Analogová fotografie a kouzlo očekávání #1

Co má analogová fotografie společného s vánoční atmosférou

Vzpomínáte si, jaké to bylo, když jste se nemohli na Štědrý den dočkat večera? Vybavíte si ten slavnostní pocit očekávání, který celý den graduje až do tajemné chvíle, kdy uslyšíte zvonění zvonečku a vy se přiřítíte do temné místnosti, kde svítí stromeček se spoustou dárků, které rozněcují vaši představivost? Máte rádi ten pocit, kdy otáčíte v ruce zabalenou krabicí a hádáte, co bude asi uvnitř?

Pokud jste odpověděli ano, tak byste měli dát ve svém životě šanci analogové fotografii. Místo dárku budete otáčet v ruce cívkou vyvolaného filmu a představovat si, jaké fotky se asi uvnitř té malé roličky negativu skrývají – určitě to budou samé poklady. Vaše imaginace pracuje na samé obrátky: "Ano, určitě se tam někde mezi políčky filmu skrývá aspoň jeden dokonalý snímek!" A i když snímky zrovna nevyjdou podle vašich představ, ten hřejivý pocit, kdy se těšíte na vyvolaný film, za to stojí. Je to přesně ten stejný hřejivý pocit, jako když se přejíte bramborovým salátem a uvelebíte se v gauči a už jen čekáte, kdy konečně zazvoní zvoneček.

Chci si pořídit analogový fotoaparát

dokoupit nový film

Analogový fotoaparát Exakta. Foto: Eliška Koryntová

Pořád se je na co těšit

S analogovou fotografií si tento pocit můžete užívat, i když Vánoce skončí, protože při focení na film se na něco těšíte prakticky pořád. Nejdříve se těšíte, jak dopadne vyvolání samotného filmu, a třesoucími rukami prohlížíte proti světlu negativ, ze kterého ještě odkapává smáčedlo. Toto nadšení nemizí, ani když vyvolání filmu necháte na starost profesionálům. Poté, co si vyzvednete ve foto laboratoři film, to nevydržíte – to vám garantuji – a už v MHD roztrháte papírový obal, abyste nakoukli do negativů.

Chci si nechat vyvolat film

Vánoční stromek na náměstí, USA, cca 20. – 30. léta. Zdroj: MonoVisions

Po vyvolání filmu se pro změnu těšíte zase do fotokomory. Jak budou asi vypadat nafocené snímky v pozitivní podobě? Ve fotokomoře zažíváte tajemný okamžik, kdy konečně spatříte výsledek svojí zdlouhavé práce. Jen si to zkuste představit – za svitu ultrafialového světla vkládáte do kádě s vývojkou právě osvícenou fotografii a na bílém fotopapíře se začíná zjevovat obraz, který jste sami nafotili. Nejdříve se objeví pár nezřetelných čar a pak se během chvilky vybarví celý obraz až do nejtemnějších odstínů černi. Vypadá to celé jako kouzlo. A i když umíte přesně popsat celý proces po chemické stránce, stejně tomu kouzlu znovu a znovu podlehnete. Nedokážete se totiž ubránit dojmu, že jste přítomni něčemu, co přesahuje vaše chápání. 

A když konečně držíte v rukou hotové fotky, tak dumáte nad tím, co jste mohli udělat lépe a těšíte se, až půjdete fotit znovu. A koloběh analogového procesu začíná znovu. Právě tento pocit očekávání vás stimuluje k další práci. Samozřejmě, že nám jde všem ve výsledku o povedené fotky, ale nenaplňuje nás někdy samotný proces více než výsledek? Když se snažíte rozpomenout na své Vánoce v dětství, nevybavujete si spíše zdobení stromku a pečení cukroví více než to, co jste skutečně dostali za dárek? Vánoce jsou vlastně takové divadlo a malé dítě si nepamatuje ani tak pointu představení, jako celkovou atmosféru slavnostního večera.

Analogový fotoaparát Mikroma II. Foto: Eliška Koryntová

Co dělat, když se nedaří?

Esencí analogové fotografie je očekávání, jak snímek dopadne. To má ale i negativní stránky. Čím větší máte očekávání, tím větší pak může být zklamání. Znáte to. Je vám 6 let a těšíte se na novou lego stavebnici Piráti, fungl nového Igráčka, mamutí kost opracovanou do podoby koně nebo na jiný kousek, který byl ve vašem dětství hitem – záleží na tom, kdy jste se narodili. Ačkoli rodičům máváte při každé návštěvě obchodu před obličejem vysněnou krabicí s lego stavebnicí, tak si nakonec rozbalíte pod stromečkem teplé ponožky nebo jiný praktický dárek.

Proklejete navždy Vánoce, vaše oblíbené cukroví už nikdy na protest nepozřete a rozhodnete se, že od teď budete až do konce života držet každé Vánoce tryznu za všechny ty lego figurky pirátů, kteří zůstali zapomenutí v regálu v obchodě. A to je ještě ta lepší varianta, protože tu hrůznou představu, že si je teď pod stromečkem rozbaluje jiné děcko, si vaše nevinná dětská duše ani nechce připustit. Takový je ale bohužel život a taková zklamání vás čekají i v analogové fotografii. Někdy si s focením dáte strašně práce, investujete do něj spoustu času a síly a fotky stejně nevyjdou dle vašich představ.

Co v takovou chvíli dělat? Nezbude vám nic jiného, než to hodit za hlavu a začít se těšit na nové fotky. Naučte se brát chyby jako nezbytnou součást tvořivého procesu. Někdy uděláte fotky, s kterými nejste spokojení, ale při jejich focení objevíte nějaký nový moment, který se rozhodnete dále rozvíjet. Samotné fotky si do portfolia sice nedáte, ale dostanete u nich nápad, čemu se věnovat příště. Takové nepovedené fotky nelze pak chápat jako "chyby", ale spíše jako stupně procesu, který vás vede k ideálnímu cíli. Jako když se dítě učí chodit a spadne – nikdo ho za to neplísní, protože všechna ta škobrtnutí jsou způsobem, jak se malé dítě učí novým věcem. 

Downtown Johnson City, Tennessee, USA, 1958. Zdroj: MonoVisions

Malé děti se učí novým věcem skrze hru a ke hře chyby patří. Stejně tak i v dospělosti můžete objevit nové věci, když se znovu naučíte si hrát. A hra není něco lehkovážného – podívejte se, jak urputný výraz má malé dítě, když staví věž z kostek. To bere svou hru smrtelně vážně! A kolikrát mu kostka spadne z ruky, než se naučí ji pořádně uchopit. K novým objevům se dostanete jedině skrze pokusy. A je jedno, jestli se jedná o věž z kostek, průlomový technologický vynález, nebo inspirující umělecké dílo.

Pokud chcete tvořit v pravém slova smyslu, nesmíte se bát dělat chyby. Nepřemýšlejte pořád jen nad tím, jestli to co děláte, je dost dobré. Prostě si občas jen hrajte, bez toho, abyste se snažili vyvarovat chyb. K hraní totiž chyby patří. Dokonce by se dalo říci, že čím méně chybujete, tím méně si hrajete!

Exponovaný svitkový film Foma. Foto: Eliška Koryntová

Jak vybrat ten správný film pro vás?

Vánoce po celý rok

Malé děti se umí těšit na Vánoce takovým tím nefalšovaným a urputným způsobem, až se skoro zdá, že očekávání Vánoc je smyslem celé jejich existence. "Jsou už dnes Vánoce?" ptají se pořád dokola. Když si konečně pod stromečkem rozbalí dárečky, tak se vás s bezelstným výrazem zeptají: "A budou zítra zase Vánoce?" Co naplat, musíte jim s těžkým srdcem odpovědět, že budou až za rok. S analogovou fotografií ale můžete tento pocit zažívat pořád. Stačí si jen trochu hrát a popustit uzdu své imaginaci. Smířit se s tím, že občas vám z celého negativu vyjde jen jeden snímek. A užívat si ten moment, když si jdete vyzvednout čerstvě vyvolaný film a představujete si, co na něm asi bude. Vaše imaginace pracuje na plné obrátky - jako když nakukujete pootevřenými dveřmi na rozsvícený stromeček a čekáte na třpytivý zvuk zvonečku.

Naučte se vyvolávat film s Oliverem Tichým

Los Angeles, 1937. Zdroj: LosAngelesTheatres