Václav Šilha: V Africe mě dostal Masaj s rouškou na pastvině

Chodsko folklórem pořád žije!

• Václave, je tomu skoro měsíc, co vyšlo naše společné video, mezitím jsi stihl letět a úspěšně se vrátit z Keni, jaké to bylo?

Byla to první cesta do Afriky takřka po dvou letech. Musím říct, že jsem se těšil jak malej kluk. Focení bylo jako vždy úžasné a já doufám, že se i nějaké fotky povedly. Vždy, když za 14 dní udělám alespoň tři fotky, které bych si sám pověsil na zeď, beru to jako úspěch. No a myslím, že ty tři mám. 

• Co bylo pro tebe, jako zkušeného fotografa a průvodce na tomto kontinentu, nové? Překvapilo tě něco?

Překvapilo mě toho dost. Počínaje procedurami na letištích kvůli covidu. Lejster člověk musí vyplnit opravdu dost a stále musí myslet na to, jestli na něco nezapomněl. Ale to se dá zvládnout. Co mě ale doopravdy v Keni překvapilo, bylo dodržování nošení roušek. Když jsem byl v Nairobi, říkal jsem si dobře, hlavní město a nějak se to tady dodržuje. Ale vidět Masaje, jak hlídá stádo krav na obrovské pastvině a má na obličeji roušku, to mě fakt dostalo. Já venku roušku samozřejmě nenosil a naštěstí mě nikdo nenapomínal. V autě mimo parky to ale byla jiná. Roušku jsme museli mít, i když jsme je nandavali, jen když jsme se blížili k silničním kontrolám. Musím tedy říct, že Keňané byli disciplinovanější než já.

• Jak to nyní v Africe s turismem kolem safari vypadá? Viděl jsi nějaké změny?

Trochu bláhově jsem se domníval, že budu na safari sám a moc turistů neuvidím. Nebylo tomu tak. Jediné, co se změnilo, byla skladba návštěvníků. Zatímco v minulých letech převažovali turisté ze západních zemí, dnes převažují turisté místní. Důležité ale je, že na safari vůbec někdo jezdí. Bez turistů a jejich peněz by NP nemohly fungovat.

• Zpátky do ČR - tvou kariéru provázela mimo zvířata i různá etnika. Od Masajů, přes Huaorani v Ekvádoru až po, s trochou nadsázky, Chodsko a jeho lid. Co tam aktuálně děláš za projekt? 

Ten projekt není primárně o Chodsku, ale minulosti krojů a tradic v Čechách. Jedná se tedy o stylizované fotografie krojů, řemesel atd. Celý projekt se jmenuje TRADICE V OBRAZECH. Na konci celého snažení bude kniha, kterou budeme vydávat s Ochranným svazem autorským. Mnoho lidí se samozřejmě zeptá proč zrovna OSA. V knize budou mimo fotografií i QR kódy, přes které si půjde přehrát i muzika z daných regionů.

• V čem je to jiné? Fotíš vůbec poprvé lid a jeho tradiční chování v ČR? 

Ano, je to poprvé, co dělám něco takového. A je to také zatím vůbec největší projekt, do kterého jsem se pustil. Jen doufám, že mě neopustí nápady a nebo nedej bože někdo z členů vynikajícího týmu. 

• Jak dlouho ti práce na tomto projektu zabere a jaké je tedy složení týmu? 

Projekt TRADICE V OBRAZECH je naplánován na tři roky. Pokud nám do toho nehodí vidle covid, zemětřesení nebo třeba kobylky… Bohužel v této době už přesně nejde predikovat vůbec nic. Jak už jsem zmínil, sám na to rozhodně nejsem. V týmu jsou Míša Pupíková, která retušuje, svítí a dělá fotografie za scénou. Jirka Vidman svítí, natáčí a stříhá videa a také fotí dění za scénou. Dále pak Veronika Čáslavská, která má na starosti celou textovou část knihy. Jako poslední, ale důležitý, člen našeho týmu je Vláďa Míka, který natáčí a fotografuje věci za scénou. To je tým lidí, který se pravidelně potkává na place, ale bez podpory firem by to šlo obtížně. Jsou to hlavně FotoŠkoda, Fomei a Canon.

• Na tuto konkrétní akci využíváš i bezzrcadlovky Canon, jak se s těmito fotoaparáty pracuje? A co objektivy?

Je to tak. Na tento projekt mně Canon zapůjčil bezzrcadlovku Canon R5 a pevný objektiv Canon RF 85 mm f/1,2 L USM. Tahle kombinace je pro ateliérové focení naprosto dokonalá. I když jsem byl proti bezzrcadlovkám dost skeptický, v ateliéru mě přesvědčily, že naprosto zbytečně.

• Václava můžete sledovat na jeho webu https://photo-silha.cz/ nebo na Instagramu a Facebooku.