FotoŠkoda FestRozhovoryFotoŠkoda WEEK

Tereza z Davle: Nejsem glamour fotografka, fotím reportáž ve spodním prádle

Tereza z Davle: Nejsem glamour fotografka, fotím reportáž ve spodním prádle
4. 11. 2020 | 12 minut čtení

Tereza z Davle našla svůj styl a drží se ho, dnes je vzorem pro mnoho jiných fotografů. Jaká byla její cesta k fotce, proč fotí výhradně černobíle a ještě lépe na analog a jak se decentně fotí ženský akt, to se dozvíte v rozhovoru, který s Terezou pořídil Kryštof Korč. Přejeme příjemné a inspirativní čtení!

Rozhovor s Terezou z Davle, fine art fotografkou zachycující ženskou krásu

Když jsem se chystal na interview s Terezou z Davle, bylo mi jasné, že pár věcí musíme vyjasnit hned na začátku. Bylo by zbytečné opakovat, co už bylo v předešlých rozhovorech řečeno. A že jich byla spousta! Tak jen pro pořádek. Nenajdete ji v Davli. Je to přezdívka z kavárny Kamzík, kde Tereza mívala své první výstavy. Teď bydlí a tvoří primárně v Českém Krumlově.

Ano, prý umí svléknout každou modelku, ale to není to hlavní. Vlastně je to jen bulvární titulek, který jí přišili v podobně zaměřeném plátku. Bulvár tedy stranou, pojďte se mnou zjistit, jak se vynalézá vlastní fotografický styl, jak se fotí ženský akt a proč není třeba soustředit se na techniku. Ale přeci jen vám něco bulvárního prozradím, Tereza z Davle dává sýr v lednici dolů a zeleninu klidně nahoru!

© Tereza z Davle

Fotím ženy jen v pozách, ve kterých se mi líbí

  • Četl jsem, že jste nejdříve fotila kamarádky. Od focení pro přátele až ke komerční fotce ale bývá dlouhá cesta. Jak dlouhá byla u vás?

Základem toho, že jsem se stala známou fotografkou, bylo, že mě to bavilo a dávala jsem do focení nejen srdce, ale prostě všechno. Třeba jsem si dva roky nekoupila boty. Investovala jsem do papíru, filmu a do vývojky. Celé svoje mládí jsem byla v temné komoře. K večeři topinky s česnekem a čínskou polévku. Babička mi půjčila peníze na první foťák, ten mi ukradli. Půjčila jsem si na nový a splácela jej. Moc peněz jsem si za focení ze startu nevydělávala, tak jsem k tomu dělala třeba servírku. Časem se to postupně začalo otáčet.

  • Věděla jste hned od startu, že tohle bude vaše povolání?

Nedávala jsem si za cíl se tím živit a dělat si z toho povolání. Byla jsem prostě zapálená a fotila si pro radost. Předtím jsem pracovala v reklamce nebo jako recepční. Hezky se na to vzpomíná, protože jsem měla finance, nemusela jsem myslet na to, jestli se uživím a mohla jsem ve volných chvílích fotit jen pro sebe.

Časem mi lidi začali platit a pořád chtěli mé vlastní fotky. Občas se ukázal někdo s titulkou časopisu, že by chtěl stejnou fotku. Ty jsem ale posílala do profi studií, které se takovými fotkami zabývaly. Pořád dělám jen svou vlastní tvorbu, lidi ji chtějí a ještě mi za to platí. Mám štěstí.

© Tereza z Davle

  • Je fakt, že dnes už platíte za autoritu ve svém oboru.

Vlastně se tak snaží fotit i spousta dalších lidí. Někteří mi i píšou s dotazy, kde jsem sehnala jakou lokaci, nebo oblečení. Nebo třeba krabičky, ve kterých fotky odevzdávám.

  • To, že vás někdo kopíruje, ale potvrzuje, že to děláte dobře.

Asi jo, ono je to vlastně roztomilé. Třeba když mi někdo pošle fotku, kterou se snažil udělat přesně jako já. Já bych třeba fotila ráda jako Helmut Newton, ale ten je zase nedosažitelný pro mě. Navíc, v dnešní době už by to neprošlo, pustily by se do toho feministky. Dnešní doba je dost podivná, ztrácí se přirozené chování, potlačují se instinkty.

© Tereza z Davle

  • Jak se s tím srovnáváte?

Rezignovala jsem... Nemůžu uveřejňovat všechny svoje věci, je nutné cenzurovat. Kupříkladu mi v časopise otisknou jen dvě fotky ze série. Zákazníci fotky samozřejmě dostávají bez cenzury. Bývalo absolutně přirozené, že třeba i malé děti běhaly v létě nahé. Dneska ani nepotkávám holky bez podprsenky, ale jsou už od 12 let zmalované. Tato doba je zvláštní. Chlap pochválí ženě šaty, že jí pěkně sednou, a ona ho zažaluje. Nakonec zakážou i flirtování.

  • Přitom u vašich fotek mi nikdy nepřišlo, že by byly za hranou. Tam mi cenzura také přijde zbytečná. Vlastně ta decentnost je jedna z vlastností, jíž bych vaše snímky definoval.

Nemám ráda sprosté, vulgární a levné fotky. Je to hodně o vkusu. Možná i o proprietách. Možná tím, že to dělám jako reportáž. Každý má tu hranici nastavenou někde jinde. Třeba Tonda Kratochvíl mi říkal, že bych svoje fotky měla dělat tvrdší, ale mám nějakou hranici, za kterou prostě nejdu. V tom bych se necítila příjemně a možná bych se styděla.

© Tereza z Davle

  • Když zmiňujete Antonína, vlastně je tam nějaká podobnost. Méně techniky, více emocí. Jako byste byla reportérka.

Myslím si, že jsem. Já holky oblíknu, nechám je namalovat a pak za nimi jen chodím a sleduju je. Fotím jen v pozách, ve kterých se mi líbí. Není to tak, že bych si modelky stavěla nebo je do něčeho nutila.

  • A přitom se o vás píše, že po sklenici vína svlečete každou. V takovém světle působíte dost iniciativně.

Tohle vymysleli snad v Blesku. Asi jsem to i řekla, ale v jiném kontextu. Obvykle přijde dáma, která se prostě stydí. A sklenička jí jen pomůže odbourat ostych. Mám výhodu v tom, že jsem žena a nejsem na holky, takže mi dámy důvěřují. Uděláme si z focení takový pidivečírek, opadne část strachu a předsudků a je to příjemnější i pro ně, protože se odvážou. Půl hodiny před tím si povídáme, což je také důležité pro to, aby ztratily ostych. Pak si povídáme i při focení. Vlastně se často dozvím jejich životní příběh. A při tom fotíme.

© Tereza z Davle

  • Zní to spíš jako holčičí selanka než jako photoshoot.

Jo, pak mi holky i píšou, že to bylo jako terapeutické sezení. A že si to užily, jako by to bylo zásadnější než samotné fotky.

  • I přesto ale společně překonáváte ostych, až si říkám, že se vám vůbec na focení objednávají.

Stane se, že ke mě přijde paní, která mi řekne, že nad focením přemýšlí už sedm let. Že se styděla a chtěla mi zavolat, pak zase ne, pak přibrala, pak byla zase moc hubená a pak si říká, že už to nepůjde, protože je jí pětačtyřicet.

Ale také mi třeba zavolá muž s tím, že by chtěl focení zaplatit své ženě, která se nepokládá za krásnou, i když pro něj krásnou je. A tak chce, abych jí udělala krásné fotky, ze kterých by zjistila, že může vypadat jako svá oblíbená filmová hvězda. Pak se třeba dozvím: "ani jsem si nemyslela, že dovedu být takhle hezká", je to zkrátka hodně o psychice.

© Tereza z Davle

Nic jiného než klasická černobílá fotka mě vlastně nebaví

  • Počítám, že recept mi nedáte, ale jak se vám daří tu krásu zachytit?

Je to jen o vidění. Nesnažím se do ničeho stylizovat, i když někdy mám pocit, že vykrádám sama sebe. Chvíli jsem fotila jen v korzetech, pak zase v košilkách, teď mám své oblíbené křeslo. A pak si skoro říkám, že jsou ty fotky stejné. Je to totiž furt o tom vidění a ničem jiném.

Jde to poznat, když dělám workshopy, přibližně dvakrát do roka. Mívám tam lidi, kteří umějí perfektně techniku a ode mne se učí koukat se mým okem. Třeba už u toho, když se dívky svlíkají nebo oblíkají nebo třeba líčí. Je to hlavně o vidění určitého záběru. O zachycení momentky.

Někdy se třeba při rozepínání podprsenky modelka krásně propne a já vidím nádherný, elegantní záběr. Tam si modelku zastavím a řeknu účastníkům kurzu, aby ji vyfotili. Většina lidí ji odfotí zepředu, ale můj záběr je zezadu. A to nás odliší.

© Tereza z Davle

  • Bressonovský moment se učí opravdu těžko.

Na workshopech se snažím ukázat, že je to fakt hrozně jednoduché. Člověk musí jen postřehnout, co je dobrá póza. Mám pocit, že já to cítím intuitivně. Vytuším, co které ženě sluší a podle toho fotím, zatímco jí nechám volný prostor. Asi jsem spíš reportérka než módní fotografka.

  • Koukám, že na techniku také moc nedáte. (rozhlížím se po ateliéru, kde vidím jen rekvizity a téměř žádné předměty, které v eshopech najdete pod heslem "vybavení ateliéru")

Když jsem se začala učit techniku, přestala jsem vidět, protože jsem se tak soustředila na pravidla, že se z fotek vytratilo všechno kouzlo.

  • A vaše tvorba je už léta tak konzistentní, že si říkám, jak u vás vypadá inovace?

Neinovuju. Ani foťáky, zvyknu si na jeden a pak jsem vytočená, když se mi rozbije a já už po pěti letech neseženu stejný.

  • Přitom dnes mám pocit, se všichni potřebují někam vyvíjet.

Já se nechci vyvíjet. Nic jiného než klasická černobílá fotka mě vlastně nebaví. Mám to stejné i v kuchyni. Místo mixéru mám struhadlo. Úplný základ. Vždycky jsem obdivovala babičky, které vařily dobře a žádné přístroje k tomu neměly. A mít plnou kuchyň robotů, na to mě neužije. Musí to být jednoduché. Znám lidi, kteří jsou naopak technikou posedlí.

© Tereza z Davle

  • Spousta lidí se tím baví nebo jen zabíjí čas.

Snažím se nevyhledávat složité věci. Nemám ráda, když jdu do hotelu, chci si stáhnout závěs a musím kvůli tomu pět minut hledat tlačítko, nebo nemůžu otevřít dveře, protože kvůli tomu potřebuju čip a už tam ani nejsou kliky. Lidi pak řeší jenom zbytečnosti. Mobily a navigace z nás taky dělají idioty.

  • A nejste v tom přetechnizovaném dnešku ztracená?

Jsem! Já jsem úplně mimo, spousta lidí se mi směje a tvrdí mi, že jim technika ulehčuje život. Ale mně ne. Teď jsem třeba v autě pod sedadlem našla papír, na který jsem si psala, jak dojet z Prahy do Bretaně. Jela jsem podle papíru a dojela jsem. Já jsem prostě starej člověk.

  • Navíc za sebou kromě fotografie máte samá zaměstnání a profese, které by šly dělat i před sto lety.

To protože nejsem moderní.

  • Ale na digitál přece jen fotíte.

Na digitál fotím hlavně kvůli tomu, že je analogová fotografie nákladná a také dnes všichni chtějí fotky okamžitě... Fotím primárně na digitál, ale mám v nabídce i analogové focení, které je samozřejmě dražší. Najdou se fajnšmekři, kteří ocení analogové fotky a rádi si je objednají. Většina klientek ale chce být primárně krásná a je jim jedno, jestli je to na analog, nebo digitál.

© Tereza z Davle

  • Přeci jen, zkoušela jste za těch 25 let něco jiného, nového?

Zkoušela jsem fotit barevně (sice jen chviličku), ale nikdy se mi to nelíbilo. Mám ráda malířku Tamaru Lempickou. Ta měla krásně sladěné barvy a já si říkala, že jestli v barvě, chtěla bych fotit takhle. Pak jsem ale zjistila, že je to naprostý nesmysl. Černobílou fotku vidím, ale barevnou ne.

  • A všiml jsem si, že si svůj oeuvre nerozbíjíte ani komerčními zakázkami. Děláváte někdy třeba reklamu?

Jen pokud mi nechají volnou ruku. Tam nejste pán své fotky, oni vám ten obrázek vymyslí.

A já neumím dobrou technickou fotku. Když budu dělat reklamu na spodní prádlo, tak modelku nechám někde courat a budu koukat, jak na ni dopadá světlo a pak to ve správné chvíli cvaknu. Osobně ty vymyšlené nastrojené fotky neumím.

  • A to je dobře! Díky za rozhovor.

© Tereza z Davle

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

SONY Alpha A7IV
SONY Alpha A7 IV tělo

Rozlišení 33 Mpx, full frame Exmor R CMOS BSI, Snímání rychlostí až 10 fps, nativní ISO 100 – 51 200, 4K 60p video 10 bitech, S-Cinetone

59 990,-
CANON EOS R6 Mark II
CANON EOS R6 Mark II

Rozlišení 24,1 Mpx / obrazový procesor DIGIC X, Rozsah citlivosti až ISO 102 400, AF s technologií Dual Pixel CMOS AF II

62 990,-
AGFAPHOTO Realikids Cam 2 modrý

12Mpx fotografie, videa v HD kvalitě (1080 × 720 px), 3,5“ displej

1 290,-

Související články

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Podzimní FotoŠkoda FEST: Co všechno jste mohli zažít?

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

Festival FotoŠkoda FEST slaví 10 let od svého vzniku!

FESTivalová soutěž na Instagramu

FESTivalová soutěž na Instagramu

Další Rozhovory

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za padesát let. Síla dokumentu je jinde

Honza Mihaliček: když je fotka blbá, bude blbá i za...

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

Jaroslav Hora: Fotím hlavně pro ten zážitek

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

FotoŠkoda FEST - vlog jak se točil Švýcarák

Další FotoŠkoda WEEK

Radek Plíhal: Snímač si dnes vyčistím kdykoliv a kdekoliv

Radek Plíhal: Snímač si dnes vyčistím kdykoliv a kdekoliv

Martin Kacvinský: Na natáčení svatby se připravuji hlavně psychicky

Martin Kacvinský: Na natáčení svatby se připravuji hlavně...

Kuba Kamiński: Fotografie mě zachránila

Kuba Kamiński: Fotografie mě zachránila

Diskuze

Tereza z Davle: Nejsem glamour fotografka, fotím reportáž ve spodním prádle

Přidat příspěvek

Zatím nebyl přidán žádný příspěvek.

Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
Instagram feed
I nás baví Instagram.
@fotoskodacz
Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...