Street photography s Flexaretem

Flexaret: učitel fotografického řemesla

Zatímco za Hasselblad dáte kolem 50 000 Kč, tak Flexarety seženete v našem bazaru zhruba za 3,500 Kč. A jestli fotíte na digitál a spoléháte se hlavně na AUTO režim, tak se na Flexaretu můžete naučit fotografické řemeslo: ovládat clonu a čas, pracovat s hloubkou ostrostí, naučit se odhadnout expozici. Analog hlavně představuje úplně jiný přístup k realitě – jeho nevýhody můžete obrátit ve svůj prospěch a posunout se tak ve své tvorbě na další level. Analog vás naučí jinak přemýšlet a tohle know-how vám zůstane, i když se vrátíte k digitálu.

Ten Flexaret, nebo ta Flexareta? Obojí je možné! Spisovně je sice správně Flexaret, ale většina lidí zná tento fotoaparát pod názvem Flexareta. Na tomto snímku drží fotograf Weltafex, německou obdobu Rolleiflexu. © Eliška Koryntová

Historie Flexaretu

Dvouoké zrcadlovky jsou vývojově starší – vyráběly se přibližně od 20. let do 70. let, ale v 60. letech je postupně vystřídaly jednooké zrcadlovky na kinofilm. Nejznámější dvouoká zrcadlovka je německý Rolleiflex, který měl tak obrovský úspěch, že ho začali napodobovat výrobci po celém světě. Při vymýšlení jmen pro nové “dvouočky” se s tím nikde moc nepárali a většina názvů končila slabikou “flex". V Německu tak můžeme najít kromě Rolleiflexu třeba Weltaflex, v USA Anscoflex, Ciro-flex a Kodak Reflex, v Itálii Elioflex a Luckyflex a ve Francii Semflex, Bioflex, Ontoflex, Celtaflex, Atoflex a Royflex.

Jenom u nás v socialistickém Československu jsme na to šli naopak a slabiku Flex jsme dali na začátek názvu – tak vznikl Flexaret, vyráběný od roku 1937 do roku 1970 v Meoptě Přerov. Mezi milovníky dvouokých zrcadlovek je známý svou kvalitou a zároveň dostupnou cenou. Flexaretů se vyrábělo několik variant. Nejsnadněji se manipuluje s modely od čísla V výše, ale pěkné fotky můžete nafotit se všemi modely.

Staré reklamy mají něco do sebe! Toto je reklama na Flexaret Crown, což byl vlastně Flexaret III přejmenovaný pro import do USA. Zdroj: ceskefotoaparaty.cz

Konstrukce Flexaretu

Abychom pochopili, v čem je focení na Flexaret specifické, tak se musíme seznámit s jeho konstrukcí. Flexaret je dvouoká zrcadlovka a řadíme ji mezi středoformáty. To znamená, že fotí na svitkový film, který je oproti kinofilmu široký rovnou 6 cm. Má sice jen 12 snímků, ale také má dvakrát větší rozlišení než kinofilm – snímek můžete v počítači nebo ve fotokomoře oříznout, aniž by se to podepsalo na kvalitě snímku. A proč o Flexaretu říkáme, že je dvouoký? To už jste asi sami uhodli – má totiž dva objektivy (na rozdíl od jednookých zrcadlovek). Dolní objektiv je určený na focení a horní objektiv promítá obraz do hledáčku.

Jestli jste zvyklí na digitál, tak pro vás bude překvapením, že Flexaret má hledáček na horní straně, takže se do něj budete muset dívat zvrchu dolů. Obraz vidíte v hledáčku díky zkosenému zrcátku, které je napevno umístěné uvnitř fotoaparátu. Horní objektiv promítá obraz nejdříve na zkosené zrcátko a od zrcátka se obraz promítá do hledáčku. Všechny fotoaparáty se zrcátky se nazývají zrcadlovky (i ty digitální). U jednookých zrcadlovek je však zrcátko sklápěcí a tak může mít fotoaparát jeden objektiv – jako třeba už zmíněný Hasselblad nebo Mamyia. V okamžiku expozice se totiž zrcátko sklopí, takže objektiv promítá obraz na plochu filmu.

Pořídit svitkový film

Pořídit kinofilm

Nezapomeňte, že k Flexaretu budete potřebovat expozimetr. Ty starší selenové (na fotografii) seženete za pár stovek. Časem se naučíte expozici odhadovat. Svitkový film na pouhých dvanáct snímků vás zase naučí víc přemýšlet nad tím, co vlastně fotíte. © Eliška Koryntová

Tichý režim bez otřesů

Konstrukce Flexaretu jako dvouoké zrcadlovky má své výhody i nevýhody. Díky absenci zrcátka je fotoaparát extrémně tichý a stabilní při expozici. Když se zrcátko sklápí, dělá to jednak hluk, ale také mírné otřesy. U Flexaretu máte větší šanci, že zvládnete vyfotit delší časy (třeba 1/60) bez stativu – což se vám může hodit, když fotíte třeba vevnitř, kde je méně světla. A extrémně tichý chod se hodí při focení portrétů. Ono se to totiž nezdá, ale zvuk sklápění zrcátka je při focení lidí rušivý. Člověk před fotoaparátem totiž často instinktivně mrkne, když uslyší zvuk spouště a zrcátka. To je časté při focení s Hasselbladem, který sice disponuje mnohem lepší optikou než Flexaret, ale v tichosti ho Flexaret předčí.

Vivian Maier: Afro-američan na koni, NYC. © Maloof Collection. Rolleiflex si oblíbili reportážní a dokumentární fotografové. Vivian Maier byla Rolleiflexu věrná po celý život. Zdroj: The New York Times

Kontinuální obraz v hledáčku 

Další výhodou Flexaretu je, že se vám obraz promítá do hledáčku bez přerušení při expozici. U analogových jednookých zrcadlovek se při expozici hledáček zatmí, protože se zrcátko sklopí. Fotoaparát pak musíte znovu natáhnout (navíjení filmu a zvedání zrcátka bývá spřažené.) Při focení portrétu se výraz ve tváři mění během pár sekund, takže je výhodné, když model můžete sledovat kontinuálně, abyste nepřišli o zajímavý moment a neztratili kontakt s portrétovaným člověkem.

Konstrukce na výšku

Díky absenci sklopného zrcátka je Flexaret konstruován do výšky a ne do hloubky (jako třeba Hasselblad nebo Mamyia), takže se nosí dobře na krku. V době svého vzniku se Rolleiflex stal oblíbeným fotoaparátem reportážních fotografů právě pro své kompaktní rozměry. 

Paralaxa obrazu

Nevýhodou dvoukých zrcadlovek je, že fotograf se na scénu dívá z jiného úhlu pohledu, než jaký zabírá samotný objektiv. Fotograf vidí scénu skrze hledáček o trochu výše, takže na výsledné fotce může být kus záběru oříznut. Na to je třeba při komponování fotky dopředu myslet a nechat si kolem hlavního motivu dost volného místa. Na paralaxu obrazu (jak se tomuto jevu odborně říká), si ale člověk časem zvykne. A navíc je paralaxa obrazu patrná hlavně při focení zblízka, při focení krajiny je ale zanedbatelná.

Manuál k fotoaparátu Yashica, 1964. Na obrázku je názorně zobrazena konstrukce dvouokých zrcadlovek. Je zde i návod, jak fotoaparát držet.

Podhled

Co vás může na Flexaretu okouzlit, ale zároveň někdy rozčilovat, je fakt, že se do něj díváte ze shora a objektiv tak máte umístěný ve výši pasu. To znamená, že lidi fotíte z mírného podhledu. Jenže pohled na lidský nos zespodu není úplně lichotivý a tak se mnozí fotografové podhledu obloukem vyhýbají, hlavně při focení žen. Přitom Cecil Beaton a Richard Avedon nafotili na Rolleiflex nespočet portrétů známých osobností a podhled jejich modelům akorát přidal na kráse.

Specifický úhel pohledu, který Flexaret nabízí, můžete s trochou citu obrátit ve svůj prospěch a svým fotkám dodat další rozměr. Podled má totiž i svou symbolickou rovinu – když k někomu vzhlížíte, tak ho obdivujete nebo uctíváte. Podhled dodává fotkám monumentalitu a portrétovaným vznešenost. Umístění hledáčku na vrchu těla má také výhodu v tom, že si fotoaparátem při focení nezacláníte obličej a fotografovaný člověk vám tak vidí do tváře. Až se naučíte fotoaparát dokonale ovládat, tak si pak můžete s portrétovanou osobou klidně povídat a přitom nenápadně cvakat fotky.

Vivian Maier. Muž na ulici, New York, 1953. Podhled dodává tomuto muži důstojnost a monumentálnost. A vůbec nevadí, že je to obyčejný člověk z ulice. Proč by nakonec nemohla být každodennost vznešená? Zdroj: milujemefotografii.cz

Objektivy

Objektivy se na Flexaretu nedají vyměnit a mají pevné ohnisko. To znamená, že s nimi nejde „zoomovat" jako s digitály. To vám může zpočátku vadit, pokud na to nejste zvyklí, ale také vás to může donutit k důkladnějšímu komponování obrazu. Protože když budete chtít něco nafotit zblízka, budete se muset zvednout a k vybranému motivu se sami přiblížit. 

Na Flexaretu je objektiv s 80 mm ohniskovou vzdáleností. Většina fotografů se shodne na tom, že objektivy s 50 mm ohniskovou vzdáleností jsou nejbližší tomu, jak člověk vnímá realitu – a 80 mm ohnisková vzdálenost na formátu 6x6 odpovídá úhlem záběru porávě 50mm objektivu, pokud by byl použit na kinofilmovém přístroji. Lidé nafocení na tento objektiv nebudou zdeformovaní jako když je fotíte na širokoúhlý objektiv. Výsek pozadí za nimi bude širší než u portrétního objektivu se 120 mm, takže do obrazu můžete dostat i nějaké zajímavé detaily, které portrét obohatí o další příběh (třeba běžící dítě za portrétovaným člověkem). 

Portrétní 120 mm objektiv zabírá realitu v užším záběru, což se hodí pro portréty, protože se tím zbavíte rušivých prvků v pozadí. Pro street photography se ale hodí 80 mm objektiv, který má Flexaret, protože má trochu širší úhel záběru, takže společně s portrétem můžete zachytit i nějakou vtipnou situaci. S 80 mm objektivem sice nemůžete fotit detaily, nebo tzv. close-up portrét (obličej zblízka), ale vyfotíte s ním v pohodě polo-postavu – obličej s rameny a částí pasu.

Dvouoké zrcadlovky nemají ostření na objektivu, ale na straně fotoaparátu. Starší typy nemají spřažené navíjení filmu a závěrku. To znamená, že musíte zvlášť natáhnout závěrku a zvlášt převinout film. © Eliška Koryntová

Vzhled fotoaparátu

A nakonec probereme vzhled fotoaparátu, který na první pohled zaujme svým retro lookem. Asi si řeknete, že vzhled je něco povrchního, co nemá vliv na samotné focení. Ale opak je pravdou – na to přijdete záhy při focení lidí. Tento přístroj totiž vzbuzuje pozornost, lidé se na něj vyptávají a tak snadno zapředete rozhovor i s neznámým člověkem, kterého pak snáze vyfotíte. Ale hlavně – Flexaret v lidech nevzbuzuje takový strach jako digitální fotoaparáty. Lidem se focení digitálem často příčí, protože si v duchu představují, že výsledná fotka pak bude kolovat internetem. Jenže když fotíte na film, působíte víc důvěryhodně. "To je takový nadšenec, co si to doma sám vyvolává, jako to dělal můj děda," řekne si v duchu člověk, kterého na ulici oslovíte s prosbou o vyfocení. Spousta starších lidí má k Flexaretu kladný vztah, protože si ho pamatuje ze svého dětství. Mladší ho zase neznají a jsou na něj zvědaví. 

Blíže k lidem

Když Zikmund s Hanzelkou cestovali po cizině, tak přišli se sloganem: “S Flexaretem letem světem.” Já bych však ten slogan poupravila na: „S Flexaretem blíže lidem." Člověk nemusí jezdit až na druhou stranu zeměkoule, aby nafotil zajímavé fotky. Když budete fotit s citem a pozorností, můžete nafotit působivé fotky v ulici, kde bydlíte.

Když budete chtít s Flexaretem fotit portréty lidí, budete se k nim muset přiblížit, protože Flexaret má objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností. A běhat kolem člověka na ulici ve vzdálenosti jednoho metru prostě nejde udělat nepozorovaně. Musíte fotografovaného oslovit. Možná tak přijdete o chvíli bezprostřednosti, ale zase tím získáte kontakt s portrétovaným. Můžete být odměněni přímým pohledem do kamery a třeba s dotyčným zapředete i rozhovor a dozvíte se něco zajímavého. Na okamžik tak budete blíže k lidem – doslovně i metaforicky.

Chci se podívat do bazaru Fotoškoda

Plakát se všemi typy Flexaretů. Tento plakát můžete najít v Centru FotoŠkoda.