Michal Krause: Wildlife fotografie má tolik podob jako příroda sama

Fotograf je v podstatě turista s fotoaparátem

• Dříve jste pracoval v IT, nyní již několik let pracujete jako fotograf na volné noze a lektor a máte další projekty spojené s fotografií. Co vás k ní přivedlo?

Od dětství se v mém okolí stále vyskytoval nějaký fotoaparát, na dovolených s rodiči jsem občas bral do rukou jejich zrcadlovku, pak jsem používal dálkoměr Směna, ale většinou bez jakýchkoliv tvůrčích ambicí. Někdy po dvacítce jsem si inspirován kamarádem koupil filmovou zrcadlovku Minolta X-700, se kterou mě focení opravdu chytlo a mimo jiné jsem pořídil i první fotky zvířat. To byl určitě ten zlomový moment, ale je asi dobře, že už nevím, kde skončily. :)

• Jste wildlife fotograf. Jak byste tuto disciplínu charakterizoval?

Do jednoduché definice se tento žánr podle mě nevejde – s trochou nadsázky lze říct, že má tolik podob jako příroda sama. Z technického hlediska nemá třeba focení dvoucentimetrové žabky v nočním deštném pralese mnoho společného s čekáním na jelena v českém lese nebo se šplháním po horách za kamzíky. Je to ale každopádně žánr, který přináší spoustu překvapení, poučení a ještě se s ním dostanete do přírody.

Agama Otocryptis wiegmanni, Srí Lanka

• Co je pro wildlife fotografii a wildlife fotografa nejdůležitější?

Asi by se tady nabízelo mluvit o potřebné technice, na kterou jsou samozřejmě kladeny určité nároky, ale osobně si myslím, že důležité je hlavně mít vztah k přírodě, být trpělivý, naučit se přijímat nezdar, který může ve wildlife fotografii přivodit tisíc a jedna okolnost, a naučit se využívat na maximum příležitosti, které příroda nabídne. To jsou všechno věci, které jsem se učil nejdéle.

• V jednom rozhovoru jste řekl, že všechno už bylo vyfotografované a je potřeba se zaměřit na to, jak objekt vyfotit. Prozradíte nám svůj recept na fotku, která mezi jinými – obsahově podobnými – zaujme? A třeba i okamžitě prozradí, že jste ji fotil právě vy?

Mám pocit, že debata o téhle otázce by vystačila na samostatný rozhovor. Já se nepovažuju za fotografa s jasně rozpoznatelným rukopisem. Samozřejmě se o to snažím a část lidí si se mnou spojí některé aspekty – třeba že mám rád severskou a evropskou přírodu, snažím se o minimalističtější přístup, nemusím mít nutně zvíře přes celou fotku. Ale v širším pohledu existuje jistě řada dalších fotografů, kteří pracují podobně.

Proto musím odpovědět: kéž bych ten recept znal. :) Osobně to vnímám jako dlouhodobý proces, v němž člověk stále nabírá nové poznatky a zkušenosti, které mu v určitý moment dovolí vytvořit neobvyklý snímek.

Polární liška, Špicberky

• Během svých cest jste navštívil řadu zemí. Říkáte také, že turismus do značné míry ovlivnil i wildlife fotografii. Jak si hledáte nová místa, ještě třeba turismem tolik nezasažená? A dají se dnes ještě vůbec najít?

Předně musím říct, že se nechci vůči turismu vymezovat. Fotograf Vašek Šilha jednou řekl, že v dnešní době jsme i my v podstatě turisté s fotoaparáty, a myslím, že má pravdu. Lišíme se tím, kam se jdeme v dané zemi podívat a jak moc se u toho ušpiníme. Jsou ale i místa, kam masový turismus ještě tolik nepronikl – obvykle je to tam, kam vede náročnější cesta, a kde nenajdete příliš pohodlí.

• Máte rád šelmy a rád byste potkal manula. Zrovna šelmy ale mohou být velmi temperamentní. :) Jak se připravujete na focení různých zvířat a jak si nastudováváte různé chování, abyste mezi ně co nejvíce zapadl a focení bylo bezpečné pro vás i pro ně?

Šelmy mám opravdu rád a doufám, že nějaká setkání tohoto druhu mě ještě čekají. :) Z hlediska bezpečnosti je neradím podceňovat, ale jsou spíš symbolem rizika, který každého napadne jako první – většina z nich se vám bude snažit vyhnout. Místem, kde to řeším hodně, jsou zimní Špicberky, kde hrozí setkání s ledními medvědy s potenciálně fatálními následky. Když se mě někdo ptá, jestli jsme je potkali, říkám, že naštěstí ne – na pevnině by to bylo velké riziko.

Bezpečnost je podle mě ale komplexnější problém, který by měl zahrnovat aspekty správné výbavy, zdravotních opatření, osobní bezpečnosti a podobně. Co se týče přípravy na focení, před každým focením by mělo být jasné, co jsou reálná rizika a jak je minimalizovat. Většinou je osobně konzultuji s kamarády fotografy a doplňuji informacemi z internetu.

Klokan, Austrálie

• Máte z focení zvířat nějaký silný zážitek, který se vám vryl pod kůži?

Pro mě je fotoaparát sice skvělý důvod, proč se vydávat do přírody, ale zároveň tvoří určitou bariéru k vnímání situace přede mnou. Když fotím, soustředím se na pořízení dobrého snímku, podvědomě řeším technické aspekty, světlo a kompozici a to ovlivňuje prožitek samotný. Takže první, co mi při podobných otázkách naskočí v hlavě, bývají situace, kdy fotka nevznikla, a nezřídka šlo o zvířata, která nejsou zrovna exotická.

Moc rád vzpomínám třeba na to, když ke mně při čekání na kamzíky v mrazivých italských Alpách přišla na pár metrů liška – věděla o mně a byla zvědavá. Kromě krásného setkání mi to přineslo i rozšíření obzorů, když jsem díky tomu zjistil, že tyto bystré šelmy mohou žít i vysoko v horách – dokonce údajně až do 4500 metrů nad mořem.

• Jsou ve vašem portfoliu nějaké snímky, na které jste pyšný?

Se mnou je to těžké, jsem velmi sebekritický, takže na každou svou fotku koukám s tím, co mohlo být lépe. Za časem prověřený bych asi prohlásil portrét geparda nad ulovenou impalou – je v ní náznak dramatu, jaká se v přírodě odehrávají neustále, ale bez zbytečné explicitnosti.

Gepard štíhlý, Keňa

Z novějších fotografií mám rád minimalistickou fotografii mladého soba ze Špicberků v zasněžené krajině. Loni se mi tamtéž podařilo pořídit pár portrétů polárních lišek, které mi udělaly radost, ale u těch si ještě počkám, jak obstojí v delším horizontu. :)

Sob špicberský, Špicberky

• S wildlife fotografií máte bohaté zkušenosti. Co byste poradil začínajícím fotografům, kteří se chtějí věnovat focení zvířat?

Pro úplný začátek radím zvládnout technickou stránku focení, protože nic není více frustrující, než když si stále nosíte technicky špatné fotografie. Když odpadne tenhle problém, je podle mě nejzásadnější dostatek času, který můžete focení věnovat – čím více, tím lépe.

A na základě zkušeností z mých kurzů bych ještě doplnil jednu univerzální radu: pokud to při zachování bezpečnosti a pohody zvířete jde, snažte se dostat blíž. Hodně začátečníků zkouší vyfotit sýkorku na 20 metrů, a to zkrátka většinou fungovat nebude.

• Říkáte, že si čas od času vyberete nějaký ekologický projekt, na který finančně přispějete. Jak můžeme my všichni přispět k tomu, aby naše děti poznaly přírodu tak, jak ji známe my?

To je další otázka, která by sama mohla zabrat celý prostor pro tento rozhovor. Myslím, že bez masového zapojení celé společnosti už to nepůjde. Hrozně fandím projektům, které se snaží o konkrétní činy. Ale pokud většinová společnost nebude považovat zdravou přírodu za potřebnou a nenahraditelnou, nebude pro to ochotna něco obětovat a nebude soustavně požadovat po politicích, aby podnikali konkrétní kroky, těžko se něco změní.

Volavka bílá, Itálie

Mám rád pocit, že fotka nepotřebuje mnoho úprav

• Kromě toho, že fotíte, působíte také jako lektor, konkrétně učíte své "žáky" zacházet s postprodukčním softwarem Capture One. Pracujete už jenom s ním? A co vás na něm baví?

V drtivé většině případů upravuji fotografie pouze v Capture One. U každého nástroje, s nímž pracuji, považuji za podstatné, jak efektivně s ním jsem schopen dosahovat výsledků. Průběžně se zajímám i o další aplikace, ale prozatím stále platí, že z Capture One dostávám s nejmenším úsilím nejlepší výsledky, co se týče barev a detailů.

Existují samozřejmě specializované nástroje, které umí některé konkrétní úkony lépe, ale zesložitění celého workflow mi za to nestojí. Kromě Capture One používám ještě Affinity Photo jako vynikající alternativu Photoshopu, ale při úpravě mých fotografií z přírody jej potřebuji jen velmi zřídka.

Lejskovec azurový

• Jste známý svým minimalismem. Jak fotografie upravujete a které úpravy jsou pro vás "zapovězené"?

Wildlife fotografii můžeme vnímat jako dokument reality nebo jako výtvarnou disciplínu. Řada soutěží razí první přístup a vyžadují minimum úprav, ale osobně nejsem takový purista. Své fotografie upravuji relativně málo, ale spíš v tom hraje roli fakt, že jsem se u počítače naseděl tolik let, že bych rád tento čas stlačil jen na nezbytné minimum. Ale nějakým zapáleným odpůrcem úprav nejsem a nevadí mi občas vyretušovat rušivý list či větvičku. Spíš mám rád pocit, že jsem udělal všechno dobře v terénu, takže fotka mnoho nepotřebuje.

• Fotíte na techniku Fujifilm. Prozradíte nám, jakou konkrétně a co všechno na své výpravy vždy vezmete?

Několikrát už tu padla zmínka o minimalismu, a ten se snažím razit i v balení na cesty. Co se týče fototechniky, vystačím si na všechno s fotoaparátem Fujifilm X-T3 a objektivy Fujinon XF 100-400 mm f/4,5-5,6, XF 16 mm f/1,4 a XF 60 mm f/2,4 Macro. Je to velmi kompaktní výbava o hmotnosti cca 2,5 kg. Obvykle přibírám ještě druhé tělo – starší, ale stále skvělou X-T2. Je to pro mě pohodlnější při práci a především mám zálohu pro případ závady či nehody – naštěstí mě doposud nikdy nepotkala, ale stát se může cokoliv.

Kromě drobností, jako jsou baterie, paměťové karty či věci na čištění, vozím polarizační a ND filtr VFFOTO, makropředsádku a telekonvertor XF 1,4x, stativ Gitzo Traveler, a pokud očekávám noční fotografování, tak i malý blesk Godox TT350F. Fotoaparáty v terénu nosím na popruhu Peak Design Slide Lite a v držáku Capture téže značky. Vše balím do 32litrového batohu f-stop Lotus – v řadě případů se mi do něj vejde fotovýbava i oblečení.

Agama Lyriocephalus scutatus, Srí Lanka

• Jste jedním z X-Photographers, ambasadorů značky Fujifilm. Jak tato spolupráce vznikla a co znamenala pro vaši kariéru?

V roce 2015 jsem začal používat techniku Fujifilm, která mě nadchla tak, že jsem vážně uvažoval o kompletním přechodu i na focení wildlife. Umožnil to tehdy právě oznámený objektiv XF 100-400 mm. Oslovil jsem Fujifilm ohledně možnosti jej testovat, a jelikož se mé fotografie líbily, dohodli jsme se na spolupráci. Vůbec jsem zpočátku nepomýšlel na to, že by ze mě mohl být X-photographer, ale po půl roce přišla nabídka, na kterou jsem s radostí kývl.

Moc si toho cením, protože finální schvalování probíhá v centrále v Japonsku, a dá se tedy říct, že jsem Fujifilm zaujal i v mezinárodním měřítku. Pochopitelně mi to pomáhá s viditelností, přispívá k zájmu o kurzy a přináší možnosti vystavovat, testovat novou techniku a podobně.

• Spoluzakládal jste soutěž Czech Nature Photo, kde jste také v porotě, sám jste získal několik ocenění z různých soutěží. Co je pro vás největší ocenění? Máte nějakou metu, na kterou byste rád dosáhl?

Soutěže jsou zajímavou možností, jak se porovnat s těmi nejlepšími a úspěch je pak určitým potvrzením kvality. Fotografie je samozřejmě subjektivní médium a ocenění znamená to, že se líbila několika konkrétním lidem v porotě. Úroveň renomovaných soutěží je nicméně taková, že to má svou váhu.

Osobně si cením ocenění ze soutěže Czech Press Photo, protože přišlo hned první rok po mém odchodu na volnou nohu a hodně mě to povzbudilo. Těší mě také ocenění Highly Honored v soutěži Nature’s Best, kde se moje fotografie ve velké konkurenci dostala i na prestižní výstavu ve Washingtonu. Určitě by mi udělalo velkou radost ocenění v soutěží Wildlife Photographer of the Year, ale neupínám se k němu – chci si focení hlavně užívat a ocenění beru spíše jako třešničku na dortu.

Saranče Valanga irregularis, Austrálie

• Současná doba cestování příliš nepřeje. Jaký dopad měla na vás i celou disciplínu?

Je legrační, že se ptáte, protože odpověď píšu v době, kdy jsem měl sedět v letadle, ale cestu jsem kvůli zpřísnění pravidel několik hodin před odletem zrušil. Takhle dopadla spousta fotografů v minulém roce a letošní asi nebude lepší. Já osobně jsem loni zlehka začal zkoumat možnosti focení v Česku a letos v tom míním pokračovat intenzivněji.

Nemám nic proti místní přírodě, ale válčím se svou neschopností odtrhnout se od práce a rodiny a vzdálenost při cestování mi pomáhá se odstřihnout a soustředit na focení. Letos se to asi budu muset naučit i bez této berličky. :)

• Prozradíte čtenářům další plány, které v nejbližší budoucnosti máte?

Jak ukázala má právě zrušená cesta, asi bude lepší si plánování na nějakou dobu odpustit a více reagovat na aktuální příležitosti v okolí. Až to bude možné, nechám se očkovat a zase se snad vydám občas na nějakou tu cestu – jestli to okolnosti dovolí, na listopad bych chtěl nabídnout zájemcům wildlife výpravu do Afriky.

Autorka rozhovoru: Anna Jirásková

• Michalův web
• Michalův Instagram
• Michalovy kurzy

Rozhovor vyšel v čísle 1/2021 (175) časopisu Font.