Lukáš Dvořák: Dá se vytvářet plno nových věcí, které nikdo neviděl

Hranice existují, pokud věříte, že existují

K fotografii jste se dostal vlastně náhodou, nafocením bookletu CD. Předtím jste však maloval a věnoval se hudbě. Co jste maloval (a jakou technikou)?
Ano, maloval jsem a skládal hudbu. Ale to malování nebylo nějak podstatné. Jednou jsem se zmínil v rozhovoru a ta slečna mi pak v rámci jednoho projektu nabídla, že mi udělají text na wikipedii. Od té doby jsem byl malířem. :D

Pomohla vám malířská průprava k proniknutí do fotografického řemesla? Co jste si z ní do fotografie odnesl?
Věnoval jsem se různým věcem – skládání elektronické hudby, malování, grafice. Fotografie byla asi jen otázkou času. Každá věc, kterou člověk dělá, ovlivňuje jeho budoucí já. Co pro sebe udělám dnes, zúročím v budoucnu.

Martinka, Portugal 2017 © Lukáš Dvořák

Fotíte hlavně černobíle. Co je podle vás na černobílých fotkách lepší než na barevných?

• Ano, černobílá fotka pro mě má větší hodnotu. Barevná fotka je pro mě určitým způsobem matoucí, protože zakrývá emoce a dotek očí. Černobílá fotka jde více do hloubky, protože se mozek nemusí zabývat propočtem barev atd. Barva je pro mě spíš komerční fotkou a černobílá je intimní.

Když se dívám na vaše fotky, napadá mě, že by jim "slušel" i analog. Zkoušel jste s ním někdy pracovat?

• Fotím na analog několik let. Prakticky dělám to, že si fotím projekty jak digitálně, tak analogově. Fotky naskenuju a pak porovnávám. Použiju vždy digitální výstup, ale film je pro mě vždy předlohou.

Irka, Sicily 2018 © Lukáš Dvořák

Od "kluka", který začínal přebalem na CD, a fotil krajinu na Novém Zélandu, jste se dostal až na úroveň profesionálního fotografa, který cestuje po světě a fotí pro známé magazíny. Jak jste prorazil ve světě a jaká cesta vedla do redakcí módních magazínů?

• Prorazil jsem, protože jsem se nebál. Jsem znamením panna, takže když si zvolím cíl, tak za ním jdu, i kdyby padal meteorit. Na začátku jsem si řekl, že chci být slavným módním fotografem, a vyrazil jsem do světa. Sice jsem se jím nestal, ale ta cesta byla naplněním a štěstím. A druhá věc je, že jsem dříč. Makám 24/7. Nick Knight jednou řekl: Zatímco se ostatní baví v hospodě nebo v kině, ty můžeš vytvářet nápady nebo fotit.

Už dlouhou dobu se věnujete módní fotografii a aktu. O tomto tématu jste řekl, že je vyčerpatelné a snadno se může stát, že se až zpětně dozvíte, že jste vlastně "okopíroval" fotku někoho jiného. Narazil jste už na nějaké hranice? Jak si hledáte stále novou inspiraci a hnací motor k tvorbě?

• Hranice existují, pokud věříte, že existují. Každý člověk vidí svět jinak. Já svět vidím tak, že se dá vytvářet plno nových věcí, které nikdo neviděl. Samozřejmě se to podaří 2-3x do roka. Ale to bohatě stačí, protože za celý život můžete nafotit třeba 20 legendárních fotek a 30 dalších, které lidi budou znát. Není zapotřebí být originální každý den. Ale svět pořád nabízí nová témata.

Fencers, Prague 2015 © Lukáš Dvořák

Kdybych nebazíroval na detailech, byla by moje fotka lehčí

Řekl jste také, že při sledování nové tvorby nekoukáte po konkrétních jménech, ale hlavně po fotografiích. Je nějaká, která vás v poslední době zaujala, nebo dokonce takříkajíc posadila na zadek?

• Myslím, že jsem v tomto ohledu konzument. Je tolik kvalitní práce, že se mi líbí tolik věcí. Díky Instagramu je to až moc dostupné. Spíš se snažím, abych se moc na fotky jiných fotografů nedíval. Nechci se nechat moc ovlivňovat, ale můj styl je od počátku ovlivněn Newtonem a Lindberghem. Vzal jsem si od každého něco a přidal sám sebe.

Krása modelky a krása obecně je pro vás důležitá, je spojovacím prvkem napříč celou šíří vaší tvorby. Co pro vás krása znamená? Jak byste ji charakterizoval?

• Ano, krása je ve fotografii žen důležitá. Ale není to jen ta fyzická krása. Mám rád, když má modelka životní příběh a inteligenci, protože to pak dokáže dát do očí. Ideálem je pro mě aktivní žena, která čte, sportuje, cestuje a má smysl pro život.

Alex, Prague 2020 © Lukáš Dvořák

Tvrdíte o sobě, že jste perfekcionista. Je to při fotografování spíš výhoda, nebo nevýhoda?

• Je to výhoda a nevýhoda. Někdy si říkám, že kdybych nebazíroval na detailech, byla by moje fotka lehčí. Ale jsem to prostě já a to tvoří můj rukopis. S náturou nelze bojovat.

V rozhovoru s kolegou Vaškem Křížkem jste zmiňoval, že máte rozpracovanou knihu, kterou budete dokončovat letos. Jak to s ní vypadá? (kniha už vyšla, budete si o ní moci poslechnout na přednášce na FotoŠkoda FESTu, pozn. aut.)

• Ano, ano! Kniha je dokončená, tedy po stránce příprav. Teď hledám partnery a tiskárny. Bude to 220 stran, které jsem nafotil během 13 let. Akorát jsme to o víkendu složili a musím říct, že mi z toho běhal mráz po zádech. 13 let práce najednou vidíte po celé místnosti a bylo to něco neskutečného. Takovou emoci člověk jen tak nemá.

Indian Autumn, Poland 2014 © Lukáš Dvořák

Fotíte na středoformát. Prozradíte, co všechno máte nyní ve své výbavě a bez čeho si nedokážete představit focení?

• Ano, fotím na střední formát. Jsem X-Photographer, tedy ambasadorem Fujifilmu a používám GFX 100s, který považuju za nejlepší kameru, která spatřila světlo světa. Jinak vlastním Pentax 67, na který fotím na film. Co se týče objektivů, tak vždycky používám zásadně 3-4 objektivy. Nikdy jich nemám víc. Aktuálně tedy vlastním GF objektivy 50 mm, 63 mm, 80 mm a 120 mm. Neobešel bych se bez Capture One, Photoshopu, Macbooku a Profoto světel.

Merge with the moment, Sicily 2018 © Lukáš Dvořák

Delší dobu působíte jako lektor. Naučil jste se na workshopech, které vedete, něco i vy sám?

• Ano. Workshopy už dělám pár let a jsem moc rád, že se na ně lidi vracejí. Jsem v těchto věcech poctivý a sděluji věci dopodrobna. Vždycky se něco naučím. Některým účastníkům to pálí a vymyslí věci, na které bych nepřišel.

Na závěr si dovolím takovou hypotetickou otázku. Kdybyste se nevěnoval fotografii, co byste dnes nejspíš dělal? Co si dokážete představit jako alternativní profesi?

• Nemám vůbec představu. :)

Beach elegance, Portugal 2009 © Lukáš Dvořák

• web Lukáše Dvořáka
• Lukášův Instagram

S Lukášem se můžete potkat na letošním FotoŠkoda FESTu, a to na přednášce v Leica Gallery Prague a ti štastní z vás, kteří si stihli ulovit místo, také na workshopu.

chci jít na festival

Rozhovor na našem blogu vyšel původně v září 2021.