Seriál: Tomáš Touha radí, jak se orientovat v on-line prostředí 4/4

Denní vlog je absolutní vrchol YouTube tvorby

• Přestože má práce YouTubera co do činění s natáčením videí, nerovná se to natáčení filmů. V čem se YouTube liší od klasické filmařiny?

Teď jsem s filmařem natáčel společný projekt a přitom si člověk uvědomí, jak je to jiné – ve všem. U filmařiny jde podle mě o výsledek, kvalitu, a tomu se podřídí úplně všechno. Než se natočí jedna scéna, tak se musí kompletně připravit lidi, scéna se musí dovymyslet, připraví se světla, umělý dým – a pak se opakovaně natáčí. Celé je to produkčně hodně náročné a vyjadřuje se k tomu několik lidí.

Ze strany YouTube by tohle bylo už dávno hotové. Hlavní rozdíl je podle mě v tom, že na YouTube si spoustu věcí usnadňuješ. Hodně lidí má velké ambice, aby to vypadalo filmově atd., ale ta složitost a komplexnost se pořád nedá srovnávat. A to se vůbec nebavíme o technické stránce – jak je daný záběr natočený a na jakou techniku. U filmu se o barvení, postprodukci, zvuk starají různí lidé.

• V minulých dílech jsme se bavili i o tom, že postprodukce je král. Teď, když jsme probrali techniku, scénáře, inspiraci atd., bychom se jí mohli věnovat trochu víc. Doporučil bys čtenářům nějaké postprodukční postupy, které by měli dodržovat?

V první řadě je důležité, jaký program zvolíš. Ideálně si stáhnout nějakou free verzi, nebo něco, co je legálně zdarma. Naučit se na tom základy a pak prostě investovat do profesionálního prostředí, výhod je nespočet.  Sice to člověka bude něco stát, ale už jsou varianty předplatných a cloudových služeb, takže to není tak drahé jako třeba před 10 lety.

Důležitá věc, na kterou jsem přišel hodně pozdě, navazuje na to, co jsem říkal úplně na začátku seriálu – jakmile dotočíš, tak musíš zálohovat. Celý projekt bys měla pak ale taky importovat přímo do programu, což podle mě půlka lidí, i ti, kteří stříhají pět deset let, nedělá. Ti si postupně do programu vkládají věci, které používají, ale není tam importovaný celý projekt. Může se totiž stát jakákoli chyba a pro workflow je důležité, že máš tu složku přímo v programu.

Co se týče reálné práce, tak když už člověk jde něco natáčet, je potřeba to brát jako celek, a ne jako natáčení a postprodukci zvlášť. Ideálně už když plánuješ, ale hlavně když natáčíš, tak bys měla mít v hlavě mood, hudbu a celkově vizuální stránku, což znamená mimo jiné i to, že už mám hudbu, do které to budu stříhat a na které video postavím.

• Takže postprodukce je to vůbec první, na co myslíš.

Jo, určitě. Já to mám tak, že ať natáčím cokoliv, už to mám v hlavě sestříhané. Samozřejmě potom nějaké věci doladíš, ale když natáčím denní vlogy, tak vím, na kolikáté jsem minutě.
Taky je důležité ten projekt často ukládat, třeba si i nastavit automatické ukládání.

A asi největší rada, kterou jsem si nedávno uvědomil, je taková, že když jdeš stříhat, tak počítej s tím, že 20-30 minut věnuješ zahloubání do projektu a workflow. Pak je důležité práci nepřerušovat – a nemyslím tím, že zvedneš telefon, během chvilky vyřešíš a položíš ho -, ale když to trvá déle než minutu, tak se podle mě vracíš znova na začátek a máš před sebou 20 minut, kdy se do toho projektu zpátky dostáváš.

• Pokud bude člověk tvořit na YouTube, nevytváří jenom komunitu sledujících kolem sebe, ale dostane se taky do komunity ostatních YouTuberů. Probíhají tam nějaké spolupráce? Jaká mezi nimi vládne atmosféra?

Asi to budu směřovat na československý trh, protože ten jediný pořádně znám. Není to tak, že bychom si všichni navzájem chtěli pomáhat a společně točit. Každý už si prošel nějakou cestou, samozřejmě se s ostatními tvůrci potkal a třeba spolu i něco vytvořili, ale spoustu lidí vůbec nepotkáš, nebo na sebe narazíte u partnerů známých, ale vlastně se neznáte. Je potřeba říct, že to vůbec není jako rodina.

Pokud chceš s někým spolupracovat, není problém ho oslovit. Je ale potřeba počítat s tím, že ti lidé budou přesně chtít vědět, co s nimi chceš dělat. Když třeba chceš někoho pozvat k sobě do podcastu, tak mu není možné napsat „budeš u mě ve videu“. Teď to zlehčuju, ale není možné ani napsat „budeš u mě ve videu tehdy a tehdy“, když mu neřekneš, že za měsíc nebo dva tam bude tamten člověk a budeš se s ním bavit o něčem jiném. Každý se o svou tvorbu stará komplexně.

Já osobně se s ostatními znám roky, potkáváme se na různých Google akcích, které se dělají jednou dvakrát do roka – když se představuje nějaká novinka nebo něco aktualizuje. Tam jsou zvané ty největší kanály a potkávají se nás tam desítky. A vůbec to nejsou jenom YouTubeři, ale i hudební labely, filmaři, multiblogerky.

• Ne všichni, kteří mi případně okomentují tvorbu, mi ji budou chválit, nebo konstruktivně kritizovat. Setkal ses někdy s hatery a trolly? A jak ses s jejich komentáři popasoval?

Pokud jdeš něco tvořit do on-line světa, tak musíš počítat s tím, že hateři a tihle lidi budou přicházet, a to na všech platformách. Někteří se tě budou držet roky a budou tě “podporovat” po svém. S pár takovými lidmi mám zkušenost i já.

Vím, že třeba jedna blogerka kvůli tomu ukončila kariéru, takže i ti, kteří to dělají roky, jsou schopní kvůli tomu skončit. Ani na to není klíč, že bys třeba netvořila nic tak konfliktního, protože se to stejně stane. Psychologie je strašně důležitá složka tvorby, ve světě, kde se může vyjadřovat každý a ani ne pod svým reálným jménem. Je to nepříjemné a složité, ale je potřeba s tím počítat.

A jak se s tím vypořádat? Znám lidi, kteří si to berou osobně a znám lidi, kteří to jako já vůbec neřeší. Já tam třeba dávám osobní a rodinné věci, a musel jsem si najít funkční model toho, kdy si řekneš, co tam dáš a co tam nedáš, a i v tomhle modelu je možné tam dát všechno ze svého soukromí a zároveň téměř nic nekomfortního.

Je důležité mít hranice a uvažovat nad tím, a když se do toho pustíš, tak s tím obeznámit rodinu a okolí. Když se pouštím do nové dávky denních vlogů, tak to doma vždycky probíráme. Často to totiž není jenom o tobě, ale o ostatních, kteří se ve videích objevují.

• Někdo by to třeba vyřešil vypnutím komentářů, což mi připadá malinko extrémní. :)

Určitě nějaký komentář smažu. Ne nijak aktivně, ale občas, kdy je tam něco tak vulgárního a zlého, že prostě nechceš, aby se to tam objevovalo lidem, kteří tam aktuálně jsou. Moji fanoušci už většinou odpovídají za mě. Nakonec je to stejně na tobě, ale je příjemné, když tě brání.

Celé to může mít i pozitivní složku. Proto tam vlastně ty komentáře a možnost se vyjadřovat jsou. Lidé ti dodávají podporu a sílu – někdo ti třeba pochválí střih nebo určitou část a jsou tam i lidi, kteří tě sledujou x let.

Je potřeba být připravený na to nejhorší, ale zároveň je lepší se s lidmi bavit, odpovídat na komentáře, tím to publikum dostane i zprávu o tom, že nejen umístíš obsah, ale zároveň s nimi komunikuješ. U mě je to ve vlnách – jsou období, kdy odpovídám na všechno, a období, kdy to neřeším x měsíců. V období denních vlogů je to hodně důležité.

• Jak to máš s denními vlogy?

Točím ve vlnách, teď je budu zase dělat od 1. 6. V té době skutečně nesundám kameru z ruky. :)

• Jak to snáší rodina, když máš pořád kameru v ruce?

No… Teď už to zvládají. (smích) Ale mimo to, že ten obsah tvořím, tak se na něj i dívám, a než jsem začal dělat denní vlogy, jsem sledoval Caseyho Neistata, což je asi největší osobnost YouTube. Díky tomu rodina chápala, co zhruba budu dělat.

Casey vytvořil denní vlogování a naučil vlogovat celý svět. Začal používat GorillaPody, vymýšlí timelapsy, které nikdo předtím nedělal… Neuvěřitelná ikona. Svého času to byla i nejsledovanější osoba na YouTube.

On jel denní vlogy extrémně dlouho. Když mu bylo asi 25, tak je natáčel na kompakty a velké kamery, co měl doma a bavil se filmem, až se dostal do fáze, kdy se přestěhoval do New Yorku a rozhodl se natočit produkční seriál, který prodal HBO. Za ty peníze koupil studio, a když to všechno dokončil, zhruba před sedmi, nebo osmi lety, pustil se do denních vlogů.

V té době nikdo nevěděl, co to je, celý koncept v téhle kvalitě neexistoval. Celou scénu tím šokoval a všichni to začali sledovat na denní bázi dva roky. Díky nim jsi toho člověka pochopila a začala jsi k němu mít větší vztah. Bylo neuvěřitelné zjistit, jak nad tím přemýšlí, kolik kilometrů denně naběhá a jak aktivní život má.

Všichni byli nadšení z toho, jak to vypadá a funguje, a on pak sáhl na 15 let staré záběry. Vrací se ve vzpomínkách a je to neuvěřitelná inspirace. Proto denní vlogy točím já. Vlastně dřív, než to někdo chápal, tak jsem byl první, kdo se do toho pustil ve velkém. A podle Caseyho jedu všechno.

Je to zásah do soukromí, ale to, že se v nich opakovaně objevují stejné postavy – kolegové, rodina – je důvod, proč je sleduješ. Je to uvěřitelné. Všechno můžeš přestylizovat a přestříhat, ale pokud chceš být denní vloger a mít to udržitelné, tak to nemůže být lež. Denní vlog je absolutní vrchol YouTube tvorby.

• Když tvořím videa, tak je předtáčím, stříhám a časem bych chtěla udělat živý vstup. V čem se liší přístup k živému a předtočenému videu?

Lidi, kteří se věnují živým vysíláním, jsou streameři, to je něco trošku jiného. Zároveň ale v dnešní době každá sociální síť nabízí možnost jedním kliknutím přepnout na živé vysílání, takže to lidi pravidelně a rádi dělají.

Živé vstupy jsou míň náročné, ale zároveň ti musí fungovat zvuk, obraz… Není složité ho zapnout, ale slouží k něčemu úplně jinému. Je přirozené, že to lidi dělají pravidelně, i ve světě to tak funguje – jedna věc je, že natáčím svoje věci, ale pak si můžu udělat čas a dát prostor lidem, kteří se chtějí na něco zeptat, a myslím, že je to i zajímá.

Stačí to udělat jednoduše přes YouTube / Facebook / Instagram a přes mobil nebo webkameru na notebooku, nebo jako já přes HDMI kabel přes grafickou kartu z foťáku do kamery, kde to můžeš ve Full HD přenášet i s kvalitním zvukem. Lidi si nastavují i studia se zelenou stěnou, aby se mohli vložit do různého prostředí.

Živý stream je spíš pro lidi, kteří jsou jinak postavení, ale určitě se tam můžeš dostat. Jak jsme se bavili o různých formátech, tak tohle je jiná forma tvorby. A v dnešní době to každý zkouší a doba je pro to vhodná, i pro bližší kontakt s komunitou.

• Na YouTube existuje věc, které se říká Patreon – lidé finančně podporují svého oblíbeného YouTubera napřímo. Jak to přesně funguje a je to dlouhodobá cesta?

Člověk, který založil Patreon, byl u Caseyho ve studiu a tam platformu představoval. Všichni známe Patreon díky Caseymu. :) Já tam taky jsem, velmi krátce.

Funguje to tak, že si založíš profil, dáš tam sítě, na kterých jsi aktivní, můžeš i přímo tam publikovat svoje věci. Je to identita, kterou můžeš sdílet pod videa: „pokud mě chcete podpořit, pošlete to sem“. Jelikož je to americká síť, tak jsou tam Američani a Kanaďani, funguje to ve světě, ale u nás zatím moc ne. Ani já tam zatím lidi neposílám.

Je to určitě zajímavá cesta, má to budoucnost. Spíš než o „braní podpory“ ale představíš svůj dlouhodobý projekt a lidi do něj zapojíš. Aby ta investice měla smysl. Těch platforem existuje víc, ale tohle je určitě vlajková loď.

Druhá věc je ta, že je to komunita kreativních lidí ve světě videí, i když teď se to dostává k hudebníkům atd. Jsou tam extrémně zajímaví světoví tvůrci - nevěřila bys, že se s videem dají dělat takové věci – stejně jako Casey přišel s denními vlogy, tak oni přišli s jinými, hotovými, koncepty. Člověk si uvědomí, že neumí vůbec nic. :)

Důležité je si uvědomit, že to nejsou děti, ale filmaři, padesátiletí pánové, kteří něco umí. Nadšenci tam sice taky jsou, ale stojí to na těch tvůrcích s velkým T.

• Jak je to s právy na YouTube?

Celé to prostředí je dneska v češtině. Před několika týdny se celé aktualizovalo, takže teď už to není tak, že bys nahrála video a v momentě, kdy se nahraje, tak jenom napíšeš, jestli to je, nebo není placená spolupráce. Teď už tam nahraješ video a musíš vyplnit a kompletně schválit pět listů, kde tě na všechno navedou – jestli je to obsah pro děti, jestli tam není vulgarita, jestli tam není žádná z těchhle osmi vulgarit, teprve potom se dostáváš k tomu, kdy to bude spuštěné. Je to systematizovanější víc než kdy jindy a naprosto tě to vede. A nástroje YouTube jsou tak vyspělé, že pokud tam nemáš vlastní hudbu, nebo nemáš licenci, tak ti to sestřelí dřív, než se to dá ven.

• Jak to funguje s tou licencí? Pokud chci použít hudbu a koupím si ji, to pak někam nahrávám, aby mi video nesestřelili?

Třeba „audioknihy“ jsou spárované s tvým kanálem a sociálními sítěmi, takže už o tom vědí a nemusíš to potvrzovat. A když si na cizí hudbu zajistíš práva, tak musíš mít v popisku napsaný zdroj a jak to s ním je.

Pokud použiješ cizí hudbu, tak se ti může stát, že to nepustí a sestřelí to video rovnou, nebo ti to pustí, ale nebudeš to moci monetizovat, a ještě všechny ty peníze půjdou rovnou autorovi hudby.

• Takže si děláš vlastní hudbu.

Jasně, už k #motivacijinak. Ale dřív to nebylo tak hlídané a dalo se k tomu něco vymyslet. Nedávno jsem ale udělal video, kde jsem představoval svoji sbírku bot. Mám mezi nimi hodně zajímavé čtyři páry, jeden z nich je dokonce celosvětový unikát. Je to spolupráce adidasu s Pharrellem Wiliamsem a já jsem v tom videu použil 4 vteřiny jeho songu, když tam naskočí bota. Přesto to rozeznali, to video má přes 150 000 zhlédnutí a já z toho nemám ani korunu, protože všechno jde Pharrellovi. Samozřejmě si to zaslouží, ale já jsem to chtěl tak moc spojit, že to… bylo moc.

• I když tě tvorba videí baví, může se ti stát, že po nějakém čase vyhoříš. Měl jsi někdy ten pocit a jak tomuhle stavu zabránit?

Člověk vyhoří opakovaně a je potřeba to brát tak, že se to může stát. Když to přijde, tak jsi z toho zlomená, a pokud je to pro tebe koníček, tak prostě zmizí. Pokud se k tomu chceš opakovaně vrátit, tak věřím, že najdeš cestu zpátky. Jenom je třeba nutné zvolnit, nebo se na to podívat jinak.

Já jsem vyhořel úplně neočekávaně, když jsem dokončil svůj první 100dílný seriál #motivacejinak. Představ si, dva a půl roku jsem každý týden vyprodukoval jiné kreativní video, a když to skončilo, tak to bylo hrozně zvláštní. Pořád jsem se těšil na to, až do dodělám a skončí to – tedy ne že by bylo hlavním cílem to ukončit, hlavně jsem se tím bavil, ale ke konci už jsem díly počítal.

Pak ale najednou nebylo nic, co by další pondělí mělo přijít. Byl jsem z toho zlomený a překvapený a vůbec jsem nevěděl co dál. Nepovažuješ to za tak důležitou součást, ale je to tvoje všechno. Celá ta #motivacejinak byla jednak inspirace pro lidi a jednak moje osobní terapie. A ta najednou skončila.

Vyhoření je běžné. Když to přijde poprvé, tak tě to překvapí, ale když je to něco, v čem chceš pokračovat dál, tak se vrátíš. Já jsem se na tom seriálu spoustu věcí naučil, a protože už jsem se v tu dobu věnoval moderování, upnul jsem se k rádiu. Pak jsem hledal zase něco, co budu dělat „od – do“, další stovkovou výzvu, už si nepamatuju, co to bylo. (smích)

• Jsme na konci našeho seriálu – když se ohlédneš na svoje začátky, jak vidíš svůj vývoj a kam bys chtěl směřovat?

O mně se ví, že stále čekám na 100.000 odběratelů. I když některé denní vlogy mají přes 200 000 zhlédnutí, což je pro někoho nepředstavitelné, ale jsou YouTubeři, kteří udělají milionové zhlédnutí. Mně se ale líbí, že mám oproti ostatním hrozně dlouhý vývoj. Někdo vystřelí za dva roky a má daleko větší čísla, ale pak jde třeba cestou Instagramu, ale ve filmařské části se nerozvíjí nikdo, aspoň o nikom nevím.

Pořád se učím, zlepšuju. A směřovat bych chtěl k tomu, abych se pořádně naučil denní vlogy, to je pro mě vášeň, která nemá hranic. Nebyl jsem ani fyzicky schopný nosit takhle těžké batohy a jezdit na longboardu, ale teď jsem o pár let starší, takže je reálnější to zvládnout. Ono se to nezdá, ale je to náročné po všech stránkách a hlavně po té fyzické.

Můj nejvyšší cíl je dělat videa v angličtině, to je špička všeho. Je to zlom, na který se pořád připravuju a nevím, kdy se do toho pustím. Lidi, kteří mě sledovali před třemi lety, si pamatují dobu, kdy se mi narodil syn, a teď jsem úplně někde jinde. Věřím, že se na to budou chtít znova podívat a osvěžit si to – jako jsem já byl namlsaný z Caseyho, kde vidíš ten progres.

Když umíš točit tak, jak si to představuju, a zapojíš do toho angličtinu, tak se může stát cokoliv.

• A pracuješ na tom nějak kromě toho, že sleduješ světové tvůrce?

Zatím ne, pořád to odkládám, ale už jsem si udělal jeden zkušební vlog v angličtině, když nás Sony pozvala do Londýna, já tam byl jako jediný zástupce Česka a Slovenska. Rozhodl jsem se, že jim udělám radost a zároveň si to vyzkouším, což už jsem jednou udělal a tehdy jsem to konzultoval i s lidmi, kteří doučují angličtinu – a není to hrozné, ale ještě to není úplně ono.

Pořád jsem si říkal, jestli když už umím natáčet, chápu celou flow a umím storytelling, tak jenom stačí přepnout jazyk. A ono to funguje. Držte mi palce, T.

Fotím, fotíš, fotíme!

• Tomášův YouTube kanál

Autorka rozhovoru: Anna Jirásková

Další díly seriálu - Jak natáčet videa

• 01 - Seriál: YouTuber Tomáš Touha radí, jak začít natáčet videa 1/4
• 02 - Seriál: Tomáš Touha radí, jak se v natáčení videí posunout 2/4
• 03 - Seriál: Tomáš Touha radí, jak tvořit videa budoucnosti 3/4
• 04 - Seriál: Tomáš Touha radí, jak se orientovat v on-line prostředí 4/4