké světlo scéně dodá, ale ne moc a také ne z vhodného směru. Většinou je totiž umístěn velice blízko objektivu, což v případě focení lidí dělá nepříjemné červené oči. Takové přímé čelní světlo pak nevypadá moc hezky, ani když fotíte cokoliv jiného. Je příliš ploché a zcela zruší aktuální světelnou atmosféru. Vestavěný blesk se hodí skutečně jen v situaci, kdy je prostě tma a potřebujete alespoň nějaké světlo pro zadokumentování nějakého nepříliš vzdáleného objektu.

#10 používejte korekci expozice 

Korekce expozice je jedna z nejdůležitějších funkcí dnešních foťáků. Má ji snad úplně každý přístroj. Je to to známé tlačítko s označením +/-, nebo otočné kolečko se stupnicí čísel většinou od -3 po +3.

Korekce, nebo také kompenzace expozice slouží k tomu, abyste měli fotky správně exponované. Teď si asi řeknete “co je to za blbost, to přece udělá foťák…!” Jenže foťák to neudělá správně.

Pokud nepoužíváte plně manuální režim M, kde záleží výsledná expozice výhradně na nastavení kombinace čas - clona - citlivost ISO, jste odkázáni na fotoaparát a jeho měření světla. I ten nejdokonalejší foťák ale netuší, jakou scénu “vidí”, měří jen světlo, které se od scény odráží do objektivu. Ale už neví, jestli máte v záběru tmavou scénu, která odráží příliš málo světla, nebo naopak světlou scénu, která pro změnu odráží až moc světla. 

Fotoaparát je nastaven tak, aby vyfotil fotku ani ne moc světlou a ani ne moc tmavou, takže pokud se fotografovaná scéna vymyká z průměru (myšleno stejný obsah světlých a tmavých oblastí), výsledkem bude příliš světlá fotografie tmavé scény, nebo naopak příliš tmavá fotografie světlé scény. Korekcí expozice tuto chybu napravíte.

V případě světlé scény (zasněžená krajina, pláž, …) je potřeba korekci expozice nastavit “do plusu” (např. +1 EV), aby výsledná fotka byla skutečně světlá (bez korekce by ji foťák vyfotil moc tmavou). Při focení tmavé scény (černý kocour na hromadě černého uhlí) je to přesně naopak. Korekci musíte dát “do mínusu” (např. -2 EV), aby byl výsledek správně tmavý (bez korekce by to byl šedý kocour na hromadě šedého uhlí).

#11 foťte častěji, ale s rozmyslem

Úplně na konec jsem si nechal asi nejdůležitější chybu, které se dopouští většina fotografů. Fotografovat se naučíte jen tím, že budete fotografovat. Jinak to nejde, čtení článků, nebo účast na kurzech vám nebudou nic platné, když načerpané poznatky nepřevedete do praxe.

Důležitá je pravidelnost, je prostě potřeba získat rutinu. I když všichni bojujeme s nedostatkem času, určitě se dá najít řešení. Já doporučuju to nejefektivnější: vyfoťte každý den alespoň jednu fotku, u které budete přemýšlet nad tím, co děláte. To moc času nezabere a funguje to opravdu skvěle!

---

Připadá vám, že potřebujete vaše fotografické chyby probrat osobně? Pak je pro vás ideální fotografický kurz Zatočte se začátečnickými chybami, případně individuální kurz.