Petr Jan Juračka: V lidech jsem prý znovu probudil touhu k cestování

Nejsem už na lítání s FPV moc starý? 

• Petře, v našem posledním společném videu si dal nahlédnout lidem do zákulisí tvorby pomocí dronu. Kde všude jsi letos létal a kde, dá-li covid, ještě létat budeš? 

Tak letos mi to vyšlo tak nějak vesele ostrovně atlanticky - první větší letošní polétání, nepočítám-li Podzvičinsko, bylo na Islandu, nad novou sopečnou erupcí. Potom jsem se přesunul do Irska za Georgem Karbusem a teď ti na tyhle otázky odpovídám na veselé zídce opět s výhledem na Atlantik, tentokrát na ostrově Pico, na Azorech. Až si tak říkám, jestli bych se ještě letos neměl dostavit na Kanáry a na Kapverdy, abych to měl komplet. :-) Poletuju tady na Azorech skoro denně, právě teď jen čekám, až dobiju baterky, a zkusím asi ještě jednou dneska vyletět, je to tady fakt nádherný!

• Kdy se dočkáme pokračování knihy "Ze života fotografa"? Považuješ první knihu za úspěch? 

Ale jo, prodalo se jí docela hodně a napsalo mi, vlastně pořád ještě mi píše, hodně lidí, že je nejen pobavila, ale třeba i inspirovala. Chodí mi různá vyznání, jak se v lidech znovu probudila touha po cestování, po focení nebo po obyčejném vandrování - přesně toho jsem chtěl docílit, takže mám radost! Obchodně to nakonec dopadlo tak nějak plus minus dobře, takže ani nakladatel se mě nemá chuť zbavit. :-) Druhý díl je z velké části napsaný, ale kdy jej uvidíš v ruce, to já teď opravdu ještě nevím.

• Aby toho nebylo málo, připravuješ nový celovečerní film "Extrémní fotograf". O čem je a je na něm kromě tvého přístupu k pořízení fotek něco zajímavého?

Zajímavé to bude už lokacemi, které se ve filmu střídají. Začali jsme Irskem, které je samo o sobě neuvěřitelně pohádkovou krajinou, nyní se chystám do Nepálu, který určitě nemusím nikomu představovat. Film pojednává ani ne tak o mně, jak by se mohlo z názvu zdát, ale hlavně o tom úsilí a potřebné energii, která za snímky z extrémních prostředí nevyhnutelně musí být. Jednotlivé kapitoly navíc střídají velmi divoce i filmový přístup, věřím, že se divák rozhodně nebude nudit.

• Kolik lidí se na filmu podílí a kdy bude venku, pokud všechno klapne? 

Mno, pracuje nás na tom čím dál tím víc. Ale tou hlavní postavou v té kreativní rovině je určitě Magdalena Fukanová, kterou jsem poznal před třemi lety v Tokiu během představení nového systému Nikonu Z, a kde si mě získala nejen jako skvělá parťačka, ale i jako osobitá kameramanka, režisérka a střihačka v jednom. Termíny bych teď ještě nechtěl střílet z rukávu, zatím je ve všem příliš mnoho neznámých… Co ale prozradit můžu, je technika, kterou jsme si Magdalenou vybrali.

Prakticky všechny záběry ze země jsou právě z nových bezzrcadlovek od Nikonu, které na rozdíl od filmových kamer něco vydrží a my se je neváháme vystavit značně brutálním podmínkám. Druhou kameru obstarává můj bývalý student Vojta Kosobud, který s Magdou tvoří perfektně sehraný tým. Vojta má krapet jiný styl a je to pracant. Dobře jsem si je vybral.

• Celou tvou fotografickou dráhu, tedy tak, jak ji sleduji já, tě provázejí hlavně značky Nikon a DJI. Otázka k té druhé, jak ses sžil s DJI FPV?

Haha, upřímně, docela jsem si až říkal, jestli přeci jen už nejsem starej na to začít s něčím takovým. A pak jsem si dál pár facek a proletěl to. Okamžitě jsem spadl do pasti. FPV je nakažlivě skvělý zážitek! Aby to ale neznělo příliš sebejistě - mám za sebou několik let poměrně rozličných leteckých zážitků, považuji sám sebe za relativně zkušenějšího pilota dronů. Přitom teď s FPV létám tři měsíce a až teď si začínám pomalu, velmi pomalu věřit. Občas zapomínám na terén a ztrácím signál, občas si nejsem jistý odhadem a rychlostí. Tady na Azorech se snažím letět alespoň jednou denně, abych se do toho dostal fakt už v klidu a s nějakou jistotou. Je to skvělý, baví mě to. Ale je to delší cesta, než jsem si myslel.

• A od toho nejzajímavějšího dronu tohoto roku skočíme k tomu nejmenšímu: jaké jsou tvé poznatky z létání s DJI Mini 2 na cestě kolem Labe? 

Tak celý film z jízdy na kole po Labi od pramene k moři jsem točil s vybavením, které jsem si s sebou vezl. Je tak jasné, že jsem musel klást výrazné nároky na minimalismus celého vybavení. Všechno jsem natočil na Nikon Z50 s dvěma nativními DX skly, na dvě kamery Insta360 a pak samozřejmě na Miniho 2, který mě překvapil zejména tím, že se nejedná o příliš velký kompromis oproti pokročilejším a dražším modelům. Jistě, Mavic i Air toho umí více, ale hele, on ten Mini umí nadělit slušné bomby, když mu dopřeješ dobré světelné a větrné podmínky. Navíc jsem jej dobíjel po cestě z powerbanky a tu jsem zas dobíjel solárně. Byla to skvělá zkušenost!

Fotografie - archiv Petra Jana Juračky, www.petr.juracka.eu