Zpracování a tisk od A do Z (2): Barvy pod kontrolou

Barvy z pohledu digitální fotografie

Vzhledem k tomu, že jde o téma komplexní a dost košaté, pro lepší srozumitelnost si na něj posvítíme pěkně ze široka. Pro správné pochopení barev a korektní práci s nimi musíme vlastně až úplně na začátek, tedy ještě před ten osudný okamžik, než vůbec na fotoaparátu stiskneme spoušť. Hlavní témata dnešního článku budou: Barevná shoda a teplota barev.

Co je obsahem článku:

• Světlo: přirozené vs. umělé
• Teplota světla
• Definice bílého bodu
• Nastavení fotoaparátu

 

Potřebujete poradit? Vše ohledně tisku vám rádi zodpovíme na naší zákaznické podpoře: fotosluzby@fotoskoda.cz nebo volejte +420 222 929 039   

Není světlo jako světlo

Etalonem v oboru je samozřejmě denní světlo, které má svůj zdroj ve Slunci. Kromě zcela přirozeného světla má sluneční svit ještě tu úžasnou výhodu, že obsahuje všechny existující barvy – a to nejen barvy viditelného spektra, ale i barvy, které lidské oko není schopno vidět (například: infračervené/IR nebo ultrafialové/UV).

Spektrum viditelných barev se pohybuje mezi hodnotami 380-740 nm.

Žádné slunce? Žádný problém

Současná doba a moderní technologie nabízí mnoho různých možností i alternativ, jak se obejít i bez slunečního světla (respektive pokud zrovna není nebo je ho velmi málo). Mám zde na mysli samozřejmě umělé světelné zdroje. Mezi nejběžnější patří zářivky, žárovky nebo stále populárnější LED světla. Dobrou zprávou tedy je, že díky moderním technologiím máme k dispozici širokou škálu různých světlených zdrojů. Jenže v tom je současně i tak trochu "zakopaný pes".

Současná LED světla jsou skvěllou alternativou jak pro foto tak video (foto: Kristýna Hájková)

Problémy s barvami

Velký výběr světelných zdrojů je sice super, horší je to s tím, že každé světlo je jiné. Liší se intenzitou, charakterem, plošnou velikostí a v neposlední řadě i barvou. Všechno z toho má na fotografovanou nebo natáčenou scénu zcela zásadní vliv. Zatímco intenzitu nebo charakter světla lze většinou více či méně řešit, počet foto nebo video světel lze zvýšit, příliš tvrdé světlo můžeme rozptýlit a pomocí různých softboxů změkčit.

Jenže s barvou světla toho příliš nezmůžeme a většinou musíme pracovat s tím, co máme. Abychom byli fér, je třeba připomenout, že ani přirozené (denní) světlo není barevně stabilní. Jeho barva a síla se mění. S ohledem na denní a roční dobu, v závislosti na zeměpisné poloze nebo nadmořské výšce (ráno a večer má slunce silně teplý nádech, vysoko v horách má naopak namodralý/studený nádech).

Často kombinujeme více světelných zdrojů: fotografický blesk (5500 K) a denní světlo (6500 K).

Zde je naštěstí teplota chromatičnosti obou světelných zdrojů blízko sebe (foto: Martin Hájek).  

Teplota chromatičnosti

Barvy jsou v digitální fotografii specifickou kategorií. Zatímco v klasické fotografii nebylo třeba barvy nijak přehnaně řešit – naopak se hojně používaly různé barevné filtry, v případě současné (digitální) fotografie je situace odlišná. Digitální fotografie neumí pružně reagovat na časté světelné (a tím i barevné) změny ve scéně, a problém tak nastává u barevné věrnosti (barevného vyvážení). 

Teplota chromatičnosti neboli barevná teplota, značící se v Kelvinech (K), nám udává, jak teplý nebo naopak studený je ten který světlený zdroj. Teplé barvy mají teplý barevný nádech – od žluté (žárovka) přes oranžové (západ/východ slunce) až po červenou (svíčky, oheň). Studené barvy mají studený nádech – převážně od "chladně bílé" (lehce namodralé, viz fotografický blesk) přes azurovou (hory) až po temně modrou (po západu slunce – modrá hodinka).

Příklady teplot běžných světelných zdrojů

• Oheň, svíčka: 2000–2500 K
• Žárovka: 2800–3200 K
• Zářivka: 4000–5000 K
• Denní světlo: 5200–5500 K
• Blesk: 6000 K
• Zataženo: 6500 K
• Stín: 7000 K
• Hory: 8000–10000 K

 

Světelně náročné podmínky: velký dynamický rozsah, protisvětlo, barvy. 

Automatické měření/AF, AE, AWB má co dělat (foto: Martin Hájek). 

White balance (WB)

Naštěstí existuje v moderních digitálních fotoaparátech skvělá funkce, která daný problém řeší! Tato funkce se nazývá vyvážení bílé barvy a najdete ji ve všech současných digitálních zrcadlovkách, bezzrcadlovkách i kreativních kompaktech. Množství voleb se liší dle konkrétních modelů, ale dnes již u každého fotoaparátu najdete základní volby, mezi které patří:

• Automatika (AWB)
• Žárovka
• Zářivka
• Den (denní světlo, slunce)
• Stín
• Soumrak (Zataženo)
• Blesk

 

Specifické scény

Jsou scény, které se zcela korektně vyvážit ani nedají. Sem patří třeba fotografování pod vodou (viz ilustrační obrázek níže) nebo noční fotografie. V případě podvodní fotografie vyvážení bílé zcela selhává. Pod vodou nám totiž jde vše hodně "do modra" (do studených odstínů), což je způsobeno tím, že červenou složku světla voda jako první absorbuje.

Některé fotoaparáty jsou proto vybaveny přímou volbou WB "Underwater" (například vodotěsné fotoaparáty). Pokud ne, je nutno volit režim, který červenou složku hodně posílí. což jsou režimy s vysokou teplotou chromatičnosti (například 7000 K a výše, tedy Stín/Soumrak/Hory), popřípadě manuální nastavení Kelvinů (funkce "K") ručně – např. 8 000 K.

Focení pod vodou představuje jedno z nejnáročnějších focení/natáčení vůbec (foto: Martin Hájek) 

Manuální nastavení a kalibrace

Kromě předdefinovaných režimů, které jsou ve fotoaparátech natvrdo nastavené, disponují všechny pokročilé fotoaparáty (DSLR, bezzrcadlovky, kreativní kompakty) také funkcí MWB neboli možností manuálního vyvážení (kalibrace) bílé barvy. Ta slouží pro zcela exaktní výsledek, co se barev, resp. hodnoty bílého bodu, týče.

Stejně tak lze manuální vyvážení bílé využít všude tam, kde jsou všechny ostatní volby nedostačující. Ovšem je zde třeba vysvětlit jeden hlavní rozdíl. K možnostem manuálního nastavení WB slouží dvě odlišné funkce: K a MWB/PRE. V obou případech sice jde o manuální vyvážení barev, ale zatímco první možností (K) nastavíme přesnou barevnou teplotu světelného zdroje na konkrétní číslo (v Kelvinech), v druhém případě jde o kalibraci pomocí neutrální šedé tabulky.

Rozdíly mezi špatným a korektním vyvážením bílé barvy přímo na scéně (foto: Martin Hájek) 

K – znám barevnou teplotu

Tato volba slouží pro případy, kdy známe teplotu chromatičnosti konkrétního světelného zdroje. To se nám může hodit ve známém prostředí, kde pracujeme se známým zdrojem světla. Typicky u sebe doma, v práci, ve svém fotoateliéru. Zkrátka všude, kde víme (nebo jsme schopni zjistit či dohledat) konkrétní hodnotu v "K". Nastavujeme tedy WB podle předem známé hodnoty Kelvinů (K).

V základním (rychlém) menu vybereme manuální vyvážení bílé (vlevo) v Kelvinech/K ale pak ještě musíme definovat přesnou hodnotu "K". 

Manuální kalibrace a postup

V druhém případě, tedy když neznáme hodnotu světelných zdrojů na scéně (v Kelvinech), můžeme vyvážit barvy manuálně. Kromě fotoaparátu, který danou funkcí disponuje, potřebujeme ještě něco neutrálního, na co můžeme "vyvážit", definovat bílý bod. Etalonem neutrality je normovaná 18% šedá tabulka, která odráží přesně 18 % dopadajícího světla.

Jde vlastně o obyčejnou šedou destičku, kterou lze pořídit v různých velikostech – od cca A6 (10 × 15 cm) až po A4. A proč šedou na vyvážení bílé? Protože samotný fotoaparát je kalibrován na středně šedou a šedá je tedy jediný odstín, v kterém zcela korektně funguje expoziční měření.

Konkrétní nastavení se liší u jednotlivých značek fotoaparátů, princip je však vždy stejný. Jde o to ukázat fotoaparátu něco neutrálního ve scéně (šedá tabulka) a zadat příkaz: "Vyvážit teď!". Šedou tabulku můžete přímo vyfotografovat s uložením na kartu (Canon) nebo "ukázat" fotoaparátu a potvrdit (Nikon, Sony) - fotoaparát si ji uloží do své interní paměti. Tabulka by měla vyplnit co největší plochu hledáčku. Pozor na stíny, odlesky i pře-/podexpozici. Na histogramu se nám šedá tabulka zobrazí jako "vertikální nudle uprostřed".

Automatika (AWB) vs. míchání světel

Vždy, když máme jediný nebo maximálně dva světelné zdroje teplotně blízko sebe, lze vyvážit bílou barvu relativně bez problému. Potíže nastávají v případech:

• Když jsou 2 světelné zdroje teplotně na opačném barevném spektru. Například zbytkové denní světlo od okna cca 7000 K versus světlo žárovky v místnosti cca 3200 K.
• Když se nám ve scéně míchá množství různých světelných zdrojů: žárovky, zářivky, halogen, barevná světla atd. Veletrhy, párty, koncerty, divadlo. Scény z hlediska světla a barev extrémně náročné.

V obou případech lze vyvážit ručně (často nerealizovatelné), nebo to nechat na automatice (AWB), která v podobných případech pracuje překvapivě velice dobře a osobně tyto extrémně složité světelně/barevné scény zkrátka nechávám často právě na automatice.

Ohňostroje a podobné scény, kde nelze určit dominantní barvu světla, lze nechat na automatice AWB (foto: Martin Hájek)

RAW a postproces

Rozumnou alternativou je snímat do RAW formátu a vyvážení bílé nechat až na editaci v PC. Máte tak k dispozici ohromný luxus, kdy barvy na scéně nemusíte příliš hrotit ani vyvažovat. Stačí vyvážit ve scéně barvy jen "nahrubo", ale předtím si nastavit ve fotoaparátu ukládání fotografií na kartu v RAW formátu. Hotové fotografie poté při zpracování barevně vyvážíte přesně dle vašich představ.

Má to ale jeden háček. Potřebujete k tomu kvalitní, zkalibrovaný monitor a rozumný fotografický editor, který umí pracovat se zprávou barev (Color management/CMS). Druhou alternativou je, že si někam do snímané scény "propašujete" něco neutrálního (ideálně šedou tabulku), pomocí které poté vyvážíte v postprocesu celý snímek (popřípadě sérii snímků). Je s tím ovšem třeba předem počítat a šedou tabulku (nebo její část) umístit do scény tak, aby pak nebyl problém ji z fotografie snadno oříznout nebo vyretušovat.     

V programech Adobe Photoshop nebo Lightroom lze velice snadno a přesně vyvážit barvy. 

Je vůbec nutné barvy vyvažovat?  

Barvy často představují pro digitální fotoaparáty velký oříšek, protože jde o věc dost proměnlivou a nevypočitatelnou. Digitální senzory nejsou schopny rozlišit, fotografujeme-li v teplém (žárovkovém) světle se silně žlutým nádechem, ve studeném (zářivkovém) fialovo/zeleném světle, či vysoko na horách v sice denním, leč silně namodralým slunečním světle.

Některé fotografické disciplíny nekladou zvlášť vysoké nároky na přesnou barevnost. Naopak u jiných je situace úplně opačná. Konkrétně u produktové, reklamní a módní fotografie je přesné barevné podání zcela zásadní. 

WB neboli vyvážení barev je věcí značně relativní. Někdy jej nelze nijak obejít a musíme doslova "přiznat barvu", jindy je finální barevné podání v benevolenci fotografa. Tím spíše, budeme-li snímek ještě barevně upravovat. Každému focení nebo natáčení by měla vždy předcházet pečlivá příprava, v rámci níž by měl fotograf/kameraman řešit i barvy, respektive zdroje světla, a jak s nimi poté bude pracovat, upravovat je a vyvažovat. V další části seriálu na toto téma úzce navážeme a řekneme si, jak nastavit monitor a fotoeditor, aby nám zobrazovaly snímky korektně.

 

• Odkaz pro stažení tiskového návodu a ICC profilu pro papíry FOMEI: www.icc.center

Další díly seriálu - Zpracování fotografií k tisku

• 01 - Zpracování a tisk od A do Z (1): rozlišení, rastr, rozměr
• 02 - Zpracování a tisk od A do Z (2): Barvy pod kontrolou
• 03 - Zpracování a tisk od A do Z (3): Barvy pod kontrolou II
• 04 - Zpracování a tisk od A do Z (4): Barevné prostory
• 05 - Zpracování a tisk od A do Z (5): Editace fotografií - začínáme
• 06 - Zpracování a tisk od A do Z (6): příprava fotografií online vs. tisk
• 07 - Zpracování a tisk od A do Z (7): příprava fotografií pro tisk
• 08 - Zpracování a tisk od A do Z (8): výběr velikosti, formátu, papíru i technologie
• 09 - Zpracování a tisk od A do Z (9): tipy a triky před a při tisku
• 10 - Zpracování a tisk od A do Z (10): co s fotografií po tisku