Michal Hurník: Některé fotky mi trvaly řadu měsíců

Lidé se často ostýchají chodit na kurzy

• Michale, co bys radil fotografům, kteří chtějí zaznamenat své čtyřnohé miláčky v pohybu? Ten dotaz dostávají kluci na prodejně FotoŠkoda často. 

Vždy je třeba co nejkonkrétněji vědět, jaké typy fotografií chci fotit, od toho se poté odvíjí technika, kterou bych doporučil si pořídit. Nezávisí to bohužel jen na tom, co člověk chce, ale také na tom, co mu dovolí jeho peněženka. Skoro ve všech případech se ale dá najít nějaké optimum.

• Jak moc je reálné vyfotit fotografii, která bude alespoň trochu podobná té tvé, mobilem, nebo kompaktem? 

To bychom si asi museli rozebrat fotografii od fotografie. Některé fotky by se daly vyfotit i mobilem, u jiných by to bylo mnohem obtížnější, ne-li nemožné. Některé věci, které nelze z fyzikálních důvodů vyfotit mobilem nebo kompaktem, lze poté částečně dohnat v postprocesu.

• Kde bereš čtyřnohé modely a modelky? Oslovují tě zákazníci na focení, nebo si vybíráš třeba i lidi se psem, co potkáš v parku? 

Základ mám u sebe doma, své dva kooikery Félixe a Rickyho. Ty fotím nejraději, protože focení s nimi je vždy spojeno s nějakým výletem, focení je na pohodu, když se nic nevyfotí, vůbec to nevadí. Další skupinu modelů tvoří pejsci, které fotím na zakázku. Dříve, když jsem začínal s focením nebo když jsem míval více času, nafotil jsem si nějakého pejska jen tak, když byl pro mě zajímavý. K tomu se ale nyní již vůbec nedostanu. S manželkou jezdím často na agility závody (agility dělá Félix i Ricky), tam si vždy pořádně potrénuju focení náročnějších fotek v pohybu a samozřejmě to netrénuju jen na našich pejscích. Modelů je tam vždy dostatek.

• Na jaký fotografický úspěch jsi nejvíce hrdý? Otiskl tě někdo třeba už v magazínu, nebo jsi fotil v zahraničí? 

Mám pár svých fotografií, na které jsem hrdý. Jsou to fotky, s kterými jsem měl nejvíce práce. Některé mi trvaly řadu měsíců, než si mi podařilo je vyfotit tak, jak jsem měl v plánu. Taková fotka mě potěší ze všeho nejvíc. Abych pravdu řekl, nejsem fotograf, který by každou chvíli poslal nějakou fotku do soutěže. Pár soutěží jsem se zúčastnil, nějaké ceny jsem také vyhrál, ale není to to, proč dělám focení.

• S FotoŠkoda chystáš kurz. Co tě na fotografech, kteří na tvé kurzy chodí, nejvíce těší a naopak nejvíce překvapuje? Co je jejich největší "problém", který jim pomáháš řešit?

Abych pravdu řekl, tak práce s lidmi na mých kurzech mě opravdu hodně baví a naplňuje, za to může zejména zpětná vazba mých účastníků. Zpočátku mě hodně překvapovalo, že lidé se často ostýchají na kurz jít, aby nevypadali blbě, protože podle svého názoru nic neumí. Ostych z nich ale vždy hned spadne a pak si to užíváme a po kurzu se tomu už jen zasmějeme. Problémů nebo všemožných dotazů má každý plno, focení je docela široký obor. Takže řešíme jak teoretické, tak praktické dotazy k samotnému focení, řešíme samozřejmě také problematiku postprocesu fotografií, občas se dostaneme také k tisku fotek. Je toho opravdu strašně moc. Kdybych měl ale říct jen pár nejčastějších věcí, je to kompozice, nastavení techniky, úprava fotografií v postprocesu a hodně často také řešíme správné tělo a vhodné sklo.

Michalův kurz u FotoŠkoda