FotoŠkoda FestRozhovory

Lukáš Hausenblas: Rolí kameramana je natočit představu režiséra

15. 5. 2022 | 12 minut čtení

Po úspěchu krátkometrážního dramatu PA'LANTE se produkce Van&Haus pouští do dalšího snímku. One of More se zaměřuje na vliv médií na psychiku lidí. Hlavní postavou je 55letá baletka Emilie, která se skrývá ve svém sklepě. Nahlédněte díky našemu rozhovoru z archivu našeho blogu do zákulisí malé produkce filmu. Lukáše a Davida můžete potkat i na letošním jarním festivalu.

Skoro každý záběr bych si přál opakovat a natočit ho lépe

Lukáši, jsem vůbec prvně na natáčení krátkého filmu, vlastně na natáčení jakéhokoliv filmu. O jaký se tedy vlastně jedná a co je jeho námětem?

To jsem rád, že náš krátký film One Of More je tvým prvním zážitkem a doufám, že se ti natáčení líbilo. Jedná se, jak jsi sám popsal, o krátkometrážní film, který se jmenuje One Of More. Námět filmu napsal kamarád režisér David Van a film také režíroval. Jde o náš třetí krátký film, který tvoříme pod svou vlastní produkcí Van&Haus.

Film One Of More je o mediální síle – o tom, jaký vliv mohou média mít na psychiku lidí. Hlavní postavou je 55letá baletka Emilie, která je osamělou ženou středního věku, skrývající se ve sklepě svého domu před stále vzrůstajícím nebezpečím okolního světa. Jediný způsob, jak si udržuje povědomí o tom, co se venku skutečně děje, je televizní zpravodajství, které sleduje většinu svého času.

Po několika měsících, odtržená od reality a se stále ubývajícími zásobami potravin, stojí jednoho dne před rozhodnutím přemoci svůj strach a vydat se ven. Cílem je upozornit na silný vliv některých médií, který má mnohdy negativní dopad na naši společnost.

V našem světe vloggerů a domácího videa je na to většinou člověk sám. V čem je produkce v týmu jiná?

Týmová práce je to nejdůležitější a v našem případě musím třikrát zaklepat, protože to, s jakou chutí a odvahou naši kamarádi a zároveň členové týmu pracují, je dechberoucí. Já osobně se domnívám, že aby mohl vzniknout film, který opravdu stojí za to, je potřeba na něm pracovat s lidmi, kteří mají stejné nadšení a celý projekt berou stejně vážně jako vy. Zároveň to musí být profesionálové ve svém oboru.

U filmu je ale pokaždé co nového se naučit, a to je na tom to nejkrásnější. Nic se neopakuje. Pracovat sám, což se občas děje i mně, když točím vlastní projekty, má zase jiné výhody. Nikdo ti do ničeho nekecá. V týmu je ale práce mnohem pestřejší a je důležité najít ten správný tým, což já mám pocit, se nám podařilo a doufám, že s námi půjdou i do natáčení našeho prvního celovečerního filmu a dalších budoucích projektů.

Koho napadne postavit z kulis místnost a kdo se o to celé stará? Je neuvěřitelné, jak věrně to uvnitř vypadá. Zkrátka jako opravdový sklep.

Příběh napadl Davida Van, který námět a scénář vypracoval. Vzpomínám si, jak bylo náročné hledat prostor, kde to celé natočíme, protože, jak jsi zmínil, sklep se v průběhu filmu půdorysně zmenšuje, což natočit v reálném prostoru je skoro nemožné, a tak David ambiciozně řekl: "Tak si ten sklep postavíme." No a pak už to jelo.

Celý návrh vypracoval filmový architekt Matouš Janíček, který je neuvěřitelně šikovný a zručný truhlář, také náš spolužák ze střední školy. V momentě, kdy se na kulise začalo pracovat, měli jsme velkou svobodu přemýšlet o tom, jak to celé bude vypadat a fungovat. Nejen konstrukčně, ale i výtvarně a vizuálně.

Jsem moc rád, že to na tebe působilo věrohodně, a doufám, že tato iluze bude na diváka fungovat především na plátně. Nakonec bych rád dodal, že jsme moc vděční za možnost natáčet náš film v prostorách ateliéru Bubec, který patří významnému sochaři Čestmíru Suškovi.

K hlavní kameře se ještě dostaneme, ale řekni mi něco o světle a jak s ním pracujete?

Práce se světlem se nedá nijak ošidit. Mám na mysli to, že každý záběr, scéna vyžaduje maximální promyšlení, jak se světlem pracovat, aby to celé dávalo smysl. Stane se, že nějaký světelný moment vytvoříš náhodně a on je zrovna použitelný a funguje.

Každopádně vždycky je potřeba si uvědomit, v jakém prostoru a situaci tvoříš. Existuje celá řada studií symboliky světla a barev a je velice důležité si toto řemeslo neustále procvičovat. V našem týmu je úžasný zkušený člen light designer Michal HōR, se kterým řešíme tu praktickou část, jak to udělat, nasvítit a čím. U zrodu světel jsme vždycky my tři. Já, David a Michal.

Strávíme několik hodin času nad tím, než najdeme tu správnou variantu a neodpustitelnou fází je testování v ateliéru. Se světlem souvisí použití barev přímo ve scéně. Zase je důležité seznamovat se s řemeslem, protože i zde existují jasně stanovené škály barev, které spolu a se světlem fungují. Pokud se tomuhle všemu snažíte porozumět a učíte se, pak můžete tvořit do nekonečna. Ani mě neminula kniha Tajemství filmové řeči od scenáristy Jona Boorstina, kterou doporučuji každému, kdo se o film zajímá.

Možná zním trochu akademicky, ale opravdu to tak je. Jelikož se náš film odehrává ve sklepě domu, práce se světlem byla o něco zajímavější. Jediné přirozené světlo, které do místnosti proniká, je skrze malé okénko umístěné nahoře u stropu v rohu místnosti. To byl náš hlavní proměnlivý zdroj, který simuloval denní světlo se sluncem v různých časových horizontech a noční atmosféru.

Dalším důležitým zdrojem byla problikávající televize, která je trnem v oku po celý film. Možná bych nakonec dodal, že divadelní svícení a filmové je hodně odlišné a to, co funguje na oko v divadle, naživo, nemusí vůbec fungovat ve filmu. Je to jiná disciplína a nás s Davidem tyto rozdíly zajímají.

Při návštěvě setu jsem pochopil, že po nahlášení a ověření zaostření řekne režisér akce, pak se mu ale něco nelíbilo na rozpraskané zdi a záběr jste dělali snad pětkrát. To je tak pokaždé? Je to přece rozpraskaná zeď.

Záleží, jaká je to scéna, kolik máme času a kolik můžeme spotřebovat dat, jelikož jsme točili na digitální kameru. U filmového materiálu je to ještě náročnější, ale ani u digitální techniky nejste bezedný. Důležité je si vše naplánovat, a tak i my v podstatě víme, kolikrát si můžeme dovolit záběr opakovat. O tom rozhodoval David poté, co měl připravený technický scénář a storyboard. Skoro každý záběr bych si přál opakovat a natočit ho lépe, ale není čas.

Jako hlavní kameraman filmu máš obdivuhodně velkou sestavu, v jejím srdci ale vidím bezzrcadlovku Nikon. O jakou se jedná a co dalšího celý ten rig nese?

Ano, pro natáčení krátkého filmu One Of More jsme zvolili bezzrcadlovku Nikon Z6 II s externím rekordérem Atomos Ninja V. To nám posunulo hranice v kvalitě obrazu do natáčení 12bit ProRes RAW HQ v 4K UHD. Nebyla to ale náhoda. Já sám Nikon Z6 II vlastním a po jeho důkladném testování před natáčením filmu jsme se rozhodli oslovit Nikon, zda by nás podpořil, když máme tyto úmysly. A podařilo se.

Osazení Rigu obsahuje to nejzákladnější. Kameru, náhledový monitor, bezdrátový přenos do režie pro odkuk režiséra, kompendium, bezdrátové ostření na dálku pro ostřiče a baterii, která to celé napájí. Poslední zajímavostí je, že jsme celý film natáčeli na anamorfní objektivy a jeden z nich nám zapůjčila právě FotoŠkoda, čímž nám velice pomohla, a podpořila tak náš krátký film.

Mimo to, co máš v ruce, jsem venku viděl sedět chlapíka, který má v ruce jakýsi pull focus či co a celý záběr kontroluje na malém monitoru, ten pak jede do monitoru k režisérovi?

Ano, ostřiči Jaromír Motyčka nebo Lukáš Kubíček sledují svůj náhledový monitor přímo u režie a starají se o ostrost záběrů, nad kterou v tu chvíli vůbec nepřemýšlím a mám tak maximální možnost soustředit se na samotný záběr. Nakonec finální obraz vidí režisér a kontroluje záběr společně se skriptkou.

Jak se ti s Davidem spolupracuje a jak jste vlastně při natáčení ve spojení. Můžeš si dovolit mu do záběru mluvit? Je to konec konců režisér.

S Davidem se znám od střední školy, byli jsme spolužáci a k tomu patří spousta zážitků. Po škole jsme se rozhodli věnovat filmu a studovali na Sutnarce v Plzni nová média u doc. akad. mal. Vladimíra Merty, díky kterému jsem se v oblasti filmu více rozvinul a začal tvořit i vlastní experimentální filmy. Dalším skvělým profesorem je Ladislav Moulis, který nás učil předmět filmová tvorba, který nás zasvětil do tohoto odvětví. Po škole jsme s Davidem založili vlastní studio Van&Haus, pod kterým tvoříme naše filmy, ale máme také komerční sekci, kdy natáčíme reklamy, spoty nebo videoklipy. Tolik jenom k úvodu.

Právě proto, že se známe a pracujeme spolu už delší čas, máme k práci velmi podobný přístup. To nejdůležitější je si rozumět a profesně si důvěřovat. David je pro mě více kamarád než autorita režiséra, ale během práce je důležité si uvědomit svoji pozici a konečné slovo má vždycky režisér, jako mamka. Když ale vím, že Davidovi věřím, nemám důvod to nerespektovat.

Mojí rolí kameramana je natočit představu režiséra a ztvárnit ji co nejvěrohodněji, pokud ale nastane moment, kdy něco nového objevím při natáčení, jdu se s Davidem poradit, jestli to použijeme, nebo ne. Spolupráce mezi režisérem a kameramanem je klíčová, pokud si ti dva nerozumějí, dříve nebo později to nedopadne dobře. Krátký film Pa´lante, který jsem s Davidem natáčel, byla úžasná zkušenost naučit se pracovat s velkým týmem lidí a objevit nové úžasné kamarády, herce, se kterými dodnes pracujeme.

Co bys poradil začínajícím tvůrcům v domácí produkci, kteří chtějí povýšit svou tvorbu na novou úroveň?

Já jsem začal tvořit vlastní krátké experimentální filmy nebo filmová cvičení na škole, která jsem si sám od začátku dokonce musel zařídit. To znamená námět, režii, kameru, produkci, zvuk, postprodukci atd. Vyzkoušet si na malém modelu, jak to celé vlastně funguje.

Nakonec si uvědomíš, že film je týmová práce a povýšit svou tvorbu znamená hledat kontakty a postavit štáb z lidí, kteří se snaží stejně dobře jako vy. My s Davidem do toho dáváme maximum a jsem šťastný, že tým lidí, se kterými tvoříme, také. Celé je to běh na dlouhou trať, ale neznám lepší.

chci na přednášku lukáše hausenblase a davida vana

One of More na Instagramu

One of More na Facebooku

Krátký film One of more