Fotobatohy jsou out, světu vládnou kufry

Kdy zvolit místo batohu kufr?

Člověk si koupí první foťák. Focení ho baví, fotí všechno, co se hýbe. Rodinu, krajiny, makro, architekturu a když se zadaří, tak sem tam i nějaký ten akt. Foťák je jen jeden, objektiv také, takže většinu času tráví na krku na popruhu. Po čase se začne sbírka techniky rozrůstat, objektivů je víc, přibývají i náhradní baterky, filtry a možná i nějaký stativ. 

Na chvíli se dá všechno naházet do obyčejného batohu, ale po čase to většinou začne člověka štvát. Lovit náhradní baterku mezi ponožkami a svačinou, zrovna když zapadá slunce a je to nejnádhernější světlo, je otravné. Fotograf se rozhlédne kolem sebe a zjistí, že pokročilejší kolegové disponují fotobatohy. Všechno má svou přihrádku, kapsičku nebo pouzdro a člověk hned ví, kam sáhnout. Prostě paráda.

S fotobatohem si spousta fotografů vystačí celý život, zvlášť pokud fotí žánry, u kterých se hodně chodí. Street, krajiny, sport, architektura. To všechno jsou disciplíny, u kterých je fotobatoh naprosto dostačující. Pak jsou ale fotografové, kteří se do batohu prostě buď nevejdou, nebo je pro jejich práci nepraktický.

Foto: Stanislav Petera

Já sám mám krom foťáku i světla. Mlhostroje. Stativy a bateriové generátory. Představte si jednoduchou situaci. Na focení se přesouváte autem. Do kufru naskládáte těžké ocelové stativy, vedle nich postavíte těžké fresnely, zbytek místa zaplníte kovovými mlhostroji a navrch hodíte váš krásný, odlehčený a vypolstrovaný batoh. Pak přijde první zatáčka, rychlé dobrždění na semaforu, nebo nepozorný asistent, který si nevšiml, že hází ocelové stativy přes fotobatoh.

Přesně to u mě byla chvíle, kdy jsem přesedlal na kufry. Jsou daleko bytelnější, bezpečnější, přehlednější a lépe se skládají nejen do auta, ale i doma do poliček. Přežijí jakékoliv zacházení, dají se od sebe barevně odlišit a pokud má člověk dobře poskládaný vnitřek, tak hned pozná, že mu něco chybí. S kufry se také daleko snáz létá do zahraničí a na větších foceních působí profesionálně. Já sám už měkké obaly (s jednou vyjímkou, o které se zmíním) nepoužívám. Všechno mám v kufrech.

Jak vybrat správný kufr

Dost bylo teorie, pojďme vybrat konkrétní model. Kufry na techniku se vyskytují ve třech cenových hladinách. Nejlevnější kufry (ve velikosti na foťák) koupíte od dvou do tří tisíc, střední třída se bude pohybovat mezi 4-6ti tisíci a naprostá špička od Peli vás vyjde na cokoliv mezi 5-15ti tisíci. 

Podle čeho vybrat správnou velikost, cenu a vnitřek? Já vždy začínám od obsahu. Vezmu všechnu techniku, kterou budu potřebovat do kufru umístit. Vyskládám si jí na podlahu, pokud možno tak, jak jí chci v kufru mít. Foťáky, objektivy, baterky, nabíječky. V této chvíli se snažím o nějaký plus mínus logický systém. Objektivy vedle objektivů, baterky vedle baterek a nabíječky k nim. Důležité je, že mezi jednotlivými objekty musí být alespoň 2-3 centimetry místa, aby zafungovalo odpružení, které v kufru bude. Jakmile mám hotovo, změřím si rozměry celé sestavy, přidám 3-5 cm po všech stranách a vyjde mi minimální velikost kufru, který budu potřebovat. 

Foto: Peli case

Zbývá se rozhodnout, v jaké se chci pohybovat cenové hladině. I tady se rozhoduji podle toho, co v kufru bude. Na malé příslušenství, levnější světla, nebo třeba důstojné uložení chleba s řízkem, který si beru na focení, mi bude stačit i ten nejlevnější kufr (například značka Mantona). Výhoda tu bude spíš ve snadnější organizaci, transportu a následném uložení doma. Pokud ukládám dražší příslušenství, jako jsou doplňky ke zvuku či kameře, volím většinou střední třídu (kufry Vanguard). Ta už poskytne technice opravdu dobrou ochranu, bude do velké míry nepromokavá a vydrží ošklivé zacházení při transportu i na místě.

Pro opravdu drahou, cennou techniku, jako je notebook, externí SSD disky nebo foťák s objektivy, používám vždy nejlepší dostupné kufry, v mém případě Peli Air. Ušetřit dva tři tisíce na ochraně techniky, která sama o sobě stojí statisíce by mi totiž moc smyslu nedávalo. Kdybych se chystal na opravdu obtížné expedice do Afriky či Asie, kde se bude technika převážet na džípech, lodích či velbloudech, sáhnu po odolnějších, byť o trochu těžších kufrech Peli, které jsou defakto celosvětovým standardem pro ochranu a transport jakékoliv cenné techniky.

Kolečka a uzávěry

Obecně platí, že kolečka se hodí ve dvou případech. Buď u kufru, který má přesnou velikost kabinového zavazadla a plánujete s ním létat. Nebo u kufrů, které jsou tak velké a těžké, že je v ruce prostě nosit nechcete. Kdekoliv jinde kolečka znamenají vyšší váhu i cenu, takže bych se jim vyhnul.

U uzávěrů platí podobné pravidlo. Čím víc uzávěrů kufr má, tím bude bezpečnější, nepromokavější, ale tím déle bude také trvat, než se do něj dostanete nebo ho při přesunu zavřete. Dva uzávěry jsou ideální, tři se dají přežít, od čtyř už to začíná být trochu otrava. Pokud se tedy nechystáte do tropů, klidně bych si vystačil se standardními dvěma uzávěry.

Foto: Stanislav Petera

A co dovnitř? Jak to poskládat?

Vnitřní organizace kufru na techniku je zapeklitá věc. Existují tři druhy výplně, každá se svými vlastními výhodami a nevýhodami. U lidí, kteří fotí už roky stejnou technikou a jsou si poměrně jistí, že jí nebudou v nejbližších pár letech měnit, dává smysl výplň vyřezaná laserem na míru. Člověk si vybere kufr, donese všechnu techniku do specializované firmy, kde ji poskládají, změří a výplň vyřežou na míru přímo pro jednotlivé kusy. Jde sice o nejdražší, ale zároveň také o nejbezpečnější a nejlépe vypadající způsob přepravy.

Druhou variantou jsou molitanové výplně. Buď vcelku nebo předřezané na 1 cm kostičky, které si pak člověk sám doma za dlouhých zimních večerů vytrhá do požadovaných tvarů. Tento typ výplně používám já i většina fotografů, je ale potřeba dobře plánovat. Nejednou se mi stalo, že jsem v zápalu boje nedomyslel přesné rozložení techniky …a musel kupovat novou výplň. Hodně mi pomáhá si předem změřit jednotlivé objekty, spočítat, kolik čtverečků mi zaberou a vyrobit si tabulku s přesnými rozměry kufru. Do té si pak jednotlivé objekty skládám jako tetris do té doby, než všechno sedí. Mezi menšími kusy techniky nechávám vždy minimálně dva nevytrhané čtverečky, objektivy nebo těla foťáků mají kolem sebe pro jistotu tři.

Třetí varianta jsou přepážky, které vnitřní organizaci kufru přibližují fotobatohům. Nastavení velikosti probíhá buď pomocí suchých zipů, Peli pak nabízí i lehčí a univerzálnější systém přepážek TrekPak, které se nastavují pomocí kovových svorek. Výhodou přepážek je možnost měnit rozložení, na druhou stranu ale neochrání techniku tak důkladně, jako pěna a jsou většinou také dražší a těžší.

Foto: Stanislav Petera

Já sám používám všechny tři systémy. Kufry s výplní na míru mám pro techniku, která se nebude měnit - stabilizátor Ronin, notebook a bezdrátové monitory. Vytrhávací molitan používám pro relativně levné kufry Mantona s miniaturními světly Fomei, svítilnami, nebo třeba lasery. Nakonec foťáky. Pro středoformátová těla a objektivy Fuji jsem pořídil drahý, ultra lehký kufr Peli Air 1555 s vychytávkou, na kterou jsem opravdu pyšný. Vnitřek totiž tvoří fotografické organizéry Peak Design Camera Cube (do kufru se vejde jedna kostka L a jedna kostka S), které kufr bezezbytku vyplní. Mohu tak drahou techniku převážet jak v kufru, tak jí v případě focení v terénu přehodit do batohu/brašny Peak Design Travel Duffel, hodit na záda a vyrazit do hor, aniž bych musel foťáky přeskládávat. 

Tipy na závěr

A dva tipy na konec. Pokud máte kufrů víc, vyplatí se je buď popsat, nebo barevně odlišit. Černé kufry jsou sice krásné a estetické, ale jen do chvíle, než jich máte v autě sedm a potřebujete, aby asistent donesl ten správný. Pro snadnější organizací používáme svítivě zelené nálepky, které jsou vidět i ve tmě. Často se nám také stává, že balíme techniku za soumraku nebo ve tmě. Většina kufrů tak obsahuje i miniaturní svítilnu, kterou mohu buď já nebo asistenti použít, aby se nám balilo lépe, radostněji a na nic jsme nezapoměli.

Chci si pořídit kufr na fototechniku