Olympus OM-1 a sen o fotoaparátu ovládaném myslí

Yoshihisa Maitani a jeho analogová "love story"

Japonský designér Yoshihisa Maitani byl fotografováním posedlý a to v dobrém slova smyslu. Fotoaparáty byly od mala jeho vášní – už v šesti letech svému otci tajně bral Rolleiflex a fotil na něj svůj deníček. Když mu fotoaparát nevyhovoval, snažil se ho vylepšit. Už v 16 letech měl patentováno několik nápadů. Na univerzitě navrhnul vlastní fotoaparát, a ačkoli ho jako vystudovaného inženýra chtěla zaměstnat automobilka, tak hned po škole nastoupil do společnosti Olympus.

Dlouholetý designér Olympusu Yoshihisa Maitani (1933 –2009) drží na obou fotografiích analogový fotoaparát Olympus OM – výsledek své celoživotní práce. Zdroj: James Mohl.

 

Vedení Olympusu dalo Maitanimu při navrhování jeho prvního fotoaparátu volnou ruku – jejich jediným požadavkem bylo, aby se výsledný fotoaparát mohl prodávat za 6000 jenů. Maitani navrhnul Olympus Pen (předchůdce Olympusu OM), maličkatý kompaktní fotoaparát, který fotil na poloviční velikost kinofilmového políčka. Začal se prodávat v roce 1959. Ačkoli mnoho lidí nadchnula jeho kapesní velikost, profesionálním fotografům nevyhovovala poloviční velikost snímků s malým rozlišením. 

To vedlo Maitaniho spolu s vedením Olympusu k rozhodnutí navrhnout nový kompaktní typ zrcadlovky, která bude využívat plné políčko kinofilmu a která by zároveň byla výrazně menší než ostatní fotoaparáty tohoto typu na trhu. A také by měla výměnné objektivy, aby uspokojila i ty nejnáročnější fotografy. Tak vznikl Olympus OM-1, jedna z nejoblíbenějších analogových zrcadlovek na kinofilm. Je to plně mechanický fotoaparát, který potřebuje baterky jen do zabudovaného expozimetru a jeho objektivy mají manuální ostření.

 

Chci si pořídit analogový fotoaparát

Olympus Pen F (1959) a Olympus Pen (1963). Zdroj: Olympus

Konkurent pro Leicu

Olympus OM-1 byl veřejnosti představen v roce 1972 na veletrhu Fotokina. Původně se fotoaparát OM-1 jmenoval M1. Písmeno M mělo odkazovat na jméno jeho návrháře Maitaniho. Jenže se to dost podobalo názvu konkurenčního fotoaparátu Leica M1 a lidem ve vedení Leicy se to z pochopitelných důvodů nelíbilo. V Olympusu proto nakonec fotoaparát přejmenovali na OM-1. Po fotoaparátu OM-1 přišlo ještě několik dalších profesionálních variant: OM2, OM3 a OM4 (plus jejich sub-varianty) a několik variant pro široké publikum: OM10, OM20, OM30 a OM40.

 

Reklama na Olympus OM10 s Cheryl Tiegs, 1981

 

Maitani nenavrhnul jen tělo fotoaparátu, ale rovnou celý nový systém OM, do něhož patří pořádná dávka příslušenství. Jenom objektivů je asi kolem 800 kusů! OM-systém v sobě zahrnoval i příslušenství pro mikro/makro fotografii a technickou fotografii: adaptéry pro endoskopy a astrofotografii. Olympus totiž vyráběl (a dosud vyrábí) kromě optiky pro fotoaparáty také optiku pro využití v medicíně a dalších odvětvích.

Maitanimu se povedlo celé portfolio produktů od Olympusu propojit, takže jste pomocí OM systému mohli nafotit prakticky cokoli: od detailu listu, přes vnitřek lidského těla, až po noční oblohu a hvězdy. Tento rok se značka fotoaparátů Olympus přejmenovala na značku OM system. Zároveň vyšel úplně nový systém bezzrcadlovek OM SYSTEM, který svým názvem vzdává hold Maitaniho legendárnímu OM systému ze 70. let. 

 

Bezzrcadlovka OM System OM-1

 

Odzadu: analogový Olympus Pen, analogový Olympus OM-1, digitální Olympus Tough, digitální Olympus Pen, diktafon OM System LS-P5, digitální bezzrcadlovka Olympus E-M 10 a digitální bezzrcadlovka OM-1. Nově rebrandovaná značka OM System si dává záležet na prezentaci své analogové minulosti a hrdě se hlásí k dědictví Yoshihisy Maitaniho. Zdroj: OM System

Nekonvenční řešení 

Ve své době byl Olympus OM-1 na trhu zjevením a to díky svým extrémně malým rozměrům. Je to jedna z nejmenších analogových zrcadlovek, co fotí na kinofilm. Najdete samozřejmě i menší analogové foťáky, ale jsou to buď dálkoměrné fotoaparáty (které nemusí mít v konstrukci zrcátko) anebo fotoaparáty fotící na menší typ filmu, například na 16 mm film.

 

Olympus OM-1 s objektivy Zuiko pro OM-systém. Na fotografii s barevným kinofilmem Kodak Portra 400 a černobílým kinofilm Ilford XP2 super 400, který lze rychle zpracovat strojovým procesem C-41 společně s barevnými filmy. Foto: Vojta Kubec  

 

Chci fotit na kinofilm

Důmyslná konstrukce fotoaparátu

Jak se Maitanimu povedlo docílit tak malých rozměrů Olympusu OM-1? Každého asi napadne, že prostě všechny součástky zmenšil nebo navrhnul ve velice jemném provedení. Jenže když se podíváte do foťáku, zjistíte, součástky má OM-1 stejně robustní jako jakákoli jiná zrcadlovka. Malých rozměrů bylo docíleno díky chytrému rozmístění jednotlivých funkcí uvnitř fotoaparátu.

Maitaniho prý k tomu inspirovala tehdejší urbanistická situace v Kjótu. V době, kdy navrhoval Olympus OM-1, totiž mluvila japonská vláda o tom, že by z frekventovaného administrativního centra Kjóta přesunula některé instituce na okraj města. Maitani podobným způsobem přemístil některé funkce fotoaparátu z těch „přeplněných“ částí do těch "méně vytížených". Jak to sám metaforicky shrnul: "Najednou byly nevyužívané části fotoaparátu přeplněné jako Ginza!" Tedy asi jako u nás v Praze Václavák.

 

Ginza. Japonská pohlednice z roku 1975. Zroj: Flickr / Konstrukce Olympusu – v barevném kruhu je vyznačeno ovládání času závěrky.

Ovládání času expozice

Malých rozměrů Olympusu OM-1 tedy Maitani dosáhl tak, že součástky fotoaparátu rozmístil nekonvenčním způsobem, aniž by je musel zmenšovat. Čeho si zběhlý uživatel analogových zrcadlovek hned všimne, bez toho že by se "šťoural" uvnitř fotoaparátu, je nezvyklé umístění kroužku pro volbu citlivosti filmu. Je totiž hned vedle spouště – tedy v místech, kde mají ostatní 35 mm zrcadlovky kolečko pro výběr různých rychlostí času expozice. A kam se tedy ovládání času podělo? Najdete ho na samotném objektivu!

Tento drobný detail byl tehdejšími fotografy považován za šokující řešení. Prstenec pro ovládání času expozice najdete na objektivu ještě na několika 35 mm zrcadlovkách, a to na Nikkormatech a Contaxech. Kdo je zvyklý na jiný typ analogové zrcadlovky, tak může ze začátku při volbě času mylně sahat na kolečko ovládající citlivost – proto dal Maitani hned vedle kolečka pro volbu citlivosti pojistku, kterou před nastavením citlivosti musíte zmáčknout.

 

Kolečko na ovládání citlivosti filmu a prstenec na ovládání času závěrky. Foto: Steven Broome. Zdroj: Vintage Camera Digest

Tichý jako myška

Nově bylo řešeno i sklápění zrcátka a s tím související stabilizace fotoaparátu. K zrcátku uvnitř fotoaparátu byl umístěn píst se vzduchovým tlumením, který absorbuje nárazy zrcátka při jeho sklápění. Ve výsledku je Olympus OM-1 při focení velice tichý. Zrcátko, které slouží k promítání obrazu na hledáček, má uvnitř každá zrcadlovka a u jednookých zrcadlovek se zrcátko při focení musí sklopit.

U zrcadlovek větších rozměrů pohltí nárazy zrcátka robustní tělo fotoaparátu. Jenže u takto malého přístroje, jako je Olympus OM1, je každý otřes znát – proto je potřeba sklápění zrcátka ztlumit. Díky vzduchovému tlumení je snazší fotit i delší časy tzv. "z ruky", aniž byste měli rozmazanou fotku. Anglická fotografka Jane Bown své portréty fotila na Olympus OM-1 bez stativu obvykle na kombinaci clony f/2,8 a čas 1/60, a fotky měla ostré tak akorát.

 

Tato dobová reklama (1970) klade důraz na extrémně tichý chod Olympusu M1 – máte ho prý testovat poslepu, abyste ocenili, jak potichu se mu sklapuje zrcátko. Zdroj: Nesster/Flickr

Jasný a velký hledáček

Olympus OM-1 má přibližně o 30% větší hledáček než analogové zrcadlovky od jiných výrobců. Podobně jasný a kvalitní hledáček má ještě Leica R8 z roku 1996 a Leica R9 z roku 2002, které navrhnul Manfred Meinzer, ale to jsou celkově mnohem robustnější fotoaparáty. V hledáčku Olympusu OM-1 neuvidíte vybranou volbu expozice, ale pouze symboly "+" a "-", které značí pře/pod-exponování snímku.

Vize minimalistického fotoaparátu 

Když si porovnáte všechny fotoaparáty od Yoshihisy Maitaniho, uvidíte, že jeho celoživotním snem byl malý a zároveň profesionální fotoaparát. Ideální fotoaparát by byl podle Maitaniho takový, jehož existenci si téměř neuvědomujeme. Fotoaparát by nás měl podle Maitaniho co nejméně otravovat: „Jako designér chci navrhnout přístroj, který se stane nedílnou součástí fotografa a který nebude při focení překážet." Jenže byl vždy limitován velikostí analogového filmu – nemohl prostě navrhnout fotoaparát menší než samotný film. Z této myšlenky vznikly již zmiňované fotoaparáty Olympus Pen a Olympus Pen F, které fotily na polovinu políčka kinofilmu.

 

Digitální fotoaparát Olympus E-P7 v kapesní velikosti svým vzhledem odkazuje na analogový fotoaparát Olympus Pen – jeden z prvních fotoaparátů, který Yoshihisa Maitani u Olympusu navrhnul. Zdroj: Olympus

 

Následoval Olympus OM-1 z roku 1972, kde zpřeházel funkce uvnitř fotoaparátu a ovládání času dal na objektiv – díky tomu vytvořil nejmenší kinofilmovou zrcadlovku na světě. V roce 1978 zase Maitani představil dálkoměrný fotoaparát Olympus XA, který v hledáčku nepoužívá zrcátko, a proto mohl být fotoaparát výrazně tenčí. A nakonec přišel v roce 1991 Olympus Mju 1 – maličkatý plně automatický fotoaparát, který pracuje za vás. Malých rozměrů však Maitani nedosahoval na úkor kvality snímků, vždy pro něj důležité, aby jeho fotoaparáty měly objektivy s kvalitní optikou. "Objektiv je duší fotoaparátu", jak říkával.

V dnešním digitálním světě by měl Yoshihisa Maitani daleko více možností, jak svůj sen realizovat. Že je ale Maitaniho myšlenka minimalistického fotoaparátu pořád relevantní dokazuje fakt, že na elegantní design jeho fotoaparátů navazují hned dva digitální fotoaparáty: kompakt Olympus Pen E-P7 a bezzrcadlovka Olympus E-M 10 Mark IV. 

Digitální Olympus E-M 10 Mark IV a analogový Olympus OM-1. Zdroj: FotoŠkoda

Přirozené portréty Jane Bown

Maitaniho snem byl fotoaparát, který se stane součástí fotografova těla, a přesně v tomto duchu používala Olympus OM-1 anglická fotografka Jane Bown: velice intuitivně a přirozeně. Specialitou Jane Bown byly portréty, které fotila od roku 1949 pro časopis The Observer. Za celou svou karieru nafotila nespočet známých osobností od královny Alžběty až po Björk.

 

Jane Bown: Björk, 11. června 1995. Zdroj: Bjork.fr / Jane Bown: Sinead O’Connor, 1992. Zdroj: The Guardian

 

Jane Bown působila jako nenápadná paní a celebrity v její přítomnosti zapomínaly, že drží v ruce foťák, takže se chovaly nenuceně. Jane Bown s Olympusem OM1 totiž doslova “srostla". Dokonce vůbec nepoužívala expozimetr, protože se nechtěla zdržovat nastavováním expozice. Expozici odhadovala podle toho, jak ji světlo dopadalo na hřbet ruky.  Fotila často v interiéru blízko okna a využívala přirozeného osvětlení. Její fotky charakterizuje přirozenost a nenucený výraz.

 

Jane Bown potkala kapelu Beatles úplně náhodou, když v parku v Sevenoaks venčila psa. Beatles zrovna nahrávali klip k písni Penny Lane. Bown neváhala a udělala několik snímků s nenucenou atmosférou. The Beatles, 1967. Zdroj: CreativeBoom

 

Až ke hvězdám

Malého a nekonvenčně řešeného Olympusu OM-1 si nakonec všimla i společnost NASA. Dlouho fotoaparát zkoumali a nakonec došlo na spolupráci. V roce 1980 vyrobila firma Olympus pro NASA pět speciálně upravených prototypů fotoaparátů Olympus OM-1, z nichž tři se dostaly do Goddardova Centra pro vesmírné lety. Tyto tři kousky Olympusu OM-1 byly určeny pro misi raketoplánu Columbia v roce 1981. Fotoaparáty musely být speciálně upravené: byly například zbaveny koženého potahu, aby byly co nejlehčí. Olympus OM-1 zaujal NASA proto, že byl tak malý, což astronauti v omezeném prostoru raketoplánu potřebovali. 

Olympus OM-1 „NASA“. Zdroj: 40thLeitzPhotographicaAuction

Neuskutečněný sen

Maitaniho sen o fotoaparátu ovládaném myslí je i dnes, po více než 50 letech, utopií. Maitani si představoval, že v budoucnosti by bylo možné měřit "impulsy" v lidském mozku. Nevím jak vás, ale mě představa fotoaparátu ovládaného jen myslí zneklidňuje. Protože pokud by bylo možné ovládat pouze pomoci myslí fotoaparát, nešlo by to i naopak ovládat pomocí přístroje mysl? Maitaniho fotoaparát je ale naštěstí jen starý dobrý analogový foťák. A přijde vám Maitaniho vize fotoaparátu budoucnosti nereálná? Asi stejně nereálná jako nápad letět do vesmíru. A ještě tam vzít sebou analogový fotoaparát. Je to tak nepředstavitelné, že si dodnes spousta lidí myslí, že fotografie z měsíce nafocené na Hasselblad byly naaranžované na zemi.

Hasselblad, Nikon a Olympus – všechny tyto značky spolupracovaly s NASA a své fotoaparáty modifikovaly na míru astronautům pro použití ve vemíru. V analogové době měli designéři vize, o kterých se nám nesnilo. A to je právě na analogových fotoaparátech krásné: jsou to už sice staré kousky, ale pořád je z nich cítit ta touha po objevování nového. Představa Yoshihisy Maitaniho o fotoaparátu ovládaném pouze pomocí mysli byla nereálná. Jenže kdyby lidé nesnili a nekladli si nereálné cíle, mechanický skvost jako Olympus OM-1 by nikdy nevznikl. 

 

Start raketoplánu Columbia při misi STS-1, 14.dubna 1981. Zdroj: Wikipedia

Zdroje

• History of Olympus Products: Cameras. In: Olympus Global Homepage
• Lawrence C. Lyelis: Olympus OM-1. In: The Camera Craftsman, May-June 1974, 4-38.
• James Tocchio: Yoshihisa Maitani – The Man Who Made Olympus. In: Casualphotophile, 12. ledna, 2018
• Hans van Veluwen: The Unofficial Olympus Om Sales Information File
• José Manuel Serrano Esparza: OLYMPUS OM-1 ´ NASA ´ : THE AMERICAN AERONAUTICS AND SPACE ADMINISTRATION RECOGNITION TO A JAPANESE GENIUS OF PHOTOGRAPHIC ENGINEERING. In: elrectanguloenlamano, 14. června 2016
• Daniel Jimenez: Olympus OM-1 'NASA', the camera that changed photographic engineering. In: XatakaPhoto, 13. října 2016
• Steven Broome: The Olympus OM-1 – 1973. In: VintageCameraDigest, 24. července, 2017
• History of Olympus Products: Cameras. In: Olympus Global Homepage
• Lawrence C. Lyelis: Olympus OM-1. In: The Camera Craftsman, May-June 1974, 4-38.