Martina Kaufmannová: Na fotkách mám ráda určitou přirozenost

Nad každou fotkou přemýšlím tak, jako bych fotila na film

• Krásný den :) Představíte se prosím čtenářům?

Tohle je otázka, nad kterou strávím vždy nejvíce času. Vždy přemýšlím, co o sobě říci.  Jmenuji se Martina, ale doma mi říkají jedině Marčo. Pocházím z Děčína a teď už 10 let žiji v Praze. Jako malá jsem chtěla být módní návrhářka, což mě přivedlo na střední průmyslovou školu textilní v Liberci. Nyní se pohybuji částečně i v jiných profesích. Miluji tancování, kreslení, cestování všeho druhu, focení, čas strávený s rodinou a přáteli. Miluji motorky, ale zrovna k těm jsem se znovu dostala až teď.

• Vystudovala jste módu, jaká byla vaše cesta k fotografii?

K fotografii mě přivedl můj bývalý přítel, který jezdil závodně sjezdy na kole a chtěl mít fotky. Pod kopcem jsem dostala batoh s fotovýbavou, vyšlápla si kopec na předem domluvené místo a fotila dle instrukcí. Začátky byly tedy hned na sportovní fotografii, kde jsem musela myslet hned na několik věcí najednou a vůbec to nebylo lehké. Časem jsem se ale vše naučila, pořídila si vlastní foťák a začala fotit ještě více. Nicméně sportovní fotografie je něco, co mám ráda a k čemu bych se chtěla aspoň trochu vrátit letos.

© Martina Kaufmannová

• Na svém blogu o sobě mluvíte hlavně jako o stylistce, jak si dělíte čas mezi svá "zaměstnání"? A v čem se potkávají? :)

V případě stylingu a focení se potkávají hodně. Zároveň díky fungování na obou místech umím uvažovat i z obou pohledů a případně se vyvarovat něčeho, co by nefungovalo nebo dělalo problém. Pokud ale zrovna dělám styling, tak nestojím zároveň za foťákem. Práce stylistky je v případě focení sama o sobě dost obsáhlá. Jinak se mi zaměstnání nepotkávají.

• Fotíte přírodu, město, produktovky, ale i lidi a tzv. flat lay. Který z těchto žánrů fotíte nejraději a proč?

Mám ráda pestrost žánrů a jejich střídání, kdybych si měla ale vybrat, tak je to cestování/příroda. Ráda poznávám nová místa nebo se toulám po oblíbených místech, chodím brzo ráno na východy slunce či čekám na západ slunce. Ráda spím v autě pokaždé na jiném místě a objevuju díky tomu ještě víc. Hned za tím by byli lidi a hudební akce.

• Jedním z vašich klíčových "témat" je cestování, o kterém tu i byla řeč. Na co je třeba myslet, aby si člověk domů z cest přivezl krásnou fotku a ne jen obyčejný "cvak"?

V minulosti mi bylo řečeno, že bych měla nad fotkou přemýšlet i tak, jako bych fotila na film. Tam si každého snímku vážíte a rozmýšlíte se, co a jak vyfotíte. Dnešní doba je skvělá, že tohle se už řešit nemusí a z každého focení si můžete přivést doslova tisíce fotek. I tak ale mám tuhle větu stále v hlavě a o to víc se snažím nad každou fotkou přemýšlet a hledat zajímavé kompozice.

© Martina Kaufmannová

• Pod to bych se určitě podepsala, mně k tomuhle pomáhají manuální objektivy. :) Fotíte i na film?

Ano, fotím i na film nebo spíše mám doma i klasický starý foťák na film. Fotím na něj málo, ráda bych s ním fotila mnohem víc. Zatím jsem s ním fotila spíš toulání po městě, setkání s přáteli nebo rodinnou sešlost. U focení na film je pro mě celý proces focení úplně jiný. Najednou víc zpomalím, víc přemýšlím úplně nad vším. Na klasickém foťáku dělám spoustu věcí automaticky. U focení na film si v hlavě propočítávám, co a jak nastavit, více se soustředím na zaostření a úplně jinak si užívám ten proces vyfocení konkrétní fotky. Rozdíl mezi focením na film a myšlenkou fotit jako na film je pro mě právě u procesu vyfocení té fotky. Co a s jakou kompozicí pak vyfotím, je pro mě vlastně stejné. Pokaždé se snažím nad fotkou přemýšlet stejně. :)

• Máte nějaký fotografický či jiný vzor, který vás inspiruje?

Vzory samozřejmě mám, hned několik. Baví mě se inspirovat nebo přemýšlet nad jejich fotografií. Když se zaměřím na Českou republiku, tak je to Lucie Robinson, měla jsem i možnost být jako stylistka u několika focení a bylo to pokaždé skvělé. Pak je to Petr Bambousek, Olympus kolega, jeho fotky zvířat jsou úžasné. Dále Marek Sybal a Michaela Rusaňuková, jejich fotografie lidí jsou zcela odlišné, ale oba dva pohledy na fotografii lidí mě velmi baví. A taky Tomáš Havel a jeho fotografie přírody s noční oblohou.

© Martina Kaufmannová

• Co byste poradila lidem, kteří s fotkou začínají?

Já bych poradila nebát se fotit i na jiné režimy než je AUTO. Když jsem začínala, tak mi bylo řečeno, že je to velká alchymie a zbytečně dlouho jsem se tomu vyhýbala a vnímala fotku jako něco složitého. Proto mám vlastně i kurz Od holky pro holky, kde učím základy fotografie bez zbytečných složitostí.

• Vedete kurzy a učíte ostatní fotit. Je něco, co byste se i sama chtěla naučit?

Podle mě je vždy co se učit, díky tomu se naše tvorba může posouvat někam dál. V tuto chvíli bych se chtěla posunout dál ve focení lidí. Ne se přímo učit něco vyfotit po technické stránce, ale spíš právě posunout se dál.

© Martina Kaufmannová

U druhu profilu, jako mám já, je samozřejmostí pustit sledující blíže

• Lidé vás znají především z Instagramu pod přezdívkou freecoolina. Prozradíte, jak jste došla k tomuto jménu? :)

Když jsem přemýšlela nad jménem blogu, který byl mnohem dřív než instagramový profil, tak jsem vymýšlela převážně slovní spojení, která souvisela s módou. Trvalo to hrozně dlouho a já stále nevěděla co zvolit, neustále jsem váhala, co bude nejlepší, až jednou přišel domu můj bývalý přítel a řekl, že to rozhodl za mě, vybral z nich Freecoolina a rovnou mi i koupil doménu jako dárek. V dnešní době jsem ráda, že je tento název "univerzální" a nejde si pod ním představit jen jedno zaměření.

• Hodně cestujete a nabízíte i své tipy na zajímavá místa i k cestování jako takovému. Máte nějaký silný zážitek, který se vám vryl do paměti?

Jedním z nejvíc vrytých míst do paměti je Norsko a první polární záře. Byli jsme už ve stanu, usínali a najednou nám začaly zvonit telefony s nastavenou aplikací na polární záři. Vylezli jsme ven a opravdu tam byla, sice slabší, ale byla. To bylo úžasné.

© Martina Kaufmannová

• Jaké nejzajímavější místo jste navštívila?

Kdybych měla zvolit jen jedno místo, tak je to Island. Ten mě neuvěřitelně překvapil a rozhodně se tam plánuji ještě vrátit. Současně s ním to je ale i Norsko. Na obou místech je ta příroda úžasná.

• Čím vás Island překvapil?

Island mě především dostal nádhernou přírodou. Věděla jsem, že je to tam hezké, ale naživo to je vždy něco jiného. Díky návštěvě mimo turistickou sezónu mě dostalo i to ticho nebo úplné prázdno bez lidí. Například Westfjordy jsme objely komplet celé a jen zřídka jsme někoho potkaly. V jedné rybářské vesničce jsme dokonce kromě majitelky hotelu nepotkaly vůbec nikoho jiného. Dále mě překvapili papuchalci. Podle termínu jsme je vůbec neměly vidět, byly jsme tam mimo jejich sezónu, ale byli tam. Překvapilo mě, že se nebojí a mohou být až tak blízko lidem.

© Martina Kaufmannová

• Co se týče cestování, Instagram (a jakákoli jiná sociální síť) může být taková dvousečná zbraň – najdete tam sice spoustu krásných míst, ale může to znamenat návaly fotografů / turistů na dříve neznámém a lidmi nepoznamenaném místě. "Chráníte" si nějaká svá tajná místa, nebo sdílíte úplně všechno?

Určitě mám místa, která držím v tajnosti a neříkám jejich polohu. Nejen z důvodu jejich uchránění před davem turistů, ale zároveň si říkám, že já osobně mám z míst o to větší radost, když je objevím na mapě nebo při cestě někam sama. Někdy tedy sdílím jen záchytný bod, podle kterého to jde dohledat. Lidi ale stejně vždy píší a zkouší zjistit, kde dané místo je.

Někteří můj postoj pochopí a dokonce za to i poděkují, jiní se dokážou hned naštvat a rozčilovat, že to nechci říci a dávám jen záchytný bod.

• S otázkou "utajení" souvisí i moje další otázka. Na vašem blogu si člověk může přečíst hodně osobní zážitky – jaká je vaše hranice mezi osobním a veřejným?

Podle mě, u druhu profilu, jako mám já, je samozřejmostí pustit sledující blíže. Nicméně hranici mám nastavenou pevně, nikdy jsem například nenapsala, kde přesně bydlím. Velmi osobní témata spojená s rodinou tam také nesdílím. Svěřím se, že je třeba horší období, ale neprobírám ho nijak konkrétně nebo detailněji. Udělala jsem výjimku s autoimunitním onemocněním, ale až ve chvíli, kdy se mi stav zlepšil a já o tom dokázala mluvit.

© Martina Kaufmannová

• U Instagramu bych ještě chvíli zůstala. Jste na něm prakticky od jeho začátku, jak vidíte jeho budoucnost? Kam směřuje?

Já se vždy snažím u takové otázky zamyslet, s čím v poslední době Instagram přišel, co nového vydává ven. Podle toho jde částečně odhadnout, jakým způsobem Instagram uvažuje a na co se zaměřuje. Pár let zpět to byly novinky převážně do stories, dnes si můžeme vytvářet videa, která se nám objeví i ve feedu a mnoho dalšího. Instagram už dávno není jen o fotkách, snaží se nabídnout celou škálu možností, a tím se dostává od své původní myšlenky sdílení fotek nafocených mobilem. Sama jsem zvědavá, s čím přijde příště, zatím vím jen o pár novinkách, mezi kterými je například blokování klíčových slov v soukromých zprávách atd.

• Chtěla bych se věnovat i úpravám fotek. V čem fotky upravujete, jaké úpravy na nich běžně děláte a kterým se naopak vyhýbáte?

Fotky upravuji jen v Lightroom, velmi výjimečně použiji Photoshop. U každé fotky si hraju se základem od jasu, stínů, kontrastu atd. Někdy fotky ladím i barevně a někdy je už nechám tak, jak jsou. Používám i presety, někdy tedy hned od začátku vyberu preset a následně už jen dolaďuji nastavení presetu na dané fotce. Hodně záleží na dané fotce v základu. Navíc zjišťuji, že mám ráda určitou přirozenost na fotkách.  

© Martina Kaufmannová

• Presety jsou v dnešní době velmi populární a možná čím dál populárnější. Jaké jsou podle vás jejich výhody a nevýhody?

Presety jsou skvělé, pokud je umíte používat a víte, že preset neznamená, že máte ihned po jeho použití hotovou fotku bez práce. Spousta lidí se diví, že si od někoho zakoupí preset a vlastně jim nefunguje. S každým presetem je potřeba ještě následně pracovat a doladit jeho nastavení na dané fotce. Podle mě jsou presety super, můžete si vytvořit základní úpravu třeba na daný žánr fotky nebo případně rovnou upravit barevnost, kterou si sjednotíte řadu fotek. Zároveň je ale dobré si zkoušet upravovat fotky i bez presetů, nespoléhat jen na ně.

• Fotíte na techniku Olympus. Co vás na ní baví a jaké jsou podle vás její přednosti?

Olympus je pro mě srdcová záležitost, jsem mu věrná už 8 let a baví mě na něm všechno. Od vnitřností až po vzhled. Velké plus je pro mě váha těla a objektivů, která je velmi znát, pokud jdete například po horách s krosnou na zádech. Dále například stabilizace obrazu, spoustu věcí jde nafotit z ruky i při horších světlených podmínkách. Barvy Olympusu na fotce. Odolnost těla i objektivů. Letos se mnou foťák OM-D E-M1 Mark II s objektivy PRO zvládl -27 stupňů v horách bez jediné známky nějakého problému. Foťák jsem měla po celou dobu připevněný venku na popruhu od krosny a je prostě skvělý.

• Pojďme se ještě podívat na vaši kompletní výbavu. Co v ní najdeme?

V současné chvíli mám v batohu tělo OM-D E-M1 Mark II a OM-D E-M1O Mark III. Za objektivy už pár let nedám dopustit na pevnou 17 mm. Tu mám na obě těla, tedy jak se světelností f/1,2, tak f/1,8. Dále mám objektiv 12-100 mm, 7-14 mm, 40-150 mm, 45 mm. V batohu mám ale i ND filtr, stativ Velbon, Joby GorillaPod. Popruh na foťák, držák na foťák na popruh od batohu a batoh jsou zas Peak Design. Karty do foťáku mám Sony Tough. Tím to ale nekončí, dále mám blesk Hähnel, kruhové světlo Nanlite, kinofilm nebo Polaroid foťák. Kdybych pak měla ještě pokračovat, tak mám další mnohem větší a těžší stativ doma a cca 10 foto desek.

© Martina Kaufmannová

Rozhovor vyšel v čísle 3/2021 (177) časopisu Font.

• Martinin web a blog
• Martinin Instagram
• Martinin Facebook